Páteční ráno přivítalo účastníky festivalu slunečným počasím, které začínalo již od ranních hodin přecházet v solidní pařák. Po nutné hygieně a lehké snídani, kterou jsme měli ještě přibalenou z domu, jsme naznali, že program začínající v pravé poledne se krásně hodí na to, abychom se prošli po okolí. Navštívili jsme hned vedlejší rybník Špinka, který má rozlohu jako Vatikán a je tak o poznání větší než ten v kempu. Na oběd jsme následně zamířili do hospůdky, na kterou se koukáme přes hladinu rybníka. K naší smůle i zde bylo hodně lidí a na objednávky se dlouho čekalo. Proto jsme s velkým předstihem zjistili, že není možné stihnout úplný začátek první kapely dnešního dne. S nacpanými žaludky se však hrstka z nás odhodlala a poklusem se snažila tuto chybu napravit.
(Niviat)
Jak již naznačila Niviat, ranní procházka byla velmi příjemná. Bylo to vlastně poprvé během čtyř mnou navštívených ročníků, co jsem se dostal za brány areálu. Nabízí totiž vše, co potřebuji ke spokojenosti, tudíž mě ani nenapadlo zkoumat krásy okolní krajiny. Návštěva hospody přes řeku, kde je hájemství Krakonošovo (za vtipných 19 Kč), mě zaujala hlavně díky nabídce míchaných vajíček a již zmíněného moku. Vládl tam ale takový nával, že se vyprodaly během chvíle a ani oběd mi příliš kulinářských hodnot nenabídl. Dalších návštěv tohoto zařízení jsem se tedy nadobro zřekl a vyrazil tam, kde je nejlépe.
(Aleš)
CAPTURE OR KILL z Turnova byli úctyhodným začátkem páteční produkce, jen bych trochu zauvažovala nad tím, zda nemají po vokálové stránce blíže spíš k deathcoru. Velice povedený zpěv, který dominoval nad hudební produkcí a byl slyšet až do oné hospůdky za vodou. Stihla jsem necelé poslední dvě skladby a opravdu jsem velmi litovala toho, že jsem místo poslechu jedla nedobrou plněnou papriku.
(Niviat)
Když jsem se chvatem přibližoval do areálu, cestu mi zpříjemňovali CAPTURE OR KILL. Začal jsem litovat toho, že jsem neutekl bez placení, protože získat si pozornost obsluhy nebylo právě nejjednodušší. V hudbě se mísil hardcore a metalcore, ale vše na mě působilo celkem svěžím dojmem. O zajímavé nápady v kompozicích nebyla nouze a nad vším se klenul vynikající vokál. CAPTURE OR KILL se tak postarali o více než důstojný začátek páteční produkce.
(Aleš)
KEEP ON ROTTING jsou zkrátka zárukou kvality. O změně na pozici vokalisty jsem se ostudně dozvěděl až na místě. Výměna za příslušnici něžnějšího a krásnějšího pohlaví ale dopadla na výbornou. Dle mého názoru je více kompatibilní s celkovým vyzněním kapely, i co se týče koncertního projevu. Opět mi vyrazila dech preciznost, technika a živelnost, s jakou KEEP ON ROTTING rozsekávají přihlížející. Jen škoda, že si nemohli zahrát na programu o trochu později, aby je ocenil dav početnější. Inu, jsem velmi zvědav, kam dále je cesty osudu v budoucnu zavanou.
(Aleš)
V našlapaném dni přišel čas na KEEP ON ROTTING z Litoměřic, kterých jsem se nemohla dočkat. Naposledy jsem je viděla nedávno při jejich vystoupení na mé domovské Melodce a dlouho nemohla údivem sklapnout čelisti. Tahle banda prostě šlape a jede si tu svoji stopu se zajímavými aranžemi, živelnou energií a malým střízlíkem za mikrofonem. Tady však platí, že čím menší zpěvačka, tím větší hlas a větší pódiová show. Při pohledu na tuto talentovanou zástupkyni ženského pohlaví by to do ní jistě nikdo neřekl. Opět jsem nebyla ani v nejmenším zklamaná a nakonec to dopadlo tak, že jsem si musela zakoupit CD a nechat si ho na památku podepsat.
(Niviat)
SECRET OF DARKNESS z Varnsdorfu představili na CDF nové CD „Neotericus Universum“. Pro mě osobně je tato kapela takovou poslechovkou, kterou nijak netrpím, ani si ji abnormálně neužívám. Jejich set jsem proto vnímala pouze zpovzdálí v příjemném stínu a sledovala, jak se pozvolna blíží mraky. Celkově mě však na kapele baví jejich práce s publikem, díky které působí muzikanti vřele a příjemně.
(Niviat)
Přiznám se, že tvorba SECRET OF DARKNESS mě nikdy nijak extrémně nezaujala. Bohužel se pro mě stali spíše takovým příjemným podkresem, protože jejich představení si nedokázalo udržet mou pozornost. Naštěstí můj názor nesdílel celkem početný dav, který si jejich set očividně užíval.
(Aleš)
CRUADALACH vzbuzují bezesporu na naší scéně spoustu emocí. Od dob prvního koncertu v Lampě před šesti lety se tvář kapely celkem změnila a musím uznat, že ta původní mi byla o dost bližší. Na Czech Death Festu pro někoho působili jako omyl na playlistu, pro další byli příjemným zpestřením. Živý náboj jim ale nešlo upřít. Mám jen osobní problém s pro mě nezapadajícím Radalfovým vokálem a falešné housle uprostřed skladby „Stuff That Matters“ také příliš uchu nelahodily. Zbaběle jsem tedy prchl na Primátora a zbytek setu si doposlechl z větší vzdálenosti.
(Aleš)
Něco málo po půl třetí přišli na pódium řádit pražští CRUADALACH, kteří právě prochází hudebním přerodem, kde se vytrácí původní myšlenka kapely. Zůstala zde živelná představení i nástrojové složení, ovšem pryč je ta folková hravost, pokud zrovna nehrají staré skladby. Po vydání nového alba se tvorba kapely sune kamsi k hardcoru, kde mi přijdou housle a flétny zcela nepatřičné. Osobně jsem měla raději jejich folkovější období, kdy se člověk jen tak lehce vlnil do rytmu. Ale život jde dál a tak asi jednou musel přijít čas i na takovýto posun. Můžeme jen hádat, kde se ocitnou za dalších pár let, až je útoky do corových vod přejdou, třeba pak bude na světě mnohem více tolik oblíbených Zlatovlásek.
(Niviat)
F.O.B. z Tábora, před pár lety moje velká hudební láska na české scéně a dnes? Zklamání, rozpačitost… Ale abych nezačínala hned tak zostra. Po různých změnách v sestavě jsou na svých místech opravdu kvalitní muzikanti, kteří skvěle zvládají svoje nástroje, ale drobné chyby se nevyhýbají ani těm nejlepším. Zpěvákův vokál je většinou příjemný a má opravdu spoustu různých barev a Mára s ním dokáže podle potřeby pracovat. Bohužel jsem byla už poněkolikáté svědkem lajdáckého výkonu, který byl kořeněný pro mě navýsost arogantním chováním některých členů. To už pak nezachrání ani různorodé zpěvákovy skopičiny na pódiu. Vrcholem pro mě bylo, když jsem se dočkala své oblíbené skladby a musela odejít, jelikož jsem nezvládala falešný vokál. Celá ta krása byla korunována a to doslovně. Z CD si F.O.B. vždy ráda poslechnu, ale k živým střetnutím se již tak vřele nepohrnu.
(Niviat)
Není v Čechách téměř žádného festivalu, kde by člověk neměl tu čest slyšet F.O.B. Bohužel nejen díky tomu již z nich mám tak trochu fobii. Jejich melodický death s coreovými prvky mi vždy tak nějak projede jedním uchem tam a druhým ven, ani pro tentokrát si mě tedy na svoji stranu získat nedokázali.
(Aleš)
MINORITY SOUND mají na svém kontě novou desku. K jejímu poslechu jsem se ještě nedostal, takže jsem se s pár skladbami z ní mohl seznámit alespoň naživo. Žádná žánrová revoluce se nekonala, ale to asi ani není věc, kterou bych od MINORITY SOUND čekal, či chtěl. Koncert se jim povedl, byl živelný a dobře odehraný jako vždy. Kapela i vyhlásila soutěž vzhledem k událostem minulým – kdo by si snad rozbil na festivalu hlavu, což byla taková festivalová tradice, obdržel by darem jejich novou desku. Při posezení v pivním stanu tam shodou okolností přišel člověk s obvázanou šiškou a tak ho na tuto nabídku upozornili vysmátí návštěvníci. Pán ale odvětil, že ji měl rozbitou již z Metalfestu. Škoda, že nepočkal až na CDF.
(Aleš)
Krátce po čtvrté hodině a s prvními kapkami deště spustili svoji samplovou show MINORITY SOUND z Prahy. Tato další stálice na hudební scéně snad desku od desky přidává na samplech, ale to v jejím případě není ani trochu na škodu. Většině lidí nebylo zatěžko nechat na sebe dopadat kapky deště a skákat do rytmu. Po několika hodinách vedra přišla konečně úleva. Voda sebou ale přinesla i drobné technické potíže, které se naštěstí podařilo velice rychle napravit a tak se mohlo směle pokračovat dál. Až na jeden moment, kdy se sklouzlo k falešnému zpěvu, jsem si vystoupení spolu s ostatními nadmíru užila.
(Niviat)
Mladá kapela složená z ostřílených jmen. Tou byli LUCIFERS’S CHILD, které založil George Emmanuel z ROTTING CHRIST a Stathis Ridis z NIGHTFALL. Mezi příchozí navalili směsici black metalu s doomovou těžkotonážností, kde byl cítit i odér hudby jejich rodné země. Já si jejich vystoupení navýsost užil, ač se nejednalo o nic světoborného. Pánové ale dělají svou práci poctivě, uvěřitelně a jejich vystoupení mě pohltilo. A to obzvlášť poslední skladba končící poctivým doomovým peklem.
(Aleš)
První zahraniční kapelou dnešního dne byli LUCIFER´S CHILD z Řecka, jejichž pojetí black metalu bylo pro mě velmi netradičním. Pořád jsem žila v nějaké schizofrenní zemi, kde mi někdo nutí black metal a já přitom slyším něco jako temnou verzi rock ´n´rollu. K mojí velké smůle začínali právě v tento okamžik moje zdravotní obtíže, a proto jsem si nemohla vychutnat celý jejich set až do konce.
(Niviat)
Po prášku na bolest jsem bohužel prospala kompletně celý set AVENGER, tímto se pánům velmi omlouvám a někdy příště to už doufám vyjde.
(Niviat)
Po odchodu slavného a krásného Sinnerala z AVENGER spolu s tympánistou Jardou po dlouhých devíti letech získala kapela zase trochu jinou tvář. Její premiéra padla právě na Czech Death Fest. Objevil se v ní staronový člen Franta Vávra a tympány byly nahrazeny samply. Čekal jsem, že to kapele ubere na síle, ale s rošádami v sestavě si poradili na výbornou. Předvedli výborné vystoupení, dostalo se na mé oblíbené skladby a veškeré pochybnosti o jejich budoucnosti se tak rázem rozplynuly.
(Aleš)
Zvládla jsem procitnout akorát před ostravskými LIVEEVIL. Počasí už bylo zcela umoudřené a já si mohla zavzpomínat na vůbec první jejich vystoupení, kdy jsem je měla možnost slyšet. Pomohlo k tomu zahrání mojí bezkonkurenčně nejoblíbenější skladby „Sky and Nails“. Je až k neuvěření, že právě tato pecka je z desky „Arctangel“, která vyšla již v roce 2007. I když mají LE ve své tvorbě také hodně samplů, razí spíš takové víc rockové schéma než MINORITY SOUND, kteří jsou více diskotékoví. Mě osobně zrovna dnes bavila o trošku více ta rocková nota, i když zpocené kalhotky jsem opravdu neměla.
(Niviat)
Electrorockové LIVEEVIL jsem slyšel již mnohokrát, ale až nyní na Czech Death Festu mě jejich set opravdu nadchl. Třeba za to mohl i výborný zvuk, který mi u těch předchozích vystoupení vždy trochu chyběl. Dostalo se na moji nepřekvapivě oblíbenou „Sky and Nails“, kapela si hraní užívala a vše šlapalo tak, jak mělo.
(Aleš)
Chvíli před osmou přišla řada na jednu z mých největších českých srdcovek, ADOR DORATH. Již od dob vydání „Symbols“ U mě nikdy neztratili lesk a slávu a plují u mě na nejvyšších příčkách. Jinak tomu není ani po vydání „The Very Essence of Fire“. Všechny alba znám za tu dobu již nazpaměť a stejně je pro mě každý poslech a koncert něčím novým a neokoukaným. Pokaždé si říkám, že to nebudu psát neustále dokola, však oni pánové moc dobře vědí, co jediného mi vždy vadí. (smích) I zde jsme se dočkali charismatického vystoupení s tradiční minimalistickou pódiovou show, kterou jsem si užila pěkně z blízka. Do této chvíle pro mě jednoznačně nejlepší kapela festivalu.
(Niviat)
ADOR DORATH jsem nikdy na rozdíl od velké části metalové obce nesledoval. „Symbols“ mě nikdy nezaujalo a led prolomila až nová deska. Po úvodu věnovanému starší tvorbě se dostalo právě na skladby z ní a obzvlášť „Master and Margarita“ je naživo excelentní. Tohle skvělé těleso opravdu nezklamalo a atmosféra byla toho večera zcela famózní. Jen nerad jsem se s nimi toho dne loučil.
(Aleš)
O CARACH ANGREN jsem věděl od přátel jen to, že údajně zní jako ANOREXIA NERVOSA. Z části měli pravdu, ale nelze je nazvat nějakou kopírkou. Tohle totiž není jen hudba, ale spíše muzikál. Po všech stránkách dech beroucí výkon frontmana mě držel v pozornosti po celou dobu, bylo opravdu co sledovat. Kromě symfoblackového nářezu mě hodně bavila intermezza založená jen na klávesách a rytmice, hudba je skvěle zkomponovaná a nenudila mě ani na chvíli. Tohle byl tedy prozatím asi nejsilnější zážitek z CDF a doufal jsem v to, že podobné ještě čekají. CARACH ANGREN si na Brutal Assaultu rozhodně ujít nenechám.
(Aleš)
Holandští CARACH ANGREN byli neskutečnou podívanou,, měla jsem pocit, že se koukám spíše na divadlo než na koncert. Řízný a precizní black metal byl korunován zajímavými warpainty a maskou, kterou měl zpěvák z kraje vystoupení. Ten byl zároveň tím nejlepším, co kapela má. Jeho charisma sahalo podstatně dál, než jen za první řady pod pódiem. Choreografie v jeho podání byla řízná, úderná a pěkně se na ni koukalo. Jaké bylo moje překvapení, když jsem na autogramiádě zjistila, že je to hrozný mladíček a tak jeho sláva a schopnosti ještě porostou. Opravdu se obávám o chudáky příslušnice ženského pokolení, jelikož už teď tento zpěvák/herec mámí davy.
(Niviat)
Řada přišla na spolupořadatele TORTHARRY z Hronova, kteří byli opět ostří jako břitva a zařízli se pěkně hluboko. Není divu, že se na českém undergroundovém nebi pohybují tak dlouho. Jakmile spustili svůj set, již nebylo úniku a i ti nejznavenější z nás se zaposlouchali do tónů jejich hudby. V mém případě to bylo korunováno velice pozdní večeří a tak mi v tu chvíli absolutně nic ke štěstí nechybělo.
(Niviat)
A pak už přišel čas TORTHARRY, pro mě nejkvalitnějšího aktivního death metalu v našich luzích a hájích. Tradičně skvělý zvuk pro mě nebyl překvapením, alespoň se člověk může pokochat jejich skvělými výkony. Držet při životě takhle skvělý fest a ještě během něj rozdrtit svojí hudbou celý areál je zkrátka smrtící kombinace. Všechna čest!
(Aleš)
Na dobrou noc přijeli zahrát MORGUE SON z Uherského Brodu, kdo však čekal nějaké ukolébavky, ten se velice mýlil. V rámci zachování atmosféry a myšlenky festivalu jsme se dočkali přitvrzených songů a mnohem více growlu, než jsme v současné době zvyklí. A já byla nadšená! Až mě mrzelo, že se muselo jít spát, tento set mě totiž ani na vteřinu do snové náruče neodeslal. Dovolím si i tvrdit, že přesně toto je poloha, v které MS vidím nejraději a tajně doufám, že by se k ní snad i mohli někdy na chvíli vrátit.
(Niviat)
Den se nachýlil ke konci, takže jsem již natěšeně stál v řídnoucím davu a čekal na The Mamas & The Papas a jejich California Dreamin‘. A pochopitelně na MORGUE SON, kteří po tomto tradičním začátku zahrají. Tentokrát se trochu přitvrdilo vokálně. A to u skladeb z jejich poslední desky sunoucí žánrově kapelu někam jinam, než je příznivcům jejich starší tvorbě možná milé. A fungovalo to skvěle. Musel jsem ocenit skvělý zvuk Vlastovy kytary, která si s jeho oranžovým aparátem dokonale rozuměla a tak jsem se kochal. Set mi utekl jako voda, jen škoda tak krátkého hracího času. Lepší tečku za celým tím dlouhým dnem jsem si snad ani nemohl přát.
(Aleš)
Další den skončil, po chvilkovém posezení v pivním stanu a poslechu další porce heavy metalových fláků nastal čas jít spát a připravit se na závěrečný den. Ten pro nás měl totiž nachystaná ta dvě největší jména celého CDF.
(Niviat)
Fotky: Ignor
(Niviat)
Jak již naznačila Niviat, ranní procházka byla velmi příjemná. Bylo to vlastně poprvé během čtyř mnou navštívených ročníků, co jsem se dostal za brány areálu. Nabízí totiž vše, co potřebuji ke spokojenosti, tudíž mě ani nenapadlo zkoumat krásy okolní krajiny. Návštěva hospody přes řeku, kde je hájemství Krakonošovo (za vtipných 19 Kč), mě zaujala hlavně díky nabídce míchaných vajíček a již zmíněného moku. Vládl tam ale takový nával, že se vyprodaly během chvíle a ani oběd mi příliš kulinářských hodnot nenabídl. Dalších návštěv tohoto zařízení jsem se tedy nadobro zřekl a vyrazil tam, kde je nejlépe.
(Aleš)
CAPTURE OR KILL z Turnova byli úctyhodným začátkem páteční produkce, jen bych trochu zauvažovala nad tím, zda nemají po vokálové stránce blíže spíš k deathcoru. Velice povedený zpěv, který dominoval nad hudební produkcí a byl slyšet až do oné hospůdky za vodou. Stihla jsem necelé poslední dvě skladby a opravdu jsem velmi litovala toho, že jsem místo poslechu jedla nedobrou plněnou papriku.
(Niviat)
Když jsem se chvatem přibližoval do areálu, cestu mi zpříjemňovali CAPTURE OR KILL. Začal jsem litovat toho, že jsem neutekl bez placení, protože získat si pozornost obsluhy nebylo právě nejjednodušší. V hudbě se mísil hardcore a metalcore, ale vše na mě působilo celkem svěžím dojmem. O zajímavé nápady v kompozicích nebyla nouze a nad vším se klenul vynikající vokál. CAPTURE OR KILL se tak postarali o více než důstojný začátek páteční produkce.
(Aleš)
KEEP ON ROTTING jsou zkrátka zárukou kvality. O změně na pozici vokalisty jsem se ostudně dozvěděl až na místě. Výměna za příslušnici něžnějšího a krásnějšího pohlaví ale dopadla na výbornou. Dle mého názoru je více kompatibilní s celkovým vyzněním kapely, i co se týče koncertního projevu. Opět mi vyrazila dech preciznost, technika a živelnost, s jakou KEEP ON ROTTING rozsekávají přihlížející. Jen škoda, že si nemohli zahrát na programu o trochu později, aby je ocenil dav početnější. Inu, jsem velmi zvědav, kam dále je cesty osudu v budoucnu zavanou.
(Aleš)
V našlapaném dni přišel čas na KEEP ON ROTTING z Litoměřic, kterých jsem se nemohla dočkat. Naposledy jsem je viděla nedávno při jejich vystoupení na mé domovské Melodce a dlouho nemohla údivem sklapnout čelisti. Tahle banda prostě šlape a jede si tu svoji stopu se zajímavými aranžemi, živelnou energií a malým střízlíkem za mikrofonem. Tady však platí, že čím menší zpěvačka, tím větší hlas a větší pódiová show. Při pohledu na tuto talentovanou zástupkyni ženského pohlaví by to do ní jistě nikdo neřekl. Opět jsem nebyla ani v nejmenším zklamaná a nakonec to dopadlo tak, že jsem si musela zakoupit CD a nechat si ho na památku podepsat.
(Niviat)
SECRET OF DARKNESS z Varnsdorfu představili na CDF nové CD „Neotericus Universum“. Pro mě osobně je tato kapela takovou poslechovkou, kterou nijak netrpím, ani si ji abnormálně neužívám. Jejich set jsem proto vnímala pouze zpovzdálí v příjemném stínu a sledovala, jak se pozvolna blíží mraky. Celkově mě však na kapele baví jejich práce s publikem, díky které působí muzikanti vřele a příjemně.
(Niviat)
Přiznám se, že tvorba SECRET OF DARKNESS mě nikdy nijak extrémně nezaujala. Bohužel se pro mě stali spíše takovým příjemným podkresem, protože jejich představení si nedokázalo udržet mou pozornost. Naštěstí můj názor nesdílel celkem početný dav, který si jejich set očividně užíval.
(Aleš)
CRUADALACH vzbuzují bezesporu na naší scéně spoustu emocí. Od dob prvního koncertu v Lampě před šesti lety se tvář kapely celkem změnila a musím uznat, že ta původní mi byla o dost bližší. Na Czech Death Festu pro někoho působili jako omyl na playlistu, pro další byli příjemným zpestřením. Živý náboj jim ale nešlo upřít. Mám jen osobní problém s pro mě nezapadajícím Radalfovým vokálem a falešné housle uprostřed skladby „Stuff That Matters“ také příliš uchu nelahodily. Zbaběle jsem tedy prchl na Primátora a zbytek setu si doposlechl z větší vzdálenosti.
(Aleš)
Něco málo po půl třetí přišli na pódium řádit pražští CRUADALACH, kteří právě prochází hudebním přerodem, kde se vytrácí původní myšlenka kapely. Zůstala zde živelná představení i nástrojové složení, ovšem pryč je ta folková hravost, pokud zrovna nehrají staré skladby. Po vydání nového alba se tvorba kapely sune kamsi k hardcoru, kde mi přijdou housle a flétny zcela nepatřičné. Osobně jsem měla raději jejich folkovější období, kdy se člověk jen tak lehce vlnil do rytmu. Ale život jde dál a tak asi jednou musel přijít čas i na takovýto posun. Můžeme jen hádat, kde se ocitnou za dalších pár let, až je útoky do corových vod přejdou, třeba pak bude na světě mnohem více tolik oblíbených Zlatovlásek.
(Niviat)
F.O.B. z Tábora, před pár lety moje velká hudební láska na české scéně a dnes? Zklamání, rozpačitost… Ale abych nezačínala hned tak zostra. Po různých změnách v sestavě jsou na svých místech opravdu kvalitní muzikanti, kteří skvěle zvládají svoje nástroje, ale drobné chyby se nevyhýbají ani těm nejlepším. Zpěvákův vokál je většinou příjemný a má opravdu spoustu různých barev a Mára s ním dokáže podle potřeby pracovat. Bohužel jsem byla už poněkolikáté svědkem lajdáckého výkonu, který byl kořeněný pro mě navýsost arogantním chováním některých členů. To už pak nezachrání ani různorodé zpěvákovy skopičiny na pódiu. Vrcholem pro mě bylo, když jsem se dočkala své oblíbené skladby a musela odejít, jelikož jsem nezvládala falešný vokál. Celá ta krása byla korunována a to doslovně. Z CD si F.O.B. vždy ráda poslechnu, ale k živým střetnutím se již tak vřele nepohrnu.
(Niviat)
Není v Čechách téměř žádného festivalu, kde by člověk neměl tu čest slyšet F.O.B. Bohužel nejen díky tomu již z nich mám tak trochu fobii. Jejich melodický death s coreovými prvky mi vždy tak nějak projede jedním uchem tam a druhým ven, ani pro tentokrát si mě tedy na svoji stranu získat nedokázali.
(Aleš)
MINORITY SOUND mají na svém kontě novou desku. K jejímu poslechu jsem se ještě nedostal, takže jsem se s pár skladbami z ní mohl seznámit alespoň naživo. Žádná žánrová revoluce se nekonala, ale to asi ani není věc, kterou bych od MINORITY SOUND čekal, či chtěl. Koncert se jim povedl, byl živelný a dobře odehraný jako vždy. Kapela i vyhlásila soutěž vzhledem k událostem minulým – kdo by si snad rozbil na festivalu hlavu, což byla taková festivalová tradice, obdržel by darem jejich novou desku. Při posezení v pivním stanu tam shodou okolností přišel člověk s obvázanou šiškou a tak ho na tuto nabídku upozornili vysmátí návštěvníci. Pán ale odvětil, že ji měl rozbitou již z Metalfestu. Škoda, že nepočkal až na CDF.
(Aleš)
Krátce po čtvrté hodině a s prvními kapkami deště spustili svoji samplovou show MINORITY SOUND z Prahy. Tato další stálice na hudební scéně snad desku od desky přidává na samplech, ale to v jejím případě není ani trochu na škodu. Většině lidí nebylo zatěžko nechat na sebe dopadat kapky deště a skákat do rytmu. Po několika hodinách vedra přišla konečně úleva. Voda sebou ale přinesla i drobné technické potíže, které se naštěstí podařilo velice rychle napravit a tak se mohlo směle pokračovat dál. Až na jeden moment, kdy se sklouzlo k falešnému zpěvu, jsem si vystoupení spolu s ostatními nadmíru užila.
(Niviat)
Mladá kapela složená z ostřílených jmen. Tou byli LUCIFERS’S CHILD, které založil George Emmanuel z ROTTING CHRIST a Stathis Ridis z NIGHTFALL. Mezi příchozí navalili směsici black metalu s doomovou těžkotonážností, kde byl cítit i odér hudby jejich rodné země. Já si jejich vystoupení navýsost užil, ač se nejednalo o nic světoborného. Pánové ale dělají svou práci poctivě, uvěřitelně a jejich vystoupení mě pohltilo. A to obzvlášť poslední skladba končící poctivým doomovým peklem.
(Aleš)
První zahraniční kapelou dnešního dne byli LUCIFER´S CHILD z Řecka, jejichž pojetí black metalu bylo pro mě velmi netradičním. Pořád jsem žila v nějaké schizofrenní zemi, kde mi někdo nutí black metal a já přitom slyším něco jako temnou verzi rock ´n´rollu. K mojí velké smůle začínali právě v tento okamžik moje zdravotní obtíže, a proto jsem si nemohla vychutnat celý jejich set až do konce.
(Niviat)
Po prášku na bolest jsem bohužel prospala kompletně celý set AVENGER, tímto se pánům velmi omlouvám a někdy příště to už doufám vyjde.
(Niviat)
Po odchodu slavného a krásného Sinnerala z AVENGER spolu s tympánistou Jardou po dlouhých devíti letech získala kapela zase trochu jinou tvář. Její premiéra padla právě na Czech Death Fest. Objevil se v ní staronový člen Franta Vávra a tympány byly nahrazeny samply. Čekal jsem, že to kapele ubere na síle, ale s rošádami v sestavě si poradili na výbornou. Předvedli výborné vystoupení, dostalo se na mé oblíbené skladby a veškeré pochybnosti o jejich budoucnosti se tak rázem rozplynuly.
(Aleš)
Zvládla jsem procitnout akorát před ostravskými LIVEEVIL. Počasí už bylo zcela umoudřené a já si mohla zavzpomínat na vůbec první jejich vystoupení, kdy jsem je měla možnost slyšet. Pomohlo k tomu zahrání mojí bezkonkurenčně nejoblíbenější skladby „Sky and Nails“. Je až k neuvěření, že právě tato pecka je z desky „Arctangel“, která vyšla již v roce 2007. I když mají LE ve své tvorbě také hodně samplů, razí spíš takové víc rockové schéma než MINORITY SOUND, kteří jsou více diskotékoví. Mě osobně zrovna dnes bavila o trošku více ta rocková nota, i když zpocené kalhotky jsem opravdu neměla.
(Niviat)
Electrorockové LIVEEVIL jsem slyšel již mnohokrát, ale až nyní na Czech Death Festu mě jejich set opravdu nadchl. Třeba za to mohl i výborný zvuk, který mi u těch předchozích vystoupení vždy trochu chyběl. Dostalo se na moji nepřekvapivě oblíbenou „Sky and Nails“, kapela si hraní užívala a vše šlapalo tak, jak mělo.
(Aleš)
Chvíli před osmou přišla řada na jednu z mých největších českých srdcovek, ADOR DORATH. Již od dob vydání „Symbols“ U mě nikdy neztratili lesk a slávu a plují u mě na nejvyšších příčkách. Jinak tomu není ani po vydání „The Very Essence of Fire“. Všechny alba znám za tu dobu již nazpaměť a stejně je pro mě každý poslech a koncert něčím novým a neokoukaným. Pokaždé si říkám, že to nebudu psát neustále dokola, však oni pánové moc dobře vědí, co jediného mi vždy vadí. (smích) I zde jsme se dočkali charismatického vystoupení s tradiční minimalistickou pódiovou show, kterou jsem si užila pěkně z blízka. Do této chvíle pro mě jednoznačně nejlepší kapela festivalu.
(Niviat)
ADOR DORATH jsem nikdy na rozdíl od velké části metalové obce nesledoval. „Symbols“ mě nikdy nezaujalo a led prolomila až nová deska. Po úvodu věnovanému starší tvorbě se dostalo právě na skladby z ní a obzvlášť „Master and Margarita“ je naživo excelentní. Tohle skvělé těleso opravdu nezklamalo a atmosféra byla toho večera zcela famózní. Jen nerad jsem se s nimi toho dne loučil.
(Aleš)
O CARACH ANGREN jsem věděl od přátel jen to, že údajně zní jako ANOREXIA NERVOSA. Z části měli pravdu, ale nelze je nazvat nějakou kopírkou. Tohle totiž není jen hudba, ale spíše muzikál. Po všech stránkách dech beroucí výkon frontmana mě držel v pozornosti po celou dobu, bylo opravdu co sledovat. Kromě symfoblackového nářezu mě hodně bavila intermezza založená jen na klávesách a rytmice, hudba je skvěle zkomponovaná a nenudila mě ani na chvíli. Tohle byl tedy prozatím asi nejsilnější zážitek z CDF a doufal jsem v to, že podobné ještě čekají. CARACH ANGREN si na Brutal Assaultu rozhodně ujít nenechám.
(Aleš)
Holandští CARACH ANGREN byli neskutečnou podívanou,, měla jsem pocit, že se koukám spíše na divadlo než na koncert. Řízný a precizní black metal byl korunován zajímavými warpainty a maskou, kterou měl zpěvák z kraje vystoupení. Ten byl zároveň tím nejlepším, co kapela má. Jeho charisma sahalo podstatně dál, než jen za první řady pod pódiem. Choreografie v jeho podání byla řízná, úderná a pěkně se na ni koukalo. Jaké bylo moje překvapení, když jsem na autogramiádě zjistila, že je to hrozný mladíček a tak jeho sláva a schopnosti ještě porostou. Opravdu se obávám o chudáky příslušnice ženského pokolení, jelikož už teď tento zpěvák/herec mámí davy.
(Niviat)
Řada přišla na spolupořadatele TORTHARRY z Hronova, kteří byli opět ostří jako břitva a zařízli se pěkně hluboko. Není divu, že se na českém undergroundovém nebi pohybují tak dlouho. Jakmile spustili svůj set, již nebylo úniku a i ti nejznavenější z nás se zaposlouchali do tónů jejich hudby. V mém případě to bylo korunováno velice pozdní večeří a tak mi v tu chvíli absolutně nic ke štěstí nechybělo.
(Niviat)
A pak už přišel čas TORTHARRY, pro mě nejkvalitnějšího aktivního death metalu v našich luzích a hájích. Tradičně skvělý zvuk pro mě nebyl překvapením, alespoň se člověk může pokochat jejich skvělými výkony. Držet při životě takhle skvělý fest a ještě během něj rozdrtit svojí hudbou celý areál je zkrátka smrtící kombinace. Všechna čest!
(Aleš)
Na dobrou noc přijeli zahrát MORGUE SON z Uherského Brodu, kdo však čekal nějaké ukolébavky, ten se velice mýlil. V rámci zachování atmosféry a myšlenky festivalu jsme se dočkali přitvrzených songů a mnohem více growlu, než jsme v současné době zvyklí. A já byla nadšená! Až mě mrzelo, že se muselo jít spát, tento set mě totiž ani na vteřinu do snové náruče neodeslal. Dovolím si i tvrdit, že přesně toto je poloha, v které MS vidím nejraději a tajně doufám, že by se k ní snad i mohli někdy na chvíli vrátit.
(Niviat)
Den se nachýlil ke konci, takže jsem již natěšeně stál v řídnoucím davu a čekal na The Mamas & The Papas a jejich California Dreamin‘. A pochopitelně na MORGUE SON, kteří po tomto tradičním začátku zahrají. Tentokrát se trochu přitvrdilo vokálně. A to u skladeb z jejich poslední desky sunoucí žánrově kapelu někam jinam, než je příznivcům jejich starší tvorbě možná milé. A fungovalo to skvěle. Musel jsem ocenit skvělý zvuk Vlastovy kytary, která si s jeho oranžovým aparátem dokonale rozuměla a tak jsem se kochal. Set mi utekl jako voda, jen škoda tak krátkého hracího času. Lepší tečku za celým tím dlouhým dnem jsem si snad ani nemohl přát.
(Aleš)
Další den skončil, po chvilkovém posezení v pivním stanu a poslechu další porce heavy metalových fláků nastal čas jít spát a připravit se na závěrečný den. Ten pro nás měl totiž nachystaná ta dvě největší jména celého CDF.
(Niviat)
Fotky: Ignor
