Debut je to trochu speciální, na jedné straně dvanáctipalce je zaznamenána hudba, na druhé se nachází obrázek. Tahle forma, jednostranný nosič, je mi mnohem sympatičtější než něco menšího, co se musí na talíři pořád otáčet. PRŮMYSLOVÁ SMRT se prezentuje nejen zajímavou muzikou, ale i její texty nesou zásadní poselství. A protože jsem vcelku marně pátral po nějakých podrobnostech ze života kapely, přeptal jsem se na možnost rozhovoru, a protože pánové kývli, je tady.
Zdravím, sice jste na scéně řadu let, ale příliš informací o PRŮMYSLOVÉ SMRTI k dispozici není. Otázky týkající se historie nemám zrovna v oblibě, ale vy jste „nepopsaný list“, tak se tomu nevyhneme. Je do dnešních dnů v sestavě nějaký zakládající člen? Můžete zavzpomínat na začátky kapely? V jakém složení a proč vznikla?
Mičl: Zdar Johane. Předem díky za otázky a prostor na stránkách Fobia. Začnu asi tetrisem, haha. S Johanem a Frištou se známe od základky a s Peťákem od střední. Členové kapely byli (v některých případech stále jsou) různě promícháni v následujících uskupeních: Proletáři všech zemí (punk/underground), Flying shits (emohardcore), Human steak (grunge/drone), Messerschmitt 109 (crust/punk), RPO (hardcore/punk), Forever Krang (crazy/gore), Raving Ed (grind), Disbeatless (crust/metal), Past na důchotce (punk), Scorbiti Kurdan (hardcore/punk) a Kopni fízla do hlavy (elektro). To je myslím všechno. PRŮMYSLOVÁ SMRT vznikla prapůvodně jen jako boční sranda projekt s úchylnou myšlenkou hrát rychle a provokovat nechutnou a polonahou show, k tomu nakonec ale nikdy nedošlo. Již na počátku ve zkušebně se něco zvrtlo a začali jsme hrát hardcore/punk s angažovaným poselstvím. To bylo před 12 lety.
Peťák: Krátce na to, když jsem přišel do Průmky, Johan domluvil tour do Německa, nahráli sme v garáži krutopřísný DIY demo na CD-R a Iva udělala ručne malovaný trika s našim logem, aby sme sebou něco měli, haha... Další rok sme nahráli split s Kobrou XI a domluvili si přes lidi, co sme potkali v Německu, tour přes Belgii, Holandsko, Francii a Německo. Další rok split LP s Valhalla Pacifists z Leedsu/UK a tour Francie/Baskicko společně s Human Steak. Potom se nám poštěstilo, že nás s sebou vzali na tour Lycanthrophy a s nima sme se podívali až do Portugalska a rok potom taky s nima do Británie... split EP s Rapsod a teď one sided LP… úžasný. (úsměv)
Frišta: Zdarec, jen bych doplnil, že jsme tenkrát chtěli hrát sudetoněmeckej fekal hardcore prasopal s jackama od kytar v zadku, ale jak říkal Mičl, nikdy k tomu nedošlo! A než jsme se dostali k prvnímu černýmu asfaltu, tak jsme vypustili dvě kazetový splitka s LOBOTOMIA (crustgrind) a DOBRONIČANKA (hardcore death) a celkem povedenej split CD-R s brazilskou smečkou SOCIAL CHAOS.
Johan: Kluci už to víceméně popsali výše. Na začátku fungování jsme byli všichni opravdu natěšení a nadšení hrát do úmoru. Byl to pro nás nový svět, viděli jsme poprvé Evropu, velký západní města, squaty, lidi a silnou DIY scénu, která podporovala hardcore muziku. Na začátku to bylo hodně těžký – kdo by měl zájem dělat show pro neznámou hardcore kapelu. Celé se to muselo dělat na koleně, být aktivní, komunikovat, organizovat koncerty, pomáhat jiným lidem. Dnes po 12 letech mi to připadá už nereálné, co jsme všechno zvládli.
Jak jste přišli na název PRŮMYSLOVÁ SMRT? Jihlavsko, myslím, nepatří mezi průmyslové bašty republiky, těžký průmysl se ve městě asi nenachází, životní prostředí je taky v lepším stavu než v řadě jiných míst...
Mičl: Název PRŮMYSLOVÁ SMRT vznikl v Havlíčkově Brodě v legendárním a dnes už neexistujícím klubu Vagon. Hráli jsme tam myslím s naší kapelou Flying shits na punkový akci. Pamatuju si, že jsem si tam rozsekl ruku o nějakej střep na zemi a letěl jsem na hajzl hodit to pod studenou vodu. No a jak tam tak stojím s tou rukou v umyvadle, vypotáceli se od pisoárků Bibi (první basák Průmky) a Johan a s nima podivný týpek, kterýmu jsme říkali Mizantrop. Kluci vedli nějakou diskuzi o právech zvířat, velkochovech atd., a v jednu chvíli Mizantrop najednou povídá památnou větu: „Jako rozumíš, přece to je průmyslová smrt tohleto…“, no a bylo to. Tohle myslím je skoro doslovnej přepis tý historky, haha.
Frišta: A nezapomeň dodat, že jsi pak s tou rukou odmastil celej koncert Proletářů a odmastit ten zakrvácenej krk muselo až ředidlo! (smích)
Johan: Je to legendární situace. Kdyby ses v tomhle článku našel a zjistil, že tenkrát na tom hajzlu jsi to byl ty, tak nás prosím kontaktuj. Máš u nás desku.
S jakou muzikou jste začínali? Někde jsem zachytil cosi o grindu... Bylo to třeba tím, že jste na složitější muziku neměli instrumentální schopnosti? Měl (má) někdo v kapele hudební vzdělání, nebo jste klasičtí samouci?
Mičl: Ne, nikdo nemá hudební vzdělání a určitě jsme nezačínali jako grind kapela, ba naopak. Chtěli jsme hrát od začátku co nejrychleji, ale chvíli nám trvalo, než jsme se to vlastně naučili. Budeš se asi docela divit, ale první dvě studiový nahrávky jsou docela dost melodickej hardcore stylem ne nepodobnej třeba Gorilla Biscuits nebo Better than a thousand. Nevím, jestli ty nahrávky se dají někde sehnat, ale v průmyslových archivech mají svoje pevné místo, pro nás jsou kult. Před pár lety jsme v Polné zahráli koncert jako „Průmyslová smrt – old school version“, kde jsme hráli vály skoro jen z prvního CD-rka a byla to solidní sranda. Znělo to fakt nadřeně, někdy bych to rád zopakoval.
Peťák: Cosi o grindu zaslechneš nejvíc od Frišty. (úsměv) Já jsem začínal ve Flying Shits, kde jsem se vlastně učil hrát na kytaru.
Frišta: Tak náhodou já se snažil bejt hudebně vzdělanej. Já jsem třeba začínal v 10 letech na tahací harmoniku a přidal si k tomu ještě balet, pak jsem přešel na klavír, jenže mi můj strejda ukázal ve 13 svou deathmetalovou a punkovou sbírku kazet (a jedno CD a to bylo zrovna od PATHOLOGIST – úsměv) a můj hudební směr se začal obracet úplně jinam. Vykašlal jsem se na etudy, zahodil elasťáky, napíchal do kalhot sichrhajsky, koupil první bicí a začal hrát u našich na půdě, což vydrželi jen 2 dny. (úsměv) A tak nějak jsem se na ty bubny naučil mydlit ještě s první kapelou PVZ a vlastně, až od nás odešli Mičl s Johanem (oba basa), zformoval se po čase zárodek PRŮMYSLOVÝ SMRTI! Valili jsme undergroundy, punky, rychlý punky, ale mě to furt táhlo poslouchat a hrát jěště větší bruty a až vlastně v prváku jsem poprvý uslyšel grindcore, a takhle rychlý bicí jsem do tý doby u žádný HC punkový ani deathmetalový kapely neslyšel a to mě úplně učarovalo a dodnes v tom jedu. Mám rád rychlou extrémní muziku, takže dneska najdeš v mojí sbírce motýlů grind, goregrind, death, black, brutal death... a tak to mám rád a je mi jedno, že se to někomu nelíbí, já z toho prostě seru!!!
Johan: Kámo, jednou takhle koukám z okna jako malej kluk, jak jde táta z práce od autobusu a v rukách má obrovskou krabici. Byla to naše první barevná televize a hned druhý nebo třetí den bylo v televizi ESO. Na tom jsem začínal. Pak jsem potkal na dětským táboře kluky z Prahy, měli kazetu E!E a bylo jasno. Pak jsem přečetl knihu o Nirváně a spadl jsem do grunge – zde se zmiňovali o militantní punkové kapele Milion of the dead cops, v situaci kdy Kurta zabásli policajti. Po cca 8 letech jsme s MDC společně vystupovali na podiu. (úsměv) Můj výčet srdcovek je: Youth of today, Balaclava, Shelter, Catharsis…
Držela vám sestava, nebo docházelo k častým výměnám muzikantů? Kolik lidí kapelou prošlo? Od kdy hrajete v aktuální sestavě?
Mičl: V této sestavě spolu hrajeme 11 let. První rok hrál s náma na basu Bibi a po něm rovnou nastoupil Peťák. Jedna změna pak byla ještě v roce 2006, kdy jsme hodili lano kamarádovi Šumbovi, kterej s náma drhnul druhou kytaru a odjel francouzský turné, ale po roce odešel. Jsme dobrý kámoši dodneška, díky kluci.
Frišta: Jsem rád, že jsme neměli nějaký veliký rošády ohledně sestavy! Tahle sestava je ta nejlepší, drží po kupě, jak má, všichni víme, co od druhýho čekat a myslim si, že kdyby z nás někdo jednou odešel, tak to bude asi konec PS!
Johan: Myslím, že jsme spolu vydrželi tak dlouho, protože se umíme navzájem zdravě poslat občas do prdele. Pak zajdem na pivo a na cigárko a je vše vklidu. Není proč řešit nějaký blbosti.
Máte na kontě celou řadu nahrávek na všech možných nosičích. Když zatím necháme stranou aktuální desku, který ze starších počinů považujete za nejpodařenější a proč?
Mičl: Za mě asi split singl s Rapsod. Je nejvíc satan, haha. A pak určitě už zmíněný první CD-rko, k melodickýmu hardcoru mám vztah dodneška a na některý z těch válů bych si vzpomněl, kdybyste mě vzbudili uprostřed noci.
Frišta: Mám rád všechny naše nahrávky! Každá vznikala v určitý době a měla svoje kouzlo! Jsou to naše děti a nejde říct, že jedno mám radši, než to druhý!
Johan: První album! Jednoznačně! Musíme kluci udělat kambeg + tour po ČR.
Spoustu věcí jste vydali na vinylech, což je pro řadu lidí nejsympatičtější formát. Před pár lety byly gramodesky na odpis, dnes se chce na asfaltu prezentovat skoro každý, nejen v HC a punku scéně. Jak se na tuhle možná i módní vlnu díváte? Patříte mezi sběratele vinylů?
Mičl: Jo jasný, desky sbírám spoustu let, ale nejsem fanatik, co by za to utratil poslední korunu, snažím se bejt rozumnej, haha. Větší část mý sbírky tvoří hlubokej metalovej underground, thrashcore, starej hardcore a punk. Tu menší pak i různý indie věci a haluze. Po letech mě přestalo bavit objednávání poštou, radši zajdu do nějakýho shopu, když jsem v Praze a občas koupím i něco na koncertě/festivale. Ty hlavní kapely/labely, co mám rád, samozřejmě dál musím objednávat, ty nejsou běžně dostupný, ale snažím se to minimalizovat. S otázkou módní vlny máš dozajista pravdu, s nástupem internetu a stahování hudby šel CD formát v podstatě do kytek, a major labely si uvědomily, že vinyl formát je v podstatě jediná věc, za kterou je hudební fanda ochotnej dát peníze. Na druhou stranu mýho okruhu zájmů se to ale netýká, protože v hardcoru a celkově undergroundu nikdy desky vycházet nepřestaly, takže tady se ani o módu ani o byznys nejedná. Je to tradice.
Peťák: No jo… To víš, že mám doma gramofon a polici plnou desek, co mám moc rád, jinak si to ani moc představit nedokážu, takový perly jako Earthride, Insuciety, Perth Express, Artymus Pyle... Vlastně ani nevím, kde bych na jiným formátu hledal, kromě mp3 na nějakým blogu, ale to není ono... Jak čuchneš k vinylu a pochopíš ho, tak seš chycenej a nic ti nepomůže, haha. Máš pravdu, že před pár lety těch vinylů tolik nebylo, ale nebylo jich tolik ve velkých obchodech apod. Já si vlastně gramec koupil kvůli tomu, že undergroundová muzika, co mě zajímá, v drtivý většině vychází výhradně na asfaltu. Tím pádem do jaký míry se jedná o módní vlnu ve velkým byznysu to fakt netuším, to vědí lidi, co sestavujou jejich byznys plány.
Frišta: Jojo, na vinylu je toho teď mraky, ale když mám chuť na sladké, tak si vybírám. (úsměv)
Johan: Vinyl je dobrý nosič. Retro, ale nepřekonaný. Mám kolem 50 desek – hodně heavy metalu – mám desku Twisted Sister. (úsměv)
Pojďme k „Invazi změn“, vaší poslední nahrávce, kterou považuju za vydařené dílo. Narozdíl od stylových souputníků jste neponechali nic náhodě, nahrávali jste (kromě zpěvu) ve studiu a ne někde ve zkušebně, obal jste svěřili dá se snad říci profíkovi... Napřed bych se zeptal, proč zrovna studio Hellsound? Přece jen to nemáte z Jihlavy do Čestic co by kamenem dohodil... Blíž byste obdobné podmínky nenašli? Proč jste zpěvy nahrávali ve studiu AB Records?
Mičl: Vše vysvětlím. My jsme s Honzou spolupracovali už na split singlu s Rapsod. Spolupráce se nám tehdy moc líbila, takže jsme se rozhodli využít jeho služby znovu. Co ale bylo nemilé, bylo to, že jsme zjistili, že Honza není robot, což se předtím nezdálo, haha. Před námi nahrával několik měsíců v kuse bez pauzy a byla vidět velká únava atd. Stalo se to, že s průběhem nahrávání ani s výsledkem jsme nebyli spokojeni, tak jak jsme doufali, takže jsme se rozhodli dát matroš na nějaký čas k ledu, abychom si od toho odpočinuli a rozhodli se co dál. A dál je to nasnadě. Nelíbily se mi některý vály, jak jsou nazpívaný, takže jsem se spojil se starým známým Andym a přetočil jsem celý zpěvy znova. Andy je týpek známej tím, že kdysi míval studio Megasound, v kterým vznikaly první nahrávky Gride, Mrtvá budoucnost myslím atd., a i my jsme s ním svého času dost spolupracovali, takže nám vyšel vstříc, díky kámo. Jeho nový studio je super, mrkněte na www.nahravani.cz. Motivace byla jasná, známe se a víme co čekat a hlavně studio mám pár kiláků za domem, haha. No a potom jsme to poslali zpátky Honzovi na přemasterování s připomínkama, jak by to mělo vypadat a dopadlo to myslím nejlíp, jak mohlo. Ta nahrávka z vinylu jde stylem, jakým zníme naživo a tak by to mělo být. Co se týče případného příštího nahrávání někdy v budoucnu, asi zvolíme některé studio v Brně nebo jeho okolí. Důvod je zde taky jasnej, dva a půl člena kapely už tu žije.
Peťák: Honza Kapák je frajer. Odstup těch pár měsíců a přetočení zpěvu tomu všemu jenom prospělo.
Frišta: K tomu přetáčení zpěvů. Byl jsem z toho tenkrát dost rozčarovanej a to jsem magii nikdy v lásce moc neměl. (úsměv) Než jsme šli do studia, tak jsme zkoušeli jak divý, měli vizi, jak to bude vypadat a pak to najednou tak nebylo. Další průtahy, lidi se pořád ptali, kdy už to bude venku, tak jsem z toho nadšenej moc nebyl. Dokonce jsme byli mám pocit trošku v hejtu, co Mičle? (úsměv) Ale Mičl na tom pak brutálně zamakal a je z toho tenhle válec, co se na tebe z tý desky vyvalí! A dneska jsem fakt moc rád, že to takhle dopadlo a za tou nahrávkou si fakt kurva stojím!
Jak dlouho dohromady nahrávání trvalo?
Mičl: S trochou nadsázky můžu říct, že vzhledem k výše uvedeným skutečnostem jsme se vešli asi do tři čtvrtě roku, haha.
Líbí se mi, že v rámci možností máte skladby pestré, není to jen monotónní rychlopalba... Jako autor hudby je uvedená celá kapela, takže asi skládáte dohromady, ve zkušebně... Ale někdo asi nosí prvotní nápady, na kterých pak společně pracujete. Shodnete se na všem rychle, bez hádek, nebo jste schopni se v muzice vrtat a hádat „do krve“? Má v těchhle situacích někdo hlavní slovo?
Mičl: Co se týče počtu válů, tak na prvním místě je určitě Peťák, ten nosí nejvíc songů, a v těsným závěsu pak Johan. Na desce mám tři vály i já (ve všech ostatních kapelách jsem byl vždy basák, tolik na vysvětlenou), takže „Invaze změn“ je umíchaná ze třech různých proudů. Ale ani Frišta nezaostává, nesmím zapomenout. Kdysi vymyslel celou písničku na bicí, a kluci podle bubnování vymysleli riffy, takže taky autorství. Byl to myslím vál „Grinding party“, který můžete slyšet na splitu s Rapsod, je to tak kluci, ne???? A hlavní slovo máme všichni. Občas se stane, že se sejde víc nápadů jak postavit vál, ale v tu chvíli není nic jednoduššího, než že dáme dohromady obě verze a zahrajeme si je po sobě. Žádný hádky nehrozí, protože pak to jen odhlasujeme.
Frišta: Přesně, žádný hádky. Musí se nám to všem líbit a mít to koule! Dřív jsem zkoušel psát trochu texty, ale po slovech jako „stáhls jeho kůži - doprdele růži´“ jsem to přenechal radši Mičlovi. (úsměv)
Vaše texty lze označit jako angažované. Měli jste v tomhle směru jasno od počátků, nebo jste k tomu došli postupně? Co vás v tomhle případě formovalo?
Mičl: Člověče jo, v tomhle bylo jasno od začátku. Chtěli jsme hrát hardcore a chtěli jsme zpívat o věcech, který nás serou. Zajímavý ale je, jak se to časem nemění, ale naopak zesiluje. Naučíš se pozorovat určitý věci a najednou se přistihneš u toho, že jseš fixovanej na určitou problematiku. Je důležitý se zajímat o svět kolem sebe a to jak ten blízkej, tak i ten vzdálenej. Je důležitý vytvářet si názory a je důležitý se taky někam v životě podívat, abys viděl, jak se žije lidem jinde a mohl porovnávat. Je to otázka osobního rozvoje. Největším problémem je ale to, že 90 procent lidí nezajímá vůbec nic a ve výsledku nejsou schopni mít nějakou dlouhodobější vizi. Pak jdou ve volbách zvolit prvního idiota, co má dobrou reklamu. S takovým přístupem se ale nezmění nic. Chtěl bych, aby se lidi víc zajímali o svět, o dění v něm a o lidi kolem sebe. Kdyby se tohle podařilo, tak se za nějaký čas změní i myšlení a celková nálada ve společnosti. Současnej dlouhodobej trend směřování českýho národa, kterej vyniká v povrchnosti, egoismu a pokrytectví, se mi nelíbí a děsí mě. Jestli mě osobně něco formovalo, tak to byla touha pokusit se změnit myšlení lidí.
Řada lidí z HC a punk scény se účastní různých protestů, angažuje se v otázkách práv zvířat... Co nejvíc leží na srdci vám? Jste aktivní i jinde než v muzice?
Mičl: Jako kapela jsme častými účastníky různých benefičních akcí, zpočátku jsme dokonce hráli často bez nároku na honorář nebo se ho sami vzdali (až na výjimky to dnes již neplatí, dlouhodobě to nejde finančně zvládat). Benefity jsou dobrá možnost jak se pokusit změnit běh věcí na lokální úrovni, a dělají se na všechno možné: zvířecí útulky, food not bombs, antifa aktivity, podpora kulturních center atd., a pro nás jako pro kapelu to je nejsnazší forma pomoci, takže pokud by měl někdo zájem, stačí napsat. Osobně se ale neangažuju v jiný aktivitě, ani z dlouhodobýho hlediska nemyslím, že bych to časově zvládal, ale pokud je to možný, tak vždy rád podpořím, to je ale vyloženě o osobních a časových možnostech v danou dobu. PRŮMYSLOVÁ SMRT je hlavní médium, kterým sděluju naše myšlenky do světa, a na tom se určitě nic nezmění.
Frišta: Hudba je můj život – můj svět! Rád podporuju věci, co mají smysl! Jinak se moc ale nikde neangažuju, jen v tý muzice. Já snad ani nic jinýho neumím! Možná chlastat. (úsměv)
Johan: Musím si přiznat, že aktivní už nejsem. Zajdu na koncert, podpořím smysluplný benefit. Zajdu dokonce občas jen ke vstupu zaplatit a pak jdu pryč. Účastnil jsem se akce Brno blokuje. Občas pomáhám organizovat koncert.
Většina lidí nejspíš bude souhlasit, že současný systém není ideální, že politika smrdí od hlavy skoro až k patě, že prorůstání politiky a podnikatelských kruhů vede ke korupci, že obyčejní lidi nikoho z horních kruhů nezajímají... O tom všem vy zpíváte, ale co s tím? Má tahle problematika nějaké řešení? Možná vám někdo nadává do levičáků, ale na druhou stranu, návrat komunistů předpokládám taky není ve vašem programu. Nechci to vůbec zlehčovat, chtěl bych slyšet vaše názory...
Mičl: Ty hele, v tomto případě stejně tak můžu říct, že řešení neexistuje i že jich existuje několik. Záleží jakej si zvolíš úhel pohledu. V Evropě jsou státy, kde dlouhodobě funguje demokracie na sociální úrovni a nedá se říct, že by si jejich občané vyloženě stěžovali. Jasně, já tam nežiju, takže i tak to budu těžko posuzovat, ale třeba blízký soused Rakousko a vzdálenější Švédsko nebo Norsko jsou často skloňovanými případy funkční sociální demokracie. Nerozumím osobně proč už od raných 90. let jsou pro Českou republiku předobrazem demokracie státy jako USA, Anglie a další šunty, když právě v těchto státech kolabuje sociální sféra a školství (doporučuju zjistit si, co se za poslední dva roky v tomto směru děje v Anglii), a naopak na vzestupu je machistickej management, korupce prorůstající do nejvyšších pater parlamentu atd. Těžko říct jestli je na vině naprosto nekritickej obdiv k čemukoliv západnímu, kterej vznikl v pražský kavárenský obci ještě za Havlova života, nebo naprostá ignorance ke světovým dějinám a nedostatek politologickýho vzdělání v hlavách našich politiků. Jenže to je těžký, když spousta z nich jsou buďto strejdové z horní dolní, který by se do vysoký politiky neměli dostat ani náhodou, anebo naopak do sebe zahleděný pitomci s diplomem, který přes svoje ego nevidí na špičku nosu. Po posledních volbách jsem si říkal, že příště už určitě volit nepůjdu, otázka je, v čem nám ale takovej přístup pomůže. V ničem. Řešení je právě ve změně myšlení lidí, o kterým jsem psal už výše. Otázka zda je možný ho dosáhnout nebo ne, je dost diskutabilní, to samozřejmě s těžkým srdcem připouštím. Ale co by mohlo být aspoň trochu reálný, je generační výměna. Jak to myslím? Naši rodiče cinkali klíčema a pak jen čuměli na to, jak jde všechno do prdele. My začínáme o věcech mluvit a řešit je. Je možný, že generace našich dětí vstane a půjde někomu nakopat prdel. Když bych to ale vzal globálně, tak co nám ukazuje historie, je to, že revoluce začíná odzdola. Velké civilizace jako Egypt nebo Řím (jen příklad) se dostaly do nějakého vrcholného stádia, na kterým se ale dlouho neudržely, protože na elitu, která žila v blahobytu, makaly někde dole miliony lidí a otroků, a byla jen otázka času, kdy se to zvrtne. Říše byly tedy nejprve rozloženy zevnitř a pak zvenku rozbity hordama nájezdníků. Nejsem žádnej historik, ale tolik zhruba skutečnost. Podívej se na světový dění i dění u nás a řekni sám, jestli vidíš souvislost. Mně osobně současná situace připadá, jak kdyby nad Polnou na niti visel desetitunovej balvan a za kopcem se blížilo tornádo (což by v dnešním světě globalizací propojených trhů mělo takovej ekonomickej důsledek jako atomovka položená u zemskýho jádra). Takže jakýpak řešení? Buďto nějaký celosvětový osvícení nebo apokalypsa. Jsem dost humánně založenej člověk, takže pokavad to bude možný, budu se vždycky snažit a prosazovat možnost A, haha.
Peťák: Co s tím? Je to jednoduchý, každej musí začít sám u sebe. Jsme jen lidi.
Johan: Souhlasím s Peťákem. Je to všechno celý jenom o nás samotných.
V textech se docela často objevují vulgarismy, které mi popravdě moc nejdou pod nos. Přemýšlíte, kam tahle slova dát a kam už třeba ne? Myslíte si, že jsou skutečně funkční, že by to bez nich nešlo?
Mičl: Človeče, přemýšlím o tom a pokud už v tom textu to slovo je, tak tam je od samýho počátku. Je to něco jako způsob upuštění ventilu a zároveň zesílení významu (jako když si třeba řekneš: Tak, kurva, teď už toho mám dost). Jasně, určitě by to bez nich šlo, taky ne ve všech našich textech se objevují sprostý slova. Některý texty jsou víc lyrický a některý jsou víc nasraný. Navíc my jsme týpci z lidu, takže se s věcma často nemažeme a řeknem, jak to je, na plnou hubu.
Peťák: Když má kapela texty v angličtině a v každým druhým textu se objeví slovo fuck, motherfucker atd., tak si toho nikdo ani nevšimne :-)
Frišta: Když slyším a vidím Mičla, jak tam lítá a řve „kurva, čubko neser!“, tak mě to dost nakopne!Občas mě něco fakt sere a tady s klukama ve zkuši nebo na podiu můžu upustit ten svůj ventil a vybejčit se! Takže mně ty sprostý slova dávaj! (úsměv)
Johan: Tohle patří k nám, tohle je PRŮMYSLOVÁ SMRT.
Docela mě zaujal text ke skladbě „Bejt hardcore není sranda“, kde tak trochu šijete do vlastních řad. Termíny jako ideopolicie nebo pomluvy ve fanzinech jsou určitě zajímavé, stalo se vám třeba, že někdo ze scény se na vás „povozil“, že jako nejste dostatečně uvědomělí? Funguje v HC komunitě něco jako ona ideopolicie?
Mičl: Ty člověče, ve fanzinu se na nás myslím nikdo nepovozil, ale nějaký prudy jsme řešili osobně, ale to už je dost dávno. „Bejt hardcore není sranda“ je nejstarší vál na albu, myslím, že jsme ho napsali v roce 2008. V tý době se takový věci daly vystopovat právě v některých fanzinech, dneska už je to spíš záležitost internetová. Jako ideopolicie se asi často cítí ty tlupy neohrožených anonymních válečníků s prstama na spoušti anebo se naopak týká indiánský rady starších a uvědomělých, kterážto má dojem, že díky dlouhýmu působení v punku má nějakej punc výjimečnosti, ale přitom leda hovno. Těžko říct, která z těch dvou skupin je horší, ale pravdou je, že primárně právě pro ně je text určen a, řečeno slovy klasika, obě ať jdou do hajzlu. To samý ostatně říká i ten song. Normální způsob férový a slušný diskuze a komunikace samozřejmě nezavrhuju a naopak ho plně podporuju. Bez tý by hardcore totiž nemohl fungovat. OK, resumé jest, že ten text je pořád aktuální. A možná bude vždy.
Johan: Jasně, co si pamatuji, tak jsme měli stopku v EKH ve Vídni, kvůli nějaký už pro mě nepochopitelný zápletce, kde figurovalo nějaký naše plánovaný hraní na nějakým festivalu, kde měli vystoupit už nevím kdo a kolektivu se to nelíbilo, či co. To je ale historie…
Gramodesku jste pěkně obalili, až mě mrzí, že není obal gatefold, protože obrázek od Tofu Thrashera by v rozložené podobě ještě lépe vynikl, přední a zadní strana na sebe navazují a jde v podstatě o obraz formátu jeden a půl strany přebalu. Je asi jasné, že je to i o penězích, ale přemýšleli jste o tom?
Mičl: Ne, nepřemýšleli. Hlavní scéna se odehrává na přední straně obalu. Když ho otočíš tak motiv pokračuje, a to co je vysprejovaný na nakreslený zdi, vysvětlí děj. A i díky tomu jak je to celkově rozvržený se o ničem takovým neuvažovalo.
Tofu Thrasher má nezaměnitelný rukopis, jeho obaly se mi líbí, i ten váš. Nechali jste Vojtovi volné ruce, nebo pracoval podle vašeho zadání?
Mičl: Vojta je poměrně zaneprázdněnej borec, takže nás prvně třikrát odmítl kvůli časový tísni a jiným projektům. Nakonec to dopadlo tak, že jsme motiv na obalu vymysleli spolu, a tenhle styl spolupráce ho evidentně nadchl, protože se pustil do práce a za pár týdnů bylo hotovo. Nicméně asi bych měl vysvětlit, jak jsme vlastně k Vojtovi přišli a že to není náhoda. Známe se spolu spoustu let a jsme dobří kámoši, Vojta kdysi začínal s hraním v naší další kapele Messerschmitt 109, a samozřejmě poté byl kytaristou Rapsod, s kterýma jsme sdíleli zkušebnu po dlouhý roky až do jejich rozpadu, někdy před dvěma lety. Tolik historie.
Frišta: Jen dodám, že Cejny je kurva dobrej tejpek a dává do všeho srdce, jak se patří!!!! Snad mi jednou ten pokojíček na krvavo vymaluje. (úsměv)
Přílohu s texty a dalšími informacemi jste pojali netradičně, ale funkčně. Vložená brožurka obsahuje nejen texty a obligátní informace týkající se nahrávky, ale i něco jako manifest. Tohle řešení pochází z vaší hlavy, nebo se urodilo u Papagáje? Přijde mi to jako fajn nápad...
Mičl: Díky, byl to náš nápad. Osobně si myslím, že brožura je ideální formát pro punkovou desku. Velká výhoda přitom je, že si ji dokáže většinou udělat doma každý sám a pokud to nenecháš náhodě, tak celej náklad můžeš pořídit za super cenu. Fantazii se samozřejmě meze nekladou, ale my jsme použili co nejjednodušší a nejpřehlednější přístup, abychom nenarušili kontinuitu textů a jejich pořadí.
Peťák: Myslím si, že jsou to texty, co mají určitý sdělení a jako takový nejlíp vyniknou černý na bílým, žádná grafika, co rozptyluje pozornost apod. Někdo to bude třeba vidět tak, že je to odfláknutý, ale tak to není, je to záměr.
Johan: Mně se osobně zpracování kompletně zamlouvá. Mám v sobě kus xeroxu.
Hardcore není jen o vydávání nahrávek, ale hlavně o koncertech. Kolik akcí zhruba do roka stihnete odehrát? Asi už nejste úplně nejmladší (na BZ je u dvou z vás uveden věk kolem 30 let), takže asi máte i jiné starosti než jen muziku a koncerty... Ale přesto – jsou pro vás důležitější koncerty, nebo nahrávky?
Mičl: My jsme v kapele všichni stejně starý, letos nám bude 31, haha. Kolik zahrajeme teď ani nevím, ale vybavuje se mi, že někdy v letech 2005-2007 jsme hráli snad 50-60 koncertů ročně, to bylo šílený tempo. Myslím, že pro každou kapelu jsou důležitý obě ty věci, koncerty i nahrávky. Jedna bez druhý by pravděpodobně ztrácela význam.
Frišta: Lidi se ozývaj s nabídkama na hraní, ale bohužel máme každej svoje zaměstnání a občas se lidi trefí do data, kterej prostě kvůli tý práci nemůžeme vzít, ale tak to má asi spoustu kapel. Takže poslední 2-3 roky hrajem tak okolo 20-25 koncertů za rok! Ale o to víc si je užíváme! A samozřejmě potěší, když za tebou po koncertě přijde člověk a chce tvůj matroš, aby ho mohl sjíždět i doma!(nemyslim hulení). (úsměv)
Johan: Show must go on!
Na závěr asi nemůže chybět klasická možnost vyjádřit se k něčemu důležitému, na co ještě řeč nepřišla, vzkázat cokoliv čtenářům a taky jim sdělit, co třeba pro letošek ještě chystáte...
Mičl: Díky Johane za všechny otázky, je vidět, že ti to dalo opravdu práci, toho si cením. Kdybys nás někdy potkal a poznal třeba někde na koncertě, na našem nebo na jiným, tak se stav pokecat. A to platí pro všechny, kdybyste měli kdokoliv nějakej dotaz, oslovte nás na koncertě nebo nám napište. Mějte se fajn lidi a zdar.
Peťák: Chystáme split EP s Tchendos, co vydá Sucháč se svým Popes Ass Rec. Díky. (úsměv)
Frišta: Ještě nás čeká pár koncertů jak v klubech tak na letních festivalech – vše se dá dozvědět na bandzone.cz – a nový merchandise k desce a již zmíněný split EP. Jinak doufám, že nás nic nezastaví a budem moct dál hrát ten náš prasopal. Díky všem za podporu!!!!! Zdar-
Johan: Prosté děkuji bez poselství, dám si teď panáka Abuela!
www.bandzone.cz/prumyslovasmrt
RECENZE
Zdravím, sice jste na scéně řadu let, ale příliš informací o PRŮMYSLOVÉ SMRTI k dispozici není. Otázky týkající se historie nemám zrovna v oblibě, ale vy jste „nepopsaný list“, tak se tomu nevyhneme. Je do dnešních dnů v sestavě nějaký zakládající člen? Můžete zavzpomínat na začátky kapely? V jakém složení a proč vznikla?
Mičl: Zdar Johane. Předem díky za otázky a prostor na stránkách Fobia. Začnu asi tetrisem, haha. S Johanem a Frištou se známe od základky a s Peťákem od střední. Členové kapely byli (v některých případech stále jsou) různě promícháni v následujících uskupeních: Proletáři všech zemí (punk/underground), Flying shits (emohardcore), Human steak (grunge/drone), Messerschmitt 109 (crust/punk), RPO (hardcore/punk), Forever Krang (crazy/gore), Raving Ed (grind), Disbeatless (crust/metal), Past na důchotce (punk), Scorbiti Kurdan (hardcore/punk) a Kopni fízla do hlavy (elektro). To je myslím všechno. PRŮMYSLOVÁ SMRT vznikla prapůvodně jen jako boční sranda projekt s úchylnou myšlenkou hrát rychle a provokovat nechutnou a polonahou show, k tomu nakonec ale nikdy nedošlo. Již na počátku ve zkušebně se něco zvrtlo a začali jsme hrát hardcore/punk s angažovaným poselstvím. To bylo před 12 lety.
Peťák: Krátce na to, když jsem přišel do Průmky, Johan domluvil tour do Německa, nahráli sme v garáži krutopřísný DIY demo na CD-R a Iva udělala ručne malovaný trika s našim logem, aby sme sebou něco měli, haha... Další rok sme nahráli split s Kobrou XI a domluvili si přes lidi, co sme potkali v Německu, tour přes Belgii, Holandsko, Francii a Německo. Další rok split LP s Valhalla Pacifists z Leedsu/UK a tour Francie/Baskicko společně s Human Steak. Potom se nám poštěstilo, že nás s sebou vzali na tour Lycanthrophy a s nima sme se podívali až do Portugalska a rok potom taky s nima do Británie... split EP s Rapsod a teď one sided LP… úžasný. (úsměv)
Frišta: Zdarec, jen bych doplnil, že jsme tenkrát chtěli hrát sudetoněmeckej fekal hardcore prasopal s jackama od kytar v zadku, ale jak říkal Mičl, nikdy k tomu nedošlo! A než jsme se dostali k prvnímu černýmu asfaltu, tak jsme vypustili dvě kazetový splitka s LOBOTOMIA (crustgrind) a DOBRONIČANKA (hardcore death) a celkem povedenej split CD-R s brazilskou smečkou SOCIAL CHAOS.
Johan: Kluci už to víceméně popsali výše. Na začátku fungování jsme byli všichni opravdu natěšení a nadšení hrát do úmoru. Byl to pro nás nový svět, viděli jsme poprvé Evropu, velký západní města, squaty, lidi a silnou DIY scénu, která podporovala hardcore muziku. Na začátku to bylo hodně těžký – kdo by měl zájem dělat show pro neznámou hardcore kapelu. Celé se to muselo dělat na koleně, být aktivní, komunikovat, organizovat koncerty, pomáhat jiným lidem. Dnes po 12 letech mi to připadá už nereálné, co jsme všechno zvládli.
Jak jste přišli na název PRŮMYSLOVÁ SMRT? Jihlavsko, myslím, nepatří mezi průmyslové bašty republiky, těžký průmysl se ve městě asi nenachází, životní prostředí je taky v lepším stavu než v řadě jiných míst...
Mičl: Název PRŮMYSLOVÁ SMRT vznikl v Havlíčkově Brodě v legendárním a dnes už neexistujícím klubu Vagon. Hráli jsme tam myslím s naší kapelou Flying shits na punkový akci. Pamatuju si, že jsem si tam rozsekl ruku o nějakej střep na zemi a letěl jsem na hajzl hodit to pod studenou vodu. No a jak tam tak stojím s tou rukou v umyvadle, vypotáceli se od pisoárků Bibi (první basák Průmky) a Johan a s nima podivný týpek, kterýmu jsme říkali Mizantrop. Kluci vedli nějakou diskuzi o právech zvířat, velkochovech atd., a v jednu chvíli Mizantrop najednou povídá památnou větu: „Jako rozumíš, přece to je průmyslová smrt tohleto…“, no a bylo to. Tohle myslím je skoro doslovnej přepis tý historky, haha.
Frišta: A nezapomeň dodat, že jsi pak s tou rukou odmastil celej koncert Proletářů a odmastit ten zakrvácenej krk muselo až ředidlo! (smích)
Johan: Je to legendární situace. Kdyby ses v tomhle článku našel a zjistil, že tenkrát na tom hajzlu jsi to byl ty, tak nás prosím kontaktuj. Máš u nás desku.
S jakou muzikou jste začínali? Někde jsem zachytil cosi o grindu... Bylo to třeba tím, že jste na složitější muziku neměli instrumentální schopnosti? Měl (má) někdo v kapele hudební vzdělání, nebo jste klasičtí samouci?
Mičl: Ne, nikdo nemá hudební vzdělání a určitě jsme nezačínali jako grind kapela, ba naopak. Chtěli jsme hrát od začátku co nejrychleji, ale chvíli nám trvalo, než jsme se to vlastně naučili. Budeš se asi docela divit, ale první dvě studiový nahrávky jsou docela dost melodickej hardcore stylem ne nepodobnej třeba Gorilla Biscuits nebo Better than a thousand. Nevím, jestli ty nahrávky se dají někde sehnat, ale v průmyslových archivech mají svoje pevné místo, pro nás jsou kult. Před pár lety jsme v Polné zahráli koncert jako „Průmyslová smrt – old school version“, kde jsme hráli vály skoro jen z prvního CD-rka a byla to solidní sranda. Znělo to fakt nadřeně, někdy bych to rád zopakoval.
Peťák: Cosi o grindu zaslechneš nejvíc od Frišty. (úsměv) Já jsem začínal ve Flying Shits, kde jsem se vlastně učil hrát na kytaru.
Frišta: Tak náhodou já se snažil bejt hudebně vzdělanej. Já jsem třeba začínal v 10 letech na tahací harmoniku a přidal si k tomu ještě balet, pak jsem přešel na klavír, jenže mi můj strejda ukázal ve 13 svou deathmetalovou a punkovou sbírku kazet (a jedno CD a to bylo zrovna od PATHOLOGIST – úsměv) a můj hudební směr se začal obracet úplně jinam. Vykašlal jsem se na etudy, zahodil elasťáky, napíchal do kalhot sichrhajsky, koupil první bicí a začal hrát u našich na půdě, což vydrželi jen 2 dny. (úsměv) A tak nějak jsem se na ty bubny naučil mydlit ještě s první kapelou PVZ a vlastně, až od nás odešli Mičl s Johanem (oba basa), zformoval se po čase zárodek PRŮMYSLOVÝ SMRTI! Valili jsme undergroundy, punky, rychlý punky, ale mě to furt táhlo poslouchat a hrát jěště větší bruty a až vlastně v prváku jsem poprvý uslyšel grindcore, a takhle rychlý bicí jsem do tý doby u žádný HC punkový ani deathmetalový kapely neslyšel a to mě úplně učarovalo a dodnes v tom jedu. Mám rád rychlou extrémní muziku, takže dneska najdeš v mojí sbírce motýlů grind, goregrind, death, black, brutal death... a tak to mám rád a je mi jedno, že se to někomu nelíbí, já z toho prostě seru!!!
Johan: Kámo, jednou takhle koukám z okna jako malej kluk, jak jde táta z práce od autobusu a v rukách má obrovskou krabici. Byla to naše první barevná televize a hned druhý nebo třetí den bylo v televizi ESO. Na tom jsem začínal. Pak jsem potkal na dětským táboře kluky z Prahy, měli kazetu E!E a bylo jasno. Pak jsem přečetl knihu o Nirváně a spadl jsem do grunge – zde se zmiňovali o militantní punkové kapele Milion of the dead cops, v situaci kdy Kurta zabásli policajti. Po cca 8 letech jsme s MDC společně vystupovali na podiu. (úsměv) Můj výčet srdcovek je: Youth of today, Balaclava, Shelter, Catharsis…
Držela vám sestava, nebo docházelo k častým výměnám muzikantů? Kolik lidí kapelou prošlo? Od kdy hrajete v aktuální sestavě?
Mičl: V této sestavě spolu hrajeme 11 let. První rok hrál s náma na basu Bibi a po něm rovnou nastoupil Peťák. Jedna změna pak byla ještě v roce 2006, kdy jsme hodili lano kamarádovi Šumbovi, kterej s náma drhnul druhou kytaru a odjel francouzský turné, ale po roce odešel. Jsme dobrý kámoši dodneška, díky kluci.
Frišta: Jsem rád, že jsme neměli nějaký veliký rošády ohledně sestavy! Tahle sestava je ta nejlepší, drží po kupě, jak má, všichni víme, co od druhýho čekat a myslim si, že kdyby z nás někdo jednou odešel, tak to bude asi konec PS!
Johan: Myslím, že jsme spolu vydrželi tak dlouho, protože se umíme navzájem zdravě poslat občas do prdele. Pak zajdem na pivo a na cigárko a je vše vklidu. Není proč řešit nějaký blbosti.
Máte na kontě celou řadu nahrávek na všech možných nosičích. Když zatím necháme stranou aktuální desku, který ze starších počinů považujete za nejpodařenější a proč?
Mičl: Za mě asi split singl s Rapsod. Je nejvíc satan, haha. A pak určitě už zmíněný první CD-rko, k melodickýmu hardcoru mám vztah dodneška a na některý z těch válů bych si vzpomněl, kdybyste mě vzbudili uprostřed noci.
Frišta: Mám rád všechny naše nahrávky! Každá vznikala v určitý době a měla svoje kouzlo! Jsou to naše děti a nejde říct, že jedno mám radši, než to druhý!
Johan: První album! Jednoznačně! Musíme kluci udělat kambeg + tour po ČR.
Spoustu věcí jste vydali na vinylech, což je pro řadu lidí nejsympatičtější formát. Před pár lety byly gramodesky na odpis, dnes se chce na asfaltu prezentovat skoro každý, nejen v HC a punku scéně. Jak se na tuhle možná i módní vlnu díváte? Patříte mezi sběratele vinylů?
Mičl: Jo jasný, desky sbírám spoustu let, ale nejsem fanatik, co by za to utratil poslední korunu, snažím se bejt rozumnej, haha. Větší část mý sbírky tvoří hlubokej metalovej underground, thrashcore, starej hardcore a punk. Tu menší pak i různý indie věci a haluze. Po letech mě přestalo bavit objednávání poštou, radši zajdu do nějakýho shopu, když jsem v Praze a občas koupím i něco na koncertě/festivale. Ty hlavní kapely/labely, co mám rád, samozřejmě dál musím objednávat, ty nejsou běžně dostupný, ale snažím se to minimalizovat. S otázkou módní vlny máš dozajista pravdu, s nástupem internetu a stahování hudby šel CD formát v podstatě do kytek, a major labely si uvědomily, že vinyl formát je v podstatě jediná věc, za kterou je hudební fanda ochotnej dát peníze. Na druhou stranu mýho okruhu zájmů se to ale netýká, protože v hardcoru a celkově undergroundu nikdy desky vycházet nepřestaly, takže tady se ani o módu ani o byznys nejedná. Je to tradice.
Peťák: No jo… To víš, že mám doma gramofon a polici plnou desek, co mám moc rád, jinak si to ani moc představit nedokážu, takový perly jako Earthride, Insuciety, Perth Express, Artymus Pyle... Vlastně ani nevím, kde bych na jiným formátu hledal, kromě mp3 na nějakým blogu, ale to není ono... Jak čuchneš k vinylu a pochopíš ho, tak seš chycenej a nic ti nepomůže, haha. Máš pravdu, že před pár lety těch vinylů tolik nebylo, ale nebylo jich tolik ve velkých obchodech apod. Já si vlastně gramec koupil kvůli tomu, že undergroundová muzika, co mě zajímá, v drtivý většině vychází výhradně na asfaltu. Tím pádem do jaký míry se jedná o módní vlnu ve velkým byznysu to fakt netuším, to vědí lidi, co sestavujou jejich byznys plány.
Frišta: Jojo, na vinylu je toho teď mraky, ale když mám chuť na sladké, tak si vybírám. (úsměv)
Johan: Vinyl je dobrý nosič. Retro, ale nepřekonaný. Mám kolem 50 desek – hodně heavy metalu – mám desku Twisted Sister. (úsměv)
Pojďme k „Invazi změn“, vaší poslední nahrávce, kterou považuju za vydařené dílo. Narozdíl od stylových souputníků jste neponechali nic náhodě, nahrávali jste (kromě zpěvu) ve studiu a ne někde ve zkušebně, obal jste svěřili dá se snad říci profíkovi... Napřed bych se zeptal, proč zrovna studio Hellsound? Přece jen to nemáte z Jihlavy do Čestic co by kamenem dohodil... Blíž byste obdobné podmínky nenašli? Proč jste zpěvy nahrávali ve studiu AB Records?
Mičl: Vše vysvětlím. My jsme s Honzou spolupracovali už na split singlu s Rapsod. Spolupráce se nám tehdy moc líbila, takže jsme se rozhodli využít jeho služby znovu. Co ale bylo nemilé, bylo to, že jsme zjistili, že Honza není robot, což se předtím nezdálo, haha. Před námi nahrával několik měsíců v kuse bez pauzy a byla vidět velká únava atd. Stalo se to, že s průběhem nahrávání ani s výsledkem jsme nebyli spokojeni, tak jak jsme doufali, takže jsme se rozhodli dát matroš na nějaký čas k ledu, abychom si od toho odpočinuli a rozhodli se co dál. A dál je to nasnadě. Nelíbily se mi některý vály, jak jsou nazpívaný, takže jsem se spojil se starým známým Andym a přetočil jsem celý zpěvy znova. Andy je týpek známej tím, že kdysi míval studio Megasound, v kterým vznikaly první nahrávky Gride, Mrtvá budoucnost myslím atd., a i my jsme s ním svého času dost spolupracovali, takže nám vyšel vstříc, díky kámo. Jeho nový studio je super, mrkněte na www.nahravani.cz. Motivace byla jasná, známe se a víme co čekat a hlavně studio mám pár kiláků za domem, haha. No a potom jsme to poslali zpátky Honzovi na přemasterování s připomínkama, jak by to mělo vypadat a dopadlo to myslím nejlíp, jak mohlo. Ta nahrávka z vinylu jde stylem, jakým zníme naživo a tak by to mělo být. Co se týče případného příštího nahrávání někdy v budoucnu, asi zvolíme některé studio v Brně nebo jeho okolí. Důvod je zde taky jasnej, dva a půl člena kapely už tu žije.
Peťák: Honza Kapák je frajer. Odstup těch pár měsíců a přetočení zpěvu tomu všemu jenom prospělo.
Frišta: K tomu přetáčení zpěvů. Byl jsem z toho tenkrát dost rozčarovanej a to jsem magii nikdy v lásce moc neměl. (úsměv) Než jsme šli do studia, tak jsme zkoušeli jak divý, měli vizi, jak to bude vypadat a pak to najednou tak nebylo. Další průtahy, lidi se pořád ptali, kdy už to bude venku, tak jsem z toho nadšenej moc nebyl. Dokonce jsme byli mám pocit trošku v hejtu, co Mičle? (úsměv) Ale Mičl na tom pak brutálně zamakal a je z toho tenhle válec, co se na tebe z tý desky vyvalí! A dneska jsem fakt moc rád, že to takhle dopadlo a za tou nahrávkou si fakt kurva stojím!
Jak dlouho dohromady nahrávání trvalo?
Mičl: S trochou nadsázky můžu říct, že vzhledem k výše uvedeným skutečnostem jsme se vešli asi do tři čtvrtě roku, haha.
Líbí se mi, že v rámci možností máte skladby pestré, není to jen monotónní rychlopalba... Jako autor hudby je uvedená celá kapela, takže asi skládáte dohromady, ve zkušebně... Ale někdo asi nosí prvotní nápady, na kterých pak společně pracujete. Shodnete se na všem rychle, bez hádek, nebo jste schopni se v muzice vrtat a hádat „do krve“? Má v těchhle situacích někdo hlavní slovo?
Mičl: Co se týče počtu válů, tak na prvním místě je určitě Peťák, ten nosí nejvíc songů, a v těsným závěsu pak Johan. Na desce mám tři vály i já (ve všech ostatních kapelách jsem byl vždy basák, tolik na vysvětlenou), takže „Invaze změn“ je umíchaná ze třech různých proudů. Ale ani Frišta nezaostává, nesmím zapomenout. Kdysi vymyslel celou písničku na bicí, a kluci podle bubnování vymysleli riffy, takže taky autorství. Byl to myslím vál „Grinding party“, který můžete slyšet na splitu s Rapsod, je to tak kluci, ne???? A hlavní slovo máme všichni. Občas se stane, že se sejde víc nápadů jak postavit vál, ale v tu chvíli není nic jednoduššího, než že dáme dohromady obě verze a zahrajeme si je po sobě. Žádný hádky nehrozí, protože pak to jen odhlasujeme.
Frišta: Přesně, žádný hádky. Musí se nám to všem líbit a mít to koule! Dřív jsem zkoušel psát trochu texty, ale po slovech jako „stáhls jeho kůži - doprdele růži´“ jsem to přenechal radši Mičlovi. (úsměv)
Vaše texty lze označit jako angažované. Měli jste v tomhle směru jasno od počátků, nebo jste k tomu došli postupně? Co vás v tomhle případě formovalo?
Mičl: Člověče jo, v tomhle bylo jasno od začátku. Chtěli jsme hrát hardcore a chtěli jsme zpívat o věcech, který nás serou. Zajímavý ale je, jak se to časem nemění, ale naopak zesiluje. Naučíš se pozorovat určitý věci a najednou se přistihneš u toho, že jseš fixovanej na určitou problematiku. Je důležitý se zajímat o svět kolem sebe a to jak ten blízkej, tak i ten vzdálenej. Je důležitý vytvářet si názory a je důležitý se taky někam v životě podívat, abys viděl, jak se žije lidem jinde a mohl porovnávat. Je to otázka osobního rozvoje. Největším problémem je ale to, že 90 procent lidí nezajímá vůbec nic a ve výsledku nejsou schopni mít nějakou dlouhodobější vizi. Pak jdou ve volbách zvolit prvního idiota, co má dobrou reklamu. S takovým přístupem se ale nezmění nic. Chtěl bych, aby se lidi víc zajímali o svět, o dění v něm a o lidi kolem sebe. Kdyby se tohle podařilo, tak se za nějaký čas změní i myšlení a celková nálada ve společnosti. Současnej dlouhodobej trend směřování českýho národa, kterej vyniká v povrchnosti, egoismu a pokrytectví, se mi nelíbí a děsí mě. Jestli mě osobně něco formovalo, tak to byla touha pokusit se změnit myšlení lidí.
Řada lidí z HC a punk scény se účastní různých protestů, angažuje se v otázkách práv zvířat... Co nejvíc leží na srdci vám? Jste aktivní i jinde než v muzice?
Mičl: Jako kapela jsme častými účastníky různých benefičních akcí, zpočátku jsme dokonce hráli často bez nároku na honorář nebo se ho sami vzdali (až na výjimky to dnes již neplatí, dlouhodobě to nejde finančně zvládat). Benefity jsou dobrá možnost jak se pokusit změnit běh věcí na lokální úrovni, a dělají se na všechno možné: zvířecí útulky, food not bombs, antifa aktivity, podpora kulturních center atd., a pro nás jako pro kapelu to je nejsnazší forma pomoci, takže pokud by měl někdo zájem, stačí napsat. Osobně se ale neangažuju v jiný aktivitě, ani z dlouhodobýho hlediska nemyslím, že bych to časově zvládal, ale pokud je to možný, tak vždy rád podpořím, to je ale vyloženě o osobních a časových možnostech v danou dobu. PRŮMYSLOVÁ SMRT je hlavní médium, kterým sděluju naše myšlenky do světa, a na tom se určitě nic nezmění.
Frišta: Hudba je můj život – můj svět! Rád podporuju věci, co mají smysl! Jinak se moc ale nikde neangažuju, jen v tý muzice. Já snad ani nic jinýho neumím! Možná chlastat. (úsměv)
Johan: Musím si přiznat, že aktivní už nejsem. Zajdu na koncert, podpořím smysluplný benefit. Zajdu dokonce občas jen ke vstupu zaplatit a pak jdu pryč. Účastnil jsem se akce Brno blokuje. Občas pomáhám organizovat koncert.
Většina lidí nejspíš bude souhlasit, že současný systém není ideální, že politika smrdí od hlavy skoro až k patě, že prorůstání politiky a podnikatelských kruhů vede ke korupci, že obyčejní lidi nikoho z horních kruhů nezajímají... O tom všem vy zpíváte, ale co s tím? Má tahle problematika nějaké řešení? Možná vám někdo nadává do levičáků, ale na druhou stranu, návrat komunistů předpokládám taky není ve vašem programu. Nechci to vůbec zlehčovat, chtěl bych slyšet vaše názory...
Mičl: Ty hele, v tomto případě stejně tak můžu říct, že řešení neexistuje i že jich existuje několik. Záleží jakej si zvolíš úhel pohledu. V Evropě jsou státy, kde dlouhodobě funguje demokracie na sociální úrovni a nedá se říct, že by si jejich občané vyloženě stěžovali. Jasně, já tam nežiju, takže i tak to budu těžko posuzovat, ale třeba blízký soused Rakousko a vzdálenější Švédsko nebo Norsko jsou často skloňovanými případy funkční sociální demokracie. Nerozumím osobně proč už od raných 90. let jsou pro Českou republiku předobrazem demokracie státy jako USA, Anglie a další šunty, když právě v těchto státech kolabuje sociální sféra a školství (doporučuju zjistit si, co se za poslední dva roky v tomto směru děje v Anglii), a naopak na vzestupu je machistickej management, korupce prorůstající do nejvyšších pater parlamentu atd. Těžko říct jestli je na vině naprosto nekritickej obdiv k čemukoliv západnímu, kterej vznikl v pražský kavárenský obci ještě za Havlova života, nebo naprostá ignorance ke světovým dějinám a nedostatek politologickýho vzdělání v hlavách našich politiků. Jenže to je těžký, když spousta z nich jsou buďto strejdové z horní dolní, který by se do vysoký politiky neměli dostat ani náhodou, anebo naopak do sebe zahleděný pitomci s diplomem, který přes svoje ego nevidí na špičku nosu. Po posledních volbách jsem si říkal, že příště už určitě volit nepůjdu, otázka je, v čem nám ale takovej přístup pomůže. V ničem. Řešení je právě ve změně myšlení lidí, o kterým jsem psal už výše. Otázka zda je možný ho dosáhnout nebo ne, je dost diskutabilní, to samozřejmě s těžkým srdcem připouštím. Ale co by mohlo být aspoň trochu reálný, je generační výměna. Jak to myslím? Naši rodiče cinkali klíčema a pak jen čuměli na to, jak jde všechno do prdele. My začínáme o věcech mluvit a řešit je. Je možný, že generace našich dětí vstane a půjde někomu nakopat prdel. Když bych to ale vzal globálně, tak co nám ukazuje historie, je to, že revoluce začíná odzdola. Velké civilizace jako Egypt nebo Řím (jen příklad) se dostaly do nějakého vrcholného stádia, na kterým se ale dlouho neudržely, protože na elitu, která žila v blahobytu, makaly někde dole miliony lidí a otroků, a byla jen otázka času, kdy se to zvrtne. Říše byly tedy nejprve rozloženy zevnitř a pak zvenku rozbity hordama nájezdníků. Nejsem žádnej historik, ale tolik zhruba skutečnost. Podívej se na světový dění i dění u nás a řekni sám, jestli vidíš souvislost. Mně osobně současná situace připadá, jak kdyby nad Polnou na niti visel desetitunovej balvan a za kopcem se blížilo tornádo (což by v dnešním světě globalizací propojených trhů mělo takovej ekonomickej důsledek jako atomovka položená u zemskýho jádra). Takže jakýpak řešení? Buďto nějaký celosvětový osvícení nebo apokalypsa. Jsem dost humánně založenej člověk, takže pokavad to bude možný, budu se vždycky snažit a prosazovat možnost A, haha.
Peťák: Co s tím? Je to jednoduchý, každej musí začít sám u sebe. Jsme jen lidi.
Johan: Souhlasím s Peťákem. Je to všechno celý jenom o nás samotných.
V textech se docela často objevují vulgarismy, které mi popravdě moc nejdou pod nos. Přemýšlíte, kam tahle slova dát a kam už třeba ne? Myslíte si, že jsou skutečně funkční, že by to bez nich nešlo?
Mičl: Človeče, přemýšlím o tom a pokud už v tom textu to slovo je, tak tam je od samýho počátku. Je to něco jako způsob upuštění ventilu a zároveň zesílení významu (jako když si třeba řekneš: Tak, kurva, teď už toho mám dost). Jasně, určitě by to bez nich šlo, taky ne ve všech našich textech se objevují sprostý slova. Některý texty jsou víc lyrický a některý jsou víc nasraný. Navíc my jsme týpci z lidu, takže se s věcma často nemažeme a řeknem, jak to je, na plnou hubu.
Peťák: Když má kapela texty v angličtině a v každým druhým textu se objeví slovo fuck, motherfucker atd., tak si toho nikdo ani nevšimne :-)
Frišta: Když slyším a vidím Mičla, jak tam lítá a řve „kurva, čubko neser!“, tak mě to dost nakopne!Občas mě něco fakt sere a tady s klukama ve zkuši nebo na podiu můžu upustit ten svůj ventil a vybejčit se! Takže mně ty sprostý slova dávaj! (úsměv)
Johan: Tohle patří k nám, tohle je PRŮMYSLOVÁ SMRT.
Docela mě zaujal text ke skladbě „Bejt hardcore není sranda“, kde tak trochu šijete do vlastních řad. Termíny jako ideopolicie nebo pomluvy ve fanzinech jsou určitě zajímavé, stalo se vám třeba, že někdo ze scény se na vás „povozil“, že jako nejste dostatečně uvědomělí? Funguje v HC komunitě něco jako ona ideopolicie?
Mičl: Ty člověče, ve fanzinu se na nás myslím nikdo nepovozil, ale nějaký prudy jsme řešili osobně, ale to už je dost dávno. „Bejt hardcore není sranda“ je nejstarší vál na albu, myslím, že jsme ho napsali v roce 2008. V tý době se takový věci daly vystopovat právě v některých fanzinech, dneska už je to spíš záležitost internetová. Jako ideopolicie se asi často cítí ty tlupy neohrožených anonymních válečníků s prstama na spoušti anebo se naopak týká indiánský rady starších a uvědomělých, kterážto má dojem, že díky dlouhýmu působení v punku má nějakej punc výjimečnosti, ale přitom leda hovno. Těžko říct, která z těch dvou skupin je horší, ale pravdou je, že primárně právě pro ně je text určen a, řečeno slovy klasika, obě ať jdou do hajzlu. To samý ostatně říká i ten song. Normální způsob férový a slušný diskuze a komunikace samozřejmě nezavrhuju a naopak ho plně podporuju. Bez tý by hardcore totiž nemohl fungovat. OK, resumé jest, že ten text je pořád aktuální. A možná bude vždy.
Johan: Jasně, co si pamatuji, tak jsme měli stopku v EKH ve Vídni, kvůli nějaký už pro mě nepochopitelný zápletce, kde figurovalo nějaký naše plánovaný hraní na nějakým festivalu, kde měli vystoupit už nevím kdo a kolektivu se to nelíbilo, či co. To je ale historie…
Gramodesku jste pěkně obalili, až mě mrzí, že není obal gatefold, protože obrázek od Tofu Thrashera by v rozložené podobě ještě lépe vynikl, přední a zadní strana na sebe navazují a jde v podstatě o obraz formátu jeden a půl strany přebalu. Je asi jasné, že je to i o penězích, ale přemýšleli jste o tom?
Mičl: Ne, nepřemýšleli. Hlavní scéna se odehrává na přední straně obalu. Když ho otočíš tak motiv pokračuje, a to co je vysprejovaný na nakreslený zdi, vysvětlí děj. A i díky tomu jak je to celkově rozvržený se o ničem takovým neuvažovalo.
Tofu Thrasher má nezaměnitelný rukopis, jeho obaly se mi líbí, i ten váš. Nechali jste Vojtovi volné ruce, nebo pracoval podle vašeho zadání?
Mičl: Vojta je poměrně zaneprázdněnej borec, takže nás prvně třikrát odmítl kvůli časový tísni a jiným projektům. Nakonec to dopadlo tak, že jsme motiv na obalu vymysleli spolu, a tenhle styl spolupráce ho evidentně nadchl, protože se pustil do práce a za pár týdnů bylo hotovo. Nicméně asi bych měl vysvětlit, jak jsme vlastně k Vojtovi přišli a že to není náhoda. Známe se spolu spoustu let a jsme dobří kámoši, Vojta kdysi začínal s hraním v naší další kapele Messerschmitt 109, a samozřejmě poté byl kytaristou Rapsod, s kterýma jsme sdíleli zkušebnu po dlouhý roky až do jejich rozpadu, někdy před dvěma lety. Tolik historie.
Frišta: Jen dodám, že Cejny je kurva dobrej tejpek a dává do všeho srdce, jak se patří!!!! Snad mi jednou ten pokojíček na krvavo vymaluje. (úsměv)
Přílohu s texty a dalšími informacemi jste pojali netradičně, ale funkčně. Vložená brožurka obsahuje nejen texty a obligátní informace týkající se nahrávky, ale i něco jako manifest. Tohle řešení pochází z vaší hlavy, nebo se urodilo u Papagáje? Přijde mi to jako fajn nápad...
Mičl: Díky, byl to náš nápad. Osobně si myslím, že brožura je ideální formát pro punkovou desku. Velká výhoda přitom je, že si ji dokáže většinou udělat doma každý sám a pokud to nenecháš náhodě, tak celej náklad můžeš pořídit za super cenu. Fantazii se samozřejmě meze nekladou, ale my jsme použili co nejjednodušší a nejpřehlednější přístup, abychom nenarušili kontinuitu textů a jejich pořadí.
Peťák: Myslím si, že jsou to texty, co mají určitý sdělení a jako takový nejlíp vyniknou černý na bílým, žádná grafika, co rozptyluje pozornost apod. Někdo to bude třeba vidět tak, že je to odfláknutý, ale tak to není, je to záměr.
Johan: Mně se osobně zpracování kompletně zamlouvá. Mám v sobě kus xeroxu.
Hardcore není jen o vydávání nahrávek, ale hlavně o koncertech. Kolik akcí zhruba do roka stihnete odehrát? Asi už nejste úplně nejmladší (na BZ je u dvou z vás uveden věk kolem 30 let), takže asi máte i jiné starosti než jen muziku a koncerty... Ale přesto – jsou pro vás důležitější koncerty, nebo nahrávky?
Mičl: My jsme v kapele všichni stejně starý, letos nám bude 31, haha. Kolik zahrajeme teď ani nevím, ale vybavuje se mi, že někdy v letech 2005-2007 jsme hráli snad 50-60 koncertů ročně, to bylo šílený tempo. Myslím, že pro každou kapelu jsou důležitý obě ty věci, koncerty i nahrávky. Jedna bez druhý by pravděpodobně ztrácela význam.
Frišta: Lidi se ozývaj s nabídkama na hraní, ale bohužel máme každej svoje zaměstnání a občas se lidi trefí do data, kterej prostě kvůli tý práci nemůžeme vzít, ale tak to má asi spoustu kapel. Takže poslední 2-3 roky hrajem tak okolo 20-25 koncertů za rok! Ale o to víc si je užíváme! A samozřejmě potěší, když za tebou po koncertě přijde člověk a chce tvůj matroš, aby ho mohl sjíždět i doma!(nemyslim hulení). (úsměv)
Johan: Show must go on!
Na závěr asi nemůže chybět klasická možnost vyjádřit se k něčemu důležitému, na co ještě řeč nepřišla, vzkázat cokoliv čtenářům a taky jim sdělit, co třeba pro letošek ještě chystáte...
Mičl: Díky Johane za všechny otázky, je vidět, že ti to dalo opravdu práci, toho si cením. Kdybys nás někdy potkal a poznal třeba někde na koncertě, na našem nebo na jiným, tak se stav pokecat. A to platí pro všechny, kdybyste měli kdokoliv nějakej dotaz, oslovte nás na koncertě nebo nám napište. Mějte se fajn lidi a zdar.
Peťák: Chystáme split EP s Tchendos, co vydá Sucháč se svým Popes Ass Rec. Díky. (úsměv)
Frišta: Ještě nás čeká pár koncertů jak v klubech tak na letních festivalech – vše se dá dozvědět na bandzone.cz – a nový merchandise k desce a již zmíněný split EP. Jinak doufám, že nás nic nezastaví a budem moct dál hrát ten náš prasopal. Díky všem za podporu!!!!! Zdar-
Johan: Prosté děkuji bez poselství, dám si teď panáka Abuela!
www.bandzone.cz/prumyslovasmrt
RECENZE
