Slovenskou kapelu DOOMAS není potřeba příliš představovat. Ať už díky bezmála desetileté existenci, během které odehráli bezpočet koncertů včetně opravdu velikých zahraničních festivalů, nebo jako pořádající kapelu úspěšného open air festivalu Gothoom. Kapela navíc koncem loňského roku představila velmi podařený videoklip ke skladbě „Forlorn“, který dával tušit, že se budou na skoro tuzemské scéně dít zajímavé věci.
Už prvních pár tónů alba „LaMuerte“ toto tušení potvrzují a téměř ihned si uvědomíte, že tohle je docela jiná liga. DOOMAS se, jak název naznačuje, pohybují ve vodách doom metalu, nebo možná lépe řečeno doom/deathu, protože tady smrdí melodický death metal na každém kroku. První skladba „Insorcism“ začíná jakýmsi vybrnkávaným intrem, které vzápětí spustí smršť melodií, murmuru a atmosféry. Na atmosféru se tady dbá ve velkém a z celého alba je cítit velký cit a smysl pro její budování. Po onom kratičkém intru začnou DOOMAS pravidelně střídat chytlavé doomové melodie s valivými kytarami společně se salvou kopáků a daří se jim to skloubit na výbornou. Vše je přirozené a už na první poslech na svém místě. U druhé skladby „LaMuerte“ jsem ale teprve pořádně zbystřil. Dle mého soudu rozhodně jedna z nejpovedenějších věcí na albu, ne-li nejpovedenější. (úsměv) Po klavírovém intru se opět vyvalí kopáky doplňující velmi silnou kytarovou melodii a DOOMAS se ukazují ve svém nejlepším světle. Vloni jsem viděl DOOMAS na AFODu, kde se mi tato skladba vryla do paměti a teď už dobře vím proč. Jasná koncertní hitovka. (úsměv) Daší skladba „Consumed by theOcean: Depresy“ se veze, dá se říci, ve stejné šabloně. Melodické pasáže střídají deathové a naopak, avšak stále poslouchám a nic proti tomuto mustru nenamítám už jen proto, že skladby zní velmi zajímavě a já čekám, jaké melodie na mě kapela zase vychrlí. Navíc při celkové délce alba kolem 40 minut je konec dříve, než se člověk naděje, a album tak nemá šanci začít nudit. Následují za sebou dvě deathové záležitosti, asi nejtvrdší song „They“ a „Dark Ritual“. Když už jsem skoro na konci, projíždím booklet a přemítám o nesporných kvalitách tohoto alba, vyruší mě ještě skladba „Life“, která mi zkrátka nedá, abych se o ni nepodělil se sousedy a skrz otevřené okno možná i s polovinou sídliště. DOOMAS opět ukazují jejich melo-deathovou stránku, která mě osobně sedí nejvíce, a stejně jako pecku „LaMuerte“ bych „Life“ označil za jasnou koncertní hitovku. Nakonec do nás nasypou již jednou zmíněnou klipovku „Forlorn“, která je oproti předchozím věcem zase pěkně temná, a je konec. Na jednu stranu jsem rád, že mě album ve své krátkosti ani chvilku nenudilo, ale na druhou stranu je mi docela líto, že už je konec (smích).
Po zvukové stránce mi album jako celek ihned sedlo, ač zní téměř každá skladba trochu jinak; to přičítám délce nahrávání, protože podle bookletu kapela nahrávala ve svém Gothoom studiu v období 2011/2014. Následný mastering pak proběhl v Apocalypsestudiu ve Švédsku, což je výrazně slyšet skrze celé album. Nahrávka není plochá, bicí jsou krásně živé a vše mi přijde přesně takové, jaké to má být. Jednoduše nemám zvuku co vytknout a pravděpodobně bych na něm nic neměnil. Booklet album skvěle reprezentuje, jednoduchý front cover s logem a vkusné, do atmosféry dobře zapadající, artworky z dílny Graphicores digital art.
DOOMAS sice kráčí po již dávno vyšlapané cestičce, ale kráčí po ní hrdě a se vší parádou. Koneckonců na nějakou zvláštní originalitu se dneska snad už ani nehraje ne? (úsměv) Takže nezbývá, než si album pustit znovu a znovu a pak ještě mockrát a vřele ho všem milovníkům melodií a temné atmosféry doporučit.
Seznam skladeb:
Čas: 40:44
Sestava:
Host:
www.doomas.com
Už prvních pár tónů alba „LaMuerte“ toto tušení potvrzují a téměř ihned si uvědomíte, že tohle je docela jiná liga. DOOMAS se, jak název naznačuje, pohybují ve vodách doom metalu, nebo možná lépe řečeno doom/deathu, protože tady smrdí melodický death metal na každém kroku. První skladba „Insorcism“ začíná jakýmsi vybrnkávaným intrem, které vzápětí spustí smršť melodií, murmuru a atmosféry. Na atmosféru se tady dbá ve velkém a z celého alba je cítit velký cit a smysl pro její budování. Po onom kratičkém intru začnou DOOMAS pravidelně střídat chytlavé doomové melodie s valivými kytarami společně se salvou kopáků a daří se jim to skloubit na výbornou. Vše je přirozené a už na první poslech na svém místě. U druhé skladby „LaMuerte“ jsem ale teprve pořádně zbystřil. Dle mého soudu rozhodně jedna z nejpovedenějších věcí na albu, ne-li nejpovedenější. (úsměv) Po klavírovém intru se opět vyvalí kopáky doplňující velmi silnou kytarovou melodii a DOOMAS se ukazují ve svém nejlepším světle. Vloni jsem viděl DOOMAS na AFODu, kde se mi tato skladba vryla do paměti a teď už dobře vím proč. Jasná koncertní hitovka. (úsměv) Daší skladba „Consumed by theOcean: Depresy“ se veze, dá se říci, ve stejné šabloně. Melodické pasáže střídají deathové a naopak, avšak stále poslouchám a nic proti tomuto mustru nenamítám už jen proto, že skladby zní velmi zajímavě a já čekám, jaké melodie na mě kapela zase vychrlí. Navíc při celkové délce alba kolem 40 minut je konec dříve, než se člověk naděje, a album tak nemá šanci začít nudit. Následují za sebou dvě deathové záležitosti, asi nejtvrdší song „They“ a „Dark Ritual“. Když už jsem skoro na konci, projíždím booklet a přemítám o nesporných kvalitách tohoto alba, vyruší mě ještě skladba „Life“, která mi zkrátka nedá, abych se o ni nepodělil se sousedy a skrz otevřené okno možná i s polovinou sídliště. DOOMAS opět ukazují jejich melo-deathovou stránku, která mě osobně sedí nejvíce, a stejně jako pecku „LaMuerte“ bych „Life“ označil za jasnou koncertní hitovku. Nakonec do nás nasypou již jednou zmíněnou klipovku „Forlorn“, která je oproti předchozím věcem zase pěkně temná, a je konec. Na jednu stranu jsem rád, že mě album ve své krátkosti ani chvilku nenudilo, ale na druhou stranu je mi docela líto, že už je konec (smích).
Po zvukové stránce mi album jako celek ihned sedlo, ač zní téměř každá skladba trochu jinak; to přičítám délce nahrávání, protože podle bookletu kapela nahrávala ve svém Gothoom studiu v období 2011/2014. Následný mastering pak proběhl v Apocalypsestudiu ve Švédsku, což je výrazně slyšet skrze celé album. Nahrávka není plochá, bicí jsou krásně živé a vše mi přijde přesně takové, jaké to má být. Jednoduše nemám zvuku co vytknout a pravděpodobně bych na něm nic neměnil. Booklet album skvěle reprezentuje, jednoduchý front cover s logem a vkusné, do atmosféry dobře zapadající, artworky z dílny Graphicores digital art.
DOOMAS sice kráčí po již dávno vyšlapané cestičce, ale kráčí po ní hrdě a se vší parádou. Koneckonců na nějakou zvláštní originalitu se dneska snad už ani nehraje ne? (úsměv) Takže nezbývá, než si album pustit znovu a znovu a pak ještě mockrát a vřele ho všem milovníkům melodií a temné atmosféry doporučit.
Seznam skladeb:
- Insorcism
- LaMuerte
- Consumed by theOcean:Depresy
- They
- Dark Ritual
- Life
- Forlorn
Čas: 40:44
Sestava:
- Peter „Doomas“ Beťko - zpěv, basa
- Martin „Kalmi“ Kalmancai – kytara, programování samplů
- Mário Turis – kytara, samply
- Erik Šabo - bicí
Host:
- Peter „Pegas“ Hlaváč - bicí
www.doomas.com
