Po mesačnej koncertnej pauze, kedy som už začínal chytať mierny absťák, sa konečne niečo deje. V krásnom prostredí sušického ostrova Santos sa koná druhý ročník menšieho rodinného festivalu Metal Madness za účasti desiatich kapiel, kde si určite každý príde na svoje aj keď je to z väčšej časti pojaté thrashovejšie. Pre mňa sú najväčším lákadlom MASTER a LAHAR, no samozrejme som zvedavý aj na zbytok zostavy. Do Sušice vyrážam ráno vlakom z Prahy a až po Plzeň cesta prebieha v pohode, no potom sa všetko komplikuje. Výluky na trati (musel som dokonca prestupovať aj na autobus), meškania, staré neklimatizované vagóny atd... No, cesta hrozná, ale ani to mi náladu neskazí. Do areálu prichádzam krátko po druhej hodine a som doslova unesený tou nádherou. Zalesnený ostrov uprostred Otavy ponúka miestnym krásne útočisko pred každodenným zhonom, v letných mesiacoch kúpačku a rôzne iné športové a nešportové aktivity. Samozrejme nesmie chýbať dobré pivko. (Lukáš)
Loni jsem na prvním ročníku festivalu Metal Madness chyběl. Po samých kladných reakcích bylo jasné, že letos určitě vyrazím. Zvlášť, když headlinerem byli legendární MASTER, vyšlo perfektní počasí a sešlo se hodně kamarádů. Do příjemného areálu ostrova Santos v Sušici přijíždíme krátce po třetí hodině odpoledne. V tom parnu moje první kroky vedou pro pivo, kde si dávám slušnou Plzeň. Celý Metal Madness jsem pojal spíše společensky než hudebně, ale pokusím se sepsat pár řádků o každé kapele. (Peťan)
Letošní festivalové léto mi rámuje Sušice a její okolí. Sezónu jsem zahájili v červnu v Čermné pár kilometrů za Sušicí a ukončil v srpnu na Santosu pár desítek metrů od sušického centra. Těžko obě akce porovnávat, ve spoustě ohledů se liší, ale jedno mají společné – zajímavý areál. O Boudě už jsme psali letos i loni, o Santosu loni i před více lety, ale od loňska je areál zrekonstruovaný a pro festival typu Metal Madness přímo ideální. A prostředí dělá hodně, snad každý, kdo byl na břehu Otavy v sušickém parku kultury a oddechu poprvé, si tohle místo pochvaloval. (Johan)
Prvou kapelou sú VALURY. Pre mňa známy pojem, ale ich kombinácia hardcore a punku s nádychom thrashu šla vždy mimo mňa. Set sledujem zatiaľ sám a z diaľky, no musím uznať, že naživo to funguje celkom dobre. (Lukáš)
První hráli VALURY, během kterých jsme dorazili do areálu. Tahle kapela mě už jednou naživo odradila a tentokrát to bylo úplně stejné. Hardcore punk s českými texty, které mi jednoduše v tomto případě nelezou do uší. Ve své domovině si pánové fanoušky asi najdou, ale konfrontace s dalšími kapelami žánru pro ně dopadá nepříznivě. (Peťan)
K pěknému pódiu přicházíme krátce po 15. hodině, první kapela VALURY už hraje, ale hraje přesně tak, jak mě to nebaví. Žánr je v pořádku, mix hardcore, metalu a punku mám rád, řada tuzemských kapel jej hraje nadmíru zajímavě, ale VALURY k nim nepatří. Po nějakých pěti minutách mě to přestalo zajímat a šel jsem se věnovat tomu druhému, kvůli čemu na letní festy jezdím – klábosení s kamarády, kterých hlavně z jižních Čech dorazilo nečekaně hodně a tak vládla vyloženě přátelská atmosféra, která se nemalou mírou podílela na výborném dojmu z celé akce. (Johan)
K tomu samozřejmě přispěly hlavně kapely, hned ta druhá, ASMODEUS, patří léta mezi mé největší oblíbence, a nejen moje, loňské album „Past na Davida Kleinera“ uspělo jak u fanoušků, tak u kritiky a klatovští se tak po sedmadvaceti letech existence dočkali zaslouženého úspěchu v podobě sošky Anděla. Trochu mě překvapilo, že ASMODEUS hráli tak brzy, ale bylo mi vysvětleno, že šlo o dramaturgický tah za účelem přilákání fanoušků, aby dorazili co nejdříve v co nejhojnějším počtu. Což se povedlo. ASMODEUS odehrál svůj klasicky poskládaný set pro slušný počet fanoušků, kterých už kolem půl čtvrté bylo v areálu o poznání více než loni ve finále. Ale ještě k ASMODEUS, ti rozdělili svůj čas zhruba půl napůl mezi starší alba a poslední „Past...“, a i díky podařenému zvuku zněly všechny songy skvěle. Pro mě nastal jeden z vrcholů přehlídky hned zkraje, na ten druhý jsem si počkal do tmy. (Johan)
Trochu překvapivě šli už jako druzí na řadu klatovští veteráni ASMODEUS. Tahle banda by si zasloužila lepší hrací čas. Sleduji část setu, jinak spíše poslouchám. Nové album je po všech stránkách skvělé, ale mě prostě nebaví. Stejné to je i s koncertem, který je skvěle odehraný, instrumentálně jde o jednu z nejlepších kapel festivalu, ale já se nudím. Zkrátka a dobře, současný ASMODEUS není nic pro mě, můj respekt a uznání ale mají. (Peťan)
Ako druhí v poradí na to vlietli ASMODEUS. Postupne sa začínajú schádzať kamaráti a tak sa s Fredym presúvam dopredu, aby sme mali na kapelu lepší výhľad. Je vidieť, že páni majú za sebou už slušnú muzikantskú minulosť. Hráčska vyspelosť je tu veľmi badateľná, páči sa mi stavba skladieb a gitarové sóla, no aj tak tomu niečo chýba. Asi trošku viac agresivity a živelnosti, no aj napriek tomu ma koncert bavil. (Lukáš)
Rokycanští MALLEPHYR se dostali do line-upu na poslední chvíli. Jedná se o kapelu, která letí strmě vzhůru a za poslední dobu udělala čtveřice velký pokrok vpřed. Budu se opakovat, ale stylově mi jejich black/death také příliš nevoní, ovšem zahrané je to parádně. Od vokálu až po bicí se jedná o naprosto hotovou kapelu, a myslím, že o nich ještě hodně uslyšíme. Jen asi nikdy nepochopím ty kapuce (smích). (Peťan)
Když tak přemýšlím, jakou kapelu jsem letos viděl nejčastěji, docházím k závěru, že to jsou MALLEPHYR, které jsem během dvou letních měsíců viděl počtvrté. Pokaždé se mi líbili, v Sušici pak znovu potvrdili, že v daném ranku u nás není aktuálně zajímavější parta, která by míchala black metal s temným deathem. V kapele všechno sedí, jak má, nejlépe (sedí – úsměv) bubeník, který na první pohled vypadá jako nezúčastněný, ale když se člověk soustředí, je evidentní, že nohy mu jedou jak mašina a ruce jsou účelné. Účel plní i stylové odění, které sice v panujícím vedru muselo fungovat jako osobní sauna, ale mně je tenhle přístup (nějak na pódiu vypadat) sympatický. Opakuju se, ale těším se na chystaný debut jako na málokterou tuzemskou nahrávku. (Johan)
1000 BOMBS z Plzne som už raz mal možnosť vidieť, no priznám sa, že sa mi ich koncert do pamäti nijak výrazne nezaryl. Preto som bol zvedavý, čo nám chlapci predvedú dnes. S pribúdajúcimi skladbami som trošku v rozpakoch. Aj tu, podobne ako u predchádzajúcich ASMODEUS, postrádam trošku viac dravosti. Zvuk je dobrý, kapela je zohratá, ale nie je to ono a postupne ma vystúpenie prestáva baviť, no určite im ešte niekedy dám šancu. (Lukáš)
1000 BOMBS – další západočeská parta na festivalu. Já se k nim snad nikdy neprokoušu. (úsměv) Čtveřici v čele s Asurou to baví, ale pořád se nemohu zbavit dojmu, že do pořádného thrashingu kapele něco chybí. Je to na mě pomalý. (úsměv) Nicméně s druhou kytarou v sestavě jsou BOMBY přeci jen vyzrálejší kapelou. Uvidíme, co novej matroš. Pár věcí zaznělo i v Sušici. (Peťan)
SHAMPOON KILLER mě rozsekali. Viděl jsem tuhle další Žlababovo kapelu teprve podruhé a teď konečně s kvalitním zvukem. A hned to bylo jiné! Nekompromisní brutal/death nálet se dvěma střídajícími se vokály. Perfektně zahrané, chytlavé. Užil jsem si to. A Žlábo, díky za věnování songu, doufám, že se na tej diskárně v Duplexu sejdeme a dáme drink (smích). (Peťan)
Ďalšími pánmi na holenie su pražskí „řezníci“ SHAMPOON KILLER. Death metal vyšperkovaný do dokonalej podoby, ktorému na pestrosti pridáva „angažmá“ dvoch vokalistov, musel zamávať každým, kto bol prítomný na ostrove Santos a v jeho okolí. Od začiatku do nás valia jeden smrtiaci riff za druhým a ušetrený nezostáva ani jeden diskofil, za čo má kapela moje nesmierne sympatie. Obaja vokalisti pobehujú po pódiu a rozdávajú energiu na všetky strany. Presne takýto prejav kapiel si dokážem užiť. Skvelé! (Lukáš)
Ani jsem netušil, že se thrash a deathmetalisti scházejí v nějakém pošahaném disko klubu, ale podle všeho tomu tak bude. (smích) A podle názvu songu „Massacre in Duplex“ tam asi nehodlají tančit nonstop ani sbírat céčka, natož pít colu. (smích) SHAMPOON KILLER mi napoprvé sedli jak Michal David na elektrický křeslo, jejich death/grindový výplach fungoval od prvního okamžiku naprosto skvěle a dva vokály taky měly smysl. Žlába opět ukázal, že u nás v tomhle žánru nemá konkurenci, Cifroň se přidával jak s hrubým vokálem, tak s kvičením a dohromady to jak vokalistům, tak sehraným instrumentalistům sedlo. (Johan)
V.A.R. netreba predstavovať asi nikomu. Kapela, ktorá to kedysi dávno v socialistickom Československu s thrash metalom začínala a pre mnohých je dodnes ikonou. Aj ja mám staré dosky rád, ale naživo to na mňa už tak nepôsobí a postupne sa moja pozornosť upiera viac na kamarátov, než na samotnú kapelu. (Lukáš)
Veteráni Alias Retro, to jsou liberečtí V.A.R. V kapele, která vznikla v revolučním roce 1989, působí pořád všichni zakládající členové (samozřejmě s výjimkou loni zesnuvšího kytaristy Šneka), a pořád drhnou ten svůj rachot. Pohlížet na tyhle vytrvalce dnešní optikou snad ani nejde, proti tomu, jak se dnes drtí thrash metal, jsou V.A.R. spíše bigbít. Koncertu místy dominovala brutálně drnčící baskytara, což přičítám tomu, že kapela hraje jen s jednou kytarou, byť prý už druhého kytaristu má, ten ale do Sušice nemohl dorazit. Instrumentálním výkonům asi nelze cokoliv vytýkat, ale s čím jsem měl problém, byl zpěv. Berunův projev je takový neotesaný, pořád stejný, když takhle „kokrhal“ před pětadvaceti léty, nikdo to neřešil, dnes je to žel na úrovni pivního bigbítu. Chápu určitou dávku nostalgie, ale mě dnešní V.A.R. neoslovují a koncert jsem nevydržel vnímat déle než dvě skladby. (Johan)
Vratislavice Alcoholic Roarpage neboli V.A.R. jsou bezesporu českou thrash metalovou legendou a jejich přínos se jim upřít nedá. Kultovní LP „Personal Destruction“ a předchozí demáče mám hodně rád, ale co naplat, dnes kapela vyzní jako tvrdší bigbít. Ne, že by V.A.R. byli špatní, ale byl to kolovrátek, který tak nějak vyčpěl a postrádal patřičnou energii. To, že to pány v letech baví, je ale nezpochybnitelný fakt a je to v pořádku. Mě to na zadek neposadilo a neposadí, ale na druhou stranu mě V.A.R. nijak neuráží. V pořádku, protože na rozdíl od jiných, V.A.R. nechybí soudnost. (Peťan)
MATER MONSTIFERA vklíněná mezi old school záležitosti odehrála svůj klasický set melodického black metalu, kterému mají symfonično dodávat klávesy. Ty žel byly poměrně špatně slyšet, což byla v podstatě jediná zásadnější výhrada vůči zvukařově celodenní práci. Když kytary trochu polevily, klávesy se ukázaly, jinak ale Denisa mačkala klapky takřka zbytečně. Na kapele je vidět, jak ji nakopl příchod živého bicmena, což už je pravda starší záležitost, ale když srovnám dřívější koncerty s bicími z playbacku, má současná MONSTIFERA mnohem větší šmrnc. (Johan)
Jediná kapela, o které nic nenapíšu, je MATER MONSTIFERA. Do dramaturgie festivalu se jednoduše nehodila. Jejich hudba se mi nelíbí a je to pro mě španělská vesnice. Také návštěvníci akce byli podobného názoru. Soudě podle odezvy. Ale proti gustu… (Peťan)
LAHAR bylo jako vždycky peklo. Vepředu v podání jihočeské thrashové mafie, která chvílemi na pódiu převýšila počtem muzikanty, za zátarasy pak v podobě přehuleného nečitelného zvuku. Ale stačilo odstoupit do rozumné vzdálenosti a rázem bylo všechno parádní. LAHAR jsou možná silnější v klubu, kde pot z pódia cáká do lidí, ale mně se hodně líbili i venku a s chutí jsem si zařval nejchytlavější refrény. Vedle ASMODEUS stejně silný zážitek, každá kapela na to jde úplně jinak, ale v obou případech jde o to nejlepší, co momentálně česká scéna nabízí. Na LAHAR se mi kromě oné energetické vlně valící se z pódia líbí i to, jak o své tvorbě přemýšlí, že se nedrží jen jednoho čertova kopyta, ale že posledních sedm nahraných skladeb nabízí spoustu různorodých momentů. Ale i starší „Řecko“ pořád řeže, takže není divu, že se to na něj pod pódiem řeže. (úsměv) (Johan)
LAHAR se mi nikdy neoposlouchají a jednoduše řečeno – u nás není lepšího thrashe. Se setlistem z posledních tří nahrávek s jednou stále novou peckou „Stý ze sta“ opět bořili hranice. My jsme naopak bořili zábrany před pódiem, až jsme se vysápali na stage. Následně byla thrashová zvěř vykázána zpátky za zábrany, protože si nás tam zvukař nepřál. Ty zábrany byly trochu zbytečný… Nicméně LAHAR předvedli svůj standardní výkon. Jejich thrash metal ovládl Sušici a my si řádně vyřvali hlasivky. Škoda, že dole pod pódiem nebyl Iny moc slyšet, ale když znáte texty nazpaměť… (usměv). Díky! (Peťan)
Za to jihočeskí LAHAR, to je už úplne iné kafe. Neviem ako to chlapci robia, ale pri ich koncertoch vždy zahodím všetko, čo má niečo dočinenia so zdravým rozumom a v mojom mozgu sa začne odohrávať absolútny masaker. Podobne ako aj na pódiu, tak aj pod ním. Žakyn to po pár sekundách nevydrží a zvalí zábrany, ktoré oddeľujú fanúšikov od kapely. Všetci ortodoxní sa hneď presúvame dopredu, kde aj v malom množstve rozpútame divoký moshpit, po chviľke už tancujeme na pódiu, nosíme kamarátov na rukách a je nám veselo. Je pravda, že je to zvukovo asi najhorší koncert LAHAR, ktorý som kedy videl a počul, Inyho vokál je kdesi stratený a nezlepší sa to ani do konca, no pre tých, ktorí texty ovládajú naspamäť, to nepredstavuje žiadny problém (úsmev). Zas a znova som si to náramne užil, díky! (Lukáš)
Hlavní chod v podobě MASTER splnil veškerá očekávání. Tuhle legendu, kterou táhne Paul Speckmann, jsem viděl několikrát a nikdy nezklamali. Naopak, pokaždé potvrdili svou roli jedné ze zakládajících kapel death metalu vůbec. MASTER přišli, zahráli, zničili a odešli. Nějakých pětačtyřicet minut staroškolského death metalu se samými starými vykopávkami v setlistu. Paul byl jako vždy v dobrém rozmaru a mezi skladbami došlo i na „zabíjačku – killer pig party“ (zasvěcení vědí). (smích) K tomu si přidejte precizní kytarový výkon Alexe, jenž opět nastoupil asi ve svém nejoblíbenějším tričku EXPLOITED. (úsměv) Zdeno Pradlovský za bicími je bicman par excellence. Jeho tradiční grimasy a styl hraní prostě musí bavit. MASTER naprosto splnili má očekávání. Skvělý koncert. Těším se na novou desku. Díky! (Peťan)
Vrchol večera mal nastať s príchodom americkej, teraz už skôr americko-českej legendy MASTER. A tak sa aj stalo. Speckman a spol. vedia čo robia a ich špinavý, od podlahy zahraný old school death metal s prímesou „rock´n´rollu“ (alebo, čo to vlastne je...) , nenechal na nikom nitku suchú. Zazneli skladby z ranej tvorby kapely a tak nezostávalo nič iné, len si vymlátiť hlavu a poriadne potrápiť krk. (Lukáš)
Pořádájící kluky z MORTIFILIE jsem sledoval již zpovzdálí, kde jsme se zasekli s několika kamarády a později i u distra s Paulem Speckmannem. Nicméně i MORTIFILIA potvrdila svou vysokou kvalitu hutného death metalu. Ostatně jako vždy. Sluší se pánům poděkovat za uspořádání této perfektní akce s kvalitním line-upem, zázemím, organizací, jídlem, pivem, počasím na objednávku i slušnou návštěvou. Věřím, že se za rok na Santosu opět sejdeme. (Peťan)
Fotky: Nothingface
Loni jsem na prvním ročníku festivalu Metal Madness chyběl. Po samých kladných reakcích bylo jasné, že letos určitě vyrazím. Zvlášť, když headlinerem byli legendární MASTER, vyšlo perfektní počasí a sešlo se hodně kamarádů. Do příjemného areálu ostrova Santos v Sušici přijíždíme krátce po třetí hodině odpoledne. V tom parnu moje první kroky vedou pro pivo, kde si dávám slušnou Plzeň. Celý Metal Madness jsem pojal spíše společensky než hudebně, ale pokusím se sepsat pár řádků o každé kapele. (Peťan)
Letošní festivalové léto mi rámuje Sušice a její okolí. Sezónu jsem zahájili v červnu v Čermné pár kilometrů za Sušicí a ukončil v srpnu na Santosu pár desítek metrů od sušického centra. Těžko obě akce porovnávat, ve spoustě ohledů se liší, ale jedno mají společné – zajímavý areál. O Boudě už jsme psali letos i loni, o Santosu loni i před více lety, ale od loňska je areál zrekonstruovaný a pro festival typu Metal Madness přímo ideální. A prostředí dělá hodně, snad každý, kdo byl na břehu Otavy v sušickém parku kultury a oddechu poprvé, si tohle místo pochvaloval. (Johan)
Prvou kapelou sú VALURY. Pre mňa známy pojem, ale ich kombinácia hardcore a punku s nádychom thrashu šla vždy mimo mňa. Set sledujem zatiaľ sám a z diaľky, no musím uznať, že naživo to funguje celkom dobre. (Lukáš)
První hráli VALURY, během kterých jsme dorazili do areálu. Tahle kapela mě už jednou naživo odradila a tentokrát to bylo úplně stejné. Hardcore punk s českými texty, které mi jednoduše v tomto případě nelezou do uší. Ve své domovině si pánové fanoušky asi najdou, ale konfrontace s dalšími kapelami žánru pro ně dopadá nepříznivě. (Peťan)
K pěknému pódiu přicházíme krátce po 15. hodině, první kapela VALURY už hraje, ale hraje přesně tak, jak mě to nebaví. Žánr je v pořádku, mix hardcore, metalu a punku mám rád, řada tuzemských kapel jej hraje nadmíru zajímavě, ale VALURY k nim nepatří. Po nějakých pěti minutách mě to přestalo zajímat a šel jsem se věnovat tomu druhému, kvůli čemu na letní festy jezdím – klábosení s kamarády, kterých hlavně z jižních Čech dorazilo nečekaně hodně a tak vládla vyloženě přátelská atmosféra, která se nemalou mírou podílela na výborném dojmu z celé akce. (Johan)
K tomu samozřejmě přispěly hlavně kapely, hned ta druhá, ASMODEUS, patří léta mezi mé největší oblíbence, a nejen moje, loňské album „Past na Davida Kleinera“ uspělo jak u fanoušků, tak u kritiky a klatovští se tak po sedmadvaceti letech existence dočkali zaslouženého úspěchu v podobě sošky Anděla. Trochu mě překvapilo, že ASMODEUS hráli tak brzy, ale bylo mi vysvětleno, že šlo o dramaturgický tah za účelem přilákání fanoušků, aby dorazili co nejdříve v co nejhojnějším počtu. Což se povedlo. ASMODEUS odehrál svůj klasicky poskládaný set pro slušný počet fanoušků, kterých už kolem půl čtvrté bylo v areálu o poznání více než loni ve finále. Ale ještě k ASMODEUS, ti rozdělili svůj čas zhruba půl napůl mezi starší alba a poslední „Past...“, a i díky podařenému zvuku zněly všechny songy skvěle. Pro mě nastal jeden z vrcholů přehlídky hned zkraje, na ten druhý jsem si počkal do tmy. (Johan)
Trochu překvapivě šli už jako druzí na řadu klatovští veteráni ASMODEUS. Tahle banda by si zasloužila lepší hrací čas. Sleduji část setu, jinak spíše poslouchám. Nové album je po všech stránkách skvělé, ale mě prostě nebaví. Stejné to je i s koncertem, který je skvěle odehraný, instrumentálně jde o jednu z nejlepších kapel festivalu, ale já se nudím. Zkrátka a dobře, současný ASMODEUS není nic pro mě, můj respekt a uznání ale mají. (Peťan)
Ako druhí v poradí na to vlietli ASMODEUS. Postupne sa začínajú schádzať kamaráti a tak sa s Fredym presúvam dopredu, aby sme mali na kapelu lepší výhľad. Je vidieť, že páni majú za sebou už slušnú muzikantskú minulosť. Hráčska vyspelosť je tu veľmi badateľná, páči sa mi stavba skladieb a gitarové sóla, no aj tak tomu niečo chýba. Asi trošku viac agresivity a živelnosti, no aj napriek tomu ma koncert bavil. (Lukáš)
Rokycanští MALLEPHYR se dostali do line-upu na poslední chvíli. Jedná se o kapelu, která letí strmě vzhůru a za poslední dobu udělala čtveřice velký pokrok vpřed. Budu se opakovat, ale stylově mi jejich black/death také příliš nevoní, ovšem zahrané je to parádně. Od vokálu až po bicí se jedná o naprosto hotovou kapelu, a myslím, že o nich ještě hodně uslyšíme. Jen asi nikdy nepochopím ty kapuce (smích). (Peťan)
Když tak přemýšlím, jakou kapelu jsem letos viděl nejčastěji, docházím k závěru, že to jsou MALLEPHYR, které jsem během dvou letních měsíců viděl počtvrté. Pokaždé se mi líbili, v Sušici pak znovu potvrdili, že v daném ranku u nás není aktuálně zajímavější parta, která by míchala black metal s temným deathem. V kapele všechno sedí, jak má, nejlépe (sedí – úsměv) bubeník, který na první pohled vypadá jako nezúčastněný, ale když se člověk soustředí, je evidentní, že nohy mu jedou jak mašina a ruce jsou účelné. Účel plní i stylové odění, které sice v panujícím vedru muselo fungovat jako osobní sauna, ale mně je tenhle přístup (nějak na pódiu vypadat) sympatický. Opakuju se, ale těším se na chystaný debut jako na málokterou tuzemskou nahrávku. (Johan)
1000 BOMBS z Plzne som už raz mal možnosť vidieť, no priznám sa, že sa mi ich koncert do pamäti nijak výrazne nezaryl. Preto som bol zvedavý, čo nám chlapci predvedú dnes. S pribúdajúcimi skladbami som trošku v rozpakoch. Aj tu, podobne ako u predchádzajúcich ASMODEUS, postrádam trošku viac dravosti. Zvuk je dobrý, kapela je zohratá, ale nie je to ono a postupne ma vystúpenie prestáva baviť, no určite im ešte niekedy dám šancu. (Lukáš)
1000 BOMBS – další západočeská parta na festivalu. Já se k nim snad nikdy neprokoušu. (úsměv) Čtveřici v čele s Asurou to baví, ale pořád se nemohu zbavit dojmu, že do pořádného thrashingu kapele něco chybí. Je to na mě pomalý. (úsměv) Nicméně s druhou kytarou v sestavě jsou BOMBY přeci jen vyzrálejší kapelou. Uvidíme, co novej matroš. Pár věcí zaznělo i v Sušici. (Peťan)
SHAMPOON KILLER mě rozsekali. Viděl jsem tuhle další Žlababovo kapelu teprve podruhé a teď konečně s kvalitním zvukem. A hned to bylo jiné! Nekompromisní brutal/death nálet se dvěma střídajícími se vokály. Perfektně zahrané, chytlavé. Užil jsem si to. A Žlábo, díky za věnování songu, doufám, že se na tej diskárně v Duplexu sejdeme a dáme drink (smích). (Peťan)
Ďalšími pánmi na holenie su pražskí „řezníci“ SHAMPOON KILLER. Death metal vyšperkovaný do dokonalej podoby, ktorému na pestrosti pridáva „angažmá“ dvoch vokalistov, musel zamávať každým, kto bol prítomný na ostrove Santos a v jeho okolí. Od začiatku do nás valia jeden smrtiaci riff za druhým a ušetrený nezostáva ani jeden diskofil, za čo má kapela moje nesmierne sympatie. Obaja vokalisti pobehujú po pódiu a rozdávajú energiu na všetky strany. Presne takýto prejav kapiel si dokážem užiť. Skvelé! (Lukáš)
Ani jsem netušil, že se thrash a deathmetalisti scházejí v nějakém pošahaném disko klubu, ale podle všeho tomu tak bude. (smích) A podle názvu songu „Massacre in Duplex“ tam asi nehodlají tančit nonstop ani sbírat céčka, natož pít colu. (smích) SHAMPOON KILLER mi napoprvé sedli jak Michal David na elektrický křeslo, jejich death/grindový výplach fungoval od prvního okamžiku naprosto skvěle a dva vokály taky měly smysl. Žlába opět ukázal, že u nás v tomhle žánru nemá konkurenci, Cifroň se přidával jak s hrubým vokálem, tak s kvičením a dohromady to jak vokalistům, tak sehraným instrumentalistům sedlo. (Johan)
V.A.R. netreba predstavovať asi nikomu. Kapela, ktorá to kedysi dávno v socialistickom Československu s thrash metalom začínala a pre mnohých je dodnes ikonou. Aj ja mám staré dosky rád, ale naživo to na mňa už tak nepôsobí a postupne sa moja pozornosť upiera viac na kamarátov, než na samotnú kapelu. (Lukáš)
Veteráni Alias Retro, to jsou liberečtí V.A.R. V kapele, která vznikla v revolučním roce 1989, působí pořád všichni zakládající členové (samozřejmě s výjimkou loni zesnuvšího kytaristy Šneka), a pořád drhnou ten svůj rachot. Pohlížet na tyhle vytrvalce dnešní optikou snad ani nejde, proti tomu, jak se dnes drtí thrash metal, jsou V.A.R. spíše bigbít. Koncertu místy dominovala brutálně drnčící baskytara, což přičítám tomu, že kapela hraje jen s jednou kytarou, byť prý už druhého kytaristu má, ten ale do Sušice nemohl dorazit. Instrumentálním výkonům asi nelze cokoliv vytýkat, ale s čím jsem měl problém, byl zpěv. Berunův projev je takový neotesaný, pořád stejný, když takhle „kokrhal“ před pětadvaceti léty, nikdo to neřešil, dnes je to žel na úrovni pivního bigbítu. Chápu určitou dávku nostalgie, ale mě dnešní V.A.R. neoslovují a koncert jsem nevydržel vnímat déle než dvě skladby. (Johan)
Vratislavice Alcoholic Roarpage neboli V.A.R. jsou bezesporu českou thrash metalovou legendou a jejich přínos se jim upřít nedá. Kultovní LP „Personal Destruction“ a předchozí demáče mám hodně rád, ale co naplat, dnes kapela vyzní jako tvrdší bigbít. Ne, že by V.A.R. byli špatní, ale byl to kolovrátek, který tak nějak vyčpěl a postrádal patřičnou energii. To, že to pány v letech baví, je ale nezpochybnitelný fakt a je to v pořádku. Mě to na zadek neposadilo a neposadí, ale na druhou stranu mě V.A.R. nijak neuráží. V pořádku, protože na rozdíl od jiných, V.A.R. nechybí soudnost. (Peťan)
MATER MONSTIFERA vklíněná mezi old school záležitosti odehrála svůj klasický set melodického black metalu, kterému mají symfonično dodávat klávesy. Ty žel byly poměrně špatně slyšet, což byla v podstatě jediná zásadnější výhrada vůči zvukařově celodenní práci. Když kytary trochu polevily, klávesy se ukázaly, jinak ale Denisa mačkala klapky takřka zbytečně. Na kapele je vidět, jak ji nakopl příchod živého bicmena, což už je pravda starší záležitost, ale když srovnám dřívější koncerty s bicími z playbacku, má současná MONSTIFERA mnohem větší šmrnc. (Johan)
Jediná kapela, o které nic nenapíšu, je MATER MONSTIFERA. Do dramaturgie festivalu se jednoduše nehodila. Jejich hudba se mi nelíbí a je to pro mě španělská vesnice. Také návštěvníci akce byli podobného názoru. Soudě podle odezvy. Ale proti gustu… (Peťan)
LAHAR bylo jako vždycky peklo. Vepředu v podání jihočeské thrashové mafie, která chvílemi na pódiu převýšila počtem muzikanty, za zátarasy pak v podobě přehuleného nečitelného zvuku. Ale stačilo odstoupit do rozumné vzdálenosti a rázem bylo všechno parádní. LAHAR jsou možná silnější v klubu, kde pot z pódia cáká do lidí, ale mně se hodně líbili i venku a s chutí jsem si zařval nejchytlavější refrény. Vedle ASMODEUS stejně silný zážitek, každá kapela na to jde úplně jinak, ale v obou případech jde o to nejlepší, co momentálně česká scéna nabízí. Na LAHAR se mi kromě oné energetické vlně valící se z pódia líbí i to, jak o své tvorbě přemýšlí, že se nedrží jen jednoho čertova kopyta, ale že posledních sedm nahraných skladeb nabízí spoustu různorodých momentů. Ale i starší „Řecko“ pořád řeže, takže není divu, že se to na něj pod pódiem řeže. (úsměv) (Johan)
LAHAR se mi nikdy neoposlouchají a jednoduše řečeno – u nás není lepšího thrashe. Se setlistem z posledních tří nahrávek s jednou stále novou peckou „Stý ze sta“ opět bořili hranice. My jsme naopak bořili zábrany před pódiem, až jsme se vysápali na stage. Následně byla thrashová zvěř vykázána zpátky za zábrany, protože si nás tam zvukař nepřál. Ty zábrany byly trochu zbytečný… Nicméně LAHAR předvedli svůj standardní výkon. Jejich thrash metal ovládl Sušici a my si řádně vyřvali hlasivky. Škoda, že dole pod pódiem nebyl Iny moc slyšet, ale když znáte texty nazpaměť… (usměv). Díky! (Peťan)
Za to jihočeskí LAHAR, to je už úplne iné kafe. Neviem ako to chlapci robia, ale pri ich koncertoch vždy zahodím všetko, čo má niečo dočinenia so zdravým rozumom a v mojom mozgu sa začne odohrávať absolútny masaker. Podobne ako aj na pódiu, tak aj pod ním. Žakyn to po pár sekundách nevydrží a zvalí zábrany, ktoré oddeľujú fanúšikov od kapely. Všetci ortodoxní sa hneď presúvame dopredu, kde aj v malom množstve rozpútame divoký moshpit, po chviľke už tancujeme na pódiu, nosíme kamarátov na rukách a je nám veselo. Je pravda, že je to zvukovo asi najhorší koncert LAHAR, ktorý som kedy videl a počul, Inyho vokál je kdesi stratený a nezlepší sa to ani do konca, no pre tých, ktorí texty ovládajú naspamäť, to nepredstavuje žiadny problém (úsmev). Zas a znova som si to náramne užil, díky! (Lukáš)
Hlavní chod v podobě MASTER splnil veškerá očekávání. Tuhle legendu, kterou táhne Paul Speckmann, jsem viděl několikrát a nikdy nezklamali. Naopak, pokaždé potvrdili svou roli jedné ze zakládajících kapel death metalu vůbec. MASTER přišli, zahráli, zničili a odešli. Nějakých pětačtyřicet minut staroškolského death metalu se samými starými vykopávkami v setlistu. Paul byl jako vždy v dobrém rozmaru a mezi skladbami došlo i na „zabíjačku – killer pig party“ (zasvěcení vědí). (smích) K tomu si přidejte precizní kytarový výkon Alexe, jenž opět nastoupil asi ve svém nejoblíbenějším tričku EXPLOITED. (úsměv) Zdeno Pradlovský za bicími je bicman par excellence. Jeho tradiční grimasy a styl hraní prostě musí bavit. MASTER naprosto splnili má očekávání. Skvělý koncert. Těším se na novou desku. Díky! (Peťan)
Vrchol večera mal nastať s príchodom americkej, teraz už skôr americko-českej legendy MASTER. A tak sa aj stalo. Speckman a spol. vedia čo robia a ich špinavý, od podlahy zahraný old school death metal s prímesou „rock´n´rollu“ (alebo, čo to vlastne je...) , nenechal na nikom nitku suchú. Zazneli skladby z ranej tvorby kapely a tak nezostávalo nič iné, len si vymlátiť hlavu a poriadne potrápiť krk. (Lukáš)
Pořádájící kluky z MORTIFILIE jsem sledoval již zpovzdálí, kde jsme se zasekli s několika kamarády a později i u distra s Paulem Speckmannem. Nicméně i MORTIFILIA potvrdila svou vysokou kvalitu hutného death metalu. Ostatně jako vždy. Sluší se pánům poděkovat za uspořádání této perfektní akce s kvalitním line-upem, zázemím, organizací, jídlem, pivem, počasím na objednávku i slušnou návštěvou. Věřím, že se za rok na Santosu opět sejdeme. (Peťan)
Fotky: Nothingface
