ZINEKontaktSpolupráceRedakceLinksDatabáze koncertů

Fobia zine

INFO BOX

THRASH NIGHTMARE FESTIVAL VOL. 7 - infočíst info »

ABORTED, ENTOMBED A.D., BAEST - infočíst info »

RISE OF THE NORTHSTAR, HACKTIVIST, AFTERLIFE - infočíst info »

MAGICKÁ NOC TRUBADÚRŮ - CHRÁM FÉNIXŮ - infočíst info »

Titáni thrash metalu SLAYER se loučí koncertním filmem plným krve - infočíst info »

METALURGIA festival – info číst info »

SACRED REICH - infočíst info »

PUNK AND HARDCORE SESSION no.9 - infočíst info »


Další nové články

22. 9. 2019 | Postřehy
Odešel Michal Cichý, grindový mistr paliček, kravského zvonce i rychlého prodejecelý článek »

9. 7. 2019 | Ankety
AUTUMN COLD – „Deset otázek“ celý článek »

15. 6. 2019 | Ankety
EXITUS – „Deset otázek“ celý článek »

7. 6. 2019 | Ankety
PEORTH – „Deset otázek“ celý článek »

1. 5. 2019 | Postřehy
František Ringo Čech – Schelinger byl naprostý unikát.celý článek »

24. 4. 2019 | Ankety
RAVAR – „Deset otázek“celý článek »

22. 3. 2019 | Ankety
HORA RUIT – „Deset otázek“ celý článek »

14. 3. 2019 | English
C-4 – „10 questions“celý článek »


Koncerty

19. 10. 2019
Brno
Kabinet Múz a kolektiv Red Mode Vás zvou na říjnov...

19. 10. 2019
Ostrava - Barrák
Folk Metal Pilgrims – 19. 10. 2019, Barrák, ...

25. 10. 2019
Mladá Boleslav – Farářova sluj
PÁTEK 25. 10. 2019 Orthodox club / Farářova sluj, ...

25. 10. 2019
Mladá Boleslav – Farářova sluj
PÁTEK 25. 10. 2019 Orthodox club / Farářova sluj, ...

25. 10. 2019
Mladá Boleslav – Farářova sluj
PÁTEK 25. 10. 2019 Orthodox club / Farářova sluj, ...

25. 10. 2019
Mladá Boleslav, Farářova Sluj
Bob Malström (Fin), Marianas Rest (Fin), Crimson R...

26. 10. 2019
S-klub Olomouc
Rotten Fest vol.21. UxLxCxMx -GER./One Day In Fuk...

27. 10. 2019
Mladá Boleslav – Farářova sluj
NEDĚLE 27. 10. 2019 Orthodox club / Farářova sluj,...

Naše profily

RSS kanál RSS kanál
myspace
bandzone

Web Archiv


TELEPATIE ZINE
» Reporty » BRUTAL ASSAULT 2015 – den druhý

12. 8. 2015BRUTAL ASSAULT 2015 – den druhý

5. - 8.8.2015, Jaroměř – Vojenská pevnost Josefov – čtvrtek
Ve čtvrtek stojí na startu jako první kapela ACID FORCE. Pokud vám to nic neříká, není divu. Kapela byla založena teprve v loňském roce, a to na základech kapely ANSTRATUS (minulý rok vyhráli na Slovensku Wacken Battle). Klukům je něco kolem 20 let, ale thrash drtí jako zkušení pětatřicátníci. Po pravdě se mi o něco více líbí právě ANSTRATUS, ale ve čtvrtek jsem smlsnul kompletně vše, co mi za tu více jak půlhodinu hraní AF předhodili. Je před nimi ještě dlouhá cesta, ale momentálně mě nenapadá jediná mladá kapela, která by si zasloužila pozornost více, než právě ACID FORCE. A vy, pokud máte rádi thrash ve stylu TOXIC HOLOCAUST, budete pravděpodobně z mladíků ze Slovenska ohromeni stejně jako já. (Honza)

Budíček a marš na thrash metal. Takhle nějak vypadaly naše plány, které se kupodivu podařily realizovat. Příchod na thrashery RAMMING SPEED byl tím správným kopancem. Energická parta si pobyt na pódiu užívala ve velkém a že jí to hrálo. Jejich hravej, starej thrash metal byl zábavnej, i když bylo evidentní, že v malém klubu by to bylo ještě o x procent lepší. Každopádně se jednalo o prdel nakopávající vystoupení. (Coornelus)

Druhý den by šlo označit (samozřejmě s trochou nadsázky) jako thrashový. Naše výprava se rozhodla vyrazit před polednem na Amíky RAMMING SPEED a udělala dobře. Zarostlý zpěvák fungoval jako skvělý frontman, kapela valila zašpiněný thrash metal staré školy a i když jsme nevydrželi celý set (a šli se na chvíli „uklidit“ do onoho nejpunkovějšího distra), jako rozjezd nejdelšího dne zafungoval tenhle thrash ideálně. (Johan)

Hlavním důvodem brzkého vstávání ale byly brazilské divoženky NERVOSA. O těch jsme dosud neslyšeli nic moc dobrého, alespoň naši thrash-kamarádi o slečnách mluvili spíše s despektem. Nevím, v jaké formě se Brazilky na Obscenu předvedly, ale na Brutalu ukázaly víc, než jsem čekal. Tedy v jistém směru mohly ukázat ještě víc, ale to už bychom byli v bulvárních sférách. (úsměv) Čtyřicet minut ve společnosti dívek uteklo jako voda, vydržel jsem sledovat celý set i přes děsivé parno, protože to prostě bylo dobré, zajímavé, živelné... Holky to myslily pěkně zostra, skladby sice nebyly nikterak složité ani objevné, ale dobře složené i zahrané, hlavní štěkavý vokál basistky Fernandy do muziky pěkně seděl a občasná drsnější výpomoc od kytaristky Priky se taky šikla. Pitchu za bicími odvedla razantní výkon, nejen na slečnu, ale obecně. Divoké kočky mě prostě bavily, nejvíc Fernandin výraz na konci každé věty, kdy s poslední slabikou krásně vykulila oči. (úsměv) (Johan)

Amazonky NERVOSA přitáhly ve dvanáct odpoledne k pódiu lidu, jako se to některým kapelám nepovedlo v sedm večer. Holt tři ženský na pódiu není tak častý jev a zvědavost je ukrutná. Osobně mě víc než jejich zadky zajímalo, jestli je NERVOSA fakt tak špatná, jak o ní referují naši redakční thrash odborníci (úsměv). Čekal jsem zlo a dostal jsem celkem slušný thrash, nikterak originální, přesto měl naživo hlavu a patu. Doma bych si to asi nedal, ale jako blbost mi to taky nepřišlo. (Coornelus)

Ve čtvrtek bylo takový horko, že jsem viděl snad nejméně kapel za den v mé osobní brutalácké historii. Na holky z NERVOSA jsem se samozřejmě podívat musel. Dobře provedený thrash s jednou kytarou, kde sólové pasáže zněly poněkud prázdně, což se dá i odpustit, ale pořád mám nějak problém holkám tu „drsnost“ věřit. Ostatní se evidentně bavili, takže proti gustu... (Honza)

Těsně před koncertem brazilských amazonek NERVOSA nás skropil hasičský vůz a mohlo se jít na věc. Holky si své vystoupení na BA užívaly plnými doušky a já ve své podstatě také. Příjemný thrash metal, který každou další skladbou gradoval a já jsem tak odcházel spokojený. (Yvor)

Po brutálním vedru při probuzení jsme vyrazili do areálu na snídani. Vzhledem k tomu, že jsme si chtěli dát pivo do skla, které stejně nakonec bylo teplé jako ranní moč, jsme stihli až NERVOSU. Na tento dívčí band jsem byl docela zvědavý a musím uznat, že to holkám dost dobře šlape. Navíc když se připočítá kouzlo těchto krasavic a odečtou tvrdé pózy z osmdesátých let, tak z toho nemůžou tyto divoženky vyjít v záporných číslech. Dnešní den začal opět moc hezky. A to platí jak pro uši, tak pro oči. (Luma)

Australské mládežníky BE’LAKOR jsem si nechtěl nechat ujít. Kluci si na metalovou image moc nepotrpí a mluví za ně spíše hudba. Zpočátku byl zvuk takový neurovnaný, ale to se velmi rychle srovnalo a mohli jsme si tak užít příjemný death metálek podpořený řadou chytlavých melodií. Z koncertu jsem měl velmi dobrý pocit, i když musím uznat, že BE’LAKOR sedí mnohem více tvrdší pasáže. Klasické pomalé vybrnkávačky tentokrát nevyzněly tak, jak by se dalo očekávat. Avšak v momentě, kdy kluci přitlačili na pilu, to bylo jiné kafe. Za mě spokojenost. (Yvor)

Na BE'LAKOR jsem se docela těšil. Posledně mi na stejném místě i pódiu přišli vhod. Navíc fousaté album „Of Breath and Bone“ mi čas od času pročísne těžký vzduch v práci. Tentokrát tomu tak nebylo. I přes veškerou snahu a dovednosti muzikantů jsem se nedokázal pranic dostat na jimi nastavenou vlnu. Celé vystoupení mi možná i kvůli žhavému slunci připadalo příliš utahané. (Luma)

Druhý den začal saunou zdarma ve stanu, která pak pokračovala i v areálu a to po celý den i noc. Hudebním budíčkem pro mě byli melodic death metaloví BE'LAKOR, které jsem objevila až díky letošnímu BA. Ještě teď si rvu hlavu za to, že jsem je tak dlouho opomíjela. Jejich živé vystoupení patří mezi špičku v tomto stylu, vše zvládají s lehkostí a energií sobě vlastní. Tak jako u pár předešlých kapel ani zde se zvuk úplně nevyvedl. Dočkala jsem se svých oblíbených hitů z druhé řadové desky, korunované „Countless Skies“ a odcházela jsem nadmíru spokojená, pouze s mírně kriticky pozvednutým obočím. (Niviat)

Hudbu melodic/deathových Australanů BE’LAKOR mám hodně rád. Na BA jsem je již párkrát slyšel a tentokrát mi jejich vystoupení přišlo nejslabší. Možná za to mohlo horko, či výběr skladeb, či obojí. Během svého odchodu jsem se ale musel otočit a vyslechnout skvělou „Venator“, kterou pánové odehráli na výbornou. (Aleš)

Thrash day pokračoval s olebkovanými DR. LIVING DEAD! Od těch mám ze studiových nahrávek raději tu starší, eponymní z roku 2011, druhé album mi přišlo trochu uspěchané, ale i na něm lze najít nějaké ty koncertní tutovky. Před dvěma roky mi na Brutalu tahle švédská cháska byla souzena jen chvilku, tentokrát jsem šel hned na začátek, protože jsem si chtěl tuhle podívanou dát pěkně celou. Nedal. Ne, že by to bylo slabé, ale opět ono nejskloňovanější slovo – počasí. Prostě jsem vydržel asi půlku setu a s tím, že závidím kapele tu energii, se kterou svůj klasický crossover thrash do lidí pumpuje, jsem odešel (do nejpunkovějšího distra na pivo – smích). (Johan)

Odhodlal jsem se postát ještě chvilku na DR. LIVING DEAD!. Jejich vystoupení je pořád stejné. Pořád stejně dobré, viděl jsem je několikrát a vždycky jsem si na jejich thrash/hardcore pěkně zaskákal a zapařil. Teď by tomu asi nebylo jinak, jen už jsem ten nápor vedra neustál a musel se jít svlažit do pivního stanu, kde jsem koncert dokoukal v pohodlí u televize. (úsměv) (Honza)

Naše kroky směřovaly až na vystoupení VILDHJARTA. Nejsem vůbec žádný posluchač djentu, ale nějak jsem věřil, že se to dnes možná změní. Tak, co napsat o kaple, která hraje prakticky stále to samé dokola? Asi jen to, že se kluci klidně mohli i na hlavu postavit, ale se mnou to ani nehlo. Nicméně mládež se chvíli zdála být u vytržení. (Luma)

První kapelou, jež mě ve čtvrtek zajímala, byli od půl čtvrté hrající francouzští řezníci BENIGHTED v čele s pracovníkem psychiatrické léčebny Julienem Truchanem. Na místě bubeníka se v současnosti pro koncerty střídají Kévin Paradis a David Diepold, druhý jmenovaný se představil právě na Brutal Assaultu. BENIGHTED se vytasili s osvědčenými řezanicemi, zmiňme například klipovky „Experience your Flesh“, „Let the Blood Spill Between My Broken Teeth“ nebo jízdu „Fritzl“. Přestože mělo vystoupení Francouzů sílu, něco mi tam oproti předcházející zkušenosti na stejném festivalu scházelo. Zasloužili by si lepší zvuk, který mi tentokrát na Metalshop stage přišel trochu rozsypaný, u death/grindu bych uvítal více nadupané, basovější, brutálnější kytary. Závěry některých skladeb pak byly trochu divné, jako například u zmiňované „Experience your Flesh“. (Opat)

Byla doba, kdy jméno BENIGHTED bylo slyšet na každém chlípném rohu. Není divu, protože tahle banda hraje death grind vysoké školy. Tentokrát ale červený diplom nedostanou, neboť můj zážitek utrpěl újmu především kvůli zvuku. Takto by kapela patřící do ranku toho nejtvrdšího znít neměla. Proto jsem to dlouho nevydržel a raději se poohlédl po pití ve zkumavkách. (Luma)

Na THE TOWER jsme narazili už na koncertu famózních ABYSMAL GRIEF v květnu, kde se představili ve velmi dobrém světle, ještě lepší prý byli před SAINT VITUS, a tak bylo jasné, že na jednu ze dvou tuzemských doomových veličin musím vyrazit. Navíc do přívětivějšího podnebí ve stanu, kde se nás z redakce sešlo poměrně hojné množství a všichni jsme spokojeně pokyvovali hlavami. THE TOWER jsou relativně novým úkazem, který velice zajímavě kříží tradiční doom metal s prvky stoneru, k zajímavosti přispívají i dva vokály. Muzika zdánlivě bezstarostně plyne, ale omyl, ona je nečekaně pestrá, nepostrádá gradující momenty, a když se přidá čitelný a plný zvuk, je vlastně vyhráno. V den vystoupení na Brutalu vyšlo kapele (již dříve digitálně zveřejněné) demo na magnetofonové kazetě, která mi tu leží před očima, tudíž se tu brzy objeví i recenze. (Johan)

Slunce pálilo, síly ubývaly a tak až po tříhodinovém odpočinku vyrážíme okouknout Metalgate stage, která byla letos prostě super. Navíc hned první kapela nadělala dost parády. Pražští THE TOWER jsou už na našich stránkách z reportů jako doma. Během tří měsíců je vidím už potřetí a opět mě bavili. Tentokrát s naprosto super zvukem, trošku kratším setem, přesto pro mě momentálně nejlepší doom v Čechách. Navíc se konečně potkávám s naší nejkrásnější redakční kolegyní, čímž ji zdravím. (úsměv) (Coornelus)

Další den v šílených vedrech pro mě začal poslechem českých THE TOWER. Tuhle partičku jsem již ve vodách internetových zaznamenal a těšil se na setkání s jejich hudbou. Musím říci, že jsem byl nadšen už od prvního říznutí do strun. Ultimátní zvuk basy, poctivé doomové stěny, dva výborné vokály a kompozičně skvělé skladby mne držely v nadšení až do konce. THE TOWER se tak pro mě stali největším překvapením BA. Nevybavuji si, že bych jejich protagonisty znal z jiných kapel, takže o to větším překvapením bylo, jak bravurně dokázali nasázet publiku takhle skvělý set. (Aleš)

V roce 2011 mě na BA velmi mile překvapila bláznivá kapela HORSE THE BAND, kterou jsem do té doby neregistroval. Ono také není divu. Nintendocore není můj šálek kávy. Tenkrát mě ale zaujali vtipnou energickou show. Ta zůstala, jenže tentokrát mě jejich hudba stojící na metalcoreovém základu, prošpikovaná 8-bitovými zvuky, nějak nesedla a přišlo mi, že se kapela za čtyři roky nijak neposunula. (Coornelus)

Pokud je člověk aspoň trochu magor, rozhodně by si neměl nechat ujít HORSE THE BAND. Ti normálnější totiž nemusí plně docenit poctivou dávku absurdního humoru, kterou častují svá show, ani ten bordel, který dokáží vytvořit. A to v tom nejlepším slova smyslu – zběsilý Nintendocore, výstřelky jednotlivých členů a hlavně proslovy klávesákovy zkrátka nemají chybu. „Já jsem Čech. Dal bych si zmrzlinu. Hřbitov! Darkness!“ (Aleš)

Jako kulisa k odpočinku a výtečné kávě mi hráli HORSE THE BAND, na jejichž vystoupení jsem měla nejspíš až moc zádumčivou náladu a neužila si tak pořádně jejich podivností, které jsou však korunované opravdovým muzikantským umem. Nejspíš už jsem za zenitem nebo na mě vedro působí zombifikačním stylem. (Niviat)

Po přemýšlivých THE TOWER se v relativně lepších podmínkách MetalGate stage rozjela muzika o poznání divočejší. Dalšími jihoamerickými vyslanci byli Chilané NUCLEAR a podobně jako předchozí thrashovky, i tihle pánové dokázali pobavit. Ne tolik, jako kontinentální kolegyně, ale i bez dámských půvabů to šlo a pozornost si kapela určitě právem zasloužila. Možná někomu produkce NUCLEAR připomene starý dobrý SLAYER, ale která thrashová kapela dneška nelze přirovnat k jiné? V podstatě se dá říci, že se mi líbily všechny čtyři menší thrashmetalové party hrající odpoledne, večerní legendy jsem ponechal kolegům a šel raději znovu na menší plac, kde v tu chvíli hráli pro mě zajímavější umělci. (Johan)

Zavzpomínat si na devadesátky, kdy mi z kazety hrál hit „Freedom“, byla pro mě osobní povinnost. HEADCRASH nikdy nebyli nějaké top hvězdy. Svezli se na vlně crossoveru, ale podařilo se jim vydat jednu desku napěchovanou super muzikou a já ji měl vážně rád. Naživo jsem je nikdy neviděl, a možná kdyby u toho zůstalo, nic by se nestalo. Dvacet let je dvacet let, a tak když zazněla „Freedom“, na kterou evidentně čekalo veškeré osazenstvo, s pocitem, že efekt je oproti minulosti poloviční a tyhle kapely už mají dnes těžko co říct, odcházím do stínu. (Coornelus)

ARCTURUS letos vydali po dlouhých deseti letech řadovou desku „Arcturian“, která zaslouženě sbírá ovace. Prezentují se na ní hudbou nesmírně propracovanou, variabilní, nenudící; zároveň ale také vokálem ICS Vortexe, který v nižších polohách rušivě nepůsobí, v těch vysokých ale chvílemi až rve uši. Do letoška jsem byl spíše jeho zastáncem, jeho vokál mi nikdy zvláště nevadil, ale na „Arcturian“ už mi to občas přijde přes čáru. Naživo tomu bylo podobně, v hrubších a nižších čistých úrovních v pořádku, ale ve výškách to občas létalo sem tam. Hudebně i vizuálně to bylo na vysoké úrovni, jistá teatrálnost k ARCTURUS patří, bohužel zvukově se početný ansámbl úplně vyladit nepodařilo. Kapela dala v setlistu příležitost každé své desce, potěšilo zařazení starších skladeb, například „Raudt og Svart“ z debutové „Aspera Hiems Symfonia“. (Opat)

ARCTURUS už se nám na BA v roce 2012 představili a byla to jízda. Tentokráte mi ale jejich set do kolen zrovna neposlal. Svůj podíl na tom jistě měl i hrací čas, kdy horko bylo ubíjející a slunce pálilo přímo na mordu. Každopádně tomu nepřidal ani zpěvák, který zjevně neměl svůj den. Tak nějak nevím, v čem jsem měl problém. Na tvorbu těchto Norů nedám dopustit, kapela hrála spolehlivě, playlistu šlo těžko něco vytknout (jasně, na „Maškarádu“ také došlo), ale celá ta skládačka do sebe tentokráte prostě nezapadla. (Goro)

Klasická festivalová halekačka od které asi nikdo žádné umění neočekává. Při koncertu EXCREMENTORY GRINDFUCKERS se chtějí lidi především bavit a to se myslím do puntíku povedlo. (Yvor)

Pokud jsem u předchozí kapely (ARCTURUS) cosi postrádal, u ASPHYX s Martinem van Drunenem v čele se mi nálada spravila. Jízda od začátku do konce. Nabízelo se menu, které u podobných legend předpokládáte. Nasazení a nadšení, které by jim mnozí mladíci mohli závidět, přehled a kombinace klasických válů („Vermin“, „The rack“ a hlavně závěrečná „Last one on Earth“) s těmi novějšími („Scorbutics“, „Deathhammer“, „Death the brutal way“). Vystoupení ASPHYX splnilo přesně to, co jsem od něj očekával. Ty valivé pasáže s charakteristickým vokálem by si měli nechat patentovat. Klasici žánru potvrdili svůj status a obhájili pozici v nehorázně nabité konkurenci letošního ročníku. Společně s CANNIBAL CORPSE a CRYPTOPSY pro mě nejlepší letošní death metalový dýchánek v Josefově. (Goro)

Nizozemští matadoři střednětempého až valivého death metalu ASPHYX mě čtyři roky zpátky na stejném místě nudili. Letos si u mě ale reputaci spravili a to přesto, že velká část setlistu byla totožná s tím na šestnáctém ročníku. Začínalo se intrem „The Quest of Absurdity“, následovaly „Vermin“ a „Scorbutics“. V podstatě jediná změna v playlistu nastala zařazením dvou skladeb z alba „Deathhammer“, které v té době ještě nebylo za pulty a v e-shopech. Právě titulní song poslední desky byl naživo asi největší jízda. Zvuk byl pořádně nabroušený, všechny nástroje vynikly, Drunenův charakteristický zastřený vokál byl správně jízlivý. Do letošního Brutalu jsem měl, co se týče živých vystoupení, mnohem radši další projekt blonďatého řvouna HAIL OF BULLETS, ASPHYX ale tentokrát zabodovali. Syrová old school jízda. (Opat)

ASPHYX jsem měl tu čest slyšet na výročním BA poprvé. A lepší to být snad ani nemohlo. Vynikající zvuk, energická plejáda mých oblíbených skladeb a skvělá atmosféra prýštící z kapely, i vůkol stojících lidí. (Aleš)

Nabitý pozdně-odpolední/raně-večerní program pokračoval s norskou stálicí ENSLAVED, na kterou jsem se hodně těšil i z důvodu, že jsem ji jako jednu z mála z očekávaných kapel programu BA dosud nikdy neviděl. Po festivalu jsem četl hodně naštvaných reakcí, co se týče nahuleného zvuku… já nic takového říci nemohu, spíše naopak. Stál jsem vedle zvukařského stanu a liboval jsem si ve slyšitelnosti všech nástrojů i vokálů pánů Kjellsona a Larsena. Zejména druhému jmenovanému, který kromě zpěvu ovládal také klávesy, musím vyseknout poklonu za precizně zvládnuté čisté zpěvy, jež zněly téměř totožně se studiovou podobou. Bez nich by skladby jako „Building with Fire“ či „Ethica Odini“ rozhodně neměly takovou sílu, kterou disponují. Navíc Herbrandův hlas příhodně pasuje ke Grutleho charakteristickému řevu. Ani zbytek kapely ale v ničem nezaostával a bylo na něm vidět, jak si vystoupení před početnou diváckou skvadrou užívá. ENSLAVED nezapomněli ani na starší, blackovější počiny, závěr v podobě „Allfǫðr Oðinn“ z 22 let starého EP „Hordanes Land“ mě velmi příjemně překvapil. Pro mě nejlepší vystoupení čtvrtečního programu! (Opat)

U ENSLAVED to mám trochu jinak, nežli většina mých známých. Nejsem zarytý vyznavač staršího norského rukopisu, ani nadšený obhajovatel nového materiálu. Mám rád všechna období kapely. Nejvíc jsem byl zvědav, zda setlist namíchaný z obou poloh bude fungovat, a jak budou znít čisté vokály naživo. Mé obavy se naštěstí rozplynuly s první skladbou. ENSLAVED předvedli suverénní koncert ve všech ohledech s výborným zvukem, nasazením a skvělým výběrem skladeb. Nejvíc jsem si užil famózní „Ethica Odini“ a hned po ní následující stařešinu „Allfǫðr Oðinn“. To, jakým způsobem zahráli takto starou skladbu
se současným zvukem a cítěním mi vyzvedlo ENSLAVED na ještě vyšší příčky. (Aleš)

A byť jsem v to nevěřil, s nástupem ENSLAVED moje nadšení ještě více gradovalo. Ve čtvrtek se prostě dařilo. Tihle potomci Vikingů předvedli pro moji osobu jedno z nejlepších vystoupení celého Brutalu. Vážně, na jejich setu jsem nenašel slabinu (snad jen hlasitost v úvodu). Málokterá kapela by dokázala přenést atmosféru chladného severu do klimatických podmínek, které v pevnosti panovaly. Skvělá souhra celého uskupení a jako třešinka na dortu pak kombinace Grutleho řevu a Herbrandových čistých vokálů (co by za ně ten den dali ARCTURUS). Kvalitu hudby nemá cenu řešit. A když zazněla „Ethica Odini“, přebíhal mně i v tom pařáku mráz po zádech. Jen to trvalo tak krátce… Jeden by nějaký další kousek přivítal a nějaká ta minutka navíc by se také hodila. Ale co se dá dělat. Na vedlejším pódiu už přešlapují další. (Goro)

ENSLAVED se pro mě tento den stali naprostou nutností, posilněna další dávkou kofeinu, tentokrát díky ledové kávě, jsem vyrazila poslouchat. Set byl složen jak z novinek, tak i z nějakého toho návratu do minulosti. Možná mě pravověrní fanoušci kapely ukamenují, ale já můžu poslouchat veškerou tvorbu, což je pro mě známkou kvality. I když se od původního stylu přesunuli již k mnohem většímu popíku, stále jejich skladby lahodí lidskému uchu. Opět přepálené bicí a naprostá neexistence kláves však zabila část atmosféry a přetvořila některé party v jednolitý šum. Pak byla veškerá muzikantská genialita k ničemu. (Niviat)

Byť už se pomalu blížila osmá hodina večerní, vedro bylo stále neúnosné. Italové HOUR OF PENANCE do nás pustili řádnou dávku technického death metalu s velmi solidním zvukem. Bohužel vydržím pouze tři skladby a prchám se zchladit do útrob redakčního stánku. (marně) (Yvor)

Jako by po geniálním koncertu vždy muselo přijít menší zklamání. Ve středu TRIPTYKON -> KATATONIA, ve čtvrtek ENSLAVED -> BLOODBATH. Od začátku mi vadilo horší nazvučení, znovu to bylo takové rozsypané, bez náboje. K tomu se přidaly technické problémy: nejprve s dvojšlapkou Martina Axenrota za bicími, následně začalo praskat v mikrofonu Nicka Holmese, který jinak potvrdil, že návrat k hrdelnímu vokálu myslí naprosto vážně a že s ním nemá žádný velký problém. Old Nick navíc hýřil vtipem (při vynucené pauze: „I can tell you some satanic anecdotes“) a věřím, že kdyby se kapele vyhnuly zvukové i technické potíže, stálo by vystoupení za to. Snad bude příští setkání zdařilejší. (Opat)

BLOODBATH mám z nahrávek nesmírně rád, proto jsem se na tento old star projekt nesmírně těšil. Nakonec z toho bylo trošku zklamání. Zvuk dost špatný a tak jsem to po třetí skladbě zabalil a šel na zkumavku. (Luma)

ATARI TEENAGE RIOT jsem předloni na BA nezvládl. Slyšel jsem tedy jen zkazky od nadšených známých. Připravil jsem se na ně poslechem desek a po zjištění, že se jedná o takové nasranější THE PRODIGY, mé nadšení neznalo mezí. Očekával jsem je v prvních řadách a těšil se na tradiční začátek v podobě skvělé „Reset“. Když všichni nastoupili na stage, začaly mě řezat do ucha jejich šíleně přepálené vokály. Nadšení mě po chvíli opustilo a po chvíli další jsem smutně utekl. (Aleš)

Děvčata nabízela sladké drinky a drobné pomalu mizely v hrdle. Proto jsme stihli až klasiky žánru BIOHAZARD. Tihle pánové se už víc jak dvacet pět let pohybují na hardcore scéně a proto se není čemu divit, že šlo o jedno ze dvou nejlepších vystoupení tento den. Energie se doslova valila z pódia a i přesto, že většině muzikantů táhne na padesát, tak na pódiu skákali jako opičáci na gumičce. (Luma)

BIOHAZARD nejsou na na Brutalu žádní nováčci. Já jsem si k nim na deskách cestu nikdy moc nenašel. Poslechl jsem si je, ale na zadek jsem se z toho neposadil. Možná kdybych nebyl ještě malý pívo, když vyšla deska „Urban Discipline“, mluvil bych jinak, ale bohužel. Na druhou stranu na živo mě kapela poměrně baví. I tentokrát byl koncert energický, plný skákání, točení, tančení a jiného skotačení, třídání vokálů Billyho a Evana příjemně oživuje jinak celkem jednolitý instrumentální projev. Vychutnal jsem si je i díky dobrému zvuku, který byl po čas celého festivalu nějak lepší, než v minulých ročnících. (Honza)

Jak řekl kolega Corbow: „Neuč orla létat“. Nelze nic jiného, než souhlasit. Naprosto skvělé a profesionální vystoupení s perfektním zvukem a 100% nasazením. Od BIOHAZARD jsem čekal hodně, ale tohle mě totálně posadilo na prdel. Nikdy bych nevěřil, že tohle řeknu, ale v tomto případě se jednalo o jedno z nejlepších vystoupení letošního BA. (Yvor)

Hned z kraje musím říct, že právě AMENRA patřila mezi kapely, které jsem chtěla slyšet nejvíce a došla bych na ně snad i mrtvá. Moje nadšení začalo již při první skladbě a nepustilo mě po celou dobu vystoupení. Zvukař zvládl nemožné, všechny nástroje byly dobře čitelné a přesto tvořily onu hutnou vlnu, která je potřeba, aby posluchače uzemnila a ti pak v transu pospolu umírali. Vražednou atmosféru plnou zmaru a beznaděje korunovaly projekce a já odcházela nadšená jako nikdy. AMENRA si u mě vysloužila místo jedné z nejlepších kapel na letošním ročníku BA. (Niviat)

To, co předvedla AMENRA na BA, nebyla žádná prdel. Téměř okamžitě mě pohltila jejich tíživá atmosféra plná zmaru, nihilismu, a dalších fajných emocí. Mlha se valila z pódia na masu lidí kývající se jako jeden člověk do rytmu. Všichni měli podobný nepřítomný výraz a AMENRA na pódiu naprosto excelovala. Gradace byly čím dál tím mohutnější a kdyby nad Josefovem vybuchla sopka, nikdo by si v tu chvíli patrně ničeho nevšiml. Po skončení jsem s odcizeným výrazem sledoval vyprazdňující se pódium a odliv lidí, když v tom mi do zorného pole vskočí známý Mára a povídá: „Tak teď jsem si fakt pošmák! Tomu říkám čínská zeď.“ (Aleš)

Zatímco velká scéna nabízí mnoho kvalitních kapel, ale bohužel už tolikrát viděných, raději se zaměřuju na malou scénu, kde je mi dobře a kde dostávají prostor hvězdičky AMENRA. Na ty už máme políčeno z Lipska, ale proč si nenechat znovu zmasírovat záda pořádným sludge válcem. AMENRA spustila svou show opět s enormním tlakem, v tomhle je na kluky spolehnutí. Zvuk byl hodně nahlas, ale ještě to relativně šlo. V případě belgických kazatelů je jejich živá show na vysoké úrovni. I když ve stanu nevynikla jejich obvyklá projekce. AMENRA tak pro mě představují i nadále zvláštní úkaz. Naživo mě vždy dokáží zaujmout, jednou doslova opařit, ale z desky mi přijdou jako totálně průměrná kapela. (Coornelus)

Pokud má někdo zájem někoho hudebně srovnat se zemí, nechť si pozve CANNIBAL CORPSE. Po setu BIOHAZARD jsem byl přesvědčený, že laťku nejde překonat. Jak ale bylo mé tvrzení dětinské, jsme se mohli záhy přesvědčit. Tato sebranka z Buffala je banda profíků jak se patří. Jak nastoupili a hrábli do strun, bylo jasné, kdo vládne krvavému death metalu. Pan Fisher má hlásek jako konipásek. Jen něco zařve a začnou se odlupovat cihly z hradeb. Nátěr jak se patří. (Luma)

CANNIBAL CORPSE jdeme zkontrolovat jen tak na skok, ale i za těch pár vyslechnutých skladeb, které mi prolítly ušima, musím konstatovat, že svoje řemeslo zvládají s prstem v nose a mají můj respekt. Hodně dobrá práce po muzikantské stránce. To samé platí i pro vyžraného Corpsegrindera, který se sice potil jako prase a dopřával si mezi skladbami delších pauz, ale po vokální stránce netratil. (Coornelus)

S prvními tóny „Enemy of God“ a současně obřím výbuchem „toaleťáků“ mě napadlo jiné jméno než KREATOR, kteří právě startovali svůj set. Vybavili se mi BEHEMOTH. Obě kapely jsem viděl v minulých letech několikrát a vždy to byl dobrý koncert, ale to, co předvádějí na koncertech teď, se nedá srovnávat. Tak obrovský pokrok jsem asi u žádné kapely osobně nezaznamenal. Výborně vypadající stage obklopená panely, na kterých pouštěli různé pohyblivé motivy, nebo plameny, které v kombinaci s rudým osvětlením vytvářely pekelnou atmosféru. Kouřová stěna v popředí, ohně a v neposlední řadě kompletně profesionální osvětlení. Do toho všeho zněly nesmrtelné pecky jako „Violent Revolution“, „Pleasure to Kill“, nebo „Hordes of Chaos“. Já si na show na koncertech potrpím a v případě KREATOR jsem byl v sedmém nebi. (Honza)

Na CANNIBAL CORPSE jsem se chtěl aspoň na chvíli mrknout, nakonec jsem ale dal přednost krátkému spánku v autě a vrátil se do areálu na start legendárních německých thrasherů KREATOR. Mille Petrozza se svou družinou se vytasili s velkolepou show: za sebou měli LCD obrazovky s působivou projekcí, nechyběly ani bílé konfety. Chtělo by se říci „zbytečně megalomanské“, ale fungovalo to. Stejně jako fungovala intermezza v podobě „Mars Mantra“ či „The Patriarch“, při kterých se KREATOR odebrali na chvíli z pódia a v obou případech bylo jasné, co za pecku po intrech přijde. Vyvážený playlist obsahoval songy z tohoto milénia („Enemy of God“, „Violent Revolution“, „Phantom Antichrist“, „Hordes of Chaos (A Necrologue for the Elite“) i minulého („Pleasure to Kill“, „Endless Pain“, „Phobia“, „Terrible Certainty“) – žádné velké překvapení, ale to asi po KREATOR ani nikdo nechtěl. Po všech stránkách povedené, KREATOR prostě nezklamou. Jen mě mrzelo, že se Němci celým setem kryli s melancholiky AGALLOCH na třetí scéně, které jsem tímto promeškal. (Opat)

Nejočekávanější partou festu pro mě byli AGALLOCH. Dosud jsem s nimi neměl živě čest a tak jsem byl pln očekávání. A je potřeba přiznat, že tohle bylo pro mě top vystoupení celého BA. AGALLOCH jsou hudební úkaz, který se s poslední deskou sice trochu začíná zasekávat, ale  i ty novější věci, zahrané ve skvělém zvukovém kabátě, měly sílu. Nemůžete se mi divit, že jsem měl pocit, že takhle vypadá hudební eden. Mistrovsky zpracované kompozice, plné zvratů a chytlavých melodií s blackovým nádechem, přesto většinou vedené v doomovém tempu se specificky nazvučenou kytarou, mě totálně fascinovaly. Vrcholem navzdory mé kritice poslední desky byla „Dark Matter Gods“, jejíž hitovost dokáže nadnášet. Příjemné vystoupení, které mělo u diváků velký ohlas a z reakcí byli evidentně nadšení i samotní AGALLOCH. Excelentní. (Coornelus)

Premiéru AGALLOCH jsem si měl vychutnat právě na BA. Do nového materiálu po desce „Ashes Against the Grain“ jsem se dokázal vžít až před nedávnem, byl jsem tedy hodně natěšený. Kapela dle mého názoru odehrála dobrý koncert, ten mi ale naprosto zkazil otřesný zvuk. Pravá kytara nebyla slyšet téměř vůbec, což v nových skladbách v první půli setu ještě šlo přežít. Když se ale dostalo na jedinou starší „Limbs“, tam už to byl arcikardinální průser. Hlasitost vokálu byla též značně nevyzpytatelná, ale to mohlo být klidně špatnou prací s mikrofonem. Co naplat, ani ve snu mě nenapadlo, že budu z AGALLOCH odcházet takto zklamaný. Doufám, že příště bude vše konečně tak, jak to mělo být. (Aleš)

A aby toho nebylo dost, čekali tenhle nabitý den na Metalgate Stage ještě AGALLOCH. A jedině dobře, že hráli na tomto pódiu, protože nevěřím, že podobně skvěle by to dopadlo na tom velkém. Přiznám se, že jsem ani nevnímal, který kus a z které desky hráli, jen jsem stál s očima přikovanýma k pódiu a užíval si. Ať už AGALLOCH přitlačili na pilu, nebo ubrali plyn, jednalo se o jedinečné představení, které se jen velmi těžko popisuje. A měl jsem radost i za kapelu, která z reakce lidí měla upřímnou radost. Stejně tak já měl radost ze zvuku a atmosféry. Mé první koncertní setkání s AGALLOCH dopadlo tak, že v něco podobného jsem ani nedoufal. Takže jednoznačně palec nahoru! (Goro)

AGALLOCH mě provází životem od roku 2010, kdy vyšla deska „Marrow of the Spirit“ a já propadla jejich kouzlu. Časem jsem našla lásku i k tvorbě nové a tak mi nestálo v cestě nic, co by mohlo zabránit prvnímu zážitku naživo, jenže... K velké smůle vychytali jeden z nejhorších zvuků celého BA. Na místě, kde jsem stála, nebyly slyšet kytary, které jsem si musela celý set domýšlet. Až druhý den jsem se od přátel dozvěděla, že na pravé straně davu bylo se zvukem vše v pořádku. Dalším malým zklamáním bylo, že nezazněla ani jedna skladba z mého nejoblíbenějšího alba „The Mantle“ a celý set byl až na pár výjimek postaven výhradně na nové tvorbě. Tajně doufám, že při příštím setkání si tento nepříliš pěkný zážitek vynahradím. (Niviat)

Poprvé na MetalGate stage jsem se ve čtvrtek ocitl až v půl jedné ráno na SARKE, hlavou mi běžely myšlenky typu „konečně, za pár minut uvidím jednu z nejkultovnějších osob norské black metalové scény naživo, samotný Nocturno Culto za mikrofonem!!“… no, jaké bylo překvapení, když místo Teda se na pódiu objevil někdo jiný. Přiznám se, že jsem to měl v první chvíli chuť zabalit, nakonec jsem ale rád, že jsem to neudělal. Jiná zpívající tvář očividně ochromila i značnou část poměrně řídkého publika, postupem času si ale Athera (CHROME DIVISION, live BORKNAGAR, ex-SUSPERIA) jeho valnou část včetně mě získal. V některých pasážích bych jeho vokál se zavřenýma očima od Nocturna ani nerozeznal. Co se týče studiovek, výrazněji mě od SARKE baví akorát debut „Vorunah“, ze kterého pánové zahráli „Primitive Killing“, „The Drunken Priest“ nebo „Old“, živě však výborně působily i skladby z dalších dvou počinů a došlo i na cover „Dethroned Emperor“ od CELTIC FROST (zdalipak byl přítomen Tom G. Warrior?). (Opat)

A konečně nastal svátek každého správného hudebního hipstera a příznivce stěnovaleb. Bylo to mé první živé setkání se SUNN O))). Když se na pódium dostala potřebná dávka mlhy a hradba aparátů začala dunět, v tu ránu všechno zhaslo. Zvukaři možná podcenili výměnu jističů za silnější kvůli odběru všech zesilovačů. Po chvíli laborování diody zase začaly svítit červeně a vše mohlo konečně začít. Postavy zahalené v kápích dronily jako o život a já cítil, jak do mě vstupují frekvence způsobující zvláštní trans. Nedokázal jsem se téměř hýbat, dokázal jsem jen fascinovaně vnímat a cítit to, co se přede mnou odehrává. Celou tu seanci umocňoval Atillův nadpozemský vokál. Jeho šepot, mručení, nářek, litanie a výkřiky, ze kterých mrazilo v zádech, mi přivodily stav, který jsem v takovéto síle doposud nezažil. Pro mě to byl rozhodně nejsilnější zážitek z celého BA. Během koncertu se ke mně přitočil známý Ozzy a povídá: „Víš, co je špatně? Že ti říkám, že je něco špatně a ty mě slyšíš.“. A když ho zmiňuji, bylo by patřičné přidat i jeden starý vtip. Víte, jaký je rozdíl mezi SUNN O))) a PINK FLOYD? SUNN O))) zeď staví a PINK FLOYD jí bourají. (Aleš)

Od doby, kdy bylo oznámeno, že vystoupí SUNN O))), jsem se neskutečně těšila a zároveň děsila, co udělá prostředí s celkovou atmosférou. Přece jen koncert například v kostele má naprosto jiný rozměr a po zkušenostech se zvukem u jiných kapel jsem se obávala, že nebude dosaženo té potřebné zvukové stěny. Velice mě překvapilo, kolik lidí sledovalo, jak se abnormálně zakuřuje prostor pódia a očekávalo první tóny. Kvůli neznalosti tak v prvních dvaceti minutách setu nastal masivní odliv posluchačů, kteří zjistili, že se to prostě nijak nerozjede. Postupně zůstalo jen to tvrdé jádro, které vystoupení SUNN O))) opravdu zajímalo. Po prvních tónech jsem s úlevou zjistila, že ač vibrace jsou značné, zapomenuté špunty (doma si hovící) nejsou vůbec potřeba. Postupně jsem se v transu dokonce posunula i mnohem blíže, abych si tak mohla vychutnat utrpení naplno. Brutální vokál mi způsoboval husí kůži a střídání hlubokého murmuru s vřískotem ve mně vzbuzovalo svíravé stavy, kdy jsem nezvládala pomalu ani dýchat, natož se hýbat. Zhruba v druhé části setu vplul zpěvák na scénu v kostýmu, který připomínal temné slunce (hotová disko koule). Celý set se stupňoval, až dosáhl epického závěru, po kterém jsem měla notnou chvíli problém chodit a plynule hovořit. Až potom jsem si uvědomila, jak mě vlastně hrozně bolí nohy a zamířila temnou cestou plnou nočních děsů zpět do stanu. (Niviat)

Následoval rychlý úprk k Jägermeister stage na SUNN O))), kteří ale začali s dvacetiminutovým zpožděním a tak jsem před dalším únikem na SVARTIDAUÐI stihl pouze nějakou pětinu vystoupení Američanů. A z ohlasů, které jsem následně slyšel, mě to s prominutím pěkně sere. Kdyby bylo jisté už předem, že islandský black metal v podání SVARTIDAUÐI bude zopakován den poté, rozhodně bych SUNN O))) z přírodní tribuny nadále sledoval. Z toho krátkého úseku, který jsem viděl, jsem si odnesl v podstatě jediný dojem, přesto poměrně zásadní: přestože kdekdo řekne, že se v hudbě „sluníček“ prostě nic neděje, jejich drone má v sobě něco, co mě nutí přemýšlet a čekat, co bude dál a jaksi mě nechce pustit ze svých spárů. Ani na SVARTIDAUÐI se mi tak neodcházelo úplně lehce a když jsem slyšel, co pak Attila Csihar se svým hlasem znovu předváděl… škoda! (Opat)

Alespoň mohu říci, že jsem od Islanďanů dostal pořádnou nálož a nemusím odchodu od Jágr stage litovat. Moje nejoblíbenější skladba „The Perpetual Nothing“ hned na úvod mě dostala do potřebného transu a přestože mě chvilkami přemáhala únava, SVARTIDAUÐI mě nutili stát na místě a vzývat jejich perfektní kytarovou práci, chaotické riffy a zlé vybrnkávky. Z jediné řadovky „Flesh Cathedral“ zazněla ještě titulní skladba, dostalo se také na věci z loňského EP „The Synthesis of Whore and Beast“ a čtveřice zabíjela. Šátky přes dolní poloviny obličejů muzikantů (i když basákovi/zpěvákovi Sturlemu příliš nedržel, několikrát jej upravil, až se nakonec odhalil) přispívaly ke zlověstné atmosféře. Nezbývá než doufat, že se SVARTIDAUÐI brzy vytasí s druhou dlouhohrající fošnou. (Opat)

Timeline po SVARTIDAUÐI: 2:40 ráno -> sprcha -> Krakonoš 12°-> 5:15 – 9:00 spánek. (Opat)

Fotky: Ignor

Top 3:

  • Aleš: SUNN O))), AMENRA, ENSLAVED
  • Coornelus:  AGALLOCH, AMENRA, THE TOWER
  • Goro: ASPHYX, ENSLAVED, AGALLOCH
  • Honza: RAMMING SPEED, BIOHAZARD, KREATOR
  • Johan: ASPHYX, AGALLOCH, NERVOSA
  • Luma: CANNIBAL CORPSE, BIOHAZARD, NERVOSA
  • Manafob: ANNIHILATOR
  • Márty: BIOHAZARD, HORSE THE BAND, CANNIBAL CORPSE
  • Niviat:  SUNN O))), AMENRA,  BE'LAKOR
  • Opat: ENSLAVED, SVARTIDAUÐI, KREATOR
sdílet
Přečteno: 2753x Autor: redakce | Další články autora
Datum: 12. 8. 2015

FotoGalerie (Počet obrázků: 152) 10:30 Acid Force 11:05 Gutslit 11:40 Ramming Speed 12:15 Nervosa 12:50 Squash Bowels 13:25 Be´lakor 14:05 Dr. Living Dead! 14:45 Vildhjarta 15:30 The Tower 16:30 Nuclear 18:35 Asphyx 19:25 Enslaved 20:20 Bloodbath 21:15 Biohazard 22:15 Cannibal Corpse 23:20 Kreator 0:20 Annihilator

Diskuze (Počet příspěvků: 8)
Sarke
Jak jsem psal i v reportu, nuda to rozhodně nebyla, mělo to energii a drive, bavili nakonec i bez Nocturna :) Opat | 13. 8. 2015 23:30:29
-> KubaAjz (SARKE)
Jestli Tě zajímala jen tahle parta, tak buď v klidu, byla to docela nuda. Strakonicko-dobříšská parta to ani nedokoukala... :-) Ale parádních kapel tam bylo opravdu hodně. Johan | 13. 8. 2015 18:55:09
Nocturno Culto
Sarke bez Nocturna Culta? To byla jediná kapela (osobnost) co mě mrzela že neuvidím, takže není čeho litovat:-) Temnýtrůn navždy! KubaAjz | 13. 8. 2015 18:18:20
traš
huh, nerozumím moc co by měl mít kdo proti vystoupení či hudbě Nervosy, na obscene zvukově i show byla v pohodě, a nepochybyju že s každým odehraným koncertem na tour to musí být lepší a lepší, tak to funguje ostatně vždy. je to sice mimo mísu ale třeba Lahar na obscenu byli jedna z nejslabších kapel, jejich vály z posledních dvou nahrávek jsou nudný a pěti-šesti minutový stopáže skladbám bez nápadu naprosto neodpovídající, a vystoupení bohužel dopadlo podle toho, v tomto směru je Nervosa alespoň podle mě naprosto suverénně nechala v prachu za sebou. oef | 13. 8. 2015 10:46:49

celá diskuze » | vložit příspěvek »



Novinky

18. 10. 2019 | Autor: Johan
Basinfirefest se vrací!čtěte zde »

18. 10. 2019 | Autor: Johan
Takto znie album Fragments od THE RISING SIGNčtěte zde »

17. 10. 2019 | Autor: Bury
DIE KRUPPS mají nový song z chystaného alba čtěte zde »

17. 10. 2019 | Autor: Bury
CLAWFINGER před časem zveřejnili nové videočtěte zde »

16. 10. 2019 | Autor: Mikael
Folk Metal Pilgrims již tuto sobotu v Ostravěčtěte zde »

16. 10. 2019 | Autor: Johan
PIPES NAD PINTS mají nový videoklip o svoboděčtěte zde »

16. 10. 2019 | Autor: Bury
CANNABIS CORPSE mají nový videoklip čtěte zde »

15. 10. 2019 | Autor: Johan
YTIVARG představují nový song coby lyric videočtěte zde »

15. 10. 2019 | Autor: Bury
MACHINE HEAD mají nový song a k němu videočtěte zde »

15. 10. 2019 | Autor: Bury
JINJER představují nové videočtěte zde »

další novinky ...

Reklama

flash player not installed

Nejčtenější za 30 dní

22. 9. 2019 | Postřehy
Odešel Michal Cichý, grindový mistr paliček, kravského zvonce i rychlého prodejecelý článek »

29. 9. 2019 | Rozhovory
Jiří Panther Rosa (TORTHARRY, FINAL FLAG) – Jsem odmala zvyklý hrát více stylů.celý článek »

26. 9. 2019 | Reporty
LVMEN, NIKANDER, ESAZLESA celý článek »

23. 9. 2019 | Reporty
KAFEST vol. 2celý článek »

1. 10. 2019 | Recenze
Říjnové tipy – alba & koncertycelý článek »

3. 10. 2019 | Reporty
GRIDE, DEZINFEKCE, БУТ celý článek »


Poslední diskuse

THRASH NIGHTMARE FESTIVAL VOL. 7 - info
Datum: 16. 10. 2019 10:46:10
Autor: Peťan
Titulek: Vstupenky na místě!

diskuse k článku »

SNĚŤ – Promo 2019
Datum: 16. 10. 2019 09:54:40
Autor: Jeff
Titulek: Snet

diskuse k článku »

SNĚŤ – Promo 2019
Datum: 15. 10. 2019 14:03:52
Autor: Asura
Titulek: Pravopis

diskuse k článku »

SNĚŤ – Promo 2019
Datum: 15. 10. 2019 14:02:30
Autor: Asura
Titulek: To Peťan

diskuse k článku »

SNĚŤ – Promo 2019
Datum: 15. 10. 2019 12:46:08
Autor: Peťan
Titulek: Vývozní artikl

diskuse k článku »

SNĚŤ – Promo 2019
Datum: 15. 10. 2019 11:04:34
Autor: Asura
Titulek: Demo

diskuse k článku »


Partnerské weby

Fobia Distribution e-shop Metalopolis.net Metal Forever & Metal Man True empress

Reklama