Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
Heathen Convention 2024

9.6.2015, Praha - Modrá Vopice

První pohled: Štěpán

Začnu od konce. Celý den po koncertě jsem úplně vyřízený, v práci se ploužím jak mrcha, unavený, s mírnou kocovinou, leč nesmírně šťastný a plný energie, energie emocionální, protože úterní večírek, to bylo něco tak parádního, že vyjádřit se ke všemu, co se odehrálo, lze jen těžko. Rozechvění útrob však trvá a doufám, že tento zážitek jen tak nevyprchá. Na úvod se musím k něčemu přiznat. Minulý týden mě napadla kacířská myšlenka, že bych kvůli starostem a zaneprázdněnosti na koncert třeba i nejel, teď když si to ale zpětně promítám, tak to bych byl ovšem pořádnej blb, protože vše bylo skvělé a o hodně bych se připravil.

Ale vše dobře dopadlo a v podvečer jedeme z Písku, s drobnou zastávkou na Dobříši pro Coorneluse, abychom si zatančili tanec Svatého Víta ve Vopičím sanatoriu pro strádající a po kultuře bažící pacienty. Vjíždíme na dvorek a už je to tady, samí známí, tradičních osmdesát, stále se opakujících obličejů, tvářiček i ksichtů, kluci z kapel, uvnitř barman Karlos, roztančený to distributor rozličných nápojů, rychlý, přesný a hlavně mně do skla a nikoli do plastového kelímku točící výbornou popovickou jedenáctku.

Brzy po osmé hodině, po krátké zvukovce rozehrávají svůj set THE TOWER. Zhruba před měsícem jsme je jedním dechem chválili za podařený úvod seance, jíž nakonec vévodili ABYSMAL GRIEF. Přestože tehdy pánové tvrdili, že se jim jejich vystoupení moc nevydařilo, tak já byl osobně moc spokojen. Co psát nyní, když tentokrát z jejich reakcí po odehrání čišela spokojenost? Žádný problém s aparátem, set prodloužený o skladbu „Mausoleum“, vše odehráno čistě, po instrumentální stránce opět velmi kvalitní výkon, vokální střídání mi přišlo ještě pestřejší a působivější než minule. Bylo znát, že si to čtveřice užívá a svoje nadšení přenášela na zhruba padesát hlavami kývajících posluchačů. Ano kýváme hlavami do rytmu nápaditého, pokud to v rámci žánru lze napsat, doom metalu a kýveme hlavou uznale, protože všech pět songů, vyplňujících více jak půlhodinku, uznání zaslouží. Paráda, to je vstup před SAINT VITUS, navození nálady a atmosféry, jak má být. Mám pocit, že volba se zařazením THE TOWER byla správná. Zvuk tradičně moc dobrý, ale toto zmiňovat ve Vopici je nošení dříví do lesa.

V mezidobí vyplněném přestavbou bicích a pozvolným dolaďováním zvuku nástrojů s údivem sleduji ceny triček a desek. Teda obvykle se neudržím a nějakou vzpomínku si dopřeji, ale tentokrát vytáhnout z peněženky, například za triko, 550 korun mi přišlo poněkud drahé a to nemluvím o jiném nabízeném zboží. To je trochu škoda, tak se spokojím alespoň s plakátkem, který si nechám po koncertě od pánů ze SAINT VITUS podepsat. Ovšem to zase předbíhám.

Pražská zastávka byla pro SAINT VITUS dvanáctou štací z celkového počtu jedenadvaceti koncertů naplánovaných pro evropskou tour s názvem „The Return of the Walking Dead“ a setlistem sestaveným z jedenácti skladeb porůznu poskládaných z prvních tří řadových alb, plus EP „The Walking Dead“ vydaných mezi lety 1984 až 86. Vše bylo šito na míru původnímu zpěvákovi Scottu Reagersovi, který s kapelou po Evropě koncertuje mimo jiné i proto, že Winno Weinrich má prý zákaz přicestovat do unie kvůli držení omamných látek. Nicméně návrat Scotta do kapely byl fenomenální, po mnohaleté odmlce byl ve výjimečné formě a hlavně jeho hlas zněl jak z nahrávek z před třiceti lety. Od první skladby „Dark World“ bylo jasné, že SAINT VITUS, ač vizuálně připomínající sešlý senior klub, nepřijeli do Prahy odpočinout, ale zmasakrovat. Publikum to jednoznačně pochopilo a vzájemná symbióza se dostavila takřka okamžitě. Žádné experimenty se zvukem, nějaké osahávání, nic, rovnou nekompromisní rána na komoru.Během třetí skladby „Zombie Hunger“ se něco porouchalo Davu Chandlerovi na kytaře, což způsobilo minutové přerušení, ale za moment byl jeho podladěný nástroj v pořádku a jatka mohla pokračovat. Do té doby jsem setrvával v předních řadách, ale nějak se mi pořád nezdála intenzita vokálu, tak jsem si ustoupil dozadu, a tam byl zvuk jak z křišťálu. Navíc jsem si mohl vychutnat vše se zavřenýma očima a nemuset vyrovnávat kontakty s rozvášněným publikem. Po skladbě „White Magic/Black Magic“, která půlila celé vystoupení, byla zařazena bonusovka „Psychopath“ (co jsem vypátral, tak ji hráli doposud jen v Bernu), ale my si ji zasloužili. Zazněla i moje milovaná „Look Behind You“ a o absolutní závěr se postarala píseň „Born Too Late“. Přestože se hrálo rychleji než na deskách, tak jednotlivé skladby byly často osvěžované improvizacemi. Moc se mi tímto zalíbil současný bubeník Henry Vasquez, ten rytmicky exceloval, nicméně kdyby tu mohl hrát Armando Acosta, určitě by mu rád přenechal místo za bicími.

No, nedá se nic dělat, vše jednou končí, jako koncert SAINT VITUS, jenže ještě není konec. Teď sice už muzika nezněla, ale nálada večera se přelila do drobných rozhovorů s jednotlivými muzikanty a fotilo se, každý s každým, a podepisovalo se, a úsměvy vzájemné sympatie. Obdivuji tyto pány, já bych tohle nasazení nevydržel fyzicky ani tři dny. Skvělé. Skvělé!


Druhý pohled: Peťan

Na tento koncert jsem čekal pěkně dlouho! Legendární doomaři SAINT VITUS konečně zavítali do Prahy a k tomu ještě do malého klubu. V poslední době jsem tyto Američany poslouchal snad víc, než by bylo zdrávo, ale očekávání a natěšenost byly veliké. Pořád jsem ještě zničený z víkendu a práce v úterý mi vůbec neutíká. Naopak, vleče se jak týden před výplatou. V pět mě osvobozuje od práce Lukáš a padá rozhodnutí, že pojedeme rovnou do klubu Modrá Vopice. Jsme nedočkavý a tak tady stepujeme již od půl šesté. S pivkama se krotíme, protože ve vzduchu visí předtucha, že tento večer bude výjimečný. Kolem sedmé se konečně začínají trousit fans. Moc jich dnes nebude (nakonec tak 60?), ale známých tváří je zde plno. Nálada stoupne především ve chvíli, kdy dorazí dvě auta z jihu Čech. Jihočeši v Praze zachraňují nejen thrash, ale občas i doom, haha…

V osm odpálí set jediná a naprosto perfektní předkapela – domácí THE TOWER. Dlouho mě tahle parta míjela, naše první setkání proběhlo cca před měsícem a můj druhý koncert těchto pražských doomařů byl ještě větší zážitek. Jestliže v koncertním promočlánku bylo uvedeno, že se jedná o nejlepší tuzemskou doomovou kapelu současnosti, dávám za pravdu. Od začátku se mi dostávalo naprosto poctivého staroškolského doom metalu s neskutečnou energií a atmosférou. THE TOWER umějí zahrát pomalé a plíživé pasáže nahánějící husí kůži, tak i rychlé vypalovačky, při kterých se fans dokážou dobře odvázat. Jejich hudba je pestrá i díky dvěma střídajícím se vokálům. Především čistě zpívané party jsou ozdobou celé kapely. Zaznělo nějakých pět, šest skladeb podpořených velmi dobrým zvukem. Naprostá spokojenost. Díky kluci!

Když jsem pány ze SAINT VITUS potkal na dvoře před klubem a chvíli je zvědavě pozoroval, tipnul bych je spíše na odchod do penze. Jakmile ale vylezli na pódium, omládli o třicet let a hýřili kolem sebe neskutečnou energií. SAINT VITUS se s Winnovo zákazem vstupu do zemí EU vypořádali nejlépe jak mohli a za mikrofon se po dlouhých letech vrátil původní zpěvák Scott Reagers. Bylo tak jasné, že se bude hrát převážně z prvních dvou desek kapely. Hned od úvodního otvíráku „Dark World“ se spustila vlna nadšení a nefalšovaného prapůvodního doom metalu s perfektním zvukem. Celý klub okamžitě začal SAINT VITUS zobat z rukou. Při třetí skladbě „Zombie Hunger“ nastal jediný problém večera – Dave Chandler řešil jakýsi technický problém s kytarou. Po opravě už nic nebránilo pokračování dokonalého koncertu. Dave řádil s kytarou jako za mlada, kromě těžkotonážních riffů, sól a vyhrávek bral struny do zubů. Současný bicman Henry Vasquez zasluhoval absolutorium, téměř bez odpočinku byl tím pravým hnacím motorem SAINT VITUS. Basák Mark Adams stál stranou, jakoby mimo centra dění, ovšem jeho drhnutí strun(y) bylo taktéž jedinečné. Když do toho tenhle chlapík hrábnul, rezonoval celý klub. Ústřední postavou byl samozřejmě navrátilec Scott. Smekám klobouk. Předvést takový výkon jako na deskách i po tolika letech nečinnosti, to zasluhuje nejvyšší uznání. SAIN VITUS hráli všem důvěrně známé pecky – „White Magic/Black Magic“, „Burial at Sea“, „Look Behind You“ nebo řádně vyřvávací titulní skladbu „Saint Vitus“. Osobně jsem byl nejvíce v extázi při „War is our Destiny“ a také při „The Psychopath“ - jedinečná skladba! Závěr obstarala tutovka „Born too late“ a já bych si to okamžitě dal celé znova. SAINT VITUS odehráli prvotřídní koncert s parádním zvukem a nekonečným nadšením. Těžko se něco takového popisuje, to se musí zažít. Jejich desky poslouchám hned celý druhý den, zas a znova. Pevně věřím, že to nebyla poslední šance SAINT VITUS vidět. Bez váhání bych šel zase. Díky mistři!


Pohled třetí: Lukáš

Veľké fesťáky už frčia v plnom prúde, ale doznievajúca jar nás klubovými koncertami stále šetriť nehodlá. Inak to nebolo ani v utorok, kedy do Prahy zavítala vzácna návšteva, doom metalová legenda SAINT VITUS a bolo sa na čo tešiť.  Voľný deň trávim spokojným povaľovaním sa na gauči, no Peťanova nedočkavosť ma prinúti zdvihnúť svoj lenivý zadok už niekedy o pol piatej a o piatej ho už vyzdvihujem v práci. Hneď mierime do Vopice, kde dorážame medzi prvými, dávame tradične výbornú Plzeň a obsadzujeme stôl. Postupne sa klub zaplňuje, prichádzajú známe tváre, nesmie chýbať jihočeská výprava a časť Fobia zine crew, doráža aj pražské radikálne metalové jadro na čele s Vejškou a veľa ďalších. Nálada postupne graduje. Zase raz ďalší krásny deň vo Vopici a to sa ešte ani nezačalo hrať (úsmev).

S prvými tónmi predkapely THE TOWER sa presúvam pred pódium, kde si ich set užívam až do konca. Kapelu som videl a počul pred nejakým časom, keď vystupovali vo Vopici s talianskými ABYSMAL GRIEF a SATURNINE. Už vtedy ma veľmi milo prekvapili, no tentokrát je to snáď ešte lepšie. Skvelo vystavané skladby, ktoré aj napriek dlhej stopáži postrádajú slabšie momenty, ma bavia od začiatku až do konca. Obaja gitaristi predvádzajú skvelú robotu a aj prehadzovanie vokálu z jednej na druhú stranu dodáva muzike na pestrosti. THE TOWER presne vedia, čo robia a v tomto žánre doma asi nemajú konkurenciu. A vôbec by som sa nebál, zrovnať ich aj s veľkými zahraničnými kapelami. Musím sa priznať, že mám novú obľúbenú tuzemskú bandu a teším sa na ich ďalšiu tvorbu a koncerty.

Vrchol večera nastáva, keď sa na pódium postaví štvorica pánov z Los Angeles SAINT VITUS. Pre toto európske turné sa dali dohromady s pôvodným spevákom Scottom Reagersom, ktorý na nás pôsobí celkom úsmevnym dojmom. Ale len do momentu kým nespustí úvodnú "Dark World". Jeho energický, miestami až strašidelný vokál znie úplne rovnako ako pred tridsiatimi rokmi. Asi za to môže dočasne prerušená aktívna kariéra a ten hlas sa jednoducho nemal ako zničiť.  Starnúci Dave Chandler, ktorému na hlave zostali posledné šedivé zbytky kedysi bujnej hrivy, nás od začiatku drtí mohutným zvukom svojej gitary, ktorá znie presne ako z dosiek. Občas sa teda nechá uniesť a jeho splašené sóla pripomínajú protipožiarny alarm (úsmev), ale to k SAINT VITUS tak trošku patrí. Každú ďalšiu skladbu prežívam intenzívnejšie a pri "War is Our Destiny" explodujem a musím si vykričať hlasivky. Kapela pokračuje v besnom tempe a sype na nás jeden epos za druhým. Nesmie chýbať napríklad "Zombie Hunger", "White Magic/Black Magic",  "Burial at Sea", titulná "Saint Vitus" z prvej dosky, alebo pre mnohých eargasmická "Born Too Late" na záver. Keď sa spojí muzikantská precíznosť, energia a nadšenie kapely s dobrým zvukom vo Vopici, je o veľký zážitok postarané. Neviem ako by to celé vyzeralo s Winom, ale v tomto zložení koncert dopadol až nad moje očakávania. Setlist vytvorený prevažne zo skladieb, na ktorých spieval Scott mnohých z nás tento večer absolútne odrovnal a dobil energiou až na maximum. Mňa teda určite a z tohto zážitku budem čerpať ešte dlho. SAINT VITUS v utorok prišli a ukázali kto je kráľom doom metalu. Verím, že to nebolo moje prvé a zároveň aj posledné stretnutie s legendou.


Pohled čtvrtý: Bubu

Proč se ještě v dnešní době ještě někdo zajímá o kapelu, která vizuálně vypadá, že kytarovej hippie dědek na speedu sebral svýho kámoše přímo z gauče, postavil ho za mikrofon, na basu přibrali dlouhovlasýho bráchu Jirky Lábuse a za bicí posadili monstrum s touhou zdemolovat každou bicí soupravu, co mu stojí v cestě?  Protože tihle chlápci vám nakopou prdel jako málokdo.

Kapela musela uzpůsobit letošní evropské turné tomu, že současný zpěvák Scott „Wino“ Weinrich má od loňska, díky pytli plnému dobrot, který se norským celníkům nezdál tak úplně malý pro osobní potřebu, zákaz vstupu nejen do Norska, ale i do celé EU. Proto dorazila s původním zpěvákem Scottem Reagersem, který nazpíval jejich první dvě desky „Saint Vitus“ a „Hallow´s Victim“ a mástrpís z poloviny devadesátek, „Die Healing“. Této éře byl také až na závěrečný killer „Born Too Late“ přizpůsoben setlist. Atmosféra byla skvělá hned od začátku, ale „War Is Our Destiny“ odehraná zhruba v polovině setu rozehřála kotel  na teplotu varu a v tomto modu se pokračovalo až do konce. Prostě, jízda par excellence. Je zajímavé si uvědomit, že na kapelu, která sice přišla cca deset let po BLACK SABBATH, ale prdel podladila snad i jim, přijde 70 lidí a zmínění BS plní haly. Život holt není extra spravedlivej. Takže, příště možná i Winem, nebo, podle návštěvnosti, taky nikdy nebo u sousedů.


Fotky: Štěpán


Setlist THE TOWER:

  • Bloody Fields
  • Blood of the Romans
  • Mausoleum
  • Virgin Commando
  • Ageless Slumber


Setlist SAINT VITUS:

  • Dark World
  • One Mind
  • Zombie Hunger
  • War Is Our Destiny
  • White Magic/Black Magic
  • Psychopath
  • White Stallions
  • Burial at Sea
  • Look Behind You
  • Saint Vitus
  • Born Too Late


Zveřejněno: 15. 06. 2015
Přečteno:
3327 x
Autor: Redakce | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

01. 07. 2015 22:13 napsal/a tom.ajara
...
jsem fakt čůrák, že jsem si nechal ujít tenhle koncert!
15. 06. 2015 20:45 napsal/a Coornelus
Bylo to pěkný
Ještě hodinu před odjezdem jsem nevěděl, jestli vyrazim, ale kdyby ne, tak bych si rval vlasy. Kluci z domova důchodců to slušně rozjeli :-) Lábus byl, ale slušně zkamenělej. Fotka se Štěpánem mluví jasnou řečí :-))) Jestli tohle tour dojedou ve zdraví dokonce, tak se z něj budou tři měsíce kurýrovat v lázních :-)))