Recenzovat nahrávky MINORITY SOUND je podobný oříšek, jako překládat z japonštiny úsloví „kolik třešní, tolik višní“. Málokdo se v metalové electro cyber scéně orientuje natolik, aby byl schopný posoudit, jestli je ten který umělý zvuk na úrovni, nebo jde o něco papundeklového, posbíraného kdesi na internetu. Kapel, které se moderně nacpané samply věnují, je taky jen pár; a když to vezmu svým pohledem, tak je stejně nemám najeté, snad kromě starých nahrávek RAMMSTEIN a debutu PAIN. FEAR FACTORY ani MINISTRY mi nikdy nepřišli tak zajímaví, abych se po jejich nahrávkách pídil, nejlíp znám diskografii LIVEEVIL a... MINORITY SOUND. (úsměv)
Třetí velká deska pražského kvarteta vychází zhruba tři roky po „Exploreru“, který ctil hranice stylu i co do grafiky použité v obalu (ještě přiléhavěji pak vyzníval booklet debutu), zato aktuální tančící utopenci jakoby vypadli z powermetalového ranku. Řemeslně jistě kvalitní práce, ale mně to k MINORITY SOUND nepasuje, na vrchu digipacku bych dal přednost něčemu méně okázalému. Vložená 12stránková knížečka je mému vkusu blíž, pánové se fotili pod vodou a fotky laděné do modro-zelena fungují jako podklady pro texty výborně. Jen mě překvapuje, že se na většině stránek opakuje stejné pozadí (výřez z titulní malby, zřejmě po zaplavení lodě, protože na něm chybí ústřední tančící duo); možná by bylo lepší, kdyby každá dvojstrana měla vlastní background, třeba chobotnice pozorující dění na „tanečním parketu“ by si větší prostor zasloužila.
Úvodní noise pasáž „Whip Him God“ zkouší posluchačovu trpělivost; nevěřil bych, že dvacet sekund může být tak dlouhých. (úsměv) Napoprvé mě napadlo, jestli jsem omylem nevložil do mechaniky nedávno recenzovaný kotouček EINE STUNDE MERBAUTEN, naštěstí mě z pochybností vysvobodily o poznání přívětivější tóny – snad moc neuletím, když zvuk kytary označím za industriální. Pomalejší rozjezd je vykoupen cyber-techno-diskotékou nutící k tanci, v krátké mezihře si uzme díl slávy baskytara, pak se konečně ozve zpěv, čili řev, tuc tuc rytmy a zlé synťáky podbarvují další zpěvákovy hlasové experimenty, na chvilku se zase zvolní (perkuse v hlavní roličce), pak se song odporoučí dalším směrem, stejně jako vokál kamsi k deathmetalovému chropotu. Proč tak podrobně popisuju první song? Abych naznačil, že se toho tady i na celém albu děje tolik, až přechází sluch, takže se v „tom“ nějak rychle zorientovat snad ani nejde. Mně CD hraje doma už měsíc, v práci si to cpu do hlavy z bedniček u PC, a možná ani ten měsíc nestačil k tomu, abych se album naučil. Vím, jaký song kdy přijde, pamatuji si ústřední nebo chytlavější motivy, ale s každým dalším soustředěným poslechem si všímám jiných věcí. Pánové to udělali napínavé a pestré, hned dvojka zní v orchestrálních pasážích honosně jak znělka nějaké velkolepé show typu předávání významných cen, ještě chytlavější je ale refrén, který pěkně graduje.
Nebojte se, nehodlám tu pitvat každou skladbu extra, to bychom tu byli ještě stránku a půl, pokusím se ještě vypíchnout to, co se povedlo více, ale i to, co mi až tak po chuti není. Někde jsem i rozpolcený, chvíli jako jo, chvíli zase jako ne. To je případ „1000 Years“, která mi přijde taková nemastná neslaná, ale na druhou stranu v ní Gulesh zpívá čistým hlasem, na kterém zdá se hodně zapracoval; i když chleba se v tomhle případě bude lámat na pódiu, protože studiové možnosti jsou dnes dostatečné a času na ladění formy (hlasivek) bylo asi dost. Podobné pocity nejistoty (jako že spíš ne), mám i u „Epidemic of Hystery“ a do tria doplňuje mému uchu nepříliš lahodící úsek 3-4-5 instrumentálka „Generation Z“, v obalu chybně uvedená až jako šestá za „Freezing Oceans“. S tou ale začíná padat na váhu jeden podařený kus za druhým. Ponurost (6), zatěžkanost (7), epičnost (8) a procítěnost (9), to jsou zjednodušení, která bych zvolil, kdybych musel skladby popsat jediným slovem. Nahrávka postupně nabírá obrátky nikoliv co do tempa, ale co do vytváření atmosféry, pocitů, a co je pozoruhodné, pánové se prakticky obešli bez laciných triků atakujících první signální, takže žádné halekačky a hopsačky, ale promyšlené a těžší kompozice, které ve finále mají delší trvanlivost.
Jsou žánry, kde na čistotě zvuku až tak nesejde, mnohdy je určitá špinavost snad i potřebná. U moderního metalu ale platí druhá možnost, tedy zvuk jako víno, jak říká jeden můj kamarád. MINORITY SOUND, jak se na správné experimentátory sluší, zase zamířili jinam, do studia vydavatelské společnosti, kde se o náběry postaral Libor Kukula. Poslední slovo měl znovu Rom di Prisco, producent a rádce, který nahrávku zmixoval a dal jí výslednou tvář. Ta je co se zvuku týká precizní a pro cyber žánr ideální, Romovi se povedlo udržet kytary i bubny v dobré rovnováze s umělými zvuky, takže se to mezi sebou nemlátí. Diskutovat lze nad zvukem bicích, které znějí hodně synteticky, být to takhle v death metalu, asi bych hodně křičel, ale tady s tím nemám problém.
Seznam skladeb:
Čas: 40:00
Sestava:
www.minoritysound.com
Bandcamp
Facebook
www.metalgate.cz
Třetí velká deska pražského kvarteta vychází zhruba tři roky po „Exploreru“, který ctil hranice stylu i co do grafiky použité v obalu (ještě přiléhavěji pak vyzníval booklet debutu), zato aktuální tančící utopenci jakoby vypadli z powermetalového ranku. Řemeslně jistě kvalitní práce, ale mně to k MINORITY SOUND nepasuje, na vrchu digipacku bych dal přednost něčemu méně okázalému. Vložená 12stránková knížečka je mému vkusu blíž, pánové se fotili pod vodou a fotky laděné do modro-zelena fungují jako podklady pro texty výborně. Jen mě překvapuje, že se na většině stránek opakuje stejné pozadí (výřez z titulní malby, zřejmě po zaplavení lodě, protože na něm chybí ústřední tančící duo); možná by bylo lepší, kdyby každá dvojstrana měla vlastní background, třeba chobotnice pozorující dění na „tanečním parketu“ by si větší prostor zasloužila.
Úvodní noise pasáž „Whip Him God“ zkouší posluchačovu trpělivost; nevěřil bych, že dvacet sekund může být tak dlouhých. (úsměv) Napoprvé mě napadlo, jestli jsem omylem nevložil do mechaniky nedávno recenzovaný kotouček EINE STUNDE MERBAUTEN, naštěstí mě z pochybností vysvobodily o poznání přívětivější tóny – snad moc neuletím, když zvuk kytary označím za industriální. Pomalejší rozjezd je vykoupen cyber-techno-diskotékou nutící k tanci, v krátké mezihře si uzme díl slávy baskytara, pak se konečně ozve zpěv, čili řev, tuc tuc rytmy a zlé synťáky podbarvují další zpěvákovy hlasové experimenty, na chvilku se zase zvolní (perkuse v hlavní roličce), pak se song odporoučí dalším směrem, stejně jako vokál kamsi k deathmetalovému chropotu. Proč tak podrobně popisuju první song? Abych naznačil, že se toho tady i na celém albu děje tolik, až přechází sluch, takže se v „tom“ nějak rychle zorientovat snad ani nejde. Mně CD hraje doma už měsíc, v práci si to cpu do hlavy z bedniček u PC, a možná ani ten měsíc nestačil k tomu, abych se album naučil. Vím, jaký song kdy přijde, pamatuji si ústřední nebo chytlavější motivy, ale s každým dalším soustředěným poslechem si všímám jiných věcí. Pánové to udělali napínavé a pestré, hned dvojka zní v orchestrálních pasážích honosně jak znělka nějaké velkolepé show typu předávání významných cen, ještě chytlavější je ale refrén, který pěkně graduje.
Nebojte se, nehodlám tu pitvat každou skladbu extra, to bychom tu byli ještě stránku a půl, pokusím se ještě vypíchnout to, co se povedlo více, ale i to, co mi až tak po chuti není. Někde jsem i rozpolcený, chvíli jako jo, chvíli zase jako ne. To je případ „1000 Years“, která mi přijde taková nemastná neslaná, ale na druhou stranu v ní Gulesh zpívá čistým hlasem, na kterém zdá se hodně zapracoval; i když chleba se v tomhle případě bude lámat na pódiu, protože studiové možnosti jsou dnes dostatečné a času na ladění formy (hlasivek) bylo asi dost. Podobné pocity nejistoty (jako že spíš ne), mám i u „Epidemic of Hystery“ a do tria doplňuje mému uchu nepříliš lahodící úsek 3-4-5 instrumentálka „Generation Z“, v obalu chybně uvedená až jako šestá za „Freezing Oceans“. S tou ale začíná padat na váhu jeden podařený kus za druhým. Ponurost (6), zatěžkanost (7), epičnost (8) a procítěnost (9), to jsou zjednodušení, která bych zvolil, kdybych musel skladby popsat jediným slovem. Nahrávka postupně nabírá obrátky nikoliv co do tempa, ale co do vytváření atmosféry, pocitů, a co je pozoruhodné, pánové se prakticky obešli bez laciných triků atakujících první signální, takže žádné halekačky a hopsačky, ale promyšlené a těžší kompozice, které ve finále mají delší trvanlivost.
Jsou žánry, kde na čistotě zvuku až tak nesejde, mnohdy je určitá špinavost snad i potřebná. U moderního metalu ale platí druhá možnost, tedy zvuk jako víno, jak říká jeden můj kamarád. MINORITY SOUND, jak se na správné experimentátory sluší, zase zamířili jinam, do studia vydavatelské společnosti, kde se o náběry postaral Libor Kukula. Poslední slovo měl znovu Rom di Prisco, producent a rádce, který nahrávku zmixoval a dal jí výslednou tvář. Ta je co se zvuku týká precizní a pro cyber žánr ideální, Romovi se povedlo udržet kytary i bubny v dobré rovnováze s umělými zvuky, takže se to mezi sebou nemlátí. Diskutovat lze nad zvukem bicích, které znějí hodně synteticky, být to takhle v death metalu, asi bych hodně křičel, ale tady s tím nemám problém.
Seznam skladeb:
- Whip Him God
- Last Day On Earth
- 1000 Years
- Epidemic of Hystery
- Generation Z
- Freezing Oceans
- Hate Calculation
- Drowner´s Dance
- First Day On Earth
- Come Hell
Čas: 40:00
Sestava:
- Otus Hobst – guitars, programming
- Aleš Gulesh Hampl – guitars, vocals
- Šimon Staněk – drums
- Petr Bláha – bass
www.minoritysound.com
Bandcamp
www.metalgate.cz
