NOVÁ RŮŽE – Nová růže

Všemožné reedice i reuniony jsou v kursu a tak není divu, že se k návratu odhodlala i NOVÁ RŮŽE. Dnešní třicátníci (a mladší třiceti let) si nejspíš tuhle partu už pamatovat nebudou, ale ve své době šlo o populární skupinu, která se hojně objevovala v televizi a během relativně krátké kariéry stihla vydat několik singlů a dvě plnohodnotná alba. Kapelu, označovanou jako supergroup nebo all stars band, tehdy tvořily tři profláklé tváře s hojnými zářezy na pažbě: basák a zpěvák Vilém Čok, klávesista a zpěvák Ota Baláž (později Balage) a kytarista Petr Roškaňuk. Výčet jejich působišť by vydal na další článek, tak ve zkratce – první dva se potkali už na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let v ZIKKURATU, později se objevili v dalších hodně populárních partách, Čok v PRAŽSKÉM VÝBĚRU, MOPEDU, VÝBĚRU, STROMBOLI, Baláž v TANGU, Roškaňuk ve ŽLUTÉM PSU. Všechny tyhle kapely se ale na konci osmdesátých let trochu zasekly, tak se v roce 1987 nejprve dali dohromady Čok s Balážem (a záhy vydali singl „Televize“/„Sen“ pod lehce matoucí hlavičkou Vilém Čok a spol., na kterém jim sekundoval Ota Petřina /který k oběma písním napsal hudbu/ a automatický bubeník), zakrátko ale doplnil sestavu Roškaňuk a trio začalo skládat skladby, které plápolaly mezi novou vlnou, rockem, punkem a snad i heavy metalem. Na konci roku 1988 doplnil sestavu František Hönig, který do rockové kapely přišel od popových zpěvaček, ale s pověstí bubeníka s fenomenální pamětí.

Netrvalo dlouho a NOVÁ RŮŽE začala chrlit singly, během roku 1989 vyrukovala se skladbami „Ten stroj seš ty“, „Nenapravitelný hřích“ a hlavně „Anděl fantazie“, který se stal velehitem a objevil se na singlu ještě jednou (7“ split s DUX) a nechyběl ani na plnohodnotném eponymním debutu. Kapela i po změně společenských poměrů jela, rychle vydala i druhou desku lakonicky nazvanou „´91“. O rok později ale přišel konec, který zapříčinilo více faktorů, jednak se jednotliví muzikanti věnovali i dalším záležitostem, jednak doba po revoluci přála dříve zakazovaným a opomíjeným žánrům, které mainstreamovou muziku na nějaké dva roky převálcovaly. Pánové se rozprchli, byli vidět a slyšet jinde, ale to už je jiná kapitola... Až loni se NOVÁ RŮŽE, prý na naléhání fanoušků, dala znovu dohromady, odehrála vzpomínkový koncert a vydala veškerý materiál na 2CD. Letos pak v občasném koncertování pokračovala, a nejspíš i pokračovat bude...

Tolik encyklopedické shrnutí, teď se pojďme mrknout na reediční komplet, který zaslouží více pochval než nadávek. V první řadě ctí chronologii, skladby jsou na obou CD seřazeny ideálně, na prvním nejdříve singly (které se neobjevily na debutu) a poté celá první deska, na druhém pak celá druhá deska obohacená o tři dříve nevydané skladby. Tohle považuju za nutnost, doslova nenávidím reedice, na kterých jsou skladby přeházené, nejde si na to v případě znalosti původní nahrávky zvyknout, ruší to atd. Navíc tahle forma výborně ukazuje, jak se kapela vyvíjela, což taky není k zahození. K zahození není ani obal 2CD, i když tady už trochu remcat budu. Na první pohled vypadá booklet pěkně, třípanelový digipack obsahuje vloženou knížečku se všemi texty, dobové fotografie i ilustrace, leč jedna zásadní věc chybí – sestavy, které jednotlivé počiny nahrály, a studia, kde se tak stalo (uvedené je pouze studio Hostivař, kde předpokládám proběhl remastering celého materiálu; soudím podle soudobé hlasitosti nahrávky). Zato titulní strana, ta je přímo parádní, evokuje mně doby dávno minulé, kdy jsme na základce povinně udržovali přátelské vztahy s neznámými kamarády ze Sovětského svazu, se kterými jsme si dopisovali, abychom si vylepšili ruštinu a zároveň posílili pevnou hráz proti západnímu imperialismu. (úsměv) A tehdy nám ruští pionýři posílali v dopisech takové pěkné kartičky nebo kalendáříky, na kterých byli třeba hrdinové seriálu Jen počkej, zajíci!, a na nichž se prolínaly dva obrázky. Zázrak na tehdejší dobu... A tahle zázračná záležitost byla použita na titulní cover tak šikovně, že se na něm prolínají fotografie kapely dělící více než 20 let, takže můžeme vidět, jak pánové (ne)zestárli.

Co psát k hudbě staré čtvrtstoletí? Recenzovat tehdejší muziku dnešníma očima? Popisovat 34 písniček? To asi ne. Ale nějaké skladby si vypíchnutí určitě zaslouží, a snad dám dohromady i nějaké zobecnění. V první řadě si myslím, že NOVÁ RŮŽE vyprodukovala všechny své zásadní skladby v první etapě existence. Můžeme sice s úspěchem poukazovat na chudší aranže i poněkud sterilní zvuk, ale na druhou stranu jsou tu natolik chytlavé písně, že není snadné se jich zbavit. (úsměv) Tím myslím vyhnat je z podvědomí... V mém případě se jedná o zhruba polovinu prvního CD; ač jsem skladby neslyšel přes dvacet let, hned při prvním poslechu se vrátily a ať chci, nebo ne, hrají mi v hlavě a ne a ne se jich zbavit. „Ten stroj seš ty“, „Nenapravitelný hřích“, „Válka s láskou“, „Anděl fantazie“, „Kariéra“, „Giordano Bruno“, „Zlý svědomí“ – co skladba, to hit. Některé mají blíž k popu, některé se nebojí přitvrzení, tu a tam si říkám, že to není až tak daleko od produkce TANGA nebo PRAŽSKÉHO VÝBĚRU, což je vcelku logické, když odsud přišli oba hlavní skladatelé; Čok a Balage si zhruba půl na půl rozdělili autorství hudby, zbylí členové přispěli jen minimálně, texty pak z většiny napsal Čok. Ale zpět k muzice – v té se o hlavní motivy celkem spravedlivě dělí kytara s klávesami, velmi dobře je ve finálním mixu usazena baskytara, která je prakticky rovnocenným nástrojem s ostatními; aby ne, když ji drhne Vilém. Vokály si také rozdělili Balage s Čokem, možná má trochu překvapivě větší prostor Ota, a ač  Ota nedisponuje zrovna neotřelým hlasem, do muziky jeho vcelku civilní projev pasuje. To čokující (kdysi tuším použité v Mladém světě jako trefný popis Vilémova hlasu, synonymum pro šokující) zpěv je samozřejmě výrazný, místy i lehce jízlivý, ale Vilém se spíš krotil a podřídil celku. Ke cti kapely je nutno přičíst i fakt, že ač většina songů je postavena tak, aby ihned zaujaly a chytly, nebojí se pánové ani složitějších kompozic, nebo trochy experimentování i v oněch hitovkách, což je příklad přímočarého „Zlýho svědomí“, které má až vlezlý refrén, ale právě v téhle skladbě se objevuje neotřelá složitější pasáž, ve které si své řekli všichni muzikanti. Texty lze rozdělit na vtipné, nic moc neřešící, a vážnější, s jakýmsi mravním podtextem. V obou případech se Vilémovi celkem daří, ač se nějakým těm klišovitým a lacinějším obratům taky nevyhne. Ale u téhle v první řadě zábavné muziky asi nejde čekat, že by šlo o filozofování na nejvyšší úrovni. Obecně se mi první etapa NOVÉ RŮŽE v podstatě i dnes líbí, a ač jde o muziku mainstreamovou, poslechnu si ji raději než většinu dnešních podobně orientovaných souborů.

Zatímco CD1 jsem tak nějak znal, spíše z televize a rádia, tak dvojka je pro mě v podstatě nepopsaný list; v době vydání jsem měl asi jiné zájmy a starosti. (úsměv) Takže to teď poslouchám jako horkou novinku a i přes nesporný posun ve stavbě skladeb, zvuku, aranžích, vokálních výkonech atd... prostě hmatatelné zlepšení ve všech směrech, mě to už tak nebere. Přitom některé skladby jsou opravdu zajímavě poskládané, instrumentace perfektní, ale chybí onen atak první signální, který se starším, o poznání jednodušším songům, tak dařil. Tím nechci říct, že by se na dvojce neobjevovaly potenciální šlágry, určitě k nim patří chytlavý a fičící „Tajnej plán“, „Rapl´n´roll“ se zajímavým ústředním motivem (který zabírat nebude) a infantilním refrénem (který naopak zabere okamžitě), nebo divočina „Nechcípnout v bačkorách“.

Tři dříve nevydané songy nejsou na obalu datovány, takže těžko říci, kdy byly nahrány. Od těch předchozích se docela liší, hned „Adolescentní“ má poměrně složitou, snad až jazzrockovou stavbu. To „Faraon“ je přímočařejší, s chytlavým refrénem a několika pěknými kytarovými sóly. „Démonická show“ trpí horším zvukem, podle dovětku jde o rozhlasový záznam, a je to znát; jinak by ale mohlo jít o další potenciální hit, protože jde o svižnou jízdu s chytlavými motivy.

První návratový krok – reedice veškerého dostupného materiálu – se NOVÉ RŮŽI povedl. Ten druhý, koncerty, podle všeho taky, protože nabídky na další vystoupení nejspíš přicházejí, kapela zahrála třeba na Benátské!, a zahraje i na dalších akcích. Na druhou stranu se nabízí otázka, jak dlouho a koho to bude zajímat? Reediční 2CD si nejspíš z nostalgie pořídí pamětníci, mladé publikum asi těžko; jednak jede v elektronické formě muziky, jednak je dnešní mainstream jinde, vládnou mnohem hloupější záležitosti typu MANDRAGE či KRYŠTOF, nebo pivní bigbíty jako ALKEHOL, DOGA, ŠKWOR... a pro relativně složitější a náročnější muziku NOVÉ RŮŽE (prezentovanou hlavně na druhé desce) tu asi příliš prostoru nezbývá. Chvilku to asi bude fajn, obrážet štace s „Andělem fantazie“ a „Válkou s láskou“, ale jestli má smysl vymýšlet nové skladby, si netroufám hádat.

Seznam skladeb:

• CD 1 (* singly, od č. 4 celé 1. album):

1. Ten stroj seš ty*
2. Nenapravitelný hřích*
3. Válka s láskou*
4. Na kolenou
5. Anděl fantazie
6. Kariéra
7. Kazisvět
8. Giordano Bruno
9. Faux Pas
10. Faux Pas part II.
11. Hrdinové z pláten
12. Miliontý případ
13. Chvíle
14. Útěky do snů
15. Tajemství
16. Zlý svědomí
17. Telecí léta
18. Výkřik v džungli

• CD2 (do č. 14 celé 2. album, ** nevydané skladby):

1. Rocková tráva
2. Tajnej plán
3. Rapl´n´roll
4. Příliš mnoho generálů
5. Vopičák (modroprdelatej)
6. Vzpomínám na tvý kouzlo
7. Raketovej kosmonaut
8. Kebule
9. Antisovět
10. Dynamitová Máňa
11. Srážka s bídou
12. Nechcípnout v bačkorách
13. Sbohem
14. Adolescentní**
15. Faraon**
16. Démonická show (rozhlasové studio)**

Čas: 60:37 + 54:53

Sestava:

• Ota Balage - klávesy, saxofon, zpěv
• Vilém Čok - baskytara, zpěv
• Petr Roškaňuk - kytara
• František Hönig - bicí

www.novaruze.cz
Facebook
www.redmag.cz