GALADRIEL lze právem považovat za stálici slovenské metalové scény, vždyť právě dovršili dvacet let existence. A k dvacetinám nadělili fanouškům hezký dárek, dvanáctipalcový vinyl, a na něm sextet songů, z nichž tři jsou zbrusu nové a tři starší deseti let, leč z gruntu přepracované. Jednotícím prvkem alba jsou příběhy inspirované knihami britského autora fantasy Roberta Holdstocka a jeho Lesa mytág, o němž už v minulosti GALADRIEL pěli, nyní tedy na obdobné téma vymysleli další tři skladby, a aby ty staré zněly také současně, rozhodli se je nahrát znovu. A aby zněly jinak než kdysi, rozhodli se nahradit klávesové party živými smyčcovými nástroji. Všechno to pěkně dává smysl... a taky to pěkně hraje. O zvuk se postaral George Bokos, který dříve hrával v ROTTING CHRIST či NIGHTFALL, nyní působí v STONE COLD DEAD a hlavně je majitelem studia Grindhouse. To se nachází v Řecku, což znamená, že GALADRIEL si k dvacetinám dopřáli výlet na jih Evropy, kde jim i co do koncertování docela kvete pšenka, v září tam totiž vyrazili i na turné.
V prvním songu, ač novém, jakoby se kapela vracela do minulosti, kdy se věnovala doom metalu. Pomalá skladba je postavená na řadě pěkných typicky doomových melodií, které ještě umocňují smyčce; mám pocit, jako kdybych se vrátil do devadesátých, kdy se hlavně housle začínaly používat pro dokreslení atmosféry; GALADRIEL atmosféru ještě zahustili kontrabasem. Na poněkud netradiční notu se hraje v druhé novince, v níž se k Witch a Dodovi přidává se zpěvem i George Bokos. Za nejzajímavější záležitosti v „Dual Heritage“ považuji zohýbané houslové sólo a následující netradiční pasáž; obé posunuje song progresivním až avantgardním směrem a GALADRIEL ukazují, že jim nejsou cizí ani nějaké ty experimenty. To „Strong One Against The Storm“, původně z alba „From Ashes & Dust“ (2002), ctí typického ducha starších GALADRIEL, takže osciluje mezi doom metalem krásně podbarveným smyčci a svižnějšími úseky, které mi až tak silné nepřijdou. Zato některé melodie lze označit snad až za krásné, výborně zapadá zpestření ve formě krákajících havranů (nebo vran?), za zmínku stojí i hostování Sakise Tolise (ROTTING CHRIST), který zde nakřičel pár slov pod svým někdejším nickem Necromayhem, jenž používal v devadesátých letech.
I strana B začíná novinkou a rovněž jde o doom metal, podbravený kontrabasem. Docela dlouhé úseky „She - The Myth“ jsou prosté zpěvu a vyniká v nich kytara, u mikrofonu pak převládají ženské vokály, Soňa se tady drží spíše v hlubších polohách, které jí podle mě svědčí nepoměrně lépe než ty vyšší. S nástupem Dodova chrapláku se na chvíli přiostřuje, ale další dlouhá jízda v režii kytary patří mezi nejsilnější momenty celé desky, stejně jako druhý Dodův atak. Když jsem zmiňoval vysoké ženské vokály, tak ty mi do uší úplně nelezou, ať už jde o úvod „The Forrest Lullaby“ („The Mirror Of Ages“, 1999), který je sice vymyšlený zajímavě (sólový zpěv následovaný kontrabasem – v originále byly klávesy), nebo závěrečnou „Lavondyss“ z roku 2000 (CD „Oblivion“). Ale zpět k lesní ukolébavce; už její původní verze byla taková roztěkaná (do recenze na „Oblivinon“ jsem před časem napsal, že kompozičně tápe a přeskakuje sem tam...) a ani nad novým provedením svůj dojem neměním, líbí se mi jen citelné přitvrzení, se zbytkem jako celkem se nedokážu ztotožnit; nějaký moment sice zaujme, ale neustálé přeskakování mi vadí a ruší mě i taková (možná) maličkost, jako jsou podivně znějící činely (nebo co to je?) v závěru. Úvod „Lavondyss“ patří majestátní melodii, kterou střídá akustická kytara, jež doprovází étericky pějící Soňu, záhy se přidává i Dodo, ústřední příjemná melodie se opravdu povedla, jen by skladba snesla kratší stopáž, hlavně závěr v podobě hodně dlouhého postupného utlumování hlasitosti mi nesedí.
Předchozí nahrávky GALADRIEL byly pěkně zabalené, gramodeska si samozřejmě žádá atraktivní grafickou podobu, což se podařilo snad ještě lépe než na CD „The 7th Queen Enthroned“, kde přední stranu obalu rovněž zdobila dívka. Ale zatímco minule to byla slečna zosobňující negativno, nyní na mě dýchá spíše tajemno, ale pozitivně naladěné. Vedle krásky na titulce zaslouží pochvalu komplet grafika alba, Dodo se pravidelně potkává s mým vkusem, jeho práce jsou přehledné, na pohled přívětivé, nic se s ničím netluče, nechybí žádné podstatné informace, prostě v tomhle směru první liga. I vnitřní kapsa je využita k mé spokojenosti, obsahuje texty a řadu fotografií, jak statické kapely, tak z koncertů nebo z nahrávání.
Kdybych měl předchozí slova zobecnit, tak i přes pár drobných výhrad mě album jako celek baví, nápad se zařazením smyčců místo kláves považuju za výborný a na GALADRIEL pořád nahlížím jako na jednu z nejlepších slovenských kapel. Oslava dvaceti let formou neřadového počinu (označeného jako EP, což nechápu, když gramodeska hraje půl hodiny) v opravdu luxusním balení se povedla. 7 bodů za hudební složku a jeden navrch za obal.
Seznam skladeb:
Čas: cca 30 min.
Sestava:
www.galadriel.sk
www.facebook.com/galadrielsk
www.paratmagazine.com
V prvním songu, ač novém, jakoby se kapela vracela do minulosti, kdy se věnovala doom metalu. Pomalá skladba je postavená na řadě pěkných typicky doomových melodií, které ještě umocňují smyčce; mám pocit, jako kdybych se vrátil do devadesátých, kdy se hlavně housle začínaly používat pro dokreslení atmosféry; GALADRIEL atmosféru ještě zahustili kontrabasem. Na poněkud netradiční notu se hraje v druhé novince, v níž se k Witch a Dodovi přidává se zpěvem i George Bokos. Za nejzajímavější záležitosti v „Dual Heritage“ považuji zohýbané houslové sólo a následující netradiční pasáž; obé posunuje song progresivním až avantgardním směrem a GALADRIEL ukazují, že jim nejsou cizí ani nějaké ty experimenty. To „Strong One Against The Storm“, původně z alba „From Ashes & Dust“ (2002), ctí typického ducha starších GALADRIEL, takže osciluje mezi doom metalem krásně podbarveným smyčci a svižnějšími úseky, které mi až tak silné nepřijdou. Zato některé melodie lze označit snad až za krásné, výborně zapadá zpestření ve formě krákajících havranů (nebo vran?), za zmínku stojí i hostování Sakise Tolise (ROTTING CHRIST), který zde nakřičel pár slov pod svým někdejším nickem Necromayhem, jenž používal v devadesátých letech.
I strana B začíná novinkou a rovněž jde o doom metal, podbravený kontrabasem. Docela dlouhé úseky „She - The Myth“ jsou prosté zpěvu a vyniká v nich kytara, u mikrofonu pak převládají ženské vokály, Soňa se tady drží spíše v hlubších polohách, které jí podle mě svědčí nepoměrně lépe než ty vyšší. S nástupem Dodova chrapláku se na chvíli přiostřuje, ale další dlouhá jízda v režii kytary patří mezi nejsilnější momenty celé desky, stejně jako druhý Dodův atak. Když jsem zmiňoval vysoké ženské vokály, tak ty mi do uší úplně nelezou, ať už jde o úvod „The Forrest Lullaby“ („The Mirror Of Ages“, 1999), který je sice vymyšlený zajímavě (sólový zpěv následovaný kontrabasem – v originále byly klávesy), nebo závěrečnou „Lavondyss“ z roku 2000 (CD „Oblivion“). Ale zpět k lesní ukolébavce; už její původní verze byla taková roztěkaná (do recenze na „Oblivinon“ jsem před časem napsal, že kompozičně tápe a přeskakuje sem tam...) a ani nad novým provedením svůj dojem neměním, líbí se mi jen citelné přitvrzení, se zbytkem jako celkem se nedokážu ztotožnit; nějaký moment sice zaujme, ale neustálé přeskakování mi vadí a ruší mě i taková (možná) maličkost, jako jsou podivně znějící činely (nebo co to je?) v závěru. Úvod „Lavondyss“ patří majestátní melodii, kterou střídá akustická kytara, jež doprovází étericky pějící Soňu, záhy se přidává i Dodo, ústřední příjemná melodie se opravdu povedla, jen by skladba snesla kratší stopáž, hlavně závěr v podobě hodně dlouhého postupného utlumování hlasitosti mi nesedí.
Předchozí nahrávky GALADRIEL byly pěkně zabalené, gramodeska si samozřejmě žádá atraktivní grafickou podobu, což se podařilo snad ještě lépe než na CD „The 7th Queen Enthroned“, kde přední stranu obalu rovněž zdobila dívka. Ale zatímco minule to byla slečna zosobňující negativno, nyní na mě dýchá spíše tajemno, ale pozitivně naladěné. Vedle krásky na titulce zaslouží pochvalu komplet grafika alba, Dodo se pravidelně potkává s mým vkusem, jeho práce jsou přehledné, na pohled přívětivé, nic se s ničím netluče, nechybí žádné podstatné informace, prostě v tomhle směru první liga. I vnitřní kapsa je využita k mé spokojenosti, obsahuje texty a řadu fotografií, jak statické kapely, tak z koncertů nebo z nahrávání.
Kdybych měl předchozí slova zobecnit, tak i přes pár drobných výhrad mě album jako celek baví, nápad se zařazením smyčců místo kláves považuju za výborný a na GALADRIEL pořád nahlížím jako na jednu z nejlepších slovenských kapel. Oslava dvaceti let formou neřadového počinu (označeného jako EP, což nechápu, když gramodeska hraje půl hodiny) v opravdu luxusním balení se povedla. 7 bodů za hudební složku a jeden navrch za obal.
Seznam skladeb:
- Strana A:
- Song Of A Daughter
- Dual Heritage
- Strong One Against The Storm
- Strana B:
- She - The Myth
- The Forrest Lullaby
- Lavondyss
Čas: cca 30 min.
Sestava:
- Dodo Datel – vocal, bass
- Sona Witch Kozakova – female vocals
- Tomas Gabris – guitars
- Jano Tornad Ivan – drums
- Jana Veneckova – violin
- Charis Pazaroulas – contrabass
- Necromayhem – vocals (A3)
- George Bokos – backing vocals (A2)
www.galadriel.sk
www.facebook.com/galadrielsk
www.paratmagazine.com
