Jak se na nejmladšího potomka dívá kytarista a „sampler“ Ota, se můžete dočíst v následujícím rozhovoru. A samozřejmě se témat našlo více...
Čau Oto, než se vrhneme na nové album jeden letní dotaz – jak jste si zatím užili festivalovou sezónu? Kolik jste toho odbrnkali, kde se vám líbilo víc a kde míň, kam byste se za rok rádi vrátili a kam ne? (úsměv) Obecně se proslýchá, že lidí už ubývá i na festivalech, což zatím postihovalo spíše klubové akce. Udělali jste letos podobnou zkušenost? Kam se ještě chystáte?
Ahoj Johane, festivalová sezóna teprve začala, ale pro mne už vlastně skončila. Stihli jsme jen MG Czech Death Fest (parádní akce), jednu Hellí akci v Crossu (parádní akce) a AFOD (superparádní akce). Ohledně lidí: Letos jich bylo o fous míň, ale nemyslím si, že je to nějaký trend. Spíš je to rok od roku. Na CDF nevím, proč tomu tak bylo (možná letos o trochu slabší headlineři), a AFOD zase postihlo studené počasí. Jinak festivaly už letos hrát nebudeme, ale rozhodně se chci podívat na Enter The Eternal Fire ve Volyni, který skloubim s Krhanicema, kde taky oslavim narozeniny a pak asi Brutal Assault, ale ten každoročně až podle momentální nálady a počasí. :) Bohužel letos vynechám můj oblíbený Obscene, protože odlétám na 3 týdny do Kanady, ale to se nedá nic dělat. (MINORITY SOUND vystoupí i na Brutal Assaultu, jejich koncert byl potvrzen po uskutečnění rozhovoru - pozn. red.)
Pojďme k novému albu. O čem pojednává? Moje angličtina je slabá a hlavně jsem líný si texty překládat... podle názvů skladeb bych tipoval koncepční příběh o konci světa...
No... Konec světa. To ani tolik ne, spíš konec lidské civilizace jako takové. „Drowner's Dance“, tedy utopencův tanec, zde musíme chápat jako paralelu na nechvalně známý Titanic, který se potápí s ďuznou v boku a na palubě se přitom vesele tančí, protože už nic jiného ani nezbývá. Když se podíváš na problémy dnešního světa, tak je ta paralela poměrně zřejmá. Všichni tančíme a přitom už to máme spočítaný.
Co znázorňují ti dva tanečníci na titulní straně obalu? Podle barvy kůže tipuju, že jde o utopence, snad v nějaké nóbl ponorce – to podle té chobotnice za stropním oknem...
Přesně tak. Dva utopení tanečníci na potápějící se lodi. Prastarý za oknem už jen pozoruje dílo zkázy a raduje se z chaosu.
Obal je taky téma... Určitě platí, že to je věc vkusu, ale ten můj je prostě jinde, obrázek mi přijde kýčovitý a k vaší kapele nepasující; kdybych netušil, kam směřují vaše hudební choutky, tipoval bych na nějaký heavy nebo power metal... Kdo je Philip Budka, který obrázek namaloval? Podle čeho jste jej vybírali? Dostal nějaké zadání, nebo jste mu nechali volné ruce?
No nejsi úplně první, kdo tohle tvrdí. Nicméně já si myslím, že ten obal je přesně takový, jaký má být. Moderní přístup se kloubí s archaickými postupy, úplně stejně jako v naší muzice. Philip je můj kamarád grafik, který dostal zadání opět ode mne. Už jsme měli možnost spolu spolupracovat v rámci Plechové Huby a jeho styl se mi moc líbí. V podstatě kromě zadání jsme mu nechávali volné ruce a s výsledkem jsme maximálně spokojeni. Ten obal a muzika k sobě jdou podle mne naprosto parádně.
V bookletu jsou vaše podvodní fotky, ale mám dojem, že je to montáž. Jak a kde jste se fotili?
Kdepak montáž kamaráde. Fotili jsme v aquacentru Šutka s naší kamarádkou Sadiie na GoPro kameru. Docela jsme si u toho užili legrace, obzvláště na skluzavkách a tobogánu, ale to se na booklet naštěstí nedostalo. (úsměv)
V obalu není uvedeno, kdo píše texty – jde o kolektivní práci? Jak důležité je pro vás sdělení v textech? Kdybyste to třeba měli uvést v procentech vůči hudbě.
Texty píšeme většinou stylem „lyrics session“. Já ke každé skladbě přinesu téma, o kterém pojednává, a pak se hromadně radíme jak s tím naložit. Některé texty vznikly takto, některé napsali Aleš nebo Petr o samotě. Já jsem se tentokráte držel spíš vedlejší role a i když najdeš v textech pár mých větiček a obratů, tak největší tíhu této práce na sebe tentokráte vzali kluci. Texty jsou pro nás čím dál důležitější. Dá se říct, že s každým albem na ně klademe větší a větší důraz. V procentech bych to raději nevyjadřoval. Nikdy jsem nad tím takhle nepřemýšlel, ale texty musí jít ruku v ruce s hudbou.
Vaši tvorbu označuje vydavatel jako kyber metal, objevují se i termíny elektro nebo industrial. Jak to vidíte vy?
Cyber Metal Orchestra.
Asi to nemáte u recenzentů lehké, nebo možná naopak to nemají lehké recenzenti s vaší tvorbou. Možná nemám přehled, ale přijde mi, že u nás není žádný pisálek (natož časopis nebo webzin), který by se na tuhle hudbu/scénu soustředil a rozuměl jí. Pak ty recenze podle toho vypadají, protože nikdo nedokáže poznat, jestli jste originální, jestli je vaše muzika srovnatelná se zahraničím. Víceméně jste chváleni, každého zaujmou chytlavé pasáže... a tím to končí. Soudím tedy hlavně podle sebe...
Ono s váma pisálkama to nemá jednoduché žádná kapela! (smích) Hele z recenzí na „The Explorer“ mi přišlo asi u tří, že ty lidi tu muziku pochopili. Jeden z nich byl Krusty, který psal recku do Pařátu a pak 2 zahraniční. Jinak ať záporné, či kladné mi všechny přišly více či méně mimo. Myslím, že je to dost dané tím, že tenhle žánr hraje v Evropě asi tak 5 kapel (bavíme-li se o poslouchatelných věcech), takže zázemí prostě není jak recenzentské, tak fanouškovské. Občas death, black, thrash metalistům závidim, že to v tomhle mají o moc jednodušší. Ale takhle je to aspoň větší výzva!
Jak se dá poznat, že jsou použité umělé zvuky dobré? Kde je „berete“ vy? Existuje nějaká databanka, ve které se dá nakupovat, nebo loupit? (úsměv)
Musí být plné, fungovat dobře ve spektru i v prostoru a neměly by znít „presetově“. Primárně jde ale o tvůj vlastní pocit. Tohle jsem hledal/nehledal, sedí to tam/nesedí to tam. Já už dávno neloupím a všechny zvuky si poctivě kupuju, takže teď mám jeden rezervovaný disk, na kterém mám přes 500 GB zvuků. Ale co si budem vykládat: Velkou část z toho schramstnou ty orchestry. To jsou banky jako kráva!
Můžeš popsat proces vzniku muziky? Kdo nosí hlavní nápady? Vzniká napřed hlavní motiv, který se rozvíjí a samply se přidávají až nakonec, nebo už v průběhu skládání víte, kde se syntetika objeví?
Skládání je čistě moje práce. Doma si udělám skladbu od bicích, přes kytary až po samply, pak jí klukům prezentuju a společně řešíme případné změny. Občas je skladba hotová během dvou zkoušek, jiným to trvá třeba rok.
Dá se ještě v dnešní době přijít s přelomovým materiálem? Ona si asi každá kapela myslí, že právě její muzika je ta nej... S jakými ambicemi a očekáváními do toho jdete vy? Slibujete si od nové desky nějaký průlom do světa?
Heh. No podívej, já si třeba o naší muzice nemyslím, že by byla nějak přelomová, ale jsem přesvědčen, že je to řemeslně poctivá práce, jak ze skladatelského, tak hráčského hlediska, a to se taky počítá. Navíc jsem už dříve zmiňoval, že kapel našeho ražení je jako šafránu. S přelomovým materiálem se určitě přijít dá, ale myslím si, že momentálně nejsem v takovém skladatelském ani psychickém rozpoložení něco takového udělat. Neříkám, že k tomu nesměřujeme, ale všechno má svůj čas. Já se zatím nechávám spíš inspirovat mistry a učím se, než abych sám určoval trend. Ale na druhou stranu je můj skladatelský rukopis už poměrně zavedený. (úsměv) Průlom do světa nastal už s „Explorerem“, který se v zahraničí těší docela velké oblibě. Co bude s Utopencem ukáže až čas.
Jaké máte třeba ohlasy zvenku na starší počiny? Jakou roli ve vnímání za hranicemi hraje jméno producenta Roma di Prisca – toho by možná bylo vhodné trochu představit, protože má leccos za sebou.
Jak jsem psal výše: Ohlasy zvenčí jsou slušné, ale zase nic přelomového. Rom v tomhle hraje roli ovšem velmi malou. V metalu ten člověk jméno nemá žádné, narozdíl třeba od Petra Tagtgrena, Devina Townsenda, Russe Russella a dalších. Ale právě proto jsme si ho vybrali a on nás. Nechceme znít jako další metalová kapela. Chceme znít jinak a přesně tak to slyší i Rom. Jinak ten člověk je obrovské zvíře na soundtrackovém poli. Z těch známějších věcí dělal třeba hudbu k prvním dílům Need For Speed a je průkopníkem tzv. dynamické hudby. To znamená, že hudba reflektuje to, co se ve hře zrovna děje. Dále dělal třeba třetí díl Unreal Tournament, z novějších věcí pecku Guacamelee a něco málo přicmrdnul i na Mass Effect. Dělá taky muziku pro National Geographic a podílel se na hudbě k hororu Saw II. Nejlepší je zajít na jeho stránky (www.romdiprisco.com) a mrknout do portfolia. Leckomu se zatočí hlava z toho, co už všechno ten člověk vyvedl.
Jaký je vlastně Romův vklad do vaší muziky? Konzultujete s ním skladby už když vznikají, nebo se vyjadřuje až k hotovým věcem, které třeba na jeho popud modifikujete?
Na jeho popud neměníme nic, on si většinou věci mění sám až v mixu. Hlavně jde právě o ten mix a master, ale třeba některé synťáky či samply změní, některé přidá, odebere... Konzultuji s ním předprodukce, ale většinou se vyjádří jen ve smyslu že je to super a že se těší až na tom bude dělat. Jinak nás tentokráte párkrát krotil se zpěvy, které se mu někde nepozdávaly, takže jsme přezpívávali.
Nahrávali jste ve studiu MetalGate – třetí album a pokaždé jiná forma pořizování zvuku. Vyzkoušeli jste si vlastní režii, Šopu a teď zázemí vydavatelské firmy. Které nahrávání bylo nejpohodlnější a které přineslo nejlepší výsledek? Jste se zvukem na „Utopencovi“ zcela spokojení, nebo slyšíte nějaké rezervy?
Spokojeni jsme, ale propříště vidím spíš nějakou kombinaci výše zmíněných postupů (mmchd tentokrát také vznikaly některé věci doma). Každé studio (i to domácí) má svoje klady a svoje zápory a vůbec nejlepší bude se vyhnout těm záporům a jít po kladech. (úsměv)
Začali jsme koncerty a taky jimi skončíme. Co zahraničí? Láká/neláká, je ve vašich možnostech vyrazit na nějaké turné? Byli byste ochotní si třeba zaplatit, abyste mohli projet Evropu s nějakou žánrovou veličinou? Jaká by to musela být, abyste nad tím uvažovali?
Tak to víš, že láká, ale raději si to uděláme sami po undergroundovsku, jako jsme to dělali doteď, než si zaplatit místo s veličinou. Já vlastně ani nevím s kým bych si chtěl tak strašně moc zahrát, abych za to vysolil třeba 150 000,-.
A samozřejmě je tu prostor na poslední slova na jakékoliv téma, resp. co by mělo zaznít a zapomněl jsem se na to zeptat...
Myslím, že jsme to probrali dostatečně! Díky za rozhovor a čtenářům vzkazuji: Dejte Utopenci šanci, je to sice jiný šálek čaje, ale když dostatečně otevřete uši a mysl, tak se vám ta deska odvděčí. (úsměv)
www.minoritysound.com
RECENZE
Čau Oto, než se vrhneme na nové album jeden letní dotaz – jak jste si zatím užili festivalovou sezónu? Kolik jste toho odbrnkali, kde se vám líbilo víc a kde míň, kam byste se za rok rádi vrátili a kam ne? (úsměv) Obecně se proslýchá, že lidí už ubývá i na festivalech, což zatím postihovalo spíše klubové akce. Udělali jste letos podobnou zkušenost? Kam se ještě chystáte?
Ahoj Johane, festivalová sezóna teprve začala, ale pro mne už vlastně skončila. Stihli jsme jen MG Czech Death Fest (parádní akce), jednu Hellí akci v Crossu (parádní akce) a AFOD (superparádní akce). Ohledně lidí: Letos jich bylo o fous míň, ale nemyslím si, že je to nějaký trend. Spíš je to rok od roku. Na CDF nevím, proč tomu tak bylo (možná letos o trochu slabší headlineři), a AFOD zase postihlo studené počasí. Jinak festivaly už letos hrát nebudeme, ale rozhodně se chci podívat na Enter The Eternal Fire ve Volyni, který skloubim s Krhanicema, kde taky oslavim narozeniny a pak asi Brutal Assault, ale ten každoročně až podle momentální nálady a počasí. :) Bohužel letos vynechám můj oblíbený Obscene, protože odlétám na 3 týdny do Kanady, ale to se nedá nic dělat. (MINORITY SOUND vystoupí i na Brutal Assaultu, jejich koncert byl potvrzen po uskutečnění rozhovoru - pozn. red.)
Pojďme k novému albu. O čem pojednává? Moje angličtina je slabá a hlavně jsem líný si texty překládat... podle názvů skladeb bych tipoval koncepční příběh o konci světa...
No... Konec světa. To ani tolik ne, spíš konec lidské civilizace jako takové. „Drowner's Dance“, tedy utopencův tanec, zde musíme chápat jako paralelu na nechvalně známý Titanic, který se potápí s ďuznou v boku a na palubě se přitom vesele tančí, protože už nic jiného ani nezbývá. Když se podíváš na problémy dnešního světa, tak je ta paralela poměrně zřejmá. Všichni tančíme a přitom už to máme spočítaný.
Co znázorňují ti dva tanečníci na titulní straně obalu? Podle barvy kůže tipuju, že jde o utopence, snad v nějaké nóbl ponorce – to podle té chobotnice za stropním oknem...
Přesně tak. Dva utopení tanečníci na potápějící se lodi. Prastarý za oknem už jen pozoruje dílo zkázy a raduje se z chaosu.
Obal je taky téma... Určitě platí, že to je věc vkusu, ale ten můj je prostě jinde, obrázek mi přijde kýčovitý a k vaší kapele nepasující; kdybych netušil, kam směřují vaše hudební choutky, tipoval bych na nějaký heavy nebo power metal... Kdo je Philip Budka, který obrázek namaloval? Podle čeho jste jej vybírali? Dostal nějaké zadání, nebo jste mu nechali volné ruce?
No nejsi úplně první, kdo tohle tvrdí. Nicméně já si myslím, že ten obal je přesně takový, jaký má být. Moderní přístup se kloubí s archaickými postupy, úplně stejně jako v naší muzice. Philip je můj kamarád grafik, který dostal zadání opět ode mne. Už jsme měli možnost spolu spolupracovat v rámci Plechové Huby a jeho styl se mi moc líbí. V podstatě kromě zadání jsme mu nechávali volné ruce a s výsledkem jsme maximálně spokojeni. Ten obal a muzika k sobě jdou podle mne naprosto parádně.
V bookletu jsou vaše podvodní fotky, ale mám dojem, že je to montáž. Jak a kde jste se fotili?
Kdepak montáž kamaráde. Fotili jsme v aquacentru Šutka s naší kamarádkou Sadiie na GoPro kameru. Docela jsme si u toho užili legrace, obzvláště na skluzavkách a tobogánu, ale to se na booklet naštěstí nedostalo. (úsměv)
V obalu není uvedeno, kdo píše texty – jde o kolektivní práci? Jak důležité je pro vás sdělení v textech? Kdybyste to třeba měli uvést v procentech vůči hudbě.
Texty píšeme většinou stylem „lyrics session“. Já ke každé skladbě přinesu téma, o kterém pojednává, a pak se hromadně radíme jak s tím naložit. Některé texty vznikly takto, některé napsali Aleš nebo Petr o samotě. Já jsem se tentokráte držel spíš vedlejší role a i když najdeš v textech pár mých větiček a obratů, tak největší tíhu této práce na sebe tentokráte vzali kluci. Texty jsou pro nás čím dál důležitější. Dá se říct, že s každým albem na ně klademe větší a větší důraz. V procentech bych to raději nevyjadřoval. Nikdy jsem nad tím takhle nepřemýšlel, ale texty musí jít ruku v ruce s hudbou.
Vaši tvorbu označuje vydavatel jako kyber metal, objevují se i termíny elektro nebo industrial. Jak to vidíte vy?
Cyber Metal Orchestra.
Asi to nemáte u recenzentů lehké, nebo možná naopak to nemají lehké recenzenti s vaší tvorbou. Možná nemám přehled, ale přijde mi, že u nás není žádný pisálek (natož časopis nebo webzin), který by se na tuhle hudbu/scénu soustředil a rozuměl jí. Pak ty recenze podle toho vypadají, protože nikdo nedokáže poznat, jestli jste originální, jestli je vaše muzika srovnatelná se zahraničím. Víceméně jste chváleni, každého zaujmou chytlavé pasáže... a tím to končí. Soudím tedy hlavně podle sebe...
Ono s váma pisálkama to nemá jednoduché žádná kapela! (smích) Hele z recenzí na „The Explorer“ mi přišlo asi u tří, že ty lidi tu muziku pochopili. Jeden z nich byl Krusty, který psal recku do Pařátu a pak 2 zahraniční. Jinak ať záporné, či kladné mi všechny přišly více či méně mimo. Myslím, že je to dost dané tím, že tenhle žánr hraje v Evropě asi tak 5 kapel (bavíme-li se o poslouchatelných věcech), takže zázemí prostě není jak recenzentské, tak fanouškovské. Občas death, black, thrash metalistům závidim, že to v tomhle mají o moc jednodušší. Ale takhle je to aspoň větší výzva!
Jak se dá poznat, že jsou použité umělé zvuky dobré? Kde je „berete“ vy? Existuje nějaká databanka, ve které se dá nakupovat, nebo loupit? (úsměv)
Musí být plné, fungovat dobře ve spektru i v prostoru a neměly by znít „presetově“. Primárně jde ale o tvůj vlastní pocit. Tohle jsem hledal/nehledal, sedí to tam/nesedí to tam. Já už dávno neloupím a všechny zvuky si poctivě kupuju, takže teď mám jeden rezervovaný disk, na kterém mám přes 500 GB zvuků. Ale co si budem vykládat: Velkou část z toho schramstnou ty orchestry. To jsou banky jako kráva!
Můžeš popsat proces vzniku muziky? Kdo nosí hlavní nápady? Vzniká napřed hlavní motiv, který se rozvíjí a samply se přidávají až nakonec, nebo už v průběhu skládání víte, kde se syntetika objeví?
Skládání je čistě moje práce. Doma si udělám skladbu od bicích, přes kytary až po samply, pak jí klukům prezentuju a společně řešíme případné změny. Občas je skladba hotová během dvou zkoušek, jiným to trvá třeba rok.
Dá se ještě v dnešní době přijít s přelomovým materiálem? Ona si asi každá kapela myslí, že právě její muzika je ta nej... S jakými ambicemi a očekáváními do toho jdete vy? Slibujete si od nové desky nějaký průlom do světa?
Heh. No podívej, já si třeba o naší muzice nemyslím, že by byla nějak přelomová, ale jsem přesvědčen, že je to řemeslně poctivá práce, jak ze skladatelského, tak hráčského hlediska, a to se taky počítá. Navíc jsem už dříve zmiňoval, že kapel našeho ražení je jako šafránu. S přelomovým materiálem se určitě přijít dá, ale myslím si, že momentálně nejsem v takovém skladatelském ani psychickém rozpoložení něco takového udělat. Neříkám, že k tomu nesměřujeme, ale všechno má svůj čas. Já se zatím nechávám spíš inspirovat mistry a učím se, než abych sám určoval trend. Ale na druhou stranu je můj skladatelský rukopis už poměrně zavedený. (úsměv) Průlom do světa nastal už s „Explorerem“, který se v zahraničí těší docela velké oblibě. Co bude s Utopencem ukáže až čas.
Jaké máte třeba ohlasy zvenku na starší počiny? Jakou roli ve vnímání za hranicemi hraje jméno producenta Roma di Prisca – toho by možná bylo vhodné trochu představit, protože má leccos za sebou.
Jak jsem psal výše: Ohlasy zvenčí jsou slušné, ale zase nic přelomového. Rom v tomhle hraje roli ovšem velmi malou. V metalu ten člověk jméno nemá žádné, narozdíl třeba od Petra Tagtgrena, Devina Townsenda, Russe Russella a dalších. Ale právě proto jsme si ho vybrali a on nás. Nechceme znít jako další metalová kapela. Chceme znít jinak a přesně tak to slyší i Rom. Jinak ten člověk je obrovské zvíře na soundtrackovém poli. Z těch známějších věcí dělal třeba hudbu k prvním dílům Need For Speed a je průkopníkem tzv. dynamické hudby. To znamená, že hudba reflektuje to, co se ve hře zrovna děje. Dále dělal třeba třetí díl Unreal Tournament, z novějších věcí pecku Guacamelee a něco málo přicmrdnul i na Mass Effect. Dělá taky muziku pro National Geographic a podílel se na hudbě k hororu Saw II. Nejlepší je zajít na jeho stránky (www.romdiprisco.com) a mrknout do portfolia. Leckomu se zatočí hlava z toho, co už všechno ten člověk vyvedl.
Jaký je vlastně Romův vklad do vaší muziky? Konzultujete s ním skladby už když vznikají, nebo se vyjadřuje až k hotovým věcem, které třeba na jeho popud modifikujete?
Na jeho popud neměníme nic, on si většinou věci mění sám až v mixu. Hlavně jde právě o ten mix a master, ale třeba některé synťáky či samply změní, některé přidá, odebere... Konzultuji s ním předprodukce, ale většinou se vyjádří jen ve smyslu že je to super a že se těší až na tom bude dělat. Jinak nás tentokráte párkrát krotil se zpěvy, které se mu někde nepozdávaly, takže jsme přezpívávali.
Nahrávali jste ve studiu MetalGate – třetí album a pokaždé jiná forma pořizování zvuku. Vyzkoušeli jste si vlastní režii, Šopu a teď zázemí vydavatelské firmy. Které nahrávání bylo nejpohodlnější a které přineslo nejlepší výsledek? Jste se zvukem na „Utopencovi“ zcela spokojení, nebo slyšíte nějaké rezervy?
Spokojeni jsme, ale propříště vidím spíš nějakou kombinaci výše zmíněných postupů (mmchd tentokrát také vznikaly některé věci doma). Každé studio (i to domácí) má svoje klady a svoje zápory a vůbec nejlepší bude se vyhnout těm záporům a jít po kladech. (úsměv)
Začali jsme koncerty a taky jimi skončíme. Co zahraničí? Láká/neláká, je ve vašich možnostech vyrazit na nějaké turné? Byli byste ochotní si třeba zaplatit, abyste mohli projet Evropu s nějakou žánrovou veličinou? Jaká by to musela být, abyste nad tím uvažovali?
Tak to víš, že láká, ale raději si to uděláme sami po undergroundovsku, jako jsme to dělali doteď, než si zaplatit místo s veličinou. Já vlastně ani nevím s kým bych si chtěl tak strašně moc zahrát, abych za to vysolil třeba 150 000,-.
A samozřejmě je tu prostor na poslední slova na jakékoliv téma, resp. co by mělo zaznít a zapomněl jsem se na to zeptat...
Myslím, že jsme to probrali dostatečně! Díky za rozhovor a čtenářům vzkazuji: Dejte Utopenci šanci, je to sice jiný šálek čaje, ale když dostatečně otevřete uši a mysl, tak se vám ta deska odvděčí. (úsměv)
www.minoritysound.com
RECENZE
