Nejbližší koncerty
  • 28. 03. 2024Hrají: NAŠROT legendární hardcore ( Havlíčkův Brod ), NON...
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
Heathen Convention 2024

8. - 11.7.2015, Trutnov – Bojiště – středa

Obscene Extreme Festival je pojem, k němuž nejspíš není potřeba mnoho dodávat. Tato pětidenní, zvukovody-znásilňující akce, jejímž otcem je legendární Čurby (Miroslav Urbanec), se stala hlavním oltářem svobodomyslných uctívačů hudebního extrému z celého světa. A není divu. Totiž – na jakém jiném festivalu slouží ochranka k tomu, aby s úsměvem sundávala z pódia humanoidní penisy, které tam tančily už moc dlouho? Na jakém jiném festivalu spatříte pomalované děti předškolního věku pobíhat okolo nohou zpěváka goregrindové kapely? A kde jinde vyjadřují neúnavní fanoušci podporu šíleným kotlem plným plynových masek, bizarních převleků, balónů a nafukovacích delfínů? Já osobně vím jen o trutnovském OEF – a chystám se s vámi podělit o čerstvé zážitky! Ještě než začnu s reportem o samotné kulturní náplni festivalu, rád bych zmínil několik více méně organizačních věcí. (Vykuch)

  • První záležitost – žetony. Bez těchhle červených, třicet korun stojících potvor si v areálu nekoupíte vůbec nic. Ten systém mě sice vždy trochu prudil, ale na druhou stranu jsem nikdy nestrávil ve frontě na žetony déle než několik minut. Takže se to dá.
  • Druhá záležitost – kelímky. Pokud nemáte vratný plastový kelímek za dva žetony, můžete pít užitkovou vodu z kohoutku u koryta, hehe. Vůbec mi to není proti srsti – pořád mnohem lepší než brodění se bažinou rozšlapaného plastového čehosi. Nevadila mi ani absence držátek na kelímky, které vždy dávaly člověku falešnou naději, že může vlézt do moshpitu a zároveň zachovat svou nádobu na pití. Vůbec. Čím méně držátek, tím méně rozdupaných kelímků v kotli. Vrátit kelímek a po koncertě si vzít nový je podle mě mnohem jistější.
  • Třetí záležitost – pivo. Letos lidi celkem nadávali, ale stejně nasávali. Za mě, jakožto nenáročného pijáka, naprosto v pohodě.
  • Čtvrtá záležitost – jídlo. Parádní sortiment veganských i vegetariánských pochoutek všeho druhu. I radikální masožravci (byť mnohdy s evidentním sebepřemáháním) uznávali, že „ten vegešlem je docela dobrej“. Jasně, asi si to nemysleli všichni, jelikož se na zemi / po stolech dost často válely celkem slušné porce všeho možného. Takže i chudí pankáči měli co jíst! (Vykuch)

Celoroční čekání na můj nejoblíbenější festival je konečně u konce, říkám si ve středu ráno, kdy si balím věci na čtyřdenní maratón plný extrémní muziky. Jako každý rok, tak i letos jsem si mezi 69 kapelami našel několik svých oblíbenců. Především pak kapely PROTECTOR, OBITUARY, HIRAX, TERRORIZER LA, BULLDOZER, PUNGENT STENCH či THANATOS byly těmi největšími lákadly. Jak už je ale na Obscenu zvykem, narazíte na nové a méně známé kapely z různých (i exotických) zemí světa. I v tom spočívá jedinečnost tohoto festivalu. (Peťan)

Po dnech děsuplných veder přišla z úterka na středu noční bouřka a vzduch se vyčistil, teplota spadla o nějakých deset, dvanáct stupňů, což je nesmírně pozitivní, vzhledem k dlouhé cestě, která nás čeká. Vyvětrané auto ukazuje 14:30 hodin a stejná sestava jako před rokem se vydává na cestu za neobvyklou, mnohdy bizarní zábavou. Anet, Peťan a RKP doplnili zavazadlový prostor a jedem na Obscene. Nálada přátelská, pohoda absolutní, čas výborný, nic nás nenutí pospíchat. Kde má kdo chuť, tam zastavíme a jediné zdržení kvůli rekonstrukci silnice kousek před Jaroměří nemůže zkazit pocity radosti z toho, že jedeme do jiného světa, světa pěti tisícovek bláznů, které baví extrémní muzika. Ano těšíme se na čtyři dny šílenství, které vyváží běžné starosti, jedeme se odreagovat, vypnout, vyblbnout se... (Štěpán)

Hned v úvodu bych chtěl vyseknout poklonu tradičně zdárnému průběhu festivalu, za kterým stojí perfektní organizace. Program nenabíral žádný časový skluz (snad jen OBITUARY začali o něco málo později), line-up byl dodržován, u vstupu ani u stánků s pivem se netvořily výrazné fronty. Pivo bylo na stejné úrovni jako loni, festivalová klasika za žeton (30 Kč) nebo žeton a půl (Plzeň). Jídlo, samozřejmě vegetariánské a veganské, mi i letos chutnalo (nejvíce fazole), obsluha příjemná, porce úměrné ceně, takže spokojenost. Kemp za 200 Kč (auto) na stejném místě jako loni na dohled od areálu. Trochu mě děsila reklama na prodej pozemků hned vedle obludné budovy pošty, která krásnou louku rozděluje. Aby vůbec bylo do budoucna kde stanovat… Zvuk na celém festivalu udržel standard posledních dvou ročníků, kdy jsem byl maximálně spokojen. Tentokrát se našlo pár chybiček, které ale většinou zvukaři po chvíli dokázali vyřešit. Oficiální merchandise festivalu byl letos možná nejhezčí a nejširší za poslední roky, znovu nechyběla ani charitativní trička, které OEF letos představil ve spolupráci s GENERAL SURGERY a jedno červenobílé doplnilo mou sbírku Obscéních trik. Stánků s distrem bylo letos o něco méně než loni, ale i tak jsme si (hlavně milovníci vinylů) přišli na své a peněženky to pocítily. Nechyběl ani Kinder Grinder koutek pro ty nejmenší, sprchy v areálu, obsáhlá festivalová brožura s programem a popisky kapel nebo tradičně pěkné a do detailu promakané festivalové pásky. A tak jediným negativem zůstává absence sprch v nedaleké škole, kam jsme zamířili, abychom se dozvěděli, že jsou tyto prostory právě v rekonstrukci. Možná mi informace o změně unikla, ale já ji nikde nedohledal… Návštěvnost byla odhadem na stejném čísle jako v loňském roce, ale můj odhad není zrovna vypovídající (úsměv). (Peťan)

Protože se většina kamarádů rozhodla letos vyrazit až ve čtvrtek, připadáme si jako předvoj. Před třetí hodinou nás vyzvedává Štěpán a uháníme směr Praha, Hradec a Trutnov. Důvěrně známá cesta ubíhá rychle a bez problémů za doprovodu TRYPTIKON či nové desky TAU CROSS. Dostáváme se nakonec za Hradcem do menší kolony, ale nikam přece nespěcháme. Po příjezdu do kempu nám silný vítr dělá problém postavit stany, ale i tento oříšek rychle zvládáme. Odcházíme na Ono benzínku prubnout jednoho Krakonoše a hurá natěšeně do areálu, kde je sice asi méně lidí než na loňské Italian Hardcore Night, ale i tak je zde velmi slušná návštěva, především zahraniční. Potkáváme první známé tváře, hned se zakecáváme, kupujeme žetony i absinthovou limonádu a nasáváme atmosféru. Obscene Extreme je zkrátka výjimečný a areál Bojiště by jen těžko hledal konkurenci. (Peťan)

Těsně po sedmé hodině se proplétáme kempem a za moment už stavíme stany na tomtéž místě jako před rokem a já už se těším, že si konečně budu moct dát pivo na pumpě Ono, kde se čas zastavil, protože personál, ceny i sortiment je navlas stejný jako loni. Jen Krakonoš mi chutná snad víc a dršťková je snad ještě lahodnější. Takto posilněni přecházíme silnici a po nezbytných obstrukcích s páskami vstupujeme do jednoho z nejhezčích areálů. Festival ještě nezačal, ale atmosféra tu je. Zdravíme se s prvními známými, Anet s Peťanem okamžitě směřují ke stánku s prapodivným absintovým koktejlem a dokonce mě přemluvili, abych si cucnul. Zhruba tři mililitry této laskominy mi zkřivily hubu, fuj. (Štěpán)

Jak je mou tradicí, nestihl jsem dorazit na tradiční intro k Obscenu – Freak festival. Přišel jsem tedy o pohled na lidi zvracející po teplé, přesolené vodě, lidi zvracející po chilli papričkách, lidi rozbíjející si ústa v pojízdných kontejnerech na plasty a podobně. Více mrzuté mi přišlo, že jsem prošvihl slibnou freak show i první dvě kapely úvodního noisecore festu. Jo, SEDEM MINUT STRACHU jsem slyšel alespoň zdálky. Jejich hlukové ministěny doprovázené chorobným vokálem (který trochu připomíná hlasový projev nadrženého australopitéka) jsem si svým způsobem užil i se stometrovým odstupem. O to větší noiskór to byl! Nasralo mě ale, že jsem neviděl v akci Kanaďany vystupující pod přezdívkou DECHE-CHARGE – hráli totiž zhruba pět minut před oficiálním časem a jejich (prý totálně improvizovaná a destruktivní) show trvala jen chvilku. Škoda, no. V duchu jsem si pak několikrát opakoval větu, kterou na adresu téhle kapely říkal Seth Putnam z ANAL CUNT. Vygůglete si ji. (Vykuch)

„Tématické“ středy na Obscenu bývají vždy v něčem speciální. Po doom metalu a italském hardcore-punku dostal letos přednost noisecore a vznikla tak středeční NOISECORE NIGHT. Noise neboli hluk je asi ten největší extrém, který v extrémní muzice existuje, a abych se přiznal, nikdy jsem tomu nepřišel na chuť a asi ani nepřijdu. Letos jsem středeční večer pojal spíše jako párty, než abych šel za hudbou. Úderem deváté hodiny začal set kapely SEDEM MINUT STRACHU. Za zvuku sirén začal ohlušující výplach této slovenské party, který přilákal k pódiu první fans i zvědavce. Nakonec pánové hráli místo avizovaných sedmi minut o jednu minutu déle a to už zavánělo progresivní muzikou (úsměv). Druzí DECHE-CHARGE z Qubecku hráli zhruba deset minut a byli ještě podivnější než jejich předchůdci. Opravdová šílenost, ale to byl asi záměr (úsměv). (Peťan)

Pomalu se přesouváme celkem slušně zaplněným areálem pod pódium, abychom si vychutnali programově nejkratší vystoupení festivalu. SEDEM MINUT STRACHU opravdu úderem deváté hodiny po úvodní siréně spustili noisovou přeháňku, trvající nikoli sedm, ale osm minut, zkrátka asi přidávali. Po hudební stránce se tohle drhnutí nástrojů dá obtížně popsat, nicméně strašidelné masky v podobě síťovaných pytlíků, ve kterých se prodává tříkilové balení cibule nakonec celkem stylově rozjeli celou párty. Zdali odehráli jednu nebo dvacet skladeb nevěděl nikdo, ba dokonce ani samotní protagonisté této slovenské formace. Jedna věc ale byla hodně pozitivní; přestože se jednalo o často podivné nekoordinované hraní, tak i torza zvuku naznačovala, že ani letos v Trutnově nebude se zvukem problém. Kanaďané DECHE-CHARGE vtrhli na pódium o deset minut dříve, než bylo plánováno, půlhodinový set zkrátili o osmnáct minut, odimprovizovali jakési pseudoskladby, rozmlátili kytaru, hodili ji do lidí a bylo po všem. (Štěpán)

Tím pádem vznikla delší pauza, než se na stage vyplížili noisoví veteráni a vskutku legenda žánru 7 MINUTES OF NAUSEA. V areálu mi pivo moc nechutnalo, tak jsme si s RKP zaskočili na pumpu, ale na začátek vystoupení jsme zpět, abychom si poslechli 667 skladeb narvaných do padesátiminutové smršti. Nečekal jsem nějaký oslňující hudební zážitek, nicméně zmíněný neuvěřitelný čas nakonec utekl hodně rychle a musím sdělit, že jsem se ani trochu nenudil. Prostě i hluk musí mít svá pravidla a ta byla u těchto původně Australanů a nyní Němců zřetelná. A rázem je tu muzika a nikoli chaos. V zákulisí jsem prohodil pár slov s vokalistou Mickem, na kterém bylo vidět, že si vystoupení užil taky naplno a byl moc rád za solidní odezvu publika. (Štěpán)

První kapela, kterou jsem měl tu čest slyšet (shodou okolností poslední kapela dne), byli němečtí 7 MINUTES OF NAUSEA. Tihle noisecoroví veteráni (30 let existence!) do davu zvědavých a natěšených fanoušků vypouštěli jeden hlukový výstřel za druhým. Kotel se spasmicky škubal a písně končily dříve, než zasažení stačili dopadnout na zem. Vystoupení 7MON bylo na žánrové poměry celkem dlouhé, ale přesto nepůsobilo monotónně. Na pestrosti měly jistě podíl i pomalejší, disonantně odzpívané skladby, jež svým feelingem chvílemi připomínaly české undergroundové spolky jako DG 307 či PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE. Primitivní rytmické kostry v těchto „pasážích míru“ samozřejmě maximálně po minutě končily totálně zdevastované a zneuctěné návalem dalších hlukových šoků. Maximální spokojenost! (Vykuch)

Legendou noisecoru byli headlineři středečního večera 7 MINUTES OF NAUSEA. Původ v Austrálii, třicet let na scéně. Ne, že by mě tahle banda zaujala, ale z trojice uskupení zněla asi nejhudebněji. Nicméně nevím jak dlouho 7 MINUTES OF NAUSEA hráli, možná i přes čtyřicet minut, a to je skutečně moc. Po skončení hudebního programu přišlo ještě vystoupení Freak Show Performers, kdy bylo na pořadu polykání mečů či zvedání závaží vagínou… po chvíli jsme to vzdali a šli si dát pár pivek před spánkem, který se pro začátek fesťáku náramně hodil. (Peťan)

Středa se pomalu přehupuje do čtvrtka a těsně po půlnoci zalézáme do stanů s pocitem neukojených nadrženců, protože to, co má přijít zítra, bude něco parádního. (Štěpán)

Fotky: Štěpán

Sykyho galerie

Sykyho videa



Zveřejněno: 16. 07. 2015
Přečteno:
4070 x
Autor: Redakce | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář