Ačkoli jsem poměrně dost obeznámený s dnešním moderním metalem, o kapele MONOX jsem neměl ani páru. Doufám, že nikoho neurazím, ale Chorvatsko, odkud kluci pocházejí, není zrovna metalová metropole, a tak se nestává často, že by se mi odtud dostalo do ruky CD s tak kvalitně vyhlížejícím chorvatským metalem. MONOX se dali dohromady v roce 2002 ze členů známějších chorvatských kapel jako například OMEGA LITHIUM, GORTAUR´S WRATH, MASS HYPNOSIS. Kapela se formovala dlouhou dobu, a tak na jejich první EP s celkem vhodně zvoleným názvem „Ending-Begining“ došlo až v roce 2009. V roce 2010 vystoupila skupina na velkém světovém festivalu Metal Days na Slovinsku, což ji nabilo novou energií, ze které vzešel právě recenzovaný počin.
Jak už jsem na začátku naznačil, MONOX brázdí vody moderního metalu, ovšem nečekejte žádný uhlazený metalcore, ale řádnou porci matematiky ve stylu CYNIC, MESHUGGAH nebo třeba GOJIRA. Kapela se s tím od začátku moc nepáře, takže nějaké intro byste tady jen těžko hledali. Žádné rádoby upozornění „pozor už budeme hrát“, řev hned od začátku, nekompromisní hutné podlazené kytary, cinkavé basové výjezdy a bicí plné synkopů a polyrytmů, které místy nemusí chápat ani kdejaký zkušený bicman. Celé album se nese ve stejné atmosféře technického death metalu a deathcoru, ze které nepoleví snad ani na vteřinu. Vše je podané velmi důvěryhodně a pro mě mnohem stravitelněji než například u zmíněných MESHUGGAH. Přesto na mě album působilo zpočátku poněkud rozporuplně. Při prvním poslechu jsem byl nadšený v prvé řadě ze zvuku a v druhé řadě z hráčských dovedností celé kapely, a ze zpěvu, který střídá několik různých řvaných poloh, ale hudebně mě příliš neoslovilo. Při dalším poslechu jsem si říkal, že mi to přijde nějaké přeplácané a za každou cenu složité, ale dal jsem tomu ještě šanci a nelituji toho, protože po několikátém poslechu do sebe všechno zapadlo a z alba se utvořil jakýsi fungující celek, který šlape jako švýcarské hodinky. Není to zbytečně složité, zbytečně přeplácané, zkrátka všeho tak akorát. Všechny skladby jsou od sebe sice rozdílné jako noc a... pozdní noc, ale přesto chytlavé a perfektně zkomponované, a než zkonzumujete první song, album skončí a vy si stoupnete do fronty na přidání.
Sečteno podtrženo, v daném žánru se jedná o velmi kvalitní dílo, které, když mu dáte šanci, může oslovit nejen „mešuge“ nadšence. Na druhou stranu abych o MONOX nemluvil jen v superlativech, „Perception Changes“ není nic vyloženě dech beroucího nebo převratného a mezi svými slavnějšími kolegy by se snad i poměrně snadno ztratilo, avšak kluci do toho šlapou na plno jak v muzice, v grafické prezentaci, na pódiu a také ve věcech managerských, tudíž se nebudu divit, když o kapele budeme brzy slýchat čím dál tím častěji. Bohužel se podle všeho zatím do Čech nechystají, takže nezbývá než doufat, že se u nás brzy objeví třeba na nějakém festivalu.
Seznam skladeb:
Čas: 34:18
Sestava:
www.monoxband.com
https://www.facebook.com/MonoxOfficial
Jak už jsem na začátku naznačil, MONOX brázdí vody moderního metalu, ovšem nečekejte žádný uhlazený metalcore, ale řádnou porci matematiky ve stylu CYNIC, MESHUGGAH nebo třeba GOJIRA. Kapela se s tím od začátku moc nepáře, takže nějaké intro byste tady jen těžko hledali. Žádné rádoby upozornění „pozor už budeme hrát“, řev hned od začátku, nekompromisní hutné podlazené kytary, cinkavé basové výjezdy a bicí plné synkopů a polyrytmů, které místy nemusí chápat ani kdejaký zkušený bicman. Celé album se nese ve stejné atmosféře technického death metalu a deathcoru, ze které nepoleví snad ani na vteřinu. Vše je podané velmi důvěryhodně a pro mě mnohem stravitelněji než například u zmíněných MESHUGGAH. Přesto na mě album působilo zpočátku poněkud rozporuplně. Při prvním poslechu jsem byl nadšený v prvé řadě ze zvuku a v druhé řadě z hráčských dovedností celé kapely, a ze zpěvu, který střídá několik různých řvaných poloh, ale hudebně mě příliš neoslovilo. Při dalším poslechu jsem si říkal, že mi to přijde nějaké přeplácané a za každou cenu složité, ale dal jsem tomu ještě šanci a nelituji toho, protože po několikátém poslechu do sebe všechno zapadlo a z alba se utvořil jakýsi fungující celek, který šlape jako švýcarské hodinky. Není to zbytečně složité, zbytečně přeplácané, zkrátka všeho tak akorát. Všechny skladby jsou od sebe sice rozdílné jako noc a... pozdní noc, ale přesto chytlavé a perfektně zkomponované, a než zkonzumujete první song, album skončí a vy si stoupnete do fronty na přidání.
Sečteno podtrženo, v daném žánru se jedná o velmi kvalitní dílo, které, když mu dáte šanci, může oslovit nejen „mešuge“ nadšence. Na druhou stranu abych o MONOX nemluvil jen v superlativech, „Perception Changes“ není nic vyloženě dech beroucího nebo převratného a mezi svými slavnějšími kolegy by se snad i poměrně snadno ztratilo, avšak kluci do toho šlapou na plno jak v muzice, v grafické prezentaci, na pódiu a také ve věcech managerských, tudíž se nebudu divit, když o kapele budeme brzy slýchat čím dál tím častěji. Bohužel se podle všeho zatím do Čech nechystají, takže nezbývá než doufat, že se u nás brzy objeví třeba na nějakém festivalu.
Seznam skladeb:
- Babylon Tower
- Shimmering Lights
- Cascading Visions
- Perfect Sky
- Duress
- Skinking Upwards
- Have I Conspirated Again Against I
- Life’s Worth
- Graced By Error
Čas: 34:18
Sestava:
- Teodor Klaj – bicí
- Dorian Pavlović – kytary
- Vedran Klaj – kytary
- Viktor Sinčić – basa
- Tonko Vuknoić – vokál
www.monoxband.com
https://www.facebook.com/MonoxOfficial
