K.Z.O. – Bestie Boží

Existenci kapely K.Z.O. (Kriminálně Závadné Osoby) jsem poprvé zaregistroval letos v červenci na vodňanské Festě, kde se předvedla v překvapivě dobrém světle. Měl jsem za to, že jde o nějakou novou partu, která si teprve začíná dělat jméno, třeba i tím, že rozdává aktuální CD zadara, ale ona existuje (s přestávkami) patnáct let, během kterých vydala čtyři alba (a docela často měnila sestavu).

Na letošním počinu, nahraném během jara v táborském studiu Woodland, K.Z.O. překypují energií podobně jako při živém hraní. Ne vždy se kapelám daří znít stejně agresivně na koncertech (kde hodně dělá i rotyka, kterou muzikanti předvádějí) i na studiových nahrávkách, ale táborským punkáčům, hardcoristům a crusterům to vychází.

Když odmyslím vlastní muziku, tak album zabírá i díky tomu, že je krátké a skladby zrovna tak. Do šestnácti minut sextet nacpal třináct songů, takže si každý snadno spočítá, že jde o plus mínus minutové kousky. Ale i na téhle ploše se toho děje dost na to, abych CD „Bestie Boží“ označil jako povedené a s chutí si jeho poslech dával pořád dokola. Může za to schopnost napsat chytlavé songy a v rámci žánrových mantinelů pestrost. Kapela se sice většinou pohybuje ve svižných tempech, ale nechybí ani skladby volnější, ani skladby, ve kterých se tempo mění. Což je případ hned první „Udělej to sám“, v níž se prezentuje i další trumf – dva zpěváci. Ti působili divoce už na živo, na albu pak přispívají k tomu, že je nahrávka ještě pestřejší. Jeden z pánů má hlas položený níže, druhý spíše křičí, ale dohromady jim to ladí, celkem pravidelně se střídají, ať už formou jedna sloka 1. hlas, druhá sloka 2. hlas, nebo rovnou jedna řádka textu ten a druhá onen. Pochvalu zaslouží i instrumentalisté, kteří to dávají s přehledem, je evidentní, že chlapi nejen umí hrát, ale že o tom i přemýšlejí, takže kytarová práce působí promyšleným dojmem, nechybí samozřejmě klasické punk/HC postupy, ale nechybí ani různé zpestřující vyhrávky, sice krátké, ale vítané. Kdo ale podle mě kapelu táhne, je bicmen. Žádné brambory, žádné umca umca, ale nečekaně variabilní hra, navíc to Richard doslova řeže; k dobrému vyznění bicích určitě přispívá i zvuk, bubny zní plně a častý nešvar v podobě plechového zvuku rytmičáku tady zvukař Michal Steinz vyřešil k mé spokojenosti. Trochu horší je to s nečitelnými činely, v rychlých pasážích i přes nastražené uši vnímám jen jakési šustění.

Třináctka songů působí vyrovnaným dojmem, mně se v podstatě nestává, že bych měl chuť některý přeskočit, ale měl-li bych vybrat nějaké řekněme reprezentativní, tak bych ukázal na tyhle kusy:

• „Cestou do otroctví spatřil jsem budoucnost“, u níž to od crustu není až tak daleko k thrash metalu,
• „Ztracený voják“, který naopak fičí v typické punkové fazóně,
• „Příští generace“, což je klasická HC vypalovačka s občasným zvolněním,
• „Chátra“, kterou uvozuje monolog z mně neznámého filmu (?), v němž se kdosi trefuje do nějakého boha.

Texty jsou sice typicky žánrové, většinou si autoři slov berou do pusy víru, války, systém, obecně by se snad dalo říci různé nespravedlnosti, ale nedělají to vůbec špatně, alespoň mě slova při poslechu neruší. Jistě, sem tam jsou některé slovní obraty trochu krkolomné, ale ve většině případů se daří udeřit hřebík na hlavičku a třeba reagovat i na aktuální dění na Ukrajině. Booklet obsahuje všechny texty, fotku a další potřebné info, titulka je namalovaná přímo pro účely CD (žádná loupež na netu), a i když obal příliš krásy nepobral, účel plní.

Seznam skladeb:

1. Udělej to sám
2. Toho dne
3. Naše volba – naše zkáza
4. Ztracený voják
5. Chátra
6. Příští generace
7. Jsme tu jen hosti
8. Dokonalá iluze
9. Je to v nás
10. Ve jménu Božím
11. Cestou do otroctví spatřil jsem budoucnost
12. Vrazi z kolonií
13. Kdo byl první

Čas: 16:10

Sestava:

• Roman - vokál
• Červ - vokál
• Roosta - kytara
• Mejla - kytara
• Fíla - basa
• Richard - bicí

http://bandzone.cz/kriminalnezavadneosoby