Jedním z typických symptomů metalové scény posledních let jsou všemožné návraty, od těch nejnečekanějších až po ty lehce předvídatelné už v době ukončení činnosti, většinou zahalené průhlednou zástěrkou kalkulu. Na první pohled by se o jakémsi reunionu dalo mluvit i v případě francouzských KRONOS, leč v tomto případě skloňovat slovo comeback jeví se poněkud scestným, když se kapela v podstatě nikdy nerozpadla. Poslední studiový zápis „The Hellenic Terror“ sice spatřil světlo světa v roce 2007 a od té doby bylo ticho po pěšině (nebudeme-li počítat kompilaci „Prelude to Awakening“ vydanou před šesti léty), oficiální finito však nebylo nikdy vysloveno, a tak stran budoucnosti kapely bylo mírně řečeno nejasno, podpořené informační prázdnotou včetně stagnujících webových stránek. Asi jsem nebyl sám, kdo nový přírůstek do diskografie sympatických Frantíků už moc nečekal, o to větší byla má radost, když jsem se svého času dozvěděl, že vyjde nové album, a to hned u Unique Leader Records. První, co mě napadlo, že tuto vydavatelskou firmu si KRONOS zaslouží, a snad se po těch dlouhých letech konečně dostanou tam, kam už dávno patří – do širšího podvědomí ctěného posluchačstva. KRONOS totiž patří mezi ty, co i přes nespornou kvalitu své tvorby neměli zatím to štěstí hřát se na výsluní rozsáhlejší popularity a pro mnohé už asi navždy zůstanou utajeným tipem.
Od vydání poslední desky tudíž uběhla spousta času, doba se hodně změnila ve všech směrech, nejen v muzice a na scéně, a otázka spojená v souvislosti s novým albovým počinem je tedy nasnadě: co se změnilo u KRONOS? Hodně i nemnoho, záleží na optice pohledu. Celkem očekávaně došlo k určitým personálním změnám, zakladatel a pilíř kapely Jérôme „Grams“ Grammaire udržel v sestavě i služebně druhého nejstaršího člena, basáka Toma, a taktéž kytaristu Richarda. Je určitě velkým plusem, že tato perfektně fungující trojice pokračuje na společné notě i nadále. Naopak se ztratil zpěvák Kristof (což mě docela mrzí) a bubeník Michaël Saccoman (což mě mrzí ještě více). Současný prskač na mikrofon Trivette sice není žádný čajíček a disponuje poměrně hlubokým growlem i slušnou frázovací kadencí, osobně mi ale Christophe „Kristof“ Gérardin seděl více, což je samozřejmě věc subjektivního cítění, tak jako vždy. To samé můžu říct o mladém a nadějném bicmenovi slyšícím na jméno Anthony Reyboz, jenž na „Arisen New Era“ odvedl úctyhodný výkon, plný dravosti a výbušnosti (a který už mimochodem není členem kapely), přesto styl Saccomana mi byl o fous bližší. Ale nejdůležitější je samotný hudební obsah, a tady naštěstí k výrazným změnám nedošlo. KRONOS sice byli vždy tak nějak řazeni do škatulky brutal death metalu, což podle mě není úplně nejšťastnější a nejvystižnější, ale čert vem škatule, jestli někdo potřebuje za každou cenu nálepku, ať si tedy v souvislosti s francouzskými milovníky řecké mytologie (textová tématika se rovněž nezměnila) používá tu s označením BDM. Jen je třeba zdůraznit, že narazil by ten, kdo by kořeny tvorby KRONOS hledal v jeho tradičních amerických variacích, parta kolem Jérômeho zní klasicky spíše „evropsky“. Styl KRONOS se nebojím označit za lehce identifikovatelný, kdo má kapelu za ty roky naposlouchanou, pozná ji po pár okamžicích, což platí i pro aktuální novinku. Vyvážený mix údernosti, lehké brutality, silných melodií a nadstandardní techniky – toť vždy zdobilo nápaditou hudbu francouzské úderky, a je tomu i nadále s tím, že melodické linky jsou ještě rozvinutější a bohatší, a taktéž na strukturu skladeb je kladen větší důraz než v minulosti, totéž platí o kompozici. Mohlo by se tedy zdát (a leckdo to tak asi i brát bude), že krom delší pauzy mezi alby se nic moc zásadního nezměnilo.
Pár změn oproti minulosti tu ale je, a ta, která je slyšet jako první (a nejvíce), je zvuk a produkce. V tomto směru se KRONOS hodně přiblížili současně nastaveným parametrům brutálního kovu smrti (a ejhle, přece jen tu je nějaká paralela) a vůbec je patrná snaha udržet krok s moderní dobou. Je otázkou posluchače, nakolik to bude vnímat jako pozitivum či naopak, osobně jsem měl s nynějším vyzněním KRONOS docela dlouho problém a nějakou dobu mi trvalo, než jsem si zvykl. Pro většinu (hlavně asi mladších) posluchačů metalu jsou takto ozvučené desky už zřejmě jakýmsi standardem a ničím k pozastavení, pamatuju však doby, kdy nejen KRONOS zněli řádně brutálně a hustě i bez k maximální hlasitosti uměle vyhnaného zvuku, doby, kdy desky měly atmosféru, přitom trhaly hlavy a nezněly sterilně a plasticky. Hlavně u bicích mi to opravdu vadí, rád rozeznám například přechody od kopáků a nerajcuje mě slitá vrstva kulometného „něčeho“, digitálně srovnaného do jedné lajny. Nu což, nezbývá, než se přes tento faktor přenést a naučit se s ním nějak „sžít“, hudba KRONOS za to stojí, a když se adaptujete, tak si album vychutnáte a postupem času ještě roste. „Arisen New Era“ totiž obsahuje opravdu velice povedený materiál, na němž KRONOS rozvíjí svůj typický rukopis s evidentní snahou nepřešlapovat na místě, a tak nezbývá než doufat, že na následující plnohodnotný studiový zápis nebudeme čekat dalších 8 let.
Seznam skladeb:
Čas: 37:00
Sestava:
https://myspace.com/kronostitan
http://kronosbrutaldeath.free.fr/
https://www.facebook.com/KRONOS-34830211765/timeline/?ref=s
http://uniqueleader.com/
Od vydání poslední desky tudíž uběhla spousta času, doba se hodně změnila ve všech směrech, nejen v muzice a na scéně, a otázka spojená v souvislosti s novým albovým počinem je tedy nasnadě: co se změnilo u KRONOS? Hodně i nemnoho, záleží na optice pohledu. Celkem očekávaně došlo k určitým personálním změnám, zakladatel a pilíř kapely Jérôme „Grams“ Grammaire udržel v sestavě i služebně druhého nejstaršího člena, basáka Toma, a taktéž kytaristu Richarda. Je určitě velkým plusem, že tato perfektně fungující trojice pokračuje na společné notě i nadále. Naopak se ztratil zpěvák Kristof (což mě docela mrzí) a bubeník Michaël Saccoman (což mě mrzí ještě více). Současný prskač na mikrofon Trivette sice není žádný čajíček a disponuje poměrně hlubokým growlem i slušnou frázovací kadencí, osobně mi ale Christophe „Kristof“ Gérardin seděl více, což je samozřejmě věc subjektivního cítění, tak jako vždy. To samé můžu říct o mladém a nadějném bicmenovi slyšícím na jméno Anthony Reyboz, jenž na „Arisen New Era“ odvedl úctyhodný výkon, plný dravosti a výbušnosti (a který už mimochodem není členem kapely), přesto styl Saccomana mi byl o fous bližší. Ale nejdůležitější je samotný hudební obsah, a tady naštěstí k výrazným změnám nedošlo. KRONOS sice byli vždy tak nějak řazeni do škatulky brutal death metalu, což podle mě není úplně nejšťastnější a nejvystižnější, ale čert vem škatule, jestli někdo potřebuje za každou cenu nálepku, ať si tedy v souvislosti s francouzskými milovníky řecké mytologie (textová tématika se rovněž nezměnila) používá tu s označením BDM. Jen je třeba zdůraznit, že narazil by ten, kdo by kořeny tvorby KRONOS hledal v jeho tradičních amerických variacích, parta kolem Jérômeho zní klasicky spíše „evropsky“. Styl KRONOS se nebojím označit za lehce identifikovatelný, kdo má kapelu za ty roky naposlouchanou, pozná ji po pár okamžicích, což platí i pro aktuální novinku. Vyvážený mix údernosti, lehké brutality, silných melodií a nadstandardní techniky – toť vždy zdobilo nápaditou hudbu francouzské úderky, a je tomu i nadále s tím, že melodické linky jsou ještě rozvinutější a bohatší, a taktéž na strukturu skladeb je kladen větší důraz než v minulosti, totéž platí o kompozici. Mohlo by se tedy zdát (a leckdo to tak asi i brát bude), že krom delší pauzy mezi alby se nic moc zásadního nezměnilo.
Pár změn oproti minulosti tu ale je, a ta, která je slyšet jako první (a nejvíce), je zvuk a produkce. V tomto směru se KRONOS hodně přiblížili současně nastaveným parametrům brutálního kovu smrti (a ejhle, přece jen tu je nějaká paralela) a vůbec je patrná snaha udržet krok s moderní dobou. Je otázkou posluchače, nakolik to bude vnímat jako pozitivum či naopak, osobně jsem měl s nynějším vyzněním KRONOS docela dlouho problém a nějakou dobu mi trvalo, než jsem si zvykl. Pro většinu (hlavně asi mladších) posluchačů metalu jsou takto ozvučené desky už zřejmě jakýmsi standardem a ničím k pozastavení, pamatuju však doby, kdy nejen KRONOS zněli řádně brutálně a hustě i bez k maximální hlasitosti uměle vyhnaného zvuku, doby, kdy desky měly atmosféru, přitom trhaly hlavy a nezněly sterilně a plasticky. Hlavně u bicích mi to opravdu vadí, rád rozeznám například přechody od kopáků a nerajcuje mě slitá vrstva kulometného „něčeho“, digitálně srovnaného do jedné lajny. Nu což, nezbývá, než se přes tento faktor přenést a naučit se s ním nějak „sžít“, hudba KRONOS za to stojí, a když se adaptujete, tak si album vychutnáte a postupem času ještě roste. „Arisen New Era“ totiž obsahuje opravdu velice povedený materiál, na němž KRONOS rozvíjí svůj typický rukopis s evidentní snahou nepřešlapovat na místě, a tak nezbývá než doufat, že na následující plnohodnotný studiový zápis nebudeme čekat dalších 8 let.
Seznam skladeb:
- Infernal Abyss Sovereignty
- Zeus Dethroned
- Soul-Voracious Vultures
- Rapture in Misery
- Klymenos Underwrath
- Aeons Titan Crown
- Brotherlords
- Purity Slaughtered
- Hellysium
Čas: 37:00
Sestava:
- Trivette – zpěv
- Grams – kytara
- Richard – kytara
- Tom – basa
- Anthony – bicí
https://myspace.com/kronostitan
http://kronosbrutaldeath.free.fr/
https://www.facebook.com/KRONOS-34830211765/timeline/?ref=s
http://uniqueleader.com/
