Pohled Peťanův:
Neuvěřitelně dlouhý den v práci. Vše, co jindy trvá chvíli, se vleče celou věčnost. Marně tlačím očima čas k sedmnácté hodině, kdy budu moci konečně zvednout zadek a jít si po svém. Jakoby to zdlouhavé odpoledne bylo předzvěstí večerního koncertu PALLBEARER, který jsem měl celý den v hlavě. Jsem ostuda, ale na legendární Sedmičce už jsem nebyl pěkně dlouho, naposled někdy na podzim. Po práci rychlá zastávka doma a pak pádím na sraz s Lukášem na Andělu. Ten je zde dříve než já (výjimečně :D) a za chvíli už pelášíme busem nahoru na Strahov. To, že si k nám nikdo nechce sednout nás už moc nepřekvapuje. Jsme zkrátka krásní kluci oblečení podle poslední módy (smích). Obcházíme chátrající obludu jménem spartakiádní stadion a přicházíme na Sedmičku, kde je ještě zavřeno kvůli probíhající zkoušce kapel. Jdeme tedy na jedny točený Svijany do konkurenčního studentského doupěte 001. Disko hity nás neberou, tak po zaplacení hurá na 007, kde jsme mezi prvními. Je tu i redakční kolega Zbyněk, se kterým společně nadáváme nad cenou desek (650 Kč – to je jako pálka, běžte se vycpat), dáváme lahvovou Plzeň a okukujeme krásné slečny, které dorazily. A že jich je... rozhodně víc než na thrashi (smích).
Zhruba ve tři čtvrtě na osm se začíná něco dít. V klubu je přibližně 40 – 50 lidí a hrát začínají BAST. Trojice Anglánů brázdí po boku PALLBEARER Evropu a několik zvědavců-fanoušků si našli i v Praze. Abych se přiznal, mě od začátku příliš nebavili. Nejen, že se ne zrovna povedl zvuk (alespoň ze začátku), ale i jednotlivé skladby působily jednotvárně až předvídatelně. Škoda, protože jinak pojetí doom metalu jaký BAST razí, mě baví. Frontman (kytara/zpěv) byl vcelku zajímavý úkaz a alespoň střídání se ve vokálu s bubeníkem hudbu BAST trochu oživilo. Trojice má na kontě zatím jen jedno album a tak prostor pro další růst kapely zde určitě je. My se někdy v polovině setu odebíráme ven na vzduch. A soudě podle lidí nejsme zdaleka sami, koho BAST neoslovili…
Před malým pódiem to výrazně zhoustlo a svůj cca hodinový set odstartovali PALLBEARER. Čtveřice z USA má na kontě dvě velké desky a také zbrusu nový singl „Fear and Fury“. První dvě skladby se však zvukař s kapelou hledal, pak naháněl, občas potkal a nakonec konečně našel. Od třetí skladby byla hudba zvukově naprosto v pořádku a my se mohli začít unášet pomalými, ale i oproti deskám rychlejšími pasážemi. Okamžitě jsme začali užívat každou melodii, které se plíživě nesly celým klubem. Hudba PALLBEARER, hutná a tísnivá, mě doslova vtáhla. Vůbec mi nepřišlo, že některé skladby dosahují stopáže kolem deseti minut. Především zvuk baskytary doslova zabíjel a celý set mi rezonovaly kalhoty (úsměv). Kytarová práce taktéž neuvěřitelná a to včetně sól. Jedinou vadou na kráse byl utopený Brettův vokál, který výrazně dodává kapele tvář. Čistý zpěv ve vyšších polohách byl slyšet asi tak, jako by Brett zpíval v backstagi. Nevím, zda byl zvukař hluchý (několikrát během koncertu si kapela žádala vytažení vokálu) nebo to byl trochu záměr kvůli obavám, že by Brett svůj vokál nedal. Takové domněnky mezi návštěvníky padaly. Ať tak či onak, byla to jediná kaňka na jinak dokonalém koncertu PALLBEARER. O tom svědčí i fakt, že se Američané nechali přemluvit k ještě jednomu přídavku a svůj set tak zakončili krátce před desátou večer, což je na Sedmičce limit.
Celkově musím hodnotit akci jako velmi povedenou. Do klubu si našli cestu výhradně fans, kteří dobře věděli, na co jdou. PALLBEARER ovládli celý večer a my se ještě nějakou dobu zdržujeme. Sice jdeme ráno všichni zase do háku, ale atmosféra Sedmičky nás pohlcuje. Tento klub jen tak lidi domů nepouští. Nakonec se i my kolem jedenácté odebíráme pryč, opět procházíme kolem monstrózního stadionu, který ve tmě působí ještě více ponuře. V uších mám zalehnuto a ráno po probuzení si jako první věc pátečního dne pustím PALLBEARER – „Foundations of Burden“. Stálo to za to!
Pohled Lukášův:
Keď som sa dozvedel o koncerte americkej kapely PALLBEARER, tak som svoju účasť na Sedmičke, kde sa koncert konal, zvažoval relatívne dlho. Nebolo to preto, že by sa mi ich tvorba nepáčila, ja som ich proste nepoznal. Tento omyl som našťastie napravil v stredu, keď som si na ulozto „kúpil“ ich druhý a zatiaľ posledný album, ktorý ma posadil na zadok a bolo rozhodnuté. Štvrtok večer doma sediet určite nebudem!
Na Strahov prichádzame s Peťanom okolo siedmej. Dole v klube zrovna prebieha zvukovka, tak usadáme v neďalekej študenskej hospode a dávame pivko. Svijany za pár korún nám chutia náramne, ale nedorazili sme kvôli lacnému pivu, tento večer je v pláne muzika. Presúvame sa teda znova na Sedmičku, platíme vstup 3 kilá a naše kroky mieria k distru. Zhodli sme sa, že 650 korún za LP je viac než dosť, tak tento večer asi odídeme s prázdnymi rukami. Klub sa pomaly zaplňuje a ja neviem kam môj pohľad smerovať skôr. Za normálnych okolností sa vždy dívam na pódium a skúmam aparatúry kapiel, ale tentokrát si musím zmapovať ženy. A že na ten doom chodia fakt krásne kusy a v hojnom počte! Škoda, že tomu tak není u thrash metalu (úsmev). Do začiatku koncertu ešte zostáva nejaká minútka, tak vychádzame na čerstvý vzduch. Predčasne sa ale z pódia ozve zvuk gitár, tak zase bežíme po schodoch dole.
Úlohy predkapely sa zhostila britská sludge/doomovka BAST, ktorá okamžite začína trápiť moje uši. Z reprákov sa na mňa valí len nezrozumitelná hluková stena s totálne utopenými bicími, ktoré som ani len náznakom nepočul (možno sem-tam nejaký činel). Viac než kapela moju pozornosť pútajú dve slečny sediace pri bare (úsmev). BAST ma nebavia ani počas ďalších skladieb, tak si balím cigáro a zase vychádzam von, kde zotrvám až do konca setu. Predsa len sú mi moje uši vzácne.
Na PALLBEARER som bol fakt zvedavý a modlil som sa, aby to bolo zvukovo v poriadku. S prvými tónmi úvodnej „Worlds apart“ mi padá kameň zo srdca. Dokonalý doom metal, plný harmónií, melódií, ťažkotonážnych riffov a dunivej basy, ktorej zvuk mi celý koncert masíruje chodidlá, ma miestami privádza do katarzie. Ani v ďalších skladbách ma tento pocit neopúšťa. Kompozične dlhé skladby vyvážené striedajúcimi sa tvrdými a pomalými pasážami, kedy mi PALLBEARER pripomínajú až niečo medzi CRIPPLED BLACK PHOENIX a PINK FLOYD, si užívam natoľko, že strácam pojem o čase. Kapela zrazu odloží svoje nástroje a vyzerá to tak, že je po všetkom. Po kratšej pauze sa však borci zase vrátia na pódium a pridajú ešte jednu vec, ktorá pomaly doplynie k záveru presne minútu pred 22. hodinou a vieme, že ďalej sa hrať už nebude. Výborne odohraný set, u ktorého ma mrzí akurát jedna dosť zásadná vec, a to, že vokál, ktorý kapele na albumoch nasadzuje pomyselnú korunku, stál naživo v pozadí. Spevák síce zvukárovi párkrát naznačil, aby tomu spevu trošku pridal, no zmeny k lepšiemu sme sa až do konca nedočkali. Škoda toho, ale aj napriek tomu to bolo až nadštandardne dobré, podobných kapiel by sem malo jazdiť viac. PALLBEARER ma absolútne nadchli a pri ich ďalšej pražskej zastávke na ich koncerte určite nebudem chýbať.
Štvrtkový večer musím teda zhodnotiť veľmi pozitívne, slušná návštěva asi 80 ľudí, koniec o 22. hodine kvitujem (ostatne kvôli nočnému kľudu to inak asi ani nešlo), pív som si dal tak akurát, aby som ráno v práci nemusel nadávať a dostavil sa aj dobrý pocit z toho, že som peniaze za vstupné investoval dobre. Organizátorom díky za skvelý večer a teraz mi už len zostáva dúfať, že krásne doom metalistky znovu stretnem onedlho na SAINT VITUS (úsmev).
Pohled Bubův:
Angličtí BAST, kteří koncert otevírali, nezněli, když jsem naposlouchával jejich zatím jedinou desku „Spectres“, nijak zvlášť originálně. A to se bohužel potvrdilo i naživo. I když vlastně všechno bylo OK a z pódia se valil docela příjemný sludge doom, nějak jsem se nemohl zbavit pocitu, kolikrát už jsem ty postupy slyšel a to v lépe fungující variantě. Vydržel jsem čtyři songy a šel se před PALLBEARER trochu provětrat před klub.
S prvními tóny PALLBEARER jsem se do klubu natěšeně vrátil a... nevěřil jsem vlastním uším. Jedno z nejhorších nazvučení, co jsem na Sedmičče slyšel. A to měla kapela vlastního zvukaře. Se zvukem PALLBEARER jsem ale měl problém už i dříve, když loni v září kapela předskakovala YOB. Také s vlastním zvukařem. Tenkrát z mého pohledu naprosto zbytečně přeřvané, ale proti zvuku tří prvních písniček teď to byla vlastně paráda. Celkově zahuhlaný, jakoby potlačený, zvuk s totálně utopeným vokálem Bretta Campbella. Potom následovalo dramatické zlepšení a kapela byla slyšet výborně. Nicméně vokál zůstal z mě nepochopitelného důvodu potlačený a o nádherně klenutých Campbellových výkonech z desek si mohl člověk nechat zdát. Velká škoda. Jak jsou pro mě PALLBEARER jednou z nejlepších doomových kapel současnosti, živě to zatím byl vždycky bohužel spíš poloviční zážitek. Doufám, že to tak nezůstane.
Neuvěřitelně dlouhý den v práci. Vše, co jindy trvá chvíli, se vleče celou věčnost. Marně tlačím očima čas k sedmnácté hodině, kdy budu moci konečně zvednout zadek a jít si po svém. Jakoby to zdlouhavé odpoledne bylo předzvěstí večerního koncertu PALLBEARER, který jsem měl celý den v hlavě. Jsem ostuda, ale na legendární Sedmičce už jsem nebyl pěkně dlouho, naposled někdy na podzim. Po práci rychlá zastávka doma a pak pádím na sraz s Lukášem na Andělu. Ten je zde dříve než já (výjimečně :D) a za chvíli už pelášíme busem nahoru na Strahov. To, že si k nám nikdo nechce sednout nás už moc nepřekvapuje. Jsme zkrátka krásní kluci oblečení podle poslední módy (smích). Obcházíme chátrající obludu jménem spartakiádní stadion a přicházíme na Sedmičku, kde je ještě zavřeno kvůli probíhající zkoušce kapel. Jdeme tedy na jedny točený Svijany do konkurenčního studentského doupěte 001. Disko hity nás neberou, tak po zaplacení hurá na 007, kde jsme mezi prvními. Je tu i redakční kolega Zbyněk, se kterým společně nadáváme nad cenou desek (650 Kč – to je jako pálka, běžte se vycpat), dáváme lahvovou Plzeň a okukujeme krásné slečny, které dorazily. A že jich je... rozhodně víc než na thrashi (smích).
Zhruba ve tři čtvrtě na osm se začíná něco dít. V klubu je přibližně 40 – 50 lidí a hrát začínají BAST. Trojice Anglánů brázdí po boku PALLBEARER Evropu a několik zvědavců-fanoušků si našli i v Praze. Abych se přiznal, mě od začátku příliš nebavili. Nejen, že se ne zrovna povedl zvuk (alespoň ze začátku), ale i jednotlivé skladby působily jednotvárně až předvídatelně. Škoda, protože jinak pojetí doom metalu jaký BAST razí, mě baví. Frontman (kytara/zpěv) byl vcelku zajímavý úkaz a alespoň střídání se ve vokálu s bubeníkem hudbu BAST trochu oživilo. Trojice má na kontě zatím jen jedno album a tak prostor pro další růst kapely zde určitě je. My se někdy v polovině setu odebíráme ven na vzduch. A soudě podle lidí nejsme zdaleka sami, koho BAST neoslovili…
Před malým pódiem to výrazně zhoustlo a svůj cca hodinový set odstartovali PALLBEARER. Čtveřice z USA má na kontě dvě velké desky a také zbrusu nový singl „Fear and Fury“. První dvě skladby se však zvukař s kapelou hledal, pak naháněl, občas potkal a nakonec konečně našel. Od třetí skladby byla hudba zvukově naprosto v pořádku a my se mohli začít unášet pomalými, ale i oproti deskám rychlejšími pasážemi. Okamžitě jsme začali užívat každou melodii, které se plíživě nesly celým klubem. Hudba PALLBEARER, hutná a tísnivá, mě doslova vtáhla. Vůbec mi nepřišlo, že některé skladby dosahují stopáže kolem deseti minut. Především zvuk baskytary doslova zabíjel a celý set mi rezonovaly kalhoty (úsměv). Kytarová práce taktéž neuvěřitelná a to včetně sól. Jedinou vadou na kráse byl utopený Brettův vokál, který výrazně dodává kapele tvář. Čistý zpěv ve vyšších polohách byl slyšet asi tak, jako by Brett zpíval v backstagi. Nevím, zda byl zvukař hluchý (několikrát během koncertu si kapela žádala vytažení vokálu) nebo to byl trochu záměr kvůli obavám, že by Brett svůj vokál nedal. Takové domněnky mezi návštěvníky padaly. Ať tak či onak, byla to jediná kaňka na jinak dokonalém koncertu PALLBEARER. O tom svědčí i fakt, že se Američané nechali přemluvit k ještě jednomu přídavku a svůj set tak zakončili krátce před desátou večer, což je na Sedmičce limit.
Celkově musím hodnotit akci jako velmi povedenou. Do klubu si našli cestu výhradně fans, kteří dobře věděli, na co jdou. PALLBEARER ovládli celý večer a my se ještě nějakou dobu zdržujeme. Sice jdeme ráno všichni zase do háku, ale atmosféra Sedmičky nás pohlcuje. Tento klub jen tak lidi domů nepouští. Nakonec se i my kolem jedenácté odebíráme pryč, opět procházíme kolem monstrózního stadionu, který ve tmě působí ještě více ponuře. V uších mám zalehnuto a ráno po probuzení si jako první věc pátečního dne pustím PALLBEARER – „Foundations of Burden“. Stálo to za to!
Pohled Lukášův:
Keď som sa dozvedel o koncerte americkej kapely PALLBEARER, tak som svoju účasť na Sedmičke, kde sa koncert konal, zvažoval relatívne dlho. Nebolo to preto, že by sa mi ich tvorba nepáčila, ja som ich proste nepoznal. Tento omyl som našťastie napravil v stredu, keď som si na ulozto „kúpil“ ich druhý a zatiaľ posledný album, ktorý ma posadil na zadok a bolo rozhodnuté. Štvrtok večer doma sediet určite nebudem!
Na Strahov prichádzame s Peťanom okolo siedmej. Dole v klube zrovna prebieha zvukovka, tak usadáme v neďalekej študenskej hospode a dávame pivko. Svijany za pár korún nám chutia náramne, ale nedorazili sme kvôli lacnému pivu, tento večer je v pláne muzika. Presúvame sa teda znova na Sedmičku, platíme vstup 3 kilá a naše kroky mieria k distru. Zhodli sme sa, že 650 korún za LP je viac než dosť, tak tento večer asi odídeme s prázdnymi rukami. Klub sa pomaly zaplňuje a ja neviem kam môj pohľad smerovať skôr. Za normálnych okolností sa vždy dívam na pódium a skúmam aparatúry kapiel, ale tentokrát si musím zmapovať ženy. A že na ten doom chodia fakt krásne kusy a v hojnom počte! Škoda, že tomu tak není u thrash metalu (úsmev). Do začiatku koncertu ešte zostáva nejaká minútka, tak vychádzame na čerstvý vzduch. Predčasne sa ale z pódia ozve zvuk gitár, tak zase bežíme po schodoch dole.
Úlohy predkapely sa zhostila britská sludge/doomovka BAST, ktorá okamžite začína trápiť moje uši. Z reprákov sa na mňa valí len nezrozumitelná hluková stena s totálne utopenými bicími, ktoré som ani len náznakom nepočul (možno sem-tam nejaký činel). Viac než kapela moju pozornosť pútajú dve slečny sediace pri bare (úsmev). BAST ma nebavia ani počas ďalších skladieb, tak si balím cigáro a zase vychádzam von, kde zotrvám až do konca setu. Predsa len sú mi moje uši vzácne.
Na PALLBEARER som bol fakt zvedavý a modlil som sa, aby to bolo zvukovo v poriadku. S prvými tónmi úvodnej „Worlds apart“ mi padá kameň zo srdca. Dokonalý doom metal, plný harmónií, melódií, ťažkotonážnych riffov a dunivej basy, ktorej zvuk mi celý koncert masíruje chodidlá, ma miestami privádza do katarzie. Ani v ďalších skladbách ma tento pocit neopúšťa. Kompozične dlhé skladby vyvážené striedajúcimi sa tvrdými a pomalými pasážami, kedy mi PALLBEARER pripomínajú až niečo medzi CRIPPLED BLACK PHOENIX a PINK FLOYD, si užívam natoľko, že strácam pojem o čase. Kapela zrazu odloží svoje nástroje a vyzerá to tak, že je po všetkom. Po kratšej pauze sa však borci zase vrátia na pódium a pridajú ešte jednu vec, ktorá pomaly doplynie k záveru presne minútu pred 22. hodinou a vieme, že ďalej sa hrať už nebude. Výborne odohraný set, u ktorého ma mrzí akurát jedna dosť zásadná vec, a to, že vokál, ktorý kapele na albumoch nasadzuje pomyselnú korunku, stál naživo v pozadí. Spevák síce zvukárovi párkrát naznačil, aby tomu spevu trošku pridal, no zmeny k lepšiemu sme sa až do konca nedočkali. Škoda toho, ale aj napriek tomu to bolo až nadštandardne dobré, podobných kapiel by sem malo jazdiť viac. PALLBEARER ma absolútne nadchli a pri ich ďalšej pražskej zastávke na ich koncerte určite nebudem chýbať.
Štvrtkový večer musím teda zhodnotiť veľmi pozitívne, slušná návštěva asi 80 ľudí, koniec o 22. hodine kvitujem (ostatne kvôli nočnému kľudu to inak asi ani nešlo), pív som si dal tak akurát, aby som ráno v práci nemusel nadávať a dostavil sa aj dobrý pocit z toho, že som peniaze za vstupné investoval dobre. Organizátorom díky za skvelý večer a teraz mi už len zostáva dúfať, že krásne doom metalistky znovu stretnem onedlho na SAINT VITUS (úsmev).
Pohled Bubův:
Angličtí BAST, kteří koncert otevírali, nezněli, když jsem naposlouchával jejich zatím jedinou desku „Spectres“, nijak zvlášť originálně. A to se bohužel potvrdilo i naživo. I když vlastně všechno bylo OK a z pódia se valil docela příjemný sludge doom, nějak jsem se nemohl zbavit pocitu, kolikrát už jsem ty postupy slyšel a to v lépe fungující variantě. Vydržel jsem čtyři songy a šel se před PALLBEARER trochu provětrat před klub.
S prvními tóny PALLBEARER jsem se do klubu natěšeně vrátil a... nevěřil jsem vlastním uším. Jedno z nejhorších nazvučení, co jsem na Sedmičče slyšel. A to měla kapela vlastního zvukaře. Se zvukem PALLBEARER jsem ale měl problém už i dříve, když loni v září kapela předskakovala YOB. Také s vlastním zvukařem. Tenkrát z mého pohledu naprosto zbytečně přeřvané, ale proti zvuku tří prvních písniček teď to byla vlastně paráda. Celkově zahuhlaný, jakoby potlačený, zvuk s totálně utopeným vokálem Bretta Campbella. Potom následovalo dramatické zlepšení a kapela byla slyšet výborně. Nicméně vokál zůstal z mě nepochopitelného důvodu potlačený a o nádherně klenutých Campbellových výkonech z desek si mohl člověk nechat zdát. Velká škoda. Jak jsou pro mě PALLBEARER jednou z nejlepších doomových kapel současnosti, živě to zatím byl vždycky bohužel spíš poloviční zážitek. Doufám, že to tak nezůstane.
