Část první: odpovídá zpěvák 10
Zdravím... Je léto, doba festivalů... Vy jste se letos znovu objevili na řadě míst, největší akcí byl asi Masters of Rock, kde proběhl křest nového CD před (podle fotek na internetu) tisícihlavým davem. Hraje se vám před takovou kulisou asi parádně... Ale co potom třeba Kovadlina, kam dorazilo jen pár jedinců? Dokáže vás taková situace nějak rozhodit, nebo je váš koncert stejný jako na těch Masters?
Na MOR se hrálo fantasticky. Komu by se nelíbilo hrát pro několik tisíc lidí, přestože jsme začínali něco málo po jedenácté hodině. Zařazení všech novinek, hostů, nové pódiové image vyšlo bez problémů a tak jsme si poplácali záda a kola grovemusic se točí dál. (úsměv)
Zvláštní poděkování zaslouží Paull Black za show, bonga, konga, kingkonga a vietkonga, Milan Škrob za video, Michal Grázl Sucharda a Lady Dy Anabel za pódiovou show. Máme štěstí, že máme tak šikovné kamarády.
Co se týká Kovadliny, tak je mi líto pořadatelů, protože zázemí festivalu, občerstvení, zvuk, pódium, vše bylo naprosto profesionální, jen prostě nepřišli lidi. Hrálo se mi překvapivě dobře a uvolněně, necítil jsem žádnou křivdu, prostě se stalo, přece nebudeme brečet. Samozřejmě se nám líp hraje pro „plný barák“, než když je na place jen pár fans. Naštěstí to druhé tak často nezažíváme.
DARK GAMBALLE je kapela, která se pohybuje mezi dvěma scénami, alespoň já to tak vnímám. Na jedné straně vás poslouchají fanoušci řekněme rockoví, na druhou máte pořád publikum i mezi otevřenějšími metalisty. Hrajete jak na akcích pro mainstreamové publikum, tak na těch metalových. Dá se říct, kde je vám lépe, kde si hraní užijete víc?
Já osobně mám nejraději hraní v klubech (např. Melodka v Brně), kde je dobrý zvuk, blízko fans, energie teče proudem. Hraje se mi dobře téměř kdekoliv, jediné, co bych skousával hůř, by bylo hraní na nějaké firemní párty, kde by se pár kravaťáků cpalo kaviárem a naše hudba byla pouze kulisou... to mi může líbat zadnici.
Napadají mě dvě věci, které by Ti mohly lézt na nervy. (úsměv) Jednak to, když Ti někdo připomene deathmetalové začátky, a pak to, že všichni pořád dokola omílají, že nejlepší album, které jste nahráli, je „Superstar“. (úsměv) Jak to vypadá na koncertech – skladby z kterého alba si fanoušci nejvíc žádají? Hrajete i něco z období před „Merizo Nanen“?
Ta první otázka mě dřív srávala strašně, ale jak zpívá Zmožek „čas otupí i ostrý břit“ (úsměv), prostě „Sex´n´Death“ je nedílnou součástí historie a hudba, která na CD je, se mi dodnes libí, bohužel můj zpěv mi dnes přijde kompromisní. S tím, co umím, bych to dnes Desedovi z roku 1990 natřel tak, že by mu brada spadla na zem. (úsměv)
Co se týká „Superstar“, tak to je opravdu hodně dobré album, které se navíc trefilo do doby a bylo velmi úspěšné. Ale myslím si taky, že jsme od té doby udělali spoustu super písní, rozhodně nejsme skupinou jednoho alba.
Z období před „Merizo...“ v současné době nic nehrajeme, i tak se musíme hodně těžce při naší hudební potenci rozhodovat, které písně zařadíme do playlistu a které vyhodíme.
Určitě ale hrajete nějaké songy z nového CD – kolik? Klipovka je asi jasná, jaké další skladby se dostaly do setlistu?
Tak kromě „Faty Kapitána Morgana“ hrajeme titulní „Panoptikarii“ a „Vítězožrouta“, na kterého je již hotový klip z dílny Milana Škroba, který v brzké době vypustíme. Na základě velmi příznivých ohlasů fans i kritiky zařadíme do playlistu i „Tmu“ a později i „Mlhu“.
Nové album jste opět nahrávali ve studiu Šopa a pak ještě „na detašovaném pracovišti“ na slovenských kopanicích. Co si pod tím můžou fanoušci představit?
Tak v Šopě jsme nahráli jen několik kytar. Jinak jsme přestěhovali studio včetně zvukového mága St. Valáška na chatu jejich rodiny na Slovensko a všechny nástroje nahráli právě tam. Na chatě nás nic a nikdo nevytrhával se soustředění, byla to úžasná zkušenost.
Rozvrh dne:
Mám takový pocit, že nové písně jsou „do kroku“, v pochodovém duchu. Přijde Ti to taky tak? Je v tom nějaký záměr, nebo ona strojová tempa vyplynula při komponování sama a ani vám to tak nepřišlo?
Kdysi jsem chodíval pěšky z Vyškova do Radslavic (7 km) a parťáka na cestu mi dělali CLAWFINGER - „Deaf Dumb Blind“ a PANTERA - „Vulgar Display Of Power“, později RAMMSTEIN. Léta jsem si sliboval, že s DG uděláme takovou desku do kroku a až v roce 2015 se nám to povedlo.
V bookletu je u většiny skladeb uvedeno několik autorů, což by svádělo k domněnce, že pracujete postaru, jako klasická zkušebnová kapela, kde si jednotliví členové předávají nápady a skládají dohromady. Nebo je to jen zdání a používáte při komponování moderní technologie a posíláte si muziku mezi sebou po síti?
Pracujeme tak i tak. Většinou přijdou jako první riffy od kytaristů, které vezme Tom a poskládá je do smysluplného celku. Na „Panoptikarii“ jsou i vyjamované písně např. „Kouzelné“, „Mlha“, „Fata...“, „Kostlivci“, „Klauni a parfémy“, které vznikly celé na zkušebně. Jinak jsme víceméně všichni PC gramotní a spoustu hudební práce děláme na počítačích.
Jak často třeba zkoušíte? Často slýchám, že řada kapel vůbec nezkouší, sejde se až ve studiu, před koncerty pak proběhne jedna zkouška a hurá před lidi.
Zkoušíme jedenkrát týdně. Více zkoušíme, pokud máme delší pauzu mezi koncerty, nebo když zařadíme do playlistu nové songy.
Přijde mi, že máte kytary poměrně nabroušené, že nahrávka řeže. Přitvrdili jste záměrně, nebo to je přirozený proces, že se zrovna urodily samé drsnější nápady?
Tato odpověď má přímou souvislost s odpovědí, proč je nahrávka tzv. do kroku. Všechna alba, nebo kapely, které jsem výše zmiňoval, mají ostré kytary, jsou groovy, jsou tvrdé a mají patřičnou šťávu. Přesně takové album jsme chtěli natočit i my.
Co u vás vzniká dřív – muzika nebo texty? Když si čtu Tvoje texty, tipl bych, že nejdřív bude muzika a do ní pak budeš vkládat své nápady.
Krom jedné písně, „Pochyby“ ze stejnojmenného alba, je vždy hotová nejdříve hudba, pak jakýsi svahilský text, který je poté přeložen do češtiny.
Kam na ty slovní obraty chodíš? (úsměv) Tentokrát ses nechal inspirovat řekněme lidovou zábavou, možná lehce pokleslou, když jde o cirkusy a podobné kratochvíle. Jak Tě to vlastně napadlo?
Jasně, obal může svádět k tomu si myslet, že jde o popisování života cirkusových postaviček, což je taky částečně pravda. Nicméně mým hlavním zájmem bylo vytvořit jakousi vlastní povídkovou verzi verneovek, které od dětství miluju. Proto když jsem zadával Michalu Hladíkovi info o tom, jak si představuju obal, tak rozhodně měl evokovat úžasné přebaly starých francouzských verneovek, nebo taky práce nadčasového Karla Zemana, který se podílel na filmových adaptacích Verneových děl. Pokud je tohle pokleslé, rád budu ležet v bahně společnosti spolu s verneovkami.
Obal pěkně koreluje s obsahem nahrávky, když si tak pohlížím posledních sedm cédéček s vaším logem „nelogem“, tak „Panoptikaria“ jednoznačně vede. Jestli dobře luštím info na přebalu, tak se o grafiku postarali Seven Blood Art. Pracovali, aniž byste jim do toho mluvili, nebo dostali jasné zadání? Určitě museli mít aspoň texty, když je tak pěkně v digipacku reflektují...
Máš pravdu, obal dělal Michal Hladík (Seven Blood Art). Souhlasím a tím, že odvedl skvělou práci, která úžasně koresponduje s texty i náladou celého CD. O texty mě Michal samozřejmě požádal, taky po mně chtěl vzorky nahrávky, aby měl jasno o co nám jde. Sem tam byly i nějaké přenice o detailech a jak víš, skvělé věci kolikrát nevznikají jednoduše. Když jsem si přijel pro hotová CD, strávil jsem několik hodin jen prohlížením obalu. Mám z něj obrovskou radost.
Máte vtipně pojatou fotku kapely s různými „defekty“. Podobná otázka – práce výtvarníka, nebo si každý člen vymyslel, jak by rád vypadal?
Tohle je práce výhradně Michala Hladíka. Když jsem s ním polemizoval nad tím proč já nemám víc zdeformovaný obličej jako ostatní a že to bude vypadat, jako že jsem takový narcis, který nedovolí svou krásu čímkoliv zohyzdit, řekl mi, že frontman musí být jiný a jelikož se obal pekl na poslední chvíli (ne vinou DG), tak to tak zůstalo.
Přiznám se, že mi zvuk nahrávky přijde příliš nahlas, což je sice dnešní trend, aby muzika zněla i z MP3 přehrávačů a malých reprobeden u PC ostře a plně, ale co my, postižení poslechem z klasické aparatury? Můj zesilovač se chová jako neovladatelná potvora, dálkovým ovladačem ani nejsem schopný nastavit optimální hlasitost...
Na tohle téma jsme polemizovali stovky hodin, vyřešila ho malá epizoda ze života.
Když jsem natáčeli album „Zatím dobrý“, natočili jsme na začátku pouze pět skladeb, u kterých jsme velmi dbali na dynamiku písní, jak u nahrávání, tak i u masteringu. Ve vyškovské posilovně mám několik kamarádů, kteří dlouhá léta fandí DG a ti mě požádali, jestli bych jim písně neposlal, že je budou pouštět v posilovně. Tak se i stalo. Za nějaký čas cvičím v posilovně a hrají RAMMSTEIN tuším
píseň „Benzin“ a poté píseň „Netopýr“ z chystaného alba DG. Píseň hrála o tři třídy slaběji. Pak přišli RHCHP „Californication“ a hudba najednou hrála nahlas. Měl jsem z toho těžkou hlavu a pořádně mě to naštvalo. Historku jsem vyprávěl klukům z DG i St. Valáškovi a poté si ještě udělal několik mixů různých nahrávek s novou nahrávkou DG a pouštěl si je v autě, v mobilu, na PC. Kluci dělali to stejné a pak jsme si řekli nasrat, s tímhle nemůžeme bojovat.
Drtivá většina lidí poslouchá hudbu v MP3 a v podstatě Loudness War nevědomky požadují, protože ono to víc duní a je to kurevsky nahlas. Tím ale nechci říct, že bojovníci proti Loudness War nemají pravdu, když si pustíš nějakou dynamicky vychytanou nahrávku na dobré sestavě, tak je to nektar pro uši. My s tím ale už jednoduše nemáme sílu soupeřit.
Na BZ avizujete koncert k dvaceti letům existence, ale mám dojem, že letos byste měli slavit buď let patnáct, nebo pětadvacet. DARK vznikl v roce 1990, GAMBALLE jste připojili tuším až v roce 2000... Chystáte na výroční koncert něco speciálního?
Letos existují DARK potažmo DARK GAMBALLE 25 let. Kapela byla založena v červenci roku 1990. Nic speciálního nechystáme. Neradi se díváme za sebe, spíš před sebe. Navíc když slyším, že hrajeme 25 let, připadám si jak důchodce, takže na to výročí raději zapomenu. Na hraní si na legendy jsou tu jiní kabrňáci. (úsměv) My hrajeme 25 let bez přestávky 30 až 80 koncertů ročně a je nám tak fajn.
Mám dojem, že jsme probrali všechno, tedy alespoň to, co napadlo mě. Jestli něco napadá Tebe, co by mělo zaznít, a nezaznělo, sem s tím. Každopádně díky za Tvůj čas a ať se daří...
Díky za tvůj čas a prostor na Fobii. Na tvoje otázky mě bavilo odpovídat, jsi fajný démon. (úsměv)
10
Část druhá: odpovídá manažer Jirka aka JayKay
Ahoj Jirko, mohl by ses na úvod alespoň „letecky“ představit?
Ahoj, jmenuju se Jirka, mezi rockery jsem znám jako JayKay, a starám se o to, abyste měli kapelu DARK GAMBALLE rádi. (úsměv)
K DARK GAMBALLE podle všeho patříš minimálně od roku 2004, kdy Ti děkují v bookletu alba „Superstar“, postupně ses přesunul z děkovaček do sestavy a nakonec zakotvil na pozici kontaktní a manažerské. Můžeš zavzpomínat, kdy ses s DARK GAMBALLE potkal poprvé?
Tak to bude cesta do pravěku, páč tahle story s kapelou DARK začala mnohem mnohem dřív, vlastně hned v roce 1990. S kapelou jsem se potkal v jejím úplným počátku a to mi bylo krásných 15 let. S mým bráchou jsme začali provozovat fan klub DARK, za pár měsíců jsem už sám začal vydávat kapelní fanzin Dark Society, komunikoval s fanoušky a staral se o dění okolo kapely včetně koncertů atd. Na druhou desku jsem dokonce dělal obal, na třetí Jsem kluky fotil. Takže na té kontaktní pozici sem byl hned od první desky, ale někdy od roku 97-98 (vůbec už teď nevim - úsměv) jsem si dal pár sezón pauzu…
Pohyboval ses na scéně v nějaké roli, nebo jsi byl „jen“ fanoušek kapely, který byl na blízku, ochotný něco dělat? Jak to přišlo, že na Tebe kluci „hodili“ manažerské povinnosti? Měla kapela někoho, kdo se o tyhle záležitosti staral před Tebou?
Desku s tím složitým názvem (úsměv) „Dark Gamballe“ vydával v roce 98 kamarád David Žáček a myslím, že se tou dobou začal po mě starat i o koncerty atd. Ono v tom mezidobí se na pozici manažera vystřídalo x různých lidí, protože to fakt nebylo vůbec snadný se nějak prosadit a kapelu protlačit do klubů a na fesťáky. Třeba ještě před tím než vůbec začal v kapele hrát, byl jedním z manažerů dokonce i Tom, náš současný basák, předtím klávesák.
Někdy v roce 2003 sem se do kapely vrátil coby osvětlovač – měli jsme takovou UV-strobo šou a pak se k tomu začaly nabalovat další činnosti – focení na koncertech, starání se o webovky… V tom období koncerty řešili přímo kluci z kapely, ale to nebylo to pravé ořechové, takže před nějakým rokem jsem se o to začal starat zase já a zatím to nějak funguje. (úsměv)
Mít šikovného manažera je snem každé kapely. Řada lidí si možná neumí představit, co všechno má takový kapelní organizační pracovník na starosti. Můžeš popsat, co Ti přísluší? Máš třeba v určitých záležitostech pravomoci, které Ti umožňují za kapelu něco řešit, aniž by ses musel pokaždé ptát co a jak?
No, původně jsem byl hrozně rád označován jako „podržtaška“, ale bohužel už to moc neplatí. Momentálně mám funkci manažera a to znamená, že se starám, aby kapela hrála, dostávala za to nějaký honorář a aby byla vidět a slyšet v éteru – komunikuju s médii. Dále funguju jako koncertní fotograf, tiskový mluvčí, administrátor veškerých kapelních profilů na netu (fejsbuk, bendzoun, tvítr atd…) a třeba i kapelního e-shopu – komunikuju s fanoušky. Takže na to držení tašek zbývá čím dál tím míň času, ale na koncertech vždycky nějakou tu bednu nebo kytaru poponesu, pověsím plachtu, přinesu pivo na pódium a vrátím se tak do starých dobrých časů podržtašky… (úsměv)
Co se týče nějakých pravomocí, tak ty samozřejmě mám, protože ptát se na každou „blbost“ by bylo docela zdlouhavý a otravný. Za ta léta máme celkem vyjasněná pravidla, těch se držím a za celou kapelu řeším spoustu věcí. Samozřejmě se občas vyskytne nějaká výjimečná, specifická záležitost, kterou je potřeba pořešit společně a to mě pak zajímá názor celé kapely.
Asi nejsložitější situace je s koncerty. Členové kapely už nejsou nejmladší, mají určitě spoustu povinností, takže sjednotit volné termíny není snadné. Máte nějaký systém, do kterého každý zapisuje, kdy může a kdy ne, a podle něj pak sháníš štace?
Tak ten systém musím mít hlavně já. Pokud někdo z kluků ví dopředu, že bude mimo, tak mi to nahlásí a já na ten termín nic nedomlouvám. Oni pak zase naopak musí sledovat termíny už domluvených akcí. Nejhorší to bývá s letní dovolenou. Tam je ideální se domluvit na jednom společným termínu, protože v létě je těch koncertů – festivalů nejvíc a bylo by škoda to proležet někde na dovči…
Ptají se Tě kluci z kapely na Té názory na hudbu či texty? Pohybuješ se s nimi i ve studiu a máš něco jako poradní hlas?
Většina písniček se ke mně dostane v demoverzi, ale já se už se k tomu snažím moc nevyjadřovat, páč nejsem muzikant a… prostě se jim do toho nechci montovat. (úsměv) Ale dřív jsem se určitě podílel na nějakých úpravách písniček. Podobně je to i se studiem. Čím míň jsem měl funkcí, tím víc jsem chodil na zkoušky a jezdil s klukama do studia. Dneska to beru jako takovou dělbu práce – kluci makají na zkouškách a ve studiu a já sedím u počítače a dělám tu práci okolo. Navíc je problém, že kluci nahrávají čím dál tím rychleji, takže když jsem rozhodnutý, že za nima jedu na víkend do studia, tak oni mají v pátek dotočeno a balí kufry. (úsměv) Ale do Šopy za Staňou Valáškem občas jezdím – buď na nějaký cyklovýlet, nebo pijatiku. (úsměv)
Kolik času Ti DARK GAMBALLE zabírají? Dá se to nějak orientačně odhadnout?
Tohle záleží na momentálním období. Pokud se zrovna třeba vydává nová deska, nebo vypouští klip, je to několik hodin denně. Vymýšlení a rozesílání tiskových zpráv a dalšího proma zabere spoustu času. Pokud je hodně koncertů a tím pádem hodně fotek, je to zase hromada hodin denně při jejich úpravě, protože kluci na nich musí být samozřejmě krásní. (úsměv) Ale ani v klidnějším období není dne, kdy bych nezkontroloval kapelní poštu a všechny kapelní profily. Díky chytrýmu telefonu nebo tabletu funguju i na dovolené, takže letos jsem domlouval koncerty třeba i z Karibiku.
Co Tě na téhle práci nejvíc baví? A co nejméně?
To se tak nedá říct, baví, nebaví. Když všechno šlape tak, jak má, je o kapelu zájem, jsou dobrý koncerty, fanoušci lajkujou jak o život, tak to samozřejmě člověka baví a zároveň nakopává k další činnosti. Když ale pak přijedeš na koncert, kde je málo lidí, protože pořadatel podcenil propagaci a ještě se s tebou hádá o peníze, tak to ti moc energie do další práce nepřidá…
Každý člověk má určitě nějaké cíle, ke kterým směřuje. Dá se v manažerské branži o něčem takovém mluvit? Co by v Tvém případě bylo splněným snem?
Z nějakých velkolepých snů jsem za ta léta v branži už vyrostl, ale tak třeba turné s METALLICOU by asi nikdo neodmítl, že. (úsměv) Nene, pokud bude o kapelu zájem, bude dost koncertů, na který budou chodit lidi a kapela bude prostě vidět, budu spokojen!
… ještě bych si dovolil doplnit info k otázce ohledně toho koncertu ke dvacátýmu výročí. To pořádá kapela FREE FALL a je to jejich výroční koncert. My tam hrajeme jako hosté společně tuším s NIL. Ta událost na BZ je trochu matoucí…
www.darkgamballe.cz
www.bandzone.cz/darkgamballe
www.facebook.com/pages/DARK-GAMBALLE
www.twitter.com/darkgamballe
Zdravím... Je léto, doba festivalů... Vy jste se letos znovu objevili na řadě míst, největší akcí byl asi Masters of Rock, kde proběhl křest nového CD před (podle fotek na internetu) tisícihlavým davem. Hraje se vám před takovou kulisou asi parádně... Ale co potom třeba Kovadlina, kam dorazilo jen pár jedinců? Dokáže vás taková situace nějak rozhodit, nebo je váš koncert stejný jako na těch Masters?
Na MOR se hrálo fantasticky. Komu by se nelíbilo hrát pro několik tisíc lidí, přestože jsme začínali něco málo po jedenácté hodině. Zařazení všech novinek, hostů, nové pódiové image vyšlo bez problémů a tak jsme si poplácali záda a kola grovemusic se točí dál. (úsměv)
Zvláštní poděkování zaslouží Paull Black za show, bonga, konga, kingkonga a vietkonga, Milan Škrob za video, Michal Grázl Sucharda a Lady Dy Anabel za pódiovou show. Máme štěstí, že máme tak šikovné kamarády.
Co se týká Kovadliny, tak je mi líto pořadatelů, protože zázemí festivalu, občerstvení, zvuk, pódium, vše bylo naprosto profesionální, jen prostě nepřišli lidi. Hrálo se mi překvapivě dobře a uvolněně, necítil jsem žádnou křivdu, prostě se stalo, přece nebudeme brečet. Samozřejmě se nám líp hraje pro „plný barák“, než když je na place jen pár fans. Naštěstí to druhé tak často nezažíváme.
DARK GAMBALLE je kapela, která se pohybuje mezi dvěma scénami, alespoň já to tak vnímám. Na jedné straně vás poslouchají fanoušci řekněme rockoví, na druhou máte pořád publikum i mezi otevřenějšími metalisty. Hrajete jak na akcích pro mainstreamové publikum, tak na těch metalových. Dá se říct, kde je vám lépe, kde si hraní užijete víc?
Já osobně mám nejraději hraní v klubech (např. Melodka v Brně), kde je dobrý zvuk, blízko fans, energie teče proudem. Hraje se mi dobře téměř kdekoliv, jediné, co bych skousával hůř, by bylo hraní na nějaké firemní párty, kde by se pár kravaťáků cpalo kaviárem a naše hudba byla pouze kulisou... to mi může líbat zadnici.
Napadají mě dvě věci, které by Ti mohly lézt na nervy. (úsměv) Jednak to, když Ti někdo připomene deathmetalové začátky, a pak to, že všichni pořád dokola omílají, že nejlepší album, které jste nahráli, je „Superstar“. (úsměv) Jak to vypadá na koncertech – skladby z kterého alba si fanoušci nejvíc žádají? Hrajete i něco z období před „Merizo Nanen“?
Ta první otázka mě dřív srávala strašně, ale jak zpívá Zmožek „čas otupí i ostrý břit“ (úsměv), prostě „Sex´n´Death“ je nedílnou součástí historie a hudba, která na CD je, se mi dodnes libí, bohužel můj zpěv mi dnes přijde kompromisní. S tím, co umím, bych to dnes Desedovi z roku 1990 natřel tak, že by mu brada spadla na zem. (úsměv)
Co se týká „Superstar“, tak to je opravdu hodně dobré album, které se navíc trefilo do doby a bylo velmi úspěšné. Ale myslím si taky, že jsme od té doby udělali spoustu super písní, rozhodně nejsme skupinou jednoho alba.
Z období před „Merizo...“ v současné době nic nehrajeme, i tak se musíme hodně těžce při naší hudební potenci rozhodovat, které písně zařadíme do playlistu a které vyhodíme.
Určitě ale hrajete nějaké songy z nového CD – kolik? Klipovka je asi jasná, jaké další skladby se dostaly do setlistu?
Tak kromě „Faty Kapitána Morgana“ hrajeme titulní „Panoptikarii“ a „Vítězožrouta“, na kterého je již hotový klip z dílny Milana Škroba, který v brzké době vypustíme. Na základě velmi příznivých ohlasů fans i kritiky zařadíme do playlistu i „Tmu“ a později i „Mlhu“.
Nové album jste opět nahrávali ve studiu Šopa a pak ještě „na detašovaném pracovišti“ na slovenských kopanicích. Co si pod tím můžou fanoušci představit?
Tak v Šopě jsme nahráli jen několik kytar. Jinak jsme přestěhovali studio včetně zvukového mága St. Valáška na chatu jejich rodiny na Slovensko a všechny nástroje nahráli právě tam. Na chatě nás nic a nikdo nevytrhával se soustředění, byla to úžasná zkušenost.
Rozvrh dne:
- 6:30 konvičková mocca káva
- 7:00 běh pět kilometrů (jen 10, ostatní chrápou)
- 8:00 lehká snídaně + lahváč vypitý za zvuků zpívajícího ptactva
- 9:00 -18:00 samotné nahrávání a pauza na oběd
- 18:30 odjíždí Stáňa a Milan na kolech na výlety.
- Zbytek kapely griluje, degustuje jídlo, pije dobré alko nápoje a takhle je to každý den.
- 22:30 10 jde spát, Deady se konečně probouzí a do rána pije vodku, protože byla v akci a navíc byla dobrá.
Mám takový pocit, že nové písně jsou „do kroku“, v pochodovém duchu. Přijde Ti to taky tak? Je v tom nějaký záměr, nebo ona strojová tempa vyplynula při komponování sama a ani vám to tak nepřišlo?
Kdysi jsem chodíval pěšky z Vyškova do Radslavic (7 km) a parťáka na cestu mi dělali CLAWFINGER - „Deaf Dumb Blind“ a PANTERA - „Vulgar Display Of Power“, později RAMMSTEIN. Léta jsem si sliboval, že s DG uděláme takovou desku do kroku a až v roce 2015 se nám to povedlo.
V bookletu je u většiny skladeb uvedeno několik autorů, což by svádělo k domněnce, že pracujete postaru, jako klasická zkušebnová kapela, kde si jednotliví členové předávají nápady a skládají dohromady. Nebo je to jen zdání a používáte při komponování moderní technologie a posíláte si muziku mezi sebou po síti?
Pracujeme tak i tak. Většinou přijdou jako první riffy od kytaristů, které vezme Tom a poskládá je do smysluplného celku. Na „Panoptikarii“ jsou i vyjamované písně např. „Kouzelné“, „Mlha“, „Fata...“, „Kostlivci“, „Klauni a parfémy“, které vznikly celé na zkušebně. Jinak jsme víceméně všichni PC gramotní a spoustu hudební práce děláme na počítačích.
Jak často třeba zkoušíte? Často slýchám, že řada kapel vůbec nezkouší, sejde se až ve studiu, před koncerty pak proběhne jedna zkouška a hurá před lidi.
Zkoušíme jedenkrát týdně. Více zkoušíme, pokud máme delší pauzu mezi koncerty, nebo když zařadíme do playlistu nové songy.
Přijde mi, že máte kytary poměrně nabroušené, že nahrávka řeže. Přitvrdili jste záměrně, nebo to je přirozený proces, že se zrovna urodily samé drsnější nápady?
Tato odpověď má přímou souvislost s odpovědí, proč je nahrávka tzv. do kroku. Všechna alba, nebo kapely, které jsem výše zmiňoval, mají ostré kytary, jsou groovy, jsou tvrdé a mají patřičnou šťávu. Přesně takové album jsme chtěli natočit i my.
Co u vás vzniká dřív – muzika nebo texty? Když si čtu Tvoje texty, tipl bych, že nejdřív bude muzika a do ní pak budeš vkládat své nápady.
Krom jedné písně, „Pochyby“ ze stejnojmenného alba, je vždy hotová nejdříve hudba, pak jakýsi svahilský text, který je poté přeložen do češtiny.
Kam na ty slovní obraty chodíš? (úsměv) Tentokrát ses nechal inspirovat řekněme lidovou zábavou, možná lehce pokleslou, když jde o cirkusy a podobné kratochvíle. Jak Tě to vlastně napadlo?
Jasně, obal může svádět k tomu si myslet, že jde o popisování života cirkusových postaviček, což je taky částečně pravda. Nicméně mým hlavním zájmem bylo vytvořit jakousi vlastní povídkovou verzi verneovek, které od dětství miluju. Proto když jsem zadával Michalu Hladíkovi info o tom, jak si představuju obal, tak rozhodně měl evokovat úžasné přebaly starých francouzských verneovek, nebo taky práce nadčasového Karla Zemana, který se podílel na filmových adaptacích Verneových děl. Pokud je tohle pokleslé, rád budu ležet v bahně společnosti spolu s verneovkami.
Obal pěkně koreluje s obsahem nahrávky, když si tak pohlížím posledních sedm cédéček s vaším logem „nelogem“, tak „Panoptikaria“ jednoznačně vede. Jestli dobře luštím info na přebalu, tak se o grafiku postarali Seven Blood Art. Pracovali, aniž byste jim do toho mluvili, nebo dostali jasné zadání? Určitě museli mít aspoň texty, když je tak pěkně v digipacku reflektují...
Máš pravdu, obal dělal Michal Hladík (Seven Blood Art). Souhlasím a tím, že odvedl skvělou práci, která úžasně koresponduje s texty i náladou celého CD. O texty mě Michal samozřejmě požádal, taky po mně chtěl vzorky nahrávky, aby měl jasno o co nám jde. Sem tam byly i nějaké přenice o detailech a jak víš, skvělé věci kolikrát nevznikají jednoduše. Když jsem si přijel pro hotová CD, strávil jsem několik hodin jen prohlížením obalu. Mám z něj obrovskou radost.
Máte vtipně pojatou fotku kapely s různými „defekty“. Podobná otázka – práce výtvarníka, nebo si každý člen vymyslel, jak by rád vypadal?
Tohle je práce výhradně Michala Hladíka. Když jsem s ním polemizoval nad tím proč já nemám víc zdeformovaný obličej jako ostatní a že to bude vypadat, jako že jsem takový narcis, který nedovolí svou krásu čímkoliv zohyzdit, řekl mi, že frontman musí být jiný a jelikož se obal pekl na poslední chvíli (ne vinou DG), tak to tak zůstalo.
Přiznám se, že mi zvuk nahrávky přijde příliš nahlas, což je sice dnešní trend, aby muzika zněla i z MP3 přehrávačů a malých reprobeden u PC ostře a plně, ale co my, postižení poslechem z klasické aparatury? Můj zesilovač se chová jako neovladatelná potvora, dálkovým ovladačem ani nejsem schopný nastavit optimální hlasitost...
Na tohle téma jsme polemizovali stovky hodin, vyřešila ho malá epizoda ze života.
Když jsem natáčeli album „Zatím dobrý“, natočili jsme na začátku pouze pět skladeb, u kterých jsme velmi dbali na dynamiku písní, jak u nahrávání, tak i u masteringu. Ve vyškovské posilovně mám několik kamarádů, kteří dlouhá léta fandí DG a ti mě požádali, jestli bych jim písně neposlal, že je budou pouštět v posilovně. Tak se i stalo. Za nějaký čas cvičím v posilovně a hrají RAMMSTEIN tuším
píseň „Benzin“ a poté píseň „Netopýr“ z chystaného alba DG. Píseň hrála o tři třídy slaběji. Pak přišli RHCHP „Californication“ a hudba najednou hrála nahlas. Měl jsem z toho těžkou hlavu a pořádně mě to naštvalo. Historku jsem vyprávěl klukům z DG i St. Valáškovi a poté si ještě udělal několik mixů různých nahrávek s novou nahrávkou DG a pouštěl si je v autě, v mobilu, na PC. Kluci dělali to stejné a pak jsme si řekli nasrat, s tímhle nemůžeme bojovat.
Drtivá většina lidí poslouchá hudbu v MP3 a v podstatě Loudness War nevědomky požadují, protože ono to víc duní a je to kurevsky nahlas. Tím ale nechci říct, že bojovníci proti Loudness War nemají pravdu, když si pustíš nějakou dynamicky vychytanou nahrávku na dobré sestavě, tak je to nektar pro uši. My s tím ale už jednoduše nemáme sílu soupeřit.
Na BZ avizujete koncert k dvaceti letům existence, ale mám dojem, že letos byste měli slavit buď let patnáct, nebo pětadvacet. DARK vznikl v roce 1990, GAMBALLE jste připojili tuším až v roce 2000... Chystáte na výroční koncert něco speciálního?
Letos existují DARK potažmo DARK GAMBALLE 25 let. Kapela byla založena v červenci roku 1990. Nic speciálního nechystáme. Neradi se díváme za sebe, spíš před sebe. Navíc když slyším, že hrajeme 25 let, připadám si jak důchodce, takže na to výročí raději zapomenu. Na hraní si na legendy jsou tu jiní kabrňáci. (úsměv) My hrajeme 25 let bez přestávky 30 až 80 koncertů ročně a je nám tak fajn.
Mám dojem, že jsme probrali všechno, tedy alespoň to, co napadlo mě. Jestli něco napadá Tebe, co by mělo zaznít, a nezaznělo, sem s tím. Každopádně díky za Tvůj čas a ať se daří...
Díky za tvůj čas a prostor na Fobii. Na tvoje otázky mě bavilo odpovídat, jsi fajný démon. (úsměv)
10
Část druhá: odpovídá manažer Jirka aka JayKay
Ahoj Jirko, mohl by ses na úvod alespoň „letecky“ představit?
Ahoj, jmenuju se Jirka, mezi rockery jsem znám jako JayKay, a starám se o to, abyste měli kapelu DARK GAMBALLE rádi. (úsměv)
K DARK GAMBALLE podle všeho patříš minimálně od roku 2004, kdy Ti děkují v bookletu alba „Superstar“, postupně ses přesunul z děkovaček do sestavy a nakonec zakotvil na pozici kontaktní a manažerské. Můžeš zavzpomínat, kdy ses s DARK GAMBALLE potkal poprvé?
Tak to bude cesta do pravěku, páč tahle story s kapelou DARK začala mnohem mnohem dřív, vlastně hned v roce 1990. S kapelou jsem se potkal v jejím úplným počátku a to mi bylo krásných 15 let. S mým bráchou jsme začali provozovat fan klub DARK, za pár měsíců jsem už sám začal vydávat kapelní fanzin Dark Society, komunikoval s fanoušky a staral se o dění okolo kapely včetně koncertů atd. Na druhou desku jsem dokonce dělal obal, na třetí Jsem kluky fotil. Takže na té kontaktní pozici sem byl hned od první desky, ale někdy od roku 97-98 (vůbec už teď nevim - úsměv) jsem si dal pár sezón pauzu…
Pohyboval ses na scéně v nějaké roli, nebo jsi byl „jen“ fanoušek kapely, který byl na blízku, ochotný něco dělat? Jak to přišlo, že na Tebe kluci „hodili“ manažerské povinnosti? Měla kapela někoho, kdo se o tyhle záležitosti staral před Tebou?
Desku s tím složitým názvem (úsměv) „Dark Gamballe“ vydával v roce 98 kamarád David Žáček a myslím, že se tou dobou začal po mě starat i o koncerty atd. Ono v tom mezidobí se na pozici manažera vystřídalo x různých lidí, protože to fakt nebylo vůbec snadný se nějak prosadit a kapelu protlačit do klubů a na fesťáky. Třeba ještě před tím než vůbec začal v kapele hrát, byl jedním z manažerů dokonce i Tom, náš současný basák, předtím klávesák.
Někdy v roce 2003 sem se do kapely vrátil coby osvětlovač – měli jsme takovou UV-strobo šou a pak se k tomu začaly nabalovat další činnosti – focení na koncertech, starání se o webovky… V tom období koncerty řešili přímo kluci z kapely, ale to nebylo to pravé ořechové, takže před nějakým rokem jsem se o to začal starat zase já a zatím to nějak funguje. (úsměv)
Mít šikovného manažera je snem každé kapely. Řada lidí si možná neumí představit, co všechno má takový kapelní organizační pracovník na starosti. Můžeš popsat, co Ti přísluší? Máš třeba v určitých záležitostech pravomoci, které Ti umožňují za kapelu něco řešit, aniž by ses musel pokaždé ptát co a jak?
No, původně jsem byl hrozně rád označován jako „podržtaška“, ale bohužel už to moc neplatí. Momentálně mám funkci manažera a to znamená, že se starám, aby kapela hrála, dostávala za to nějaký honorář a aby byla vidět a slyšet v éteru – komunikuju s médii. Dále funguju jako koncertní fotograf, tiskový mluvčí, administrátor veškerých kapelních profilů na netu (fejsbuk, bendzoun, tvítr atd…) a třeba i kapelního e-shopu – komunikuju s fanoušky. Takže na to držení tašek zbývá čím dál tím míň času, ale na koncertech vždycky nějakou tu bednu nebo kytaru poponesu, pověsím plachtu, přinesu pivo na pódium a vrátím se tak do starých dobrých časů podržtašky… (úsměv)
Co se týče nějakých pravomocí, tak ty samozřejmě mám, protože ptát se na každou „blbost“ by bylo docela zdlouhavý a otravný. Za ta léta máme celkem vyjasněná pravidla, těch se držím a za celou kapelu řeším spoustu věcí. Samozřejmě se občas vyskytne nějaká výjimečná, specifická záležitost, kterou je potřeba pořešit společně a to mě pak zajímá názor celé kapely.
Asi nejsložitější situace je s koncerty. Členové kapely už nejsou nejmladší, mají určitě spoustu povinností, takže sjednotit volné termíny není snadné. Máte nějaký systém, do kterého každý zapisuje, kdy může a kdy ne, a podle něj pak sháníš štace?
Tak ten systém musím mít hlavně já. Pokud někdo z kluků ví dopředu, že bude mimo, tak mi to nahlásí a já na ten termín nic nedomlouvám. Oni pak zase naopak musí sledovat termíny už domluvených akcí. Nejhorší to bývá s letní dovolenou. Tam je ideální se domluvit na jednom společným termínu, protože v létě je těch koncertů – festivalů nejvíc a bylo by škoda to proležet někde na dovči…
Ptají se Tě kluci z kapely na Té názory na hudbu či texty? Pohybuješ se s nimi i ve studiu a máš něco jako poradní hlas?
Většina písniček se ke mně dostane v demoverzi, ale já se už se k tomu snažím moc nevyjadřovat, páč nejsem muzikant a… prostě se jim do toho nechci montovat. (úsměv) Ale dřív jsem se určitě podílel na nějakých úpravách písniček. Podobně je to i se studiem. Čím míň jsem měl funkcí, tím víc jsem chodil na zkoušky a jezdil s klukama do studia. Dneska to beru jako takovou dělbu práce – kluci makají na zkouškách a ve studiu a já sedím u počítače a dělám tu práci okolo. Navíc je problém, že kluci nahrávají čím dál tím rychleji, takže když jsem rozhodnutý, že za nima jedu na víkend do studia, tak oni mají v pátek dotočeno a balí kufry. (úsměv) Ale do Šopy za Staňou Valáškem občas jezdím – buď na nějaký cyklovýlet, nebo pijatiku. (úsměv)
Kolik času Ti DARK GAMBALLE zabírají? Dá se to nějak orientačně odhadnout?
Tohle záleží na momentálním období. Pokud se zrovna třeba vydává nová deska, nebo vypouští klip, je to několik hodin denně. Vymýšlení a rozesílání tiskových zpráv a dalšího proma zabere spoustu času. Pokud je hodně koncertů a tím pádem hodně fotek, je to zase hromada hodin denně při jejich úpravě, protože kluci na nich musí být samozřejmě krásní. (úsměv) Ale ani v klidnějším období není dne, kdy bych nezkontroloval kapelní poštu a všechny kapelní profily. Díky chytrýmu telefonu nebo tabletu funguju i na dovolené, takže letos jsem domlouval koncerty třeba i z Karibiku.
Co Tě na téhle práci nejvíc baví? A co nejméně?
To se tak nedá říct, baví, nebaví. Když všechno šlape tak, jak má, je o kapelu zájem, jsou dobrý koncerty, fanoušci lajkujou jak o život, tak to samozřejmě člověka baví a zároveň nakopává k další činnosti. Když ale pak přijedeš na koncert, kde je málo lidí, protože pořadatel podcenil propagaci a ještě se s tebou hádá o peníze, tak to ti moc energie do další práce nepřidá…
Každý člověk má určitě nějaké cíle, ke kterým směřuje. Dá se v manažerské branži o něčem takovém mluvit? Co by v Tvém případě bylo splněným snem?
Z nějakých velkolepých snů jsem za ta léta v branži už vyrostl, ale tak třeba turné s METALLICOU by asi nikdo neodmítl, že. (úsměv) Nene, pokud bude o kapelu zájem, bude dost koncertů, na který budou chodit lidi a kapela bude prostě vidět, budu spokojen!
… ještě bych si dovolil doplnit info k otázce ohledně toho koncertu ke dvacátýmu výročí. To pořádá kapela FREE FALL a je to jejich výroční koncert. My tam hrajeme jako hosté společně tuším s NIL. Ta událost na BZ je trochu matoucí…
www.darkgamballe.cz
www.bandzone.cz/darkgamballe
www.facebook.com/pages/DARK-GAMBALLE
www.twitter.com/darkgamballe
