Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
Heathen Convention 2024

8. - 11.7.2015, Trutnov – Bojiště – sobota

Poslední den festivalů je vždy trochu smutný. Znáte to – sice tušíte, že vás ještě čeká totálně nabušených dvacet hodin, ale na druhou stranu vám dochází, že následující ráno žádné podobně slibné obzory nenabídne. V mém případě ještě hrála velkou roli únava a neschopnost chodit. Tohle možná taky znáte – sedíte s ostatními šílenci u stanů, porovnáváte si zranění z bojiště, zaháníte kocovinu (případně si zaděláváte na další) a vzájemně se snažíte přemluvit k nějaké činnosti. V tu chvíli mi to připadalo jako jediná rozumná alternativa. (Vykuch)

Dostat se k centru dění se mi podařilo někdy po poledni. Na pódiu zrovna řádili maniaci DILUTION – a musím říct, že jejich výbušná muzika na mou třeštící hlavu působila jako celkem kvalitní léčba šokem. Zběsilé grindové pasáže byly v rychlém víru střídány výbornými thrashovými riffy, což v kombinaci s energicky a nasraně prožitým vystupováním členů kapely vytvářelo hodně sympatický a autentický nepořádek. (Vykuch)

O to, aby i následujících dvacet minut bylo řádně ochromujících, se postarali deathgrindeři EVISORAX. Tihle Britové interpretují daný žánr zatraceně jedovatě a špinavě. Krátké, zběsilé sypačky připomínají nárazy rozjetého rychlovlaku do betonové zdi, avšak v jejich krátkých, destruktivních stopážích zbývá místo i pro odsekávané pasáže zabíhající až do deathcorových vod. Ideální muzika k sezení na lavičce, nasávání energie ze slunečních paprsků, popíjení drinku a rozjímání o životě. Hehe. (Vykuch)

HEAD CLEANER z Řecka mi sedli tak napůl. Jejich technický death metalový nářez s prvky grindu byl dokonale odmlácený, odřezaný a odeřvaný – o tom žádná. Na druhou stanu, muzika těchhle chlapíků nedokázala plně udržet mou pozornost. Některé více experimentální a disonantní pasáže byly naprosto strhující, zatímco jiné mě nechaly poměrně chladným. Je však možné, že jsem byl jen podvědomě uražený kvůli tomu, že skupina byla ve festivalové příručce přirovnávána k novější tvorbě NAPALM DEATH – a já to tam prostě moc neslyšel. (Vykuch)

A konečně nějaká taneční párty pro rytmické rozhoupání mých unavených údů! Mexičtí esés URTIKARIA ANAL rozjeli pořádnou kovbojskou pornodiskotéku plnou latexových masek, sexuálního otrokářství, nahoty, fanoušků předstírajících obscénní sexuální praktiky a dalších porngrindových nezbytností. Třešničkou na dortu bylo vyžádání stěny smrti, během které však nešlo o to druhou stranu klasicky zmasit a roznést na kopytech, nýbrž lascivně ochmatat co nejvíce lidí. Trochu jsem si přitom vzpomněl na loňské vystoupení KADAVERFICKER, kteří mezi fanoušky naházeli vibrátory, a následně si vyžádali „wall of penetration“. URTIKARIA sice nebyli nikterak světoborní, ale zato jim nechyběla pohodovost, odlehčení, energie ani vtip! (Vykuch)

Jejich show mi dala řádně zabrat, a proto jsem se rozhodl, že si odpočinu cestou na benzinovou pumpu. Ušel jsem sotva půlku cesty, když tu zdálky slyším hluk následovaný temnými kytarovými tóny a dobře známým ženským řevem. Panikařím - ty vole, to jsou přeci CLOUD RAT! Chytám se za hlavu, otáčím se čelem vzad a běžím rychle zpátky přímo do kotle. Tahle kapela mě svými studiovými nahrávkami uchvátila, hrozně jsem se na ni těšil – a nakonec jsem ji málem prošvihl kvůli chuti na cigáro. Jsem občas kretén, no. Naštěstí však všechno dobře dopadlo (jen malé zpoždění) a vystoupení jsem si užil na maximum. To, co tahle mladá kapela s extrémně charismatickou a extrémně nasranou Madison Marshall v čele předváděla, nemělo na Obscenu obdoby. Jejich pojetí špinavého grindu na sebe lepilo pořádnou dávku punkové agrese a velkou porci screamové emocionální naléhavosti – přičemž nechyběly ani markantní otisky po ostrých, jedovatých zubech blackmetalové zlovůle. Kromě dokonalé kombinace vražedné instrumentální složky a perfektního zpěvu mě moc bavila i ambientně-noisová intra, jež celou show posunovala do úplně jiných sfér. Tohle byl pro mě jednoznačně jeden z nejgeniálnějších koncertů letošního OEF. Tahle oblačná krysa je jednoduše krásné a majestátní stvoření. Jsem si jist, že toho o ní do budoucna ještě hodně uslyšíme!!! (Vykuch)

Závěrečný den se konečně i přes chladnou noc přihlásilo léto a od osmi ráno to začalo pěkně pražit. Dokonce tak, že jsme se rozhodli pro procházku na cca tři kilometry vzdálené koupaliště Dolce. Krásná a malebná cesta mezi nádhernými chalupami, čerstvý vzduch a sluníčko. Sledovali jsme závody dračích lodí, dali oběd, výborné Svijany a koupák. Odpoledne ale máme namířeno zpět do areálu. (Peťan)

Náš cíl je jasný – LAHAR. Po čtvrté hodině se naši jihočeští kamarádi objevují na pódiu, brejle jdou stranou a my se chystáme na pravý thrash attack. A ten také přišel. Podobně jako loni RADIOLOKÁTOR, tak i letos LAHAR si dokázali v odpoledni podmanit Obscene Extreme. Pod pódiem důvěrně známé tváře a džísky, na pódiu pak pětice thrasherů hrnoucí do nás pecky jako „Řecko“, „Jít cestou slepou“, „Neviditelná fronta“ nebo „Život tě naučí“. Žádné proslovy, žádné protahování, ale za pětadvacet minut vymalováno a basta. LAHAR na velkém pódiu vládli a jednoznačně potvrdili své výsostné postavení na scéně. Díky, byla to opět paráda kluci! (Peťan)

Od tuzemských thrasherů LAHAR jsem nic jiného než špičkové vystoupení nečekal – a ani nedostal. Rychlý, zřetelný a nekompromisní riffový arzenál na trutnovském pódiu jasně předvedl, že jeho muniční zásoby jsou pořád vrchovaté! (Vykuch)

Po pátku, který se mi moc nepovedl a žel za to nemůže alkohol a už vůbec ne hudba nebo organizace festivalu a podobně, ale někdo, kdo zjevně nenaplňuje proklamovanou přátelskost celé akce. Nechci tu rozebírat, co se přihodilo, ale na celý pátek mě tato událost téměř vyřadila z provozu a i sobota byla tímto značně poznamenána. No, škoda, nicméně muzika byla i v sobotu moc dobrá a nakonec jsem byl rád, že jsem se přemluvil a šel poslouchat, kdo by si taky nechal uniknout THANATOS a hlavně PROTECTOR, zejména proto, že s takovýmito veličinami se nesetkáváme na pódiích běžně. Jejich koncerty vskutku nejsou časté, vždyť obě zmiňované kapely shodně odehrály loni tři koncerty a letos  koncerty dva. Ovšem i jiné smečky zněly dobře, klasicky perfektní set předvedli LAHAR, kteří oproti svému zavedenému setu odehráli o čtyři skladby méně, ale dokázali, jak jim sluší velké pódium. Zvukově vše klaplo na výbornou a jejich syrový, energický thrash mě snad pobaví a zaujme kdykoli. (Štěpán)

Po vystoupení jihočeské party zasednu někam výš na lavičku, abych si nechal vymlátit hlavu technickou a brutální řezankou v podání Američanů s názvem MARUTA. Tento grindcore šmrnclý death metalem je fakt vysokorychlostní muzika. Čtveřice z Floridy rozsévala destrukci necelou půlhodinu a nutno dodat, že to byl zničující set. Nejsem nějakým zásadním fanouškem takovéto hudby, ale skladby z letošní desky „Remain Dystopian“ mě nadzvedávaly a hlavně, co předváděl basák Mauro Cordoba, to byla víc než solidní práce. (Štěpán)

Další peckou pro mě byla deathgrindová formace MARUTA. Pandemonium, které na pódiu předvedli, bylo jen umocněné mým stavem blízkým totálnímu vyčerpání. Komplikovaný, precizně technicky zahraný a misantropický chaos jakoby symbolizoval samotnou technologii – matku moderní civilizace. Není to žádná krkavčí matka – krmí nás, svoje milované děti, klubky kabelů. Dává nám napít své vlastní krve tvořené toxickými splašky, rozteklými kovy a kusy neidentifikovatelných mrtvol. Vpichuje nám do žil životadárná data a dívá se, jak rosteme. Dívá se, jak praskáme. Pýří se hrdostí, když vidí, jak rychle se točíme v kruzích. Je dojatá při pohledu na poslední křečovitá škubání našich těl. A pak MARUTA končí a já si říkám, že bych si asi měl jít na chvíli zdřímnout. (Vykuch)

Jenže ne dřív, než začnou hrát MARTYRDÖD. Tenhle melodický, epickými melodiemi protkaný, ale přesto špinavý crust jsem si prostě nemohl nechat ujít. Pamatuju si, že Švédové hráli vážně bezvadně, ale bohužel si pamatuju také to, že jsem při jejich setu nedobrovolně usínal – a to prosím na kraji moshpitu. Sebevražedné, co? Hehe. Své oblíbené skladby jsem si však navzdory svým indispozicím moc užil. Jenže pak už se nedalo nic dělat! INHUMATE neINHUMATE, HEMDALE neHEMDALE, spánek je občas potřeba. (Vykuch)

Švédsko vyexpedovalo na letošní OEF další crustovou formaci, tentokrát se jedná o MARTYRDÖD. Tady se nejedná o žádné nováčky, ale o kapelu, která má na svém kontě minimálně pět plnohodnotných desek a charakteristický pro jejich tvorbu je skutečně silný punkový odér, který byl cítit na trutnovském Bojišti snad ještě víc než z nahrávek vstřebávaných doma. To bylo dobré vystoupení, s vynikající kytarou Mikaela Kjellmana, hodně dráždivě špinavé a zároveň energicky čitelné. Hodně se hrálo z loňské desky „Elddop“, ovšem pro mě je jednoznačnou jedničkou album „Paranoia“ z před dvou let. (Štěpán)

Co by to bylo za Obscene, kdyby na něm nehrál nějaký švédský crust? MARTYRDÖD jsou stálice a i tentokrát to s přehledem potvrdili. Zahuhlaný a špinavý, „černobílý“ crust punk pobavil. I když z větší dálky, ale přece. Syrové, tak jak to má být. Oproti ostatním crustovým partám jsou podle mého názoru MARTYRDÖD instrumentálně na vyšší úrovni. Kvalitka. (Peťan)

Francouze INHUMATE nemá smysl představovat. Pro publikum na Obscenu jsou důvěrně známou bandou a představiteli brutálního grindcoru. Doma si je neposlechnu a naživo jsou pokaždé patřičně šílení, ale show umí udělat. Především pak frontman Christophe, který se nebojí skočit do válečné vřavy v kotli ani do wall of death. Rozbité čelo a hlava od krve je pak samozřejmostí (úsměv). (Peťan)

Následující dvě grindovky jsem si šel poslechnout vždy jen na moment, ale po dnech festivalu toho bylo už na mě asi moc a soukromě jsem si posteskl, že ač IMHUMATE i HEMALE patří k základům a skutečným veličinám této scény, tak při četnosti místního výskytu grindcoru se vše slévá a při poslechu dokonce už i ruší. (Štěpán)
 
S Lukášem nemáme dost a jdeme ještě utratit další prachy za desky (smích), pak nás všechny čeká balení stanů a návrat do areálu, protože se chystají holandští veteráni THANATOS. Tuhle bandu jsem měl možnost vidět před pár lety v Německu a neskutečně jsem se těšil na repete. Od začátku sice nebyl zvuk nic moc a ani atmosféra nijak neoplývala energií, ale THANATOS mě zase dostali. Kapela, která dlouhé roky působí ve stínu slavných jmen holandské death metalové školy ASPHYX, PESTILENCE nebo HAIL OF BULLETS, předvedla prvotřídní přehlídku death metalového umění. Během pětačtyřiceti minut vystřihli THANATOS několik kusů ze své klenotnice v podobě desek „Emerging from the Netherworlds“ (1990) a „Realm of Ecstacy“ (1992). Vedle nich pak stejně skvěle zněly skladby ze stále novotou vonící desky „Global Purification“, která vyšla loni na podzim. Škoda, že tahle parta v čele s charismatickým frontmanem Stephanem Gébedim (jinak HAIL OF BULLETS) působí tak trochu v ústraní a koncertuje velmi zřídka. Věřím, že ještě bude šance THANATOS vidět. (Peťan)

Přestože kapela THANATOS je možná nejstarší deathmetalovou holandskou skupinou, tak za více jak třicet let existence vydala loni teprve šestou desku. Kapelu táhne od samého začátku kytarista a zpěvák Stephan Gebédi, on i další členové kapely jsou personálně spjati s mediálně slavnějšími HAIL OF BULLETS a ASPHYX. Nicméně v Trutnově THANATOS jednoznačně ukázali, že nehrají nějaké druhé housle na holandské deathové scéně. Jejich vystoupení nepostrádalo valivou sílu smrtícího kovu, naléhavost uřvaného Gebédiho projevu a jako bonus tu jsou osvěžující kytarová sóla a agresivní výjezdy inklinující k thrashi. Počáteční dvě skladby jsem vydržel sedět trochu výš, ale zvuk mi nepřišel ani trochu dobrý, tak jsem sešel pod pódium a tam to hrálo jako z křišťálu. A jen takový drobný pohled mimo, bylo ku podivu, že tu bylo mnohem více dýchatelno, než na předešlé grindové party, inu death asi tolik extrémisty/obscénisty netáhne. (Štěpán)

Namísto THANATOS jsem se rozhodl posilnit, abych měl dost energie na japonské „mincecore“ střelce UNHOLY GRAVE. I přesto, že v lednu tragicky zahynul bubeník známý pod přezdívkou Hee-Chung (odpočívej v nesvatém pokoji!), kapela podala fantastický výkon. Pánové chrlili do publika své rychlé, téměř punkové skladby ze staré školy, metali bezbožné skřeky a stříleli nekompromisními blastbeaty jako o závod. Účastníci moshpitu šťastně rozšiřovali svou sbírku modřin a okupovali pódium ve velkém. Sice mě trochu zklamalo, že zpěvák Takaho Komatsu naživo nepoužíval tolik podivných vokálních technik jako na některých studiových nahrávkách (např. „Crucified“), ale to byla jen drobná vada na celkové kráse koncertu. Skvělé probuzení! (Vykuch)

Japonský výplach UNHOLY GRAVE sleduji jen chvíli a trochu v ústraní v backstage. Neskutečný nášleh tohoto grindcore komanda rozpoutal na Bojišti doslova válku. Grindeři se vybláznili podobně jako v pátek na S.O.B. Agresivní a pekelně rychlý grind. (Peťan)

PROTECTOR pro mě byli jednoznačně největším lákadlem celého festivalu, a když se začalo proslýchat, že sem přijedou, stali se tím hlavním, proč jsem o neúčastí na OEF neuvažoval ani vteřinu. Staroba a zničující energie sálá z každé desky tohoto německo-švédského kvarteta a to nemluvím o poslední poreunionové nahrávce „Reanimated Homunculus“, která se u mě zařadila hodně vysoko. Taky při vystoupení se z ní hrály tři skladby, ale set byl v podstatě naprosto průřezový a hodinová thrashová jízda dala zapomenout na předešlé trable. Martin Missy je dokonalý sympaťák s neobyčejnou schopností navázat kontakt s publikem. Tedy alespoň já jsem jeho, ale vlastně celé PROTECTOR, slupnul i s navijákem. V předešlých reportech zaznělo od kolegy Peťana, že veteráni vyučovali, a to mu dávám za pravdu v případě HIRAX a nejinak tomu bylo u PROTECTOR. Ještě tak, aby Wolfsburg vyhrál bundesligu a pánové zahráli u nás někde v klubu a budeme všichni nadmíru spokojeni. Po tomto super vystoupení můžeme jet v klidu domů a tak tomu taky je. (Štěpán)

Pro mě poslední kapelou letošní Obscenu se stala německá (dnes už vlastně švédská) legenda thrash metal PROTECTOR. Totální srdcovka. Před pár roky mě naprosto dostali v Německu, teď mě zničili hodinovým setem v Trutnově. Intro a velký nástup Martina Missyho a jeho kumpánů dával tušit zkázu a ta také přišla. Návrat o více než pětadvacet let zpět. Old school praskající zvuk a už to jelo – „Kain and Abel“, „Holy Inquisition“, „Agoraphobia“, „Urm the Mad“, „A Shedding of Skin“, „Protector of Death“ nebo nesmrtelný „Golem“. Zastoupeny byly i skladby z poslední fošny „Reanimated Homunculus“. PROTECTOR se pro mě stali zlatým hřebem festivalu. Jejich thrash/death metal bych vydržel poslouchat donekonečna a nikdy by se mi neoposlouchal. Je super, že se Martin Missy obklopil třemi srdcaři a šíří odkaz wolfsburgské legendy dál. Závěrečná skladba „Calle Brutal“ jen podtrhla výborné představení kapely, na které vyrostly tisíce metalheads po celém světě. PROTECTOR OF DEATH!!!! (Peťan)

Legendární thrashmetalisté PROTECTOR sice hráli dobře, ale příliš mě neoslovili. BLOOD jsem pro změnu prošvihl kvůli rumovému dopingu ve stanovém městečku. Řádně připravení na závěrečnou párty  jsme vyrazili až na MY MINDS MINE a musím říct, že to byla hluková hardcore mlátička jak se sluší a patří! Ultrarychlé tempo, krátké songy, sympatická komunikace s publikem a nespoutaná energie. Luxusní záležitost, která mě možná dokonce bavila i více než mí čeští oblíbenci DESTRUCTIVE EXPLOSION OF ANAL GARLAND. Ti také hráli perfektně, a navíc se mi moc líbil jejich odklon od tanečního goregrindu směrem k rychlejším, podle mě i o dost nápaditějším záležitostem. Mám jen jednu výtku, která je na OEF zcela nemístná, směšná a nejspíše ovlivněná konzumací přílišného množství tělu škodlivých látek, ale stejně si ji neodpustím – set DEOAG mi připadal kurevsky krátký! (Vykuch)

A blížíme se k nostalgickému závěru! Poslední kolečko rumu u stanu, poslední litování toho, že jsme nešli na kapelu, která z dálky zněla fakt dobře (ICON OF EVIL) a nakonec poslední vystoupení, o které se postarali slovenští perverzní sadosympaťáci ENEMA SHOWER! Poslední povedená a veselá gore-tancovačka, poslední běhání v kolečku, poslední skákání z pódia, poslední odhalené genitálie, poslední zuřivý potlesk, poslední tanec na šílené diskošlágry, poslední posezení v pivním stanu, poslední diskuze o tom, jaká je škoda, že to celé končí, poslední obscenové svítání a poslední návrat do spícího stanového městečka. (Vykuch)

Vyrážíme na dlouhou noční cestu domů, za kterou Štěpán zasluhuje absolutorium. Letošní ročník OBSCENE EXTREME FESTIVALU je za námi a opět se vydařil na jedničku. Miluji tohle prostředí, tuhle atmosféru a přátelské chování všech. Návštěvnost byla opět více zahraniční než domácí, ale to je na Obscenu každoroční fakt. Hodnocení festivalu jsem již zmínil v úvodu a tak nezbývá než dodat, že jsem odjížděl z Trutnova nadmíru spokojen. Díky Čurbymu a všem, kdo se o další ročník OBSCENE EXTREME zasloužili. Děláte skvělou věc, kterou přinášíte radost nám, fanouškům a hudebním maniakům. Do rozpoutání příštího pekla už nezbývá ani 365 dní a já určitě nebudu chybět (úsměv). (Peťan)

Sečteno a podtrženo, zažil jsem další geniální a naprosto unikátní ročník geniálního a naprosto unikátního festivalu! Čurbymu - i celému organizačnímu týmu - patří můj neskutečný respekt. Tak zas za rok! (Vykuch)

IN GRIND WE TRUST!
 
Fotky: Syky, Štěpán

Sykyho galerie

Sykyho videa

Zveřejněno: 22. 07. 2015
Přečteno:
3456 x
Autor: Redakce | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář