SMOTHERED BOWELS – Thorax Driller

Nemám ve zvyku začínat recenze popisem obalu a bookletu, ale v případě ruských ucpávačů střev SMOTHERED BOWELS si zkrátka nemohu pomoct – nic takhle kontrastního už jsem totiž dlouho neviděl. Samotný přebal alba je typickým obscénně-hédonistickým výjevem. Naskýtá se nám pohled na neidentifikovatelného tvora připomínajícího strom s několika obličeji a obludnýma hmyzíma nohama namísto větví, který trhá na kusy nahá, rozkládající se ženská těla. V bookletu se oproti tomu můžeme pokochat obrázky členů kapely s legračně deformovanými obličeji, kterak vesele pózují s růžovým dildem, plyšovou ovečkou, falešnou erekcí a toaletním papírem. Nechybí ani „fixou“ dokreslená varlata, masky ze hry Plants vs. Zombies a umně vephotoshopovaná hovínka. Když k tomu přidáme pečlivě komponované texty jako „weeeeeeee weeueee ueue uru ure yo yo“ a reklamu na nafukovacího oslíka s jednou dírkou v zadních partiích, máme z toho booklet roku. Minimálně.

Víte, co je však legrační? Fakt, že kontrast mezi coverem alba a bookletem poměrně dobře mapuje muzikální záběr téhle mladé kapely. To, co nám SMOTHERED BOWELS na svém debutu „Thorax Driller“ během jedenadvaceti minut naservírují, je totiž poměrně svěže zapáchající koktejl namíchaný z pořádně krvavého death metalu, rozverně chrochtavého a odsýpajícího goregrindu a několika zábavných třešniček navrch.

Co mě na „Thorax Driller“ popravdě překvapilo, je jeho muzikální vyspělost. I když album poměrně často zabíhá do „tanečně“ grindových vod, výtečná sehranost je slyšet v každém momentu. Dvě kytary si skutečně rozumí - nebojí se technicky zběsilých, vysoko posazených pasáží, pomalých vyhrávek ani brutálně taneční muziky. Rytmická sekce je rovněž ničivá – zejména bicí. Za zmínku rozhodně stojí občasná melodická (mini)sóla, která uprostřed této téměř konceptuální ódy na sexuální deviace, rozklad, vrtačky a jehňátka působí jako zjevení z jiného světa. Každé sólo, které se na této desce nachází, zní epicky, procítěně a vkusně. Během titulní skladby „Thorax Driller“, „Shpincter Is Coming“ nebo závěrečné „Manifestation Of Self-Sodomy“ se mi pravidelně dostavoval pocit, jako by na mě během zběsilé, houpavé i kodrcavé jízdy na okamžik zamávali egyptologové z NILE. Je to však jen fata morgana. Iluze násilně ukončená pohledem na hřeby okovaný půlmetrový strapon výhružně se tyčící mezi stehny obézní pornofašictické diktátorky. Poťouchlý úšklebek na posluchačův účet. Na jednu stranu je to škoda, protože právě kompozičně propracovanější death metalové pasáže kapele hodně sluší, ale na stranu druhou – je to právě motiv úšklebku, co tohle dílko dělá zábavným.

Asi nejvýraznější výsměšným momentem je skladba „Mohammed Had A Little Lamb“, což je milá píseň o jednom moudrém pánovi, který měl opravdu rád svou malinkou ovečku a zažíval s ní plno veselých dobrodružství. Tahle variace na známou dětskou písničku se opravdu povedla – orientální melodika, hopsavý goregrind, vražedné death metalové sypačky a v rámci žánru dokonalá instrumentace (asi nejlepší sólo na desce) z ní činí jednu z nejzábavnějších blbin, co jsem za poslední dobu slyšel. Dalším výborným momentem je úplný konec již zmíněné písně „Manifestation Of Self-Sodomy“ a zároveň úplný konec alba. V těchto necelých dvou minutách se odehrává zběsilá grindová odpověď na cikánské tancovačky á-la GOGOL BORDELLO – a skutečně to nemá chybu. Ve skladbě „Intra-Anal Reality“ jsme pro změnu svědky neurvalé parodie na black metal.

Takže jo. Tahle deska trochu klame svým obalem, je dobře odehraná, poměrně vtipná (pokud v sobě dokážete probudit svého vnitřního puberťáka, tak jedná se vrcholné komické dílo třetího tisíciletí) a originálnější než většina podobně „béčkových“ žánrovek. To, že se celkově nejedná o nějaký extra nevšední hudební zážitek, snad nemusím zdůrazňovat – o tohle tu nejspíš ani nešlo. Jenom si myslím, že by prospělo, kdyby jen nepatrně ubylo toho „ueee whee wheeuiiiu uoo uuiii“ a přibylo jiných vokálních stylů. A tím nemyslím „chgrhoo“, „hrochrogrrh“ ani „whhee uaaaaiiiiiiiiiiíí“.