VI – De Praestigiis Angelorum

Francouzské hlavní město Paříž nenabízí pouze místo pro strávení romantického pobytu s drahou polovičkou. Kýčovité fotografie líbajících se dvojiček pod Eiffelovou věží nechme stranou, stejně tak teď není ten správný čas obdivovat krásy katedrály Notre-Dame či navštívit nespočetná muzea. Několik obyvatelů tohoto honosného města totiž začíná pořádně zatínat drápky do black metalových análů a přináší svoji vizi, jak pojmout tento dekády existující, přesto se neustále vyvíjející žánr.

AOSOTH jsou jistě jedním z nejzajímavějších jmen současné scény. A právě členové této hordy mají stále větší a větší potřebu se umělecky vyjadřovat, a to nejen pod jménem své hlavní kapely. Trio AOSOTH zároveň působilo v koncertní sestavě zlounů ANTAEUS (z toho vokalista MkM zde figuruje i jako jeden ze dvou stálých členů), jenže ti v červenci náhle oznámili konec živých aktivit, na což doplatil i tuzemský festival Brutal Assault.

Ne až tak známým jménem už jsou THE ORDER OF APOLLYON. „Chtěl jsem zkombinovat black a death metal s lyrickým konceptem, který poukazuje na alternativní spiritualitu. Někdo to může považovat za výsměch náboženství, já bych to raději formuloval jakožto zbožštění smrti,“ popsal důvody vzniku formace v nedávném rozhovoru lídr kapely BST, také mozek AOSOTH. Letošní deska „The Sword and the Dagger“ je nesmírně povedeným dílem, mohu jedině doporučit.

Vyšla v únoru. Uběhlo půl roku a BST se hlásí s dalším počinem, na kterém se muzikantky podílel. Ve VI tvoří hlavní tvůrčí dvojici s kytaristou a vokalistou říkajícím si INRVI. Hádejte, kde tento člověk také působí… A jako AOSOTH je správně. Tito dva si tentokrát vyměnili role, BST uchopil basu a o INRVIho pozici jsem se zmínil výše. Za bicí soupravu pak usedl pan Blastum, aktivní v MERRIMACK či RITUALIZATION. Své krátké zkušenosti z působení v AOSOTH a živé sestavě ANTAEUS ale má, takže k těm dvěma chlapíkům dost dobře zapadá.

Krátký exkurz po stopách pařížské black metalové scény by se mohl rozšířit o další jména, to nejpodstatnější, co se týče obsazení VI, snad ale bylo řečeno. Tato jednoduše pojmenovaná kapela vznikla před osmi lety a dosud měla na svém kontě jen EP „De Praestigiis Daemonum“ a splitko „Angels Falling Down“ s… AOSOTH (úsměv). S dlouhohrajícím počinem se vytasili až teď a nutno říci, že se mi v přehrávači objevilo velmi interesantní dílo.

„De Praestigiis Angelorum“ můžeme vnímat ze dvou pohledů, zdánlivě neslučitelných, přesto dávajících dohromady smysl. První je ten, že muzikanti, o kterých je řeč, mají už za ta léta svůj charakteristický styl komponování, zvuku i produkce, o kterou se stará ve vlastním studiu právě BST. Pustíte si tedy AOSOTH, THE ORDER OF APOLLYON, nebo právě VI, a víte, s kým máte tu čest. Na druhou stranu, ty kapely si nespletete. Nejsou si podobné jako vejce vejci i přesto, co jsem v minulém odstavci nastínil. VI je další formací se svou vlastní tváří.

Při poslechu debutové desky je nutno být neustále ve střehu. Album totiž obsahuje nespočet zvratů, změn, nečekaných kontrastů. Troufám si tvrdit, že skladatelsky je „De Praestigiis Angelorum“ zejména INRVIho práce, riffování je u VI hodně odlišné od AOSOTH či TOOA. Moc klasických kytarových „paroháčů“ si zde posluchač neužije, party jsou občas až chaotické a není úplně jednoduché do nich zabřednout. Časté opakování jednotlivých pasáží není na pořadu dne, neustále se něco děje. Viz například čtvrtá „Regarde tes cadavres car il ne te permettra pas qu'on les enterre“, jež po atmosférické prostřední pasáži najednou rozsekne jakékoliv vaše rozjímání a svojí zběsilostí vás nechává napospas právě se probudivším vlastním vnitřním démonům.

Nejen atypická kytarová práce a celková výstavba kompozic zaslouží pochvalu. Basa u VI není pouze na okrasu, jak tomu bohužel u mnoha kapel bývá, a například sjezdy v druhé „Par le jugement causé par ses poisons“ naprosto zabíjí. Blastum pak zpoza vše neurvale pohání, nezaostává za techničností kytar a zajímavými přechody a hravostí, i co se týče využívání činelů, dodává svůj podíl k variabilitě desky. Zapomenout nechci ani na využití chórů v některých pasážích, které působí jakožto děsivé podbarvení ústředního chaosu. K tomu všemu přičtěte zlý, ale v rámci žánru nijak výjimečný vokál.

Zvukově je nahrávka velmi nadupaná, typický sound BST studia se nezapře, zejména kopáky jsou znovu velmi nahlas a v rychlých pasážích působí dost kulometně. I vzhledem k využitým riffům byl u kytar dán důraz na středy, baskytara je pak velmi výrazná, aniž by působila rušivě.

Do „De Praestigiis Angelorum“ se vůbec neproniká lehce a po prvních posleších jsem vůbec netušil, co si o desce myslet. Protáčel jsem ji velice zodpovědně a stejně nemám dojem, že bych ji dokonale znal. Deska nenechá posluchači chvíli oddychu, vyžaduje pozornost, neustále se na ní něco děje a bez soustředěného poslechu není možno proniknout do jejího nitra. A takové počiny já velmi rád. Netypické, zajímavé, něčím výjimečné… a to vše pro debutový počin VI sedí.