Peťan, aneb jak to viděl zjev přitahující hlavně revizory:
Festivalovou sezonu pro mě letos otevíral plzeňský Metalfest, který každoročně láká na pestrou skladbu kapel všemožných metalových i rockových odnoží. Dlouho nebylo jasné, zda se Metalfest uskuteční v nově zrekonstruovaném amfiteátru Lochotín či ne. Nakonec byla vleklá „kauza“ úspěšně vyřešena a všichni přijali resumé s povděkem. I mě se opravený amfík a přilehlý park líbil a koneckonců i line-up byl letos více než lákavý. A to i přes to, že jsme dlouho dopředu věděli, že tentokrát sobotní program vynecháváme kvůli přesunu na svatbu zpátky na jih Čech. Nevadí, vždyť TESTAMENT a TANKARD jsem viděl několikrát a tihle přátelé se berou jednou za život (úsměv). V pátek volíme cestu vlakem už ráno. Nastupuji do rychlíku ve Strakonicích a se Žakynem a Pájou otevíráme první pivka z náročného víkendu. Cesta ve společnosti „mezinárodních kupéček“ i přes výluku utekla příjemně. V Plzni nás přivítá šílené vedro a nenasytný revizor v tramvaji. „Revizora“ od CITRONU pouštět nemusíme, všichni (s vědomím, že svým zjevem přitahujeme pozornost nejen nebohých „civilistů“, ale i revizorů) máme lístek (úsměv). Uchylujeme se v kempu ke zbytku výpravy, která je zde od čtvrtka.
Do rozpáleného amfiteátru přicházíme až před německou heavy metalovou legendu GRAVE DIGGER. Zdravíme se s dalšími kamarády a čekáme, až začne Kopáč hrobů konat svou povinnost. Ačkoliv GRAVE DIGGER nikdy nepatřili mezi moje top kapely, jejich stará alba mám rád. Pravda, dlouho jsem je neslyšel, ale mám je stále zafixované v paměti. Stejně tak mám zafixované jejich dva koncerty, které jsem měl možnost vidět. A že to byla jízda! To se ale tentokrát říci nedá. Veteráni se snažili sebevíc, ale zvuk, který byl poněkud zahuhlaný a hlavně potichu, celý set dokonale pokazil. Zkrátka za tu hodinu hraní mě GRAVE DIGGER nedokázali nakopnout a to ani vypalovačkou „Heavy Metal Breakdown“, která v závěru nemohla chybět. Kytary hrály kdesi v pozadí a tak jediné, co lze vyzdvihnout, je Chrisův nakřáplý vokál a jeho pěknou džísku (úsměv). Tentokrát se to prostě nepovedlo.
To jsem ještě nevěděl, co zažiju po tom. OVERKILL jsou podle mého názoru jedna z nejlepších kapel naživo vůbec a také důvod, proč jsem se v pátek do Plzně vydal. Veterány z New Jersey jsem viděl několikrát a pokaždé mě spolehlivě odrovnali. Tentokrát tomu bylo jinak. Důvod? Zvuk! Od samého začátku jsme se po sobě nechápavě dívali. „Kurva co to má bejt?“ Z pódia se hrnul hluk z Verniho basy, sem tam nějaký riff, pár pasáží z Bobbyho vokálu a kopák. Jsem nasranej, takhle zazdít kapelu… Postupem času se to lehce zlepšilo, ale ke kvalitnímu zvuku to mělo hodně daleko. OVERKILL se snažili jako vždy na 120 %, ale pro mě se kvůli zvuku jednalo o jejich nejslabší set, který jsem měl možnost vidět. Na druhou stranu – je až neuvěřitelné, co tihle více než padesátníci stále předvádějí. Bobby „Blitz“ je démon a zpívá mu to pořád skvěle. Thrashový Lemmy – D. D. Verni je také nezaměnitelnou postavou a se svým typickým postojem a koženou vestou je druhou ústřední postavou OVERKILL. Díky tomu, že znám jednotlivé skladby nazpaměť, poslech je pro mě jednoduší. Během hodiny OVERKILL nasázeli mix nových skladeb a starých vypalovaček. Namátkou pak „Rotten to the Core“, „Hello from the Gutter“, „Ironbound“, „In Union We Stand“ či stále novotou vonící „Armorist“ a „Bitter Pill“. Závěr pak obstarala tradiční hymna „Fuck You!“.
Já mizím na vlak domů. Pro dnešek stačilo, zítřek bude náročnější. MOONSPELL jsou dobří, naživo mě bavili, ale úplně je nevyhledávám. Melodickej death metal není death metal (úsměv) - ARCH ENEMY mě nikdy nebavili s Angelou, nebaví mě ani s Alissou a bavit mě nebudou ani s Boženou. (smích)
KubaAjz, aneb dojmy požírače drůbežích paštik:
Je pátek ráno, za sebou mám dvě celodenní směny (13 a 14 hodin), skoro všechny víkendy pracovní a tak 3 volné dny na pořádnou dávku metalu jest ta pravá očista těla i duše. Výprava je tentokrát skutečně početná, tzn. jedu sám. Nijak zvlášť se tím nermoutím, jsem od přírody „vlk samotář“ a tak mi nic nebrání užít si 3 dny plné skvělé muziky. Ráno si tisknu program, přestavuji auto, balím a vůbec všechno až na poslední chvíli. Dřív prostě nebyl čas. Poslední zastávka v sámošce, kde kupuji vše nutné k přežití (2 paštiky z kuřecích kůží, pecen chleba, konzervu párků s fazolí a energetické nápoje).
Cesta v poklidu, za něco přes 2 hodiny jsem na místě. Trochu bloudím, než se mi podaří zajet do kempu, ale vše zvládám levou zadní. Než se pustíme do víru metalu, mohl bych na tomto místě shrnout, co se mi líbilo a nelíbilo. Začnu pozitivy: kemp je zadarmo, všechno jelo přesně podle programu, parádní areál – vždy je kde si sednout a vždy je vidět na podium, stylová různorodost (snad jen black letos chyběl), pitná voda v areálu zdarma, rozumné konce hracích dnů ve 23 hodin, točené nealko pivo, a v neposlední řadě chválím dokonalý zvuk! Špuntů do uší nebylo potřeba, naprosto přesná vyváženost hlasitosti! Zápory mě žádné nenapadají… snad jen bych přidal ještě jeden den... fakt se mi nechtělo domů!
Myslím, že můžeme jít na kapely. Cesta z auta do areálu mi zabrala něco kolem 10 minut, nechávám se opáskovat a během chviličky jsem uvnitř dění. Stíhám posledních několik písniček WARHAWK, melodický power metal se zpěvačkou z mých rodných Budějovic. Na rozjezd to nebylo špatné. Na podobnou notu jedou i Rakušané SERENITY, sleduji asi půlku setu a pak si jdu obejít areál a distro stánky. V jediném stánku kde kromě hadrů prodávají i hudební nosiče, zakupuji nové LP UNLEASHED (mimochodem nádherná záležitost, jak hudba tak i obal). Desku nesu do auta.
Vracím se na BATTLE BEAST, před pár lety jsem je viděl ve Zlíně na zimním Masters of rock, kde mě jejich heavy-power metal docela bavil. Stejně je tomu i dnes. Pěkná solíčka, chytlavé refrény, pěkný hlas zpěvačky. Bavil jsem se! První velké jméno dnešního dne nosí legenda heavy metalu GRAVE DIGGER. Klávesák v kostýmu smrtky, ostatní jsou i přesto plni života! Přiznám se, že jejich tvorbu krom prvního alba nemám příliš naposlouchanou, a tak mě nejvíce potěšila závěrečná pecka „Heavy metal breakdown“, ale i zbytek setu mě velice bavil!
OVERKILL ze sebe neúnavně sypou jedno album lepší než druhé, stejně neúnavný byl i dnešní set. Energie z podia přímo sálala. Chytlavá thrashová hoblovačka, nezaměnitelný hlas Bobbyho Blitze a 70 minut zabijáckého metalu! Jdu si odpočinout do auta a vracím se na dnešní hlavní kapelu ARCH ENEMY. Nikdy dřív jsem je na živo neviděl, ani jejich desky neposlouchal, sem tam jsem někde zahlídl jejich klip, tu přečetl rozhovor a tak jsem byl zvědav, jak na mě kapela zapůsobí. A musím se bez mučení přiznat, že mě ARCH ENEMY doslova usadili na prdel. Naprostá vyváženost heavy a death metalu tak přesně, jako jsou propletené barvy ve znaku jing-jang. Všechno dokonale sedělo, propracované kytarové postupy. Tvrdost nerušila melodičnost a nad tím vším kraloval growling povýšený na zpěv. Celou hodinu a půl jsem se ani na vteřinu nenudil. Přidávám si jejich poslední desku „War eternal“ na svůj nekonečný seznam vinylů, co si musím do budoucna pořídit.
Fotky: Ignor
Festivalovou sezonu pro mě letos otevíral plzeňský Metalfest, který každoročně láká na pestrou skladbu kapel všemožných metalových i rockových odnoží. Dlouho nebylo jasné, zda se Metalfest uskuteční v nově zrekonstruovaném amfiteátru Lochotín či ne. Nakonec byla vleklá „kauza“ úspěšně vyřešena a všichni přijali resumé s povděkem. I mě se opravený amfík a přilehlý park líbil a koneckonců i line-up byl letos více než lákavý. A to i přes to, že jsme dlouho dopředu věděli, že tentokrát sobotní program vynecháváme kvůli přesunu na svatbu zpátky na jih Čech. Nevadí, vždyť TESTAMENT a TANKARD jsem viděl několikrát a tihle přátelé se berou jednou za život (úsměv). V pátek volíme cestu vlakem už ráno. Nastupuji do rychlíku ve Strakonicích a se Žakynem a Pájou otevíráme první pivka z náročného víkendu. Cesta ve společnosti „mezinárodních kupéček“ i přes výluku utekla příjemně. V Plzni nás přivítá šílené vedro a nenasytný revizor v tramvaji. „Revizora“ od CITRONU pouštět nemusíme, všichni (s vědomím, že svým zjevem přitahujeme pozornost nejen nebohých „civilistů“, ale i revizorů) máme lístek (úsměv). Uchylujeme se v kempu ke zbytku výpravy, která je zde od čtvrtka.
Do rozpáleného amfiteátru přicházíme až před německou heavy metalovou legendu GRAVE DIGGER. Zdravíme se s dalšími kamarády a čekáme, až začne Kopáč hrobů konat svou povinnost. Ačkoliv GRAVE DIGGER nikdy nepatřili mezi moje top kapely, jejich stará alba mám rád. Pravda, dlouho jsem je neslyšel, ale mám je stále zafixované v paměti. Stejně tak mám zafixované jejich dva koncerty, které jsem měl možnost vidět. A že to byla jízda! To se ale tentokrát říci nedá. Veteráni se snažili sebevíc, ale zvuk, který byl poněkud zahuhlaný a hlavně potichu, celý set dokonale pokazil. Zkrátka za tu hodinu hraní mě GRAVE DIGGER nedokázali nakopnout a to ani vypalovačkou „Heavy Metal Breakdown“, která v závěru nemohla chybět. Kytary hrály kdesi v pozadí a tak jediné, co lze vyzdvihnout, je Chrisův nakřáplý vokál a jeho pěknou džísku (úsměv). Tentokrát se to prostě nepovedlo.
To jsem ještě nevěděl, co zažiju po tom. OVERKILL jsou podle mého názoru jedna z nejlepších kapel naživo vůbec a také důvod, proč jsem se v pátek do Plzně vydal. Veterány z New Jersey jsem viděl několikrát a pokaždé mě spolehlivě odrovnali. Tentokrát tomu bylo jinak. Důvod? Zvuk! Od samého začátku jsme se po sobě nechápavě dívali. „Kurva co to má bejt?“ Z pódia se hrnul hluk z Verniho basy, sem tam nějaký riff, pár pasáží z Bobbyho vokálu a kopák. Jsem nasranej, takhle zazdít kapelu… Postupem času se to lehce zlepšilo, ale ke kvalitnímu zvuku to mělo hodně daleko. OVERKILL se snažili jako vždy na 120 %, ale pro mě se kvůli zvuku jednalo o jejich nejslabší set, který jsem měl možnost vidět. Na druhou stranu – je až neuvěřitelné, co tihle více než padesátníci stále předvádějí. Bobby „Blitz“ je démon a zpívá mu to pořád skvěle. Thrashový Lemmy – D. D. Verni je také nezaměnitelnou postavou a se svým typickým postojem a koženou vestou je druhou ústřední postavou OVERKILL. Díky tomu, že znám jednotlivé skladby nazpaměť, poslech je pro mě jednoduší. Během hodiny OVERKILL nasázeli mix nových skladeb a starých vypalovaček. Namátkou pak „Rotten to the Core“, „Hello from the Gutter“, „Ironbound“, „In Union We Stand“ či stále novotou vonící „Armorist“ a „Bitter Pill“. Závěr pak obstarala tradiční hymna „Fuck You!“.
Já mizím na vlak domů. Pro dnešek stačilo, zítřek bude náročnější. MOONSPELL jsou dobří, naživo mě bavili, ale úplně je nevyhledávám. Melodickej death metal není death metal (úsměv) - ARCH ENEMY mě nikdy nebavili s Angelou, nebaví mě ani s Alissou a bavit mě nebudou ani s Boženou. (smích)
KubaAjz, aneb dojmy požírače drůbežích paštik:
Je pátek ráno, za sebou mám dvě celodenní směny (13 a 14 hodin), skoro všechny víkendy pracovní a tak 3 volné dny na pořádnou dávku metalu jest ta pravá očista těla i duše. Výprava je tentokrát skutečně početná, tzn. jedu sám. Nijak zvlášť se tím nermoutím, jsem od přírody „vlk samotář“ a tak mi nic nebrání užít si 3 dny plné skvělé muziky. Ráno si tisknu program, přestavuji auto, balím a vůbec všechno až na poslední chvíli. Dřív prostě nebyl čas. Poslední zastávka v sámošce, kde kupuji vše nutné k přežití (2 paštiky z kuřecích kůží, pecen chleba, konzervu párků s fazolí a energetické nápoje).
Cesta v poklidu, za něco přes 2 hodiny jsem na místě. Trochu bloudím, než se mi podaří zajet do kempu, ale vše zvládám levou zadní. Než se pustíme do víru metalu, mohl bych na tomto místě shrnout, co se mi líbilo a nelíbilo. Začnu pozitivy: kemp je zadarmo, všechno jelo přesně podle programu, parádní areál – vždy je kde si sednout a vždy je vidět na podium, stylová různorodost (snad jen black letos chyběl), pitná voda v areálu zdarma, rozumné konce hracích dnů ve 23 hodin, točené nealko pivo, a v neposlední řadě chválím dokonalý zvuk! Špuntů do uší nebylo potřeba, naprosto přesná vyváženost hlasitosti! Zápory mě žádné nenapadají… snad jen bych přidal ještě jeden den... fakt se mi nechtělo domů!
Myslím, že můžeme jít na kapely. Cesta z auta do areálu mi zabrala něco kolem 10 minut, nechávám se opáskovat a během chviličky jsem uvnitř dění. Stíhám posledních několik písniček WARHAWK, melodický power metal se zpěvačkou z mých rodných Budějovic. Na rozjezd to nebylo špatné. Na podobnou notu jedou i Rakušané SERENITY, sleduji asi půlku setu a pak si jdu obejít areál a distro stánky. V jediném stánku kde kromě hadrů prodávají i hudební nosiče, zakupuji nové LP UNLEASHED (mimochodem nádherná záležitost, jak hudba tak i obal). Desku nesu do auta.
Vracím se na BATTLE BEAST, před pár lety jsem je viděl ve Zlíně na zimním Masters of rock, kde mě jejich heavy-power metal docela bavil. Stejně je tomu i dnes. Pěkná solíčka, chytlavé refrény, pěkný hlas zpěvačky. Bavil jsem se! První velké jméno dnešního dne nosí legenda heavy metalu GRAVE DIGGER. Klávesák v kostýmu smrtky, ostatní jsou i přesto plni života! Přiznám se, že jejich tvorbu krom prvního alba nemám příliš naposlouchanou, a tak mě nejvíce potěšila závěrečná pecka „Heavy metal breakdown“, ale i zbytek setu mě velice bavil!
OVERKILL ze sebe neúnavně sypou jedno album lepší než druhé, stejně neúnavný byl i dnešní set. Energie z podia přímo sálala. Chytlavá thrashová hoblovačka, nezaměnitelný hlas Bobbyho Blitze a 70 minut zabijáckého metalu! Jdu si odpočinout do auta a vracím se na dnešní hlavní kapelu ARCH ENEMY. Nikdy dřív jsem je na živo neviděl, ani jejich desky neposlouchal, sem tam jsem někde zahlídl jejich klip, tu přečetl rozhovor a tak jsem byl zvědav, jak na mě kapela zapůsobí. A musím se bez mučení přiznat, že mě ARCH ENEMY doslova usadili na prdel. Naprostá vyváženost heavy a death metalu tak přesně, jako jsou propletené barvy ve znaku jing-jang. Všechno dokonale sedělo, propracované kytarové postupy. Tvrdost nerušila melodičnost a nad tím vším kraloval growling povýšený na zpěv. Celou hodinu a půl jsem se ani na vteřinu nenudil. Přidávám si jejich poslední desku „War eternal“ na svůj nekonečný seznam vinylů, co si musím do budoucna pořídit.
Fotky: Ignor
