Moskvan Mikhail A. Repp a Záporožec Eugene „Iowa“ Zoidze-Mishchenko dva roky tvořili hudební materiál pro své debutové album „Two Straight Horizontal Lines And The Organized Chaos in Between: Director´s Cut“. Výsledek je poměrně otřesná a mnoho neříkající slátanina všemožných vlivů zahalená pod pláštík experimentální práce kombinující rozdílné žánry. Už jen, když se podíváme na název CD, kde si kapela vymezuje prostor mezi rovnoběžkami pro organizovaný chaos, je zřetelné, že půjde o něco mimořádně nepoddajného. Hlavně to slovo „organized“ mi tam nesedí, protože o nějaké uspořádanosti by se dalo polemizovat. Rusko-ukrajinské duo odkazuje svoji první desku všem vyznavačům tvorby THE DILLINGER ESCAPE PLAN (pro mě osobně dost nuda), NINE INCH NAILS (to mě kdysi bavilo), CONVERGE, NORMA JEAN, PORCUPINE TREE (nedokážu doposlechnout takřka jedinou skladbu, aniž by se nedostavovaly stavy nevolnosti) a považte, MINISTRY. No, a teď se to všechno smíchá, ne snad do jedné každé skladby, ale do koncepce alba, a výsledkem je paskvil tvářící se navenek jako intelektuální, nezávislé a moderní dílo, mapující proud myšlenek soudobého člověka. Mně osobně to přijde jako celkem povrchní vykrádačka, hudba, no hudba, soubory zvuků a místy i hluků, rytmicky nepříliš uspořádané. Ale to by ještě tolik nevadilo, horší je, že z muziky nevychází prakticky žádná energie a doposlechnout celé album až do konce mě stálo pokaždé hodně přemlouvání, abych od něho neodešel za něčím zábavnějším.
Dvanáct skladeb zabere necelých čtyřicet minut času, ale myslím si, že kdyby kapela ubrala tak šest sedm věcí a dostala se někam na polovinu doby, bohatě by to stačilo. A to nesděluji proto, že mě celkově moc nenakopává, ale že po prvních třech skladbách muzikantům dochází dech i invence. Ono opravdu první tři věci nakonec vyznívají tvrdě a tak jakoby po ministryovsku, je tu co poslouchat a i rytmická a instrumentální rozdrobenost tady není tak markantní. Také elektronické samply, které zlehka podbarvují riffy, navozují alternativní stylizaci. Jenomže ve čtvrté písničce nastává zřetelný zlom, tady je ubráno na razanci a tvrdosti a proniká sem až kýčovitá líbivost melodického vokálu. A odtud to jde s koncepcí alba z kopce, jedna vycpávka za druhou, stejné postupy, nekoordinované rytmy a zbytečné disharmonie, kytara jakoby se dostala na další koleje za keyboardové a veškeré další nesourodé zvuky. Když se člověk doposlouchá do poloviny alba, čeká ho naprosto zbytečný dvouminutový instrumentální rozklad nazvaný „Det Sista Ljuset“. Druhá půlka už naprosto očekávaně střídá uvnitř jednotlivých skladeb křehčí a melodičtější projev s drsným vyřvaným disonantním vyjádřením. Jedinou nepatrně ucelenější výjimku tvoří desátá věc „Mediterranean Sky“, která disponuje odlišnou kompaktnější atmosférou a řádem, výrazně připomínající tvorbu NIN. Závěrečnou skladbu si DAN DEAGH WEALCAN převzali od amerických noise rockových HEALTH. Song „Tears“ je v originále soundtrack k videohře Max Payne 3, ovšem ani tady nezaznamenávám nějaké vzepětí nebo dokonce nějaké logické uzavření alba.
Pokud bych se měl vyjádřit k celkovému zvuku, tak už na coveru je zmínka, že se kapela přikloní k LO-FI stereo soundu, tedy k záměrně snížené kvalitě výroby. Budiž, nakonec ten nesoulad nepotřebuje obecně křišťálový zvuk, ale například bicí jsou naprogramovány pro moje uši vyloženě neposlouchatelně. Tohle je totiž naprosto symptomatické pro celý tento komplet, když už je nastolen nějaký motiv, nápad či zvukové schéma, tak nic z toho není přivedeno do zdárného konce, vše zavání amatérismem a přestože kapela prohlašuje, že se tvorbě věnovala dva roky, tak mi přijde, že je to ještě málo. A to platí i o bookletu, celková grafická myšlenka není zlá, ale texty jsou mizerně čitelné, protože písmo je drobné a ještě ve fontu, který se slévá a mnohdy na šedých odstínech podkladu téměř nekontrastuje. Zkrátka celkově, řekl bych eufemisticky, nedotažené.
Závěrem bych chtěl zmínit už jen to, vše by mělo mít nějaký řád, řád by měl být i v nepořádku a chaosu. Nicméně zmíněnou organizaci ve zmatečné tvorbě DAN DEAGH WEALCAN prostě postrádám.
Seznam skladeb:
Čas: 38:23
Sestava:
www.dandeaghwealcan.com
www.facebookcom/DanDeaghWealcan
Dvanáct skladeb zabere necelých čtyřicet minut času, ale myslím si, že kdyby kapela ubrala tak šest sedm věcí a dostala se někam na polovinu doby, bohatě by to stačilo. A to nesděluji proto, že mě celkově moc nenakopává, ale že po prvních třech skladbách muzikantům dochází dech i invence. Ono opravdu první tři věci nakonec vyznívají tvrdě a tak jakoby po ministryovsku, je tu co poslouchat a i rytmická a instrumentální rozdrobenost tady není tak markantní. Také elektronické samply, které zlehka podbarvují riffy, navozují alternativní stylizaci. Jenomže ve čtvrté písničce nastává zřetelný zlom, tady je ubráno na razanci a tvrdosti a proniká sem až kýčovitá líbivost melodického vokálu. A odtud to jde s koncepcí alba z kopce, jedna vycpávka za druhou, stejné postupy, nekoordinované rytmy a zbytečné disharmonie, kytara jakoby se dostala na další koleje za keyboardové a veškeré další nesourodé zvuky. Když se člověk doposlouchá do poloviny alba, čeká ho naprosto zbytečný dvouminutový instrumentální rozklad nazvaný „Det Sista Ljuset“. Druhá půlka už naprosto očekávaně střídá uvnitř jednotlivých skladeb křehčí a melodičtější projev s drsným vyřvaným disonantním vyjádřením. Jedinou nepatrně ucelenější výjimku tvoří desátá věc „Mediterranean Sky“, která disponuje odlišnou kompaktnější atmosférou a řádem, výrazně připomínající tvorbu NIN. Závěrečnou skladbu si DAN DEAGH WEALCAN převzali od amerických noise rockových HEALTH. Song „Tears“ je v originále soundtrack k videohře Max Payne 3, ovšem ani tady nezaznamenávám nějaké vzepětí nebo dokonce nějaké logické uzavření alba.
Pokud bych se měl vyjádřit k celkovému zvuku, tak už na coveru je zmínka, že se kapela přikloní k LO-FI stereo soundu, tedy k záměrně snížené kvalitě výroby. Budiž, nakonec ten nesoulad nepotřebuje obecně křišťálový zvuk, ale například bicí jsou naprogramovány pro moje uši vyloženě neposlouchatelně. Tohle je totiž naprosto symptomatické pro celý tento komplet, když už je nastolen nějaký motiv, nápad či zvukové schéma, tak nic z toho není přivedeno do zdárného konce, vše zavání amatérismem a přestože kapela prohlašuje, že se tvorbě věnovala dva roky, tak mi přijde, že je to ještě málo. A to platí i o bookletu, celková grafická myšlenka není zlá, ale texty jsou mizerně čitelné, protože písmo je drobné a ještě ve fontu, který se slévá a mnohdy na šedých odstínech podkladu téměř nekontrastuje. Zkrátka celkově, řekl bych eufemisticky, nedotažené.
Závěrem bych chtěl zmínit už jen to, vše by mělo mít nějaký řád, řád by měl být i v nepořádku a chaosu. Nicméně zmíněnou organizaci ve zmatečné tvorbě DAN DEAGH WEALCAN prostě postrádám.
Seznam skladeb:
- Beware of Lines!
- Paranoia? I’m Aim! Assure You!
- I’m Just Threw Out My Phone and Sanity
- Logical -Version 3.76
- Well, Just Burn It Down
- Det Sista Ljuset
- iCD10Q031V2010WTF!?
- The Number Was Too Long, so I Forgot It
- Defy Yourself By Yourself
- Mediterranean Sky
- Pointlessness
- Tears
Čas: 38:23
Sestava:
- Mikhail A. Repp - kytary, programování, keyboard, zvukové samply, hudba
- Eugene "Iowa" Zoidze-Mishchenko - zpěv, texty
www.dandeaghwealcan.com
www.facebookcom/DanDeaghWealcan
