E-mailů z Bulharska příliš nechodí, e-mailů z Bulharska psaných česky už vůbec ne. Až teď. Ozval se Trifon, tahoun bulharské grindové kapely SAUERKRAUT, že jim vyšlo splitko s velikány AGATHOCLES a že by rád recenzi na našem věhlasném webzinu. (úsměv) Sovo dalo slovo, sympatie z české strany byly opětovány a kromě recenze jsme se dohodli i na 10 otázkách, na které Trifon briskně odpověděl, opět komplet česky. Když pominu absenci diakritiky, tak musím Trifona pochválit, protože píše česky solidně, přiložený list k promáči pak napsal včetně háčků a čárek, bez chyb ve shodě podmětu s přísudkem a hovorovou češtinou. Inu práce v cestovním ruchu nese ovoce. (úsměv)
Pomyslnou stranu A obsadili AGATHOCLES se svým proslulým bordelem. Proslulým nejen díky nekončící koncertní aktivitě, ale i počtem všemožných splitek s kdekým. Těch splitek bude asi kolem stovky, což fanatičtí uctívači noise mince grind core běsu určitě kvitují s povděkem, střízlivější jedinec se ale chtě nechtě musí zamyslet nad úrovní materiálu. I když nejsem kdovíjaký znalec belgické party, svým způsobem nadšení a elán komba existujícího 30 let uznávám. Trochu horší už je to s muzikou, která mě nikdy nedokázala zaujmout, sekundové výplachy s často diskutabilním zvukem prostě nejsou nic pro mě. Na tomhle splitku mají rovnou třicítku songů, které stihli odvrzat, odeřvat a odbušit za pět minut. Sem tam mně něco přijde celkem OK, hlavně na začátku nahrávky, kde jsou skladby několikavteřinové a mají i jakousi kostru, postupně můj zájem opadá a kratinké záležitosti v podstatě nechápu. K nějakému zvýšenému zájmu nepomáhá ani klasický DIY zvuk, chrastivý, snad až protivný, ale to je myslím klasické stigma kapely, alespoň to málo, co jsem kdy slyšel, mi přišlo stejně (blbě) nahrané.
3/10
SAUEKRAUT mi přijdou rozpolcení až běda. Čerpají totiž ze dvou grindových sfér, přičemž já se dokážu smířit jen s jednou. Hopsa hejsa umca umca grind mě nikdy nebavil, stejně jako klasické prasečí chrochtání do těchhle rytmů. Na druhou stranu „starý dobrý“ grind nášleh koketující s death metalem (jak jej produkují třeba našinci KAOSQUAD) mě hlavně živě baví a ani poslechu v klidu domova se nebráním. Se SAUERKRAUT se to má tak, že kus se mi líbí, kus ne. Jakmile se rozjede řezničina druhého druhu, jsem spokojený, jakmile se objeví ono „umcání“, nemůžu sloužit pochopením. Takže to je tak půl napůl, i když asi i pánové tuší, že na mega průlom do světa to zatím není, protože i ty z mého pohledu lepší pasáže jsou tak akorát průměrné. Na druhou stranu si kapela zaslouží mezinárodní pochvalu, protože skladby nejsou postavené podle jednoho mustru, ale variabilní, každá jiná, stejně tak vokál; ten nabízí několik výrazů, od klasického řevu přes goredeathový murmur až po ono „kví kví“. Zvuk mají Bulhaři taky o poznání kvalitnější než belgičtí spolucestovatelé, nahrávání v profi studiu se vyplatilo aspoň v tom směru, že jsou všechny nástroje celkem pěkně čitelné, i když třeba ke zvuku šroťáku mám své obvyklé výhrady, protože se mi příčí onen plechový zvuk.
5/10
Sedmipalec vyšel v nákladu 300 kusů, 200 klasicky černých, 50 žlutých a 50 červených. Vloženy jsou ve skládacím přebalu, který působí lehce chaotickým dojmem, protože v něm chybí nějaké potřebné info, třeba sestava AGATHOCLES, o textech pak nemá cenu uvažovat, čert ví ke kolika skladbám nějaký existuje... Na straně AGATHOCLES stojí trio vojáků, z nichž dva mají na zádech místo pušek kytaru resp. baskytaru, bassman navíc v ruce amplion, jen bubeník zůstal na svém. SAUERKRAUT pak použili 40 tváří známých zřejmě hlavně v jejich domovině, protože jde o politiky, mediální „hvězdy“, podnikatele či majitele fotbalového klubu (na to jsem nepřišel, to mi Trifon vysvětlil).
A ještě jeden postřeh - pět ze šesti vydavatelů má v logu přeškrtnutou notu.
Seznam skladeb:
odmítám přepisovat (úsměv); mrkněte sem
Čas: cca 11 minut
Sestavy:
AGATHOCLES:
SAUERKRAUT:
http://www.agathocles.com/
Facebook SAUERKRAUT
http://sauergrind.blogspot.com/
SAUERKRAUT - ROZHOVOR
Pomyslnou stranu A obsadili AGATHOCLES se svým proslulým bordelem. Proslulým nejen díky nekončící koncertní aktivitě, ale i počtem všemožných splitek s kdekým. Těch splitek bude asi kolem stovky, což fanatičtí uctívači noise mince grind core běsu určitě kvitují s povděkem, střízlivější jedinec se ale chtě nechtě musí zamyslet nad úrovní materiálu. I když nejsem kdovíjaký znalec belgické party, svým způsobem nadšení a elán komba existujícího 30 let uznávám. Trochu horší už je to s muzikou, která mě nikdy nedokázala zaujmout, sekundové výplachy s často diskutabilním zvukem prostě nejsou nic pro mě. Na tomhle splitku mají rovnou třicítku songů, které stihli odvrzat, odeřvat a odbušit za pět minut. Sem tam mně něco přijde celkem OK, hlavně na začátku nahrávky, kde jsou skladby několikavteřinové a mají i jakousi kostru, postupně můj zájem opadá a kratinké záležitosti v podstatě nechápu. K nějakému zvýšenému zájmu nepomáhá ani klasický DIY zvuk, chrastivý, snad až protivný, ale to je myslím klasické stigma kapely, alespoň to málo, co jsem kdy slyšel, mi přišlo stejně (blbě) nahrané.
3/10
SAUEKRAUT mi přijdou rozpolcení až běda. Čerpají totiž ze dvou grindových sfér, přičemž já se dokážu smířit jen s jednou. Hopsa hejsa umca umca grind mě nikdy nebavil, stejně jako klasické prasečí chrochtání do těchhle rytmů. Na druhou stranu „starý dobrý“ grind nášleh koketující s death metalem (jak jej produkují třeba našinci KAOSQUAD) mě hlavně živě baví a ani poslechu v klidu domova se nebráním. Se SAUERKRAUT se to má tak, že kus se mi líbí, kus ne. Jakmile se rozjede řezničina druhého druhu, jsem spokojený, jakmile se objeví ono „umcání“, nemůžu sloužit pochopením. Takže to je tak půl napůl, i když asi i pánové tuší, že na mega průlom do světa to zatím není, protože i ty z mého pohledu lepší pasáže jsou tak akorát průměrné. Na druhou stranu si kapela zaslouží mezinárodní pochvalu, protože skladby nejsou postavené podle jednoho mustru, ale variabilní, každá jiná, stejně tak vokál; ten nabízí několik výrazů, od klasického řevu přes goredeathový murmur až po ono „kví kví“. Zvuk mají Bulhaři taky o poznání kvalitnější než belgičtí spolucestovatelé, nahrávání v profi studiu se vyplatilo aspoň v tom směru, že jsou všechny nástroje celkem pěkně čitelné, i když třeba ke zvuku šroťáku mám své obvyklé výhrady, protože se mi příčí onen plechový zvuk.
5/10
Sedmipalec vyšel v nákladu 300 kusů, 200 klasicky černých, 50 žlutých a 50 červených. Vloženy jsou ve skládacím přebalu, který působí lehce chaotickým dojmem, protože v něm chybí nějaké potřebné info, třeba sestava AGATHOCLES, o textech pak nemá cenu uvažovat, čert ví ke kolika skladbám nějaký existuje... Na straně AGATHOCLES stojí trio vojáků, z nichž dva mají na zádech místo pušek kytaru resp. baskytaru, bassman navíc v ruce amplion, jen bubeník zůstal na svém. SAUERKRAUT pak použili 40 tváří známých zřejmě hlavně v jejich domovině, protože jde o politiky, mediální „hvězdy“, podnikatele či majitele fotbalového klubu (na to jsem nepřišel, to mi Trifon vysvětlil).
A ještě jeden postřeh - pět ze šesti vydavatelů má v logu přeškrtnutou notu.
Seznam skladeb:
odmítám přepisovat (úsměv); mrkněte sem
Čas: cca 11 minut
Sestavy:
AGATHOCLES:
- Jan Frederikx - vocals, bass
- Nils Laureys - drums, vocals
- Koen De Neve - guitars
SAUERKRAUT:
- Trifon - řev
- Ivan - kytara
- Joss - bicí
http://www.agathocles.com/
Facebook SAUERKRAUT
http://sauergrind.blogspot.com/
SAUERKRAUT - ROZHOVOR
