Nadšený Štěpán:
Je to fajn se zase po týdnu vidět s mnohými známými tvářemi a poslechnout porci hudby. Vzpomenu-li minulý týden na SAINT VITUS, tak se vlastně červen a moje návštěvy koncertů nesou v rytmu pomalejším, ovšem o to více emocionálnějším. Do strahovského klubu jsem jel za HIGH ON FIRE a novými skladbami z aktuálně připravované desky, která oficiálně vyjde 23. června. A že bude album parádní, na to se spolehněte. Předkapela MÖBIUS přijela ze Slovenska a přiznám se, že první tóny jejich hudby se měly se mnou potkat až tady na Sedmičce.
Je krátce před osmou hodinou, když se na pódiu objevilo nenápadné duo mladíků od Žiliny, a jak jsem psal, nikdy jsem o nich ani je neslyšel. O to silnější byl úterní první kontakt s drásavou, zdrcující a zkázyplnou hudbou. Jejich set, tvořený třemi skladbami z alba „The Magic of Macabre“ z letošního května, byl naprosto perfektně zvládnutou instrumentální kompozicí doom stoner metalu. Tohle je objev, tedy alespoň pro mě, naprosto fascinující. Úplně konsternován jsem poslouchal, co se dá zahrát za bestialitu na kytaru a bicí, bez zpěvu a basy, ale hlavně bez jakýchkoli zbytečných nesmyslných příkras, které by jen rušily tento dusivý, hustý projev. Kytarista Daniel a bubeník Fokular odehráli dvě skladby a chtěli se rozloučit, ovšem byl jim dán prostor ke třetímu devastujícímu dějství jejich produkce. Kdybych měl nějak zakončit psaní o MÖBIUS, tak musím jej a jen chválit, písně jsou výborně skladatelsky zvládnuté, v rámci žánru až neuchopitelně rozmanité, na živo velice soustředěně zahrané a kapela svým projevem dokáže strhnout. To poslední zmiňuji výhradně za sebe, protože se ohlasy na jejich vystoupení hodně různily.
HIGH ON FIRE pražským koncertem odstartovali evropské turné a od první skladby bylo jasné, že skladby z nové desky „Luminiferous“ by mohly tvořit základ jejich setu. Přes hodinu trvající vystoupení rozjel totiž její úvodní song „The Black Pot“. Matt Pike, tradičně do půl těla vysvlečený, svým způsobem půvabně zdevastovaný frontman, je ovšem neuvěřitelný kytarista, který dokáže střídat hutné, těsné riffy s energickými, procítěnými sóly. Přitom je vše, v dobrém slova smyslu, sprosté a syrové. Kapela funguje na pódiu ve skvělé symbióze, protože i basa Jeffa Matze je výborná a zejména bicí Dese Kensela tvoří ten typický rytmický stoner svět HIGH ON FIRE. Kromě dalších čtyř skladeb ze zmíněné poslední desky trio z Kalifornie probralo veškeré své nahrávky a celkem nás oblažilo třinácti skladbami. Je těžké některou vyzdvihnout nebo naopak pohanět, protože byl výběr proveden dobře a pro posluchače velmi rozmanitě. Energie z kompletu jen stříkala a při rychlých řezanicích, zejména „Slave the Hive“, rozběsnění posluchači létali pod nizoučkým stropem Sedmičky. Koncert byl zakončen nezbytnou „Snakes for the Divine“, osmiminutovou peckou, kde kapela tak nějak shrnula do jednoho válu vše, co celý večer předváděla. Ještě slovo ke zvuku, úplně u pódia, kde jsem kvůli pár fotkám trávil část první skladby, zněly instrumenty dobře, ovšem hlas byl neslyšitelný, ale poté, co jsem ustoupil za zmítající se zběsilce, neměl zvuk chybu.
Jsem moc zvědavý na ohlasy kolegů Peťana a Coorneluse, zdalipak najdou nějaké mouchy. Mě tedy trochu zklamalo, že nikdo z HIGH ON FIRE nevylezl po koncertě z kutlochu za pódiem mezi lidi, ale tohle je každého věc. A protože to, proč jsem na koncert přijel, bylo pro mě naplněno měrou vrchovatou, hodnotím celý večer jako zase jeden z těch výjimečných.
Coornelus pochybující i spokojený:
Koncert HIGH ON FIRE jsem bral jako splacený dluh. Při vzpomínce na loňský zahajovací den festivalu Brutal Assault, kdy jejich show byla zadupána do země totálně zazděným zvukem, mi ještě teď pění krev v žilách. Tím pádem jsem se na tuhle klubovou akci, která se navíc konala v mé oblíbené Sedmičce, těšil, dalo by se říct až nezdravě, a očekával jsem minimálně kvalitní zážitek.
S dostatečným časovým předstihem před avizovaným začátkem se před a v klubu shromažďuje slušný počet lidí a tak je víceméně jasné, že to bude ve sklepních prostorech slušná mela. Jako už poněkolikáté se scházíme v plus mínus stejném obsazení jako před týdnem, měsícem a tak dále a kolektivně očekáváme pořádnou porci poctivé muziky.
HIGH ON FIRE vyrazili na své evropské turné sami, lokálním supportem byli zvoleni slovenští MÖBIUS. Pro mě ještě nedávno neznámá parta působí lehce exoticky. Může za to sestava, která čítá celé dva členy – bubeníka a kytaristu. MÖBIUS jsou instrumentální duo rochnící se v pomalých tónech, které naživo zněly jako sludge funeral, přičemž první skladba byla hodně velký funus a celých cca deset minut mi přišlo, že se ne a ne něco dít. Když bubeník v druhé skladbě své party o trochu zrychlil, bylo to hned oceněno potřepáváním hlavou. Bohužel se takových momentů nedělo tolik, kolik by si ten večer člověk přál. Osobně jsem se nedokázal na vlnu MÖBIUS úplně naladit, za což může i má neznalost jejich materiálu, tudíž i přes parádní zvuk jsem si jejich produkci plně nevychutnal. Na druhou stranu – před HIGH ON FIRE by mi sedlo víc něco, co by mi rozproudilo krev víc než performance na téma deka na hlavě. Hůl nad MÖBIUS ale lámat nehodlám. Někdy jindy, někde jinde…
To s přívalem energie od HIGH ON FIRE se počítat dalo na tuty. A taky hned při prvních tónech „The Black Plot“, která otvírá i nové album, se na všechny přítomné vyvalila lavina energie, která válcovala. HIGH ON FIRE nejsou žádnou intelektuální smetánkou rochnících se vědců. Tady víc než u koho jiného platí: přijít, zahrát to od srdce, nakopat všem přítomným prdel a jít zas o dům dál. V jádru jednoduché náklepy zahrané s neobyčejnou lehkostí, umem a důvěryhodností... na to má prostě tohle trio dřevorubců patent. Zjevem čím dál tím víc životem opotřebovaní chlápci (basák Jeff zarostlý jako medvěd, ale hlavně Mattův jediný bílý zub zářící do dálky nám po koncertě dal dobré téma k debatě (úsměv)) se v Praze ukázali ve velké pohodě. Rychlejší kusy z jejich diskografie se střídaly s těmi pomalejšími, což bylo ku prospěchu věci. HIGH ON FIRE to vzali z gruntu a sáhli po každé z jejich sedmi desek, přičemž se logicky dostalo nejvíc na novinku. Jelikož si ale kapela drží svou formu a stylově se nehodlá měnit, nové skladby zapadly do koloritu vystoupení naprosto bez problému a třeba taková „Slave the Hive“, zahraná v poslední třetině setu, dokázala svým thrashovým tempem rozpoutat pořádný mosh pit. K výběru skladeb nelze nic namítat, HIGH ON FIRE mají kde brát. Nemůžu tvrdit, že by mi některá věc scházela, nebo naopak přebývala, kdyby zahráli dvanáct jiných skladeb, vsadím se, že by koncert neutrpěl. Co by ale fans kapele nikdy neodpustili, by byla absence závěrečné „Snakes for the Divine“, která je zřejmě takovou kapelní hymnou, kterou musel koncert skončit. O tom, že HIGH ON FIRE těžko hudebně zklamou, jsem nepochyboval. V kombinaci s masivním zvukem, kde bylo všechno pěkně vyvážené a i při Mattových vynikajících sólech vše sedělo jak mělo, taky rytmickou sekci je třeba vyzdvihnout, neshledávám žádnou výraznější kaňku a musím říct, že jsem z této akce odcházel nadšen.
Peťan ztracený a nalezený:
I v době letních festivalů o sobě dává klubová scéna vědět. Své evropské turné k novému albu na legendární strahovské Sedmičce zahajovali kalifornští HIGH ON FIRE. Tuhle partu neposlouchám příliš dlouho, ale po oznámení koncertu mi bylo hned jasné, že vyrazím. Co také jiného dělat v úterý večer, že jo? Na Sedmičku přijíždím v půl osmé a okamžitě potkávám poměrně hodně kámošů. Jsou tady dvě auta z jihu Čech, kolegové Coornelus a Bubu, Pražáci v čele s Vejškou, kluci z THE TOWER a další. Celková návštěvnost je velice slušná, určitě přes sto platících, což při velikosti klubu znamená plný dům.
Krátce před osmou startuje svůj set předkapela MÖBIUS ze Slovenska. Neměl jsem o tomto hudebním tělesu žádné informace a tak jsem byl celkem zvědavý. Žel, dvojice na pódiu mě nijak nenadchla, naopak, po několika minutách mě přestala bavit. Jednalo se o kombinaci doom a stoner metalu v instrumentální podobě. Muzikanti vyhraní a navzdory svému věku i zkušení, ale mě celou dobu chyběl v jejich hudbě náboj nebo moment, který by upoutal mou pozornost. Vokál mi taktéž chyběl (nic proti instrumentálkám), i proto jsem se v MÖBIUS jednoduše ztrácel. Nevím, možná to bylo dané mou neznalostí, nesoustředěním, únavou nebo jiným rozpoložením. Čert ví, ale MÖBIUS mě nikterak neoslovili.
Jdeme ven na vzduch, kecáme, popíjíme lahvovou Plzeň a za zvuků intra se valíme zpět do klubu. Rázem je před pódiem narváno. Zaujímám pozici cca čtyři metry od pódia a zpočátku nic nevidím. To je na Sedmičce klasika, ale postupně si najdu výhled na všechny tři muzikanty. HIGH ON FIRE odpálili svůj set ve velkém stylu. Od počátku to do nás trojice sypala správně syrově a špinavě. Téměř bez přestávky, více než hodinu, do nás frontman Matt Pike pumpoval kytarové riffy. Těžké a hutné, které vzápětí střídal s kytarovými sóly. Radost poslouchat! Energie měli HIGH ON FIRE na rozdávání. Důkazem budiž několikrát rozvířený mosh pit a skvělá odezva od zaplněného klubu. Setlist byl postaven na průřezu diskografií a samozřejmě i nových věcech z alba „Luminiferous“, které s sebou kapela fyzicky neměla, protože balík s deskami zmizel někde na letišti. Měl jsem pocit, že se závěrem koncertu HIGH ON FIRE stále zrychlovali a místy bych je označil za prvotřídní koktejl uvařený z MOTÖRHEAD a prastarých CELTIC FROST (úsměv). Těsně po dvaadvacáté hodině je konec... Vidět HIGH ON FIRE v klubu je neskutečný zážitek.
Fotky: Štěpán
Setlist MÖBIUS:
Setlist HIGH ON FIRE:
Je to fajn se zase po týdnu vidět s mnohými známými tvářemi a poslechnout porci hudby. Vzpomenu-li minulý týden na SAINT VITUS, tak se vlastně červen a moje návštěvy koncertů nesou v rytmu pomalejším, ovšem o to více emocionálnějším. Do strahovského klubu jsem jel za HIGH ON FIRE a novými skladbami z aktuálně připravované desky, která oficiálně vyjde 23. června. A že bude album parádní, na to se spolehněte. Předkapela MÖBIUS přijela ze Slovenska a přiznám se, že první tóny jejich hudby se měly se mnou potkat až tady na Sedmičce.
Je krátce před osmou hodinou, když se na pódiu objevilo nenápadné duo mladíků od Žiliny, a jak jsem psal, nikdy jsem o nich ani je neslyšel. O to silnější byl úterní první kontakt s drásavou, zdrcující a zkázyplnou hudbou. Jejich set, tvořený třemi skladbami z alba „The Magic of Macabre“ z letošního května, byl naprosto perfektně zvládnutou instrumentální kompozicí doom stoner metalu. Tohle je objev, tedy alespoň pro mě, naprosto fascinující. Úplně konsternován jsem poslouchal, co se dá zahrát za bestialitu na kytaru a bicí, bez zpěvu a basy, ale hlavně bez jakýchkoli zbytečných nesmyslných příkras, které by jen rušily tento dusivý, hustý projev. Kytarista Daniel a bubeník Fokular odehráli dvě skladby a chtěli se rozloučit, ovšem byl jim dán prostor ke třetímu devastujícímu dějství jejich produkce. Kdybych měl nějak zakončit psaní o MÖBIUS, tak musím jej a jen chválit, písně jsou výborně skladatelsky zvládnuté, v rámci žánru až neuchopitelně rozmanité, na živo velice soustředěně zahrané a kapela svým projevem dokáže strhnout. To poslední zmiňuji výhradně za sebe, protože se ohlasy na jejich vystoupení hodně různily.
HIGH ON FIRE pražským koncertem odstartovali evropské turné a od první skladby bylo jasné, že skladby z nové desky „Luminiferous“ by mohly tvořit základ jejich setu. Přes hodinu trvající vystoupení rozjel totiž její úvodní song „The Black Pot“. Matt Pike, tradičně do půl těla vysvlečený, svým způsobem půvabně zdevastovaný frontman, je ovšem neuvěřitelný kytarista, který dokáže střídat hutné, těsné riffy s energickými, procítěnými sóly. Přitom je vše, v dobrém slova smyslu, sprosté a syrové. Kapela funguje na pódiu ve skvělé symbióze, protože i basa Jeffa Matze je výborná a zejména bicí Dese Kensela tvoří ten typický rytmický stoner svět HIGH ON FIRE. Kromě dalších čtyř skladeb ze zmíněné poslední desky trio z Kalifornie probralo veškeré své nahrávky a celkem nás oblažilo třinácti skladbami. Je těžké některou vyzdvihnout nebo naopak pohanět, protože byl výběr proveden dobře a pro posluchače velmi rozmanitě. Energie z kompletu jen stříkala a při rychlých řezanicích, zejména „Slave the Hive“, rozběsnění posluchači létali pod nizoučkým stropem Sedmičky. Koncert byl zakončen nezbytnou „Snakes for the Divine“, osmiminutovou peckou, kde kapela tak nějak shrnula do jednoho válu vše, co celý večer předváděla. Ještě slovo ke zvuku, úplně u pódia, kde jsem kvůli pár fotkám trávil část první skladby, zněly instrumenty dobře, ovšem hlas byl neslyšitelný, ale poté, co jsem ustoupil za zmítající se zběsilce, neměl zvuk chybu.
Jsem moc zvědavý na ohlasy kolegů Peťana a Coorneluse, zdalipak najdou nějaké mouchy. Mě tedy trochu zklamalo, že nikdo z HIGH ON FIRE nevylezl po koncertě z kutlochu za pódiem mezi lidi, ale tohle je každého věc. A protože to, proč jsem na koncert přijel, bylo pro mě naplněno měrou vrchovatou, hodnotím celý večer jako zase jeden z těch výjimečných.
Coornelus pochybující i spokojený:
Koncert HIGH ON FIRE jsem bral jako splacený dluh. Při vzpomínce na loňský zahajovací den festivalu Brutal Assault, kdy jejich show byla zadupána do země totálně zazděným zvukem, mi ještě teď pění krev v žilách. Tím pádem jsem se na tuhle klubovou akci, která se navíc konala v mé oblíbené Sedmičce, těšil, dalo by se říct až nezdravě, a očekával jsem minimálně kvalitní zážitek.
S dostatečným časovým předstihem před avizovaným začátkem se před a v klubu shromažďuje slušný počet lidí a tak je víceméně jasné, že to bude ve sklepních prostorech slušná mela. Jako už poněkolikáté se scházíme v plus mínus stejném obsazení jako před týdnem, měsícem a tak dále a kolektivně očekáváme pořádnou porci poctivé muziky.
HIGH ON FIRE vyrazili na své evropské turné sami, lokálním supportem byli zvoleni slovenští MÖBIUS. Pro mě ještě nedávno neznámá parta působí lehce exoticky. Může za to sestava, která čítá celé dva členy – bubeníka a kytaristu. MÖBIUS jsou instrumentální duo rochnící se v pomalých tónech, které naživo zněly jako sludge funeral, přičemž první skladba byla hodně velký funus a celých cca deset minut mi přišlo, že se ne a ne něco dít. Když bubeník v druhé skladbě své party o trochu zrychlil, bylo to hned oceněno potřepáváním hlavou. Bohužel se takových momentů nedělo tolik, kolik by si ten večer člověk přál. Osobně jsem se nedokázal na vlnu MÖBIUS úplně naladit, za což může i má neznalost jejich materiálu, tudíž i přes parádní zvuk jsem si jejich produkci plně nevychutnal. Na druhou stranu – před HIGH ON FIRE by mi sedlo víc něco, co by mi rozproudilo krev víc než performance na téma deka na hlavě. Hůl nad MÖBIUS ale lámat nehodlám. Někdy jindy, někde jinde…
To s přívalem energie od HIGH ON FIRE se počítat dalo na tuty. A taky hned při prvních tónech „The Black Plot“, která otvírá i nové album, se na všechny přítomné vyvalila lavina energie, která válcovala. HIGH ON FIRE nejsou žádnou intelektuální smetánkou rochnících se vědců. Tady víc než u koho jiného platí: přijít, zahrát to od srdce, nakopat všem přítomným prdel a jít zas o dům dál. V jádru jednoduché náklepy zahrané s neobyčejnou lehkostí, umem a důvěryhodností... na to má prostě tohle trio dřevorubců patent. Zjevem čím dál tím víc životem opotřebovaní chlápci (basák Jeff zarostlý jako medvěd, ale hlavně Mattův jediný bílý zub zářící do dálky nám po koncertě dal dobré téma k debatě (úsměv)) se v Praze ukázali ve velké pohodě. Rychlejší kusy z jejich diskografie se střídaly s těmi pomalejšími, což bylo ku prospěchu věci. HIGH ON FIRE to vzali z gruntu a sáhli po každé z jejich sedmi desek, přičemž se logicky dostalo nejvíc na novinku. Jelikož si ale kapela drží svou formu a stylově se nehodlá měnit, nové skladby zapadly do koloritu vystoupení naprosto bez problému a třeba taková „Slave the Hive“, zahraná v poslední třetině setu, dokázala svým thrashovým tempem rozpoutat pořádný mosh pit. K výběru skladeb nelze nic namítat, HIGH ON FIRE mají kde brát. Nemůžu tvrdit, že by mi některá věc scházela, nebo naopak přebývala, kdyby zahráli dvanáct jiných skladeb, vsadím se, že by koncert neutrpěl. Co by ale fans kapele nikdy neodpustili, by byla absence závěrečné „Snakes for the Divine“, která je zřejmě takovou kapelní hymnou, kterou musel koncert skončit. O tom, že HIGH ON FIRE těžko hudebně zklamou, jsem nepochyboval. V kombinaci s masivním zvukem, kde bylo všechno pěkně vyvážené a i při Mattových vynikajících sólech vše sedělo jak mělo, taky rytmickou sekci je třeba vyzdvihnout, neshledávám žádnou výraznější kaňku a musím říct, že jsem z této akce odcházel nadšen.
Peťan ztracený a nalezený:
I v době letních festivalů o sobě dává klubová scéna vědět. Své evropské turné k novému albu na legendární strahovské Sedmičce zahajovali kalifornští HIGH ON FIRE. Tuhle partu neposlouchám příliš dlouho, ale po oznámení koncertu mi bylo hned jasné, že vyrazím. Co také jiného dělat v úterý večer, že jo? Na Sedmičku přijíždím v půl osmé a okamžitě potkávám poměrně hodně kámošů. Jsou tady dvě auta z jihu Čech, kolegové Coornelus a Bubu, Pražáci v čele s Vejškou, kluci z THE TOWER a další. Celková návštěvnost je velice slušná, určitě přes sto platících, což při velikosti klubu znamená plný dům.
Krátce před osmou startuje svůj set předkapela MÖBIUS ze Slovenska. Neměl jsem o tomto hudebním tělesu žádné informace a tak jsem byl celkem zvědavý. Žel, dvojice na pódiu mě nijak nenadchla, naopak, po několika minutách mě přestala bavit. Jednalo se o kombinaci doom a stoner metalu v instrumentální podobě. Muzikanti vyhraní a navzdory svému věku i zkušení, ale mě celou dobu chyběl v jejich hudbě náboj nebo moment, který by upoutal mou pozornost. Vokál mi taktéž chyběl (nic proti instrumentálkám), i proto jsem se v MÖBIUS jednoduše ztrácel. Nevím, možná to bylo dané mou neznalostí, nesoustředěním, únavou nebo jiným rozpoložením. Čert ví, ale MÖBIUS mě nikterak neoslovili.
Jdeme ven na vzduch, kecáme, popíjíme lahvovou Plzeň a za zvuků intra se valíme zpět do klubu. Rázem je před pódiem narváno. Zaujímám pozici cca čtyři metry od pódia a zpočátku nic nevidím. To je na Sedmičce klasika, ale postupně si najdu výhled na všechny tři muzikanty. HIGH ON FIRE odpálili svůj set ve velkém stylu. Od počátku to do nás trojice sypala správně syrově a špinavě. Téměř bez přestávky, více než hodinu, do nás frontman Matt Pike pumpoval kytarové riffy. Těžké a hutné, které vzápětí střídal s kytarovými sóly. Radost poslouchat! Energie měli HIGH ON FIRE na rozdávání. Důkazem budiž několikrát rozvířený mosh pit a skvělá odezva od zaplněného klubu. Setlist byl postaven na průřezu diskografií a samozřejmě i nových věcech z alba „Luminiferous“, které s sebou kapela fyzicky neměla, protože balík s deskami zmizel někde na letišti. Měl jsem pocit, že se závěrem koncertu HIGH ON FIRE stále zrychlovali a místy bych je označil za prvotřídní koktejl uvařený z MOTÖRHEAD a prastarých CELTIC FROST (úsměv). Těsně po dvaadvacáté hodině je konec... Vidět HIGH ON FIRE v klubu je neskutečný zážitek.
Fotky: Štěpán
Setlist MÖBIUS:
- Eternal Weeping in Agonies
- The Rite of the Unholy Hunt
- All Who Drink From the Abyss Experience Complete Oblivion
Setlist HIGH ON FIRE:
- The Black Plot
- Speedwolf
- Rumors of War
- Carcosa
- The Sunless Years
- Cometh Down Hessian
- Madness of the Architect
- Dark Side of the Compass
- 10000 Years
- Slave the Hive
- Fertile Green
- Baghdad
- Snakes for the Divine
