Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
INSANIA

Západočeští POSITIVE MIND patří mezi nenápadné kapely, příliš o nich slyšet není, ač jejich tvorba snese velmi přísná měřítka.

Holt se nikam necpou, a jediná kauza, která mě v jejich případě napadá, je bojkot pražského klubu Kain, protože v něm hrála kapela ORTEL. Ale to samozřejmě není hlavní důvod tohoto rozhovoru, tím je vydání nového alba „The Individualist“ a další záležitosti s albem/kapelou spojené.

Na otázky odpovídá J.J.Šimon.


O ŠVÝCARSKU A VLASTENECTVÍ.


Na obalu nelze přehlédnout švýcarskou vlajku a něco jako poděkování právě Švýcarsku. Proč zrovna tahle země? Kolikrát jste tam hráli?

Měli jsme tam dvě krátká turné. Milujeme to tam. Ve Švýcarsku to nepojímáme jako typickou šňůru v jiných zemích. Přespáváme v horách 900 metrů nad mořem, v malé horské vesnici. A když nejsme na podiu, lezem na kopce a vyhlídky. Jsou to takový zaplacený lázně.

Kolik lidí třeba přijde na váš koncert do švýcarského klubu?

Hele jak kde. Obecně lze říct, že na nás chodí jako tady, akorát že ve švýcarských frankách.

Můžeš určitě porovnat scénu tam a tady, třeba i kluby, zázemí...

Najdeš tam jak kluby malý, tak i velký. Produkce je však více velkorysejší. Jídlo a pití je obvykle samozřejmostí. Nikdo nelicituje o výši domluveného honoráře. Něco, co už z českého prostředí vymizelo. Kapely ale prožívají to samé co my tady. O každý koncert se musíš trochu porvat, složitě propagovat a zápasit s odklonem lidí od návštěv koncertů ke gaučovým zábavám.

V čem vidíš největší rozdíly, a naopak, co mají obě země společného?

Scéna je tam relativně malá, ale je tam hlad po originálně znějících kapelách… což nevíme, jestli jsme zrovna my, ale pro ně podle všeho ano.

Přijde mi, že vlastně ani nepatříte do žádné scény, pro hardcoristy a punkáče jste možná příliš komerční, pro mainstream naopak moc agresivní... Kam podle Tebe patříte?

To my taky nevíme… na druhou stranu, s přibývajícími roky to už ani neřešíme tolik…

V textech řešíte závažné věci, ale držíte se angličtiny. Neochuzujete zdejší fanoušky o jednoznačné sdělení? Přece jen je dnes asi častější, když angažované hardcore kapely zpívají česky. Ten přenos mezi posluchači a kapelou je okamžitý, a může to pomoci i na koncertech, kde si fanoušci mohou zahulákat... V angličtině v hlavě uvízne leda tak silný refrén.

Bohužel, na živo jsme schopný sdělovat pouze těm, co anglicky umí. To tak prostě je.

Nezvažovali jste češtinu?

No jo, ale co potom Poláci nebo německy mluvící země? Myslím, když u nich hrajeme. Jak to máme pořešit tam? Tam ale ani nikoho nenapadne, že bychom měli zpívat česky: prostě hoši zpívají anglicky, protože nehrajou jenom v Čechách, no… V Čechách se to hrozně řeší. V cizině vůbec.

Překvapilo Tě, jakou odezvu způsobil váš přístup ke klubu Kain, který jste kvůli tamnímu vystoupení skupiny ORTEL začali bojkotovat?

Tak tušili jsme, že na to někdo bude asi reagovat. Možná nás překvapilo, že těch reakcí bylo tolik. Ale tak trochu nám to bylo jedno.

Považuješ kapely typu ORTEL za vážnou hrozbu?

No, možná vás to překvapí, ale ORTEL považujeme ve srovnání s předchozí kapelou CONFLICT 88, v níž frontman před tím hrál, za poměrně nevinnou kapelu.

Čím je podle Tebe nebezpečná?

Problém jsou spíš ty lidi, který na to chodí a který to sdružuje. Sociální mix, kdy latentní i otevření náckové ovlivňují partu jiných, politicky spíš nevyhraněných maminek a kluků, co chodí každej pátek na pivo do nějaký sídlištní putyky.
Pod rouškou vlastenecké tématiky si ti druzí zmiňovaní pomalu osvojí i ten názorový „zbytek“, který se k takto projevovanému vlastenectví váže: nacionalismus, násilné potlačování menšin, homofobie, antisemitismus, házení všech jedinců do jednoho pytle. Neschopnost rozlišovat.
A to je v zásadní rozepři s naším individualismem a souzení každého jedince zvlášť.

Jste levicově zaměření?

Ani omylem, to podotýkám.

To vám hodně podsouvali odpůrci.

To je nesmysl, víceméně vím, kdo v kapele volí koho. Komunisti to v žádném případě nejsou.
My prostě s ORTELEM stejná podia programově sdílet nechceme.


POSITIVE MIND PO VÝBUCHU.

Po docela dlouhé době jste na konci minulého roku vydali nové album. Když koukám na sestavu, tak v ní došlo k poměrně výraznému průvanu, na svých místech jsi zůstal jen Ty a Kopee-T. Kam se bývalí spoluhráči poděli a proč vás opustili?

Každý měl svůj důvod, odlišný od toho jiného. V podstatě trojúhelník: barák – 2. dítě – soukromé podnikání. A všichni to na nás vybalili v jeden den.
Zvažovali jsme to s Kopítem úplně zabalit, ale bubeník Štěpi (ex-DIVE) se ozval prakticky do týdne, což otočilo situaci. A bývalí spoluhráči souhlasili s tím, abychom pokračovali v jiné sestavě. Tak jsme do toho šli…

Zapracovat tři nové tváře do kapely není jen tak... Docházelo ke změnám postupně, nebo šlo o jeden „velký třesk“?

Byly to víceméně bolestné dva roky, než se to upevnilo. A i tak, po nahrávání odešel ještě kytarista Martin Banjo Benďák. Na vlastní žádost. Několik měsíců před křtem desky.
Když už jsme si mysleli, že se sestava ustálila, najednou jsme zase byli v tom hektickém období, kdy netušíš, s kým ty nasmlouvaný koncerty odehraješ. Ale s kytaristou Pavlem Fryčem jsme popili na posledním Brutal Assaultu a on říkal, že by do toho chtěl jít. A my říkali: hele, ale za měsíc a půl potřebujem odjet na šňůru do Švýcarska. Musíš to brát vážně. A on, že je to pro něj dobrá motivace. Během měsíce se naučil kompletní živé provedení.

Můžeš představit nové členy sestavy? Kde se vzali, kde dříve hráli? Jak náročné bylo hledání těch správných chlapů?

Jako první se objevil Honza Štěpi Štěpánek. Akorát končili jeho DIVE. My se známe od devadesátých let. Což je dost dlouho na to, abychom už dokázali sebe nesrat navzájem.
Albert (EINE KLEINE BANG BANG, ADOLPHO BAND) nebyl prvním zpěvákem, ale tím, u něhož jsme po první zkoušce věděli, že je tím správným. Byli jsme si jisti.
A kytarista Pája prišel minulý rok. Znali jsme se z jeho účinkování v MINUTE OF FAME, protože jsme spolu sdíleli zkušebnu. Nastoupil hned po křtu a rovnou na turné. Jeho první koncert byl v Zürichu. Zapíjeli jsme to skoro celý turné. A někteří z nás ho zapíjejí dodnes, milé děti…


VÍC STUDIÍ, MÉNĚ STAROSTÍ?

Nahrávali jste v několika studiích, proč to? Podle čeho jste je vybírali?

Chtěli jsme všechny nástroje vyjma zpěvu natáčet naživo. Chytit tu neopakovatelnost pokusu. Na což má Mišus, který dosud natáčel desky POSITIVE MIND, malý studio. Takže jsme u něj točili jen zpěvy a míchali. Mastering opět u Vláďi Papeže. To je audiofil, na něhož se můžeme spolehnout.

A nahrávání samotné?

Nakonec přes chodbu naší zkušebny. Tomáš Mouřenec s Bárou Zemanovou akorát dokončili svoje studio. Vzali jsme si na to pět dní, připraveni na to, že to v nejhorším natočíme po jednotlivých nástrojích u Mišuse jako obvykle. První tři dny jsme to hráli pořád dokolečka, ale jediná nahrávka nestála za to a tak jsme to smazali. Všech devět tracků jsme natočili za poslední dva dny… Nějak nám to živý nahrávání sedlo až po třech dnech.

Devět tracků? Na albu je jich ale jen osm.


Skladbu „Redundant“ jsme nechtěli použít, neshodlo se nás na ní všech pět členů. Ale je aspoň na i-tunes. Na koncepci „Individualist“ byla atypická až příliš, ale roli bonusové skladby snese. Kdo ji chce, musí na i-tunes a vypláznout necelej dolar. Kristovy rány, to snad ani není cena… to je almužna.

Měli jste v hlavách zvuk, jaký byste chtěli dosáhnout? Na kolik procent jste se představám přiblížili?

Nechtělli jsme zvukově metalové album. Což se nám podařilo. Přece jen se nepovažujeme za typickou metalovou kapelu, máme blíž k alternativě, hard-core, chceš-li třeba i indie… čímž pádem odpadá takovýto: natočíme tu nejnabasovanější desku světa. Nebo: pojďme srovnat kopáky do metronomu. Preferovali jsme víc živoucí desku, se špínou, která je pro nás únosná…

Dělali jste jiný master pro CD a jiný pro vinyl? Mně přijde, že každá placka hraje trochu jinak, ale to může být i přístroji, na kterých jsem nosiče přehrával...

Ano. Na LP si můžeš dovolit jinou dynamiku, takže LP dostalo jiný final-master než CD. Tracky jsou ale stejné…


O ZKOUŠENÍ: OLD SCHOOL PŘÍSTUP JE TO, PROČ DĚLAME MUZIKU.

„The Induvidualist“ je deska vcelku rozmanitá – jakým způsobem komponujete? Kdo nosí hlavní část muziky a textů?

„Individualist“ je víceméně z mojí dílny, stejně jako předchozí „Silence gives consent“. Nicméně to končí touhle deskou. Pavel Fryč se pustil do reálného komponování se mnou. Nová věc, kterou právě dokončujem, je v podstatě jeho. Já jsem se na ní zabýval především aranžema – což mě momentálně baví ještě víc: zpracovávat nápad někoho jiného.

Fungujete jako zkušebnová kapela, nebo si bez používání moderních technologií a sdílení nápadů pomocí internetu neumíte představit?

Zkušebnová. Používáme reálné aparáty, živé bicí a nové věci zkoušíme v reálném čase. A hodně o tom diskutujeme. Jestli něco, tak maximálně danou variantu nahrajeme a ve zkušebně pak posloucháme a společně analyzujeme. Dneska už je to možná old-school přístup, ale kvůli takovému způsobu tvorby jsme začali tu muziku dělat.


O KLIPECH: „PROFÍKY MUSÍŠ ZAPLATIT.“

K albu vznikl i videoklip. Dnes už je technika vcelku dostupná, ale vy jste si „dopřáli“ i slavný obličej, jednu z hlavních rolí si zahrála Kristýna Leichtová (Účastníci zájezdu, Comeback), i režiséra (Antonín Procházka ml. – režisér a herec, syn známého herce) a kameramana (Jaroslav Kostelník). Neříkej mi, že tihle lidé se „nějaké“ hardcore partě věnovali zadarmo...

Ne, to ne. Profíky prostě musíš zaplatit.

Můžeš odtajnit pozadí lanaření lidí do štábu i před kameru?

S těmi, kterými jsem chtěl spolupracovat, jsem prostě zavolal. Někomu se zalíbil scénář, někomu se třeba nelíbil, ale řekl si, že je to výzva a šel do toho. Někteří si přijeli jen vydělat. A hodně komparzistů nebo vedlejších rolí vůbec stálo před kamerou poprvé. A jako milovníkům české filmové „nové vlny“ nám o kombinaci neherců a profesionálů šlo.

Kolik lidí se na tom podílelo?

Nakonec bylo na place kolem 30 lidí. Udržet ticho před kamerou bylo někdy nad lidské síly. Pro mě poučení pro příště: když točíš v baru, ve všech lahvích tvrdýho musíš mít pouze repliku. Jinak se dvacetičlenej komparz stává neudržitelným…

Jak k tomu přišel konkrétně Antonín Procházka jr?

Věděl jsem, že chci, aby to dělal Tonda. Ten kluk se nebojí. A doporučil kameramana Jardu Kostelníka. Věděl jsem,  že oni dva dohromady tomu dají ten filmovej švih. Což ten náš scénář, plnej děje, vyžadoval.

Čím jste zaujali třeba Kristýnu, že vám na to kývla?

Opět: od počátku jsme věděli, že je přesně ta, koho hledáme. Navíc, je to plzeňská holka – už od klipu „Justice core inside“, kde hrál plzeňský rodák a herec Honza Holík, usilujeme spolupracovat s „krajanama“. Protežit plzeňskou scénu. Ani jsme neměli alternativu, kdyby Kristýna neměla čas… Ale ona kývla skoro hned.


ZAHRANIČNÍ SPOLUPRÁCE

Vydali jste celkem 1000 nosičů, dvě limitované 500kusové edice na LP resp. CD. O jaký nosič je zatím mezi lidmi větší zájem?

Hodně nás překvapilo, že stále vítězí CD. Vinyl se také prodává a cítíme, že určitý lidi, co si pro něj přijdou, by si ani nic jiného nekoupili. Nicméně čísla hovoří jasně pro CD a to jak v ČR, tak kupodivu i v zahraničí.

Oba nosiče jsou moc pěkně zpracované – grafika je kvalitní... Podle informací na obalu je autorem Dima Belov, což zní jako ruské jméno. O koho jde a jak jste se k němu dostali?


Dima s náma dělá už leta. Nicméně koncepci alba vymyslel anglický architekt Marlon Cooray, který teď žije v západních Čechách. On není a priori grafik, ale měl skvělý koncepční nápad, rozvržení textu i výběr fotek. Koreloval s konceptem Individualisty. Dima to dotáhnul do konce a udělal kompletní layout.

Takže lze říci, že na grafice jsme dělali jen zahraniční lidé. Rus a Angličan.

Ano, nicméně oba jsou v Čechách už roky poměrně domestikovaný.


INDIVIDUALISTA JAKO KONCEPT.

Na titulní straně je co? Přijde mi to jako nějaká milionkrát zvětšená „součást“ lidského těla... Krásný je hlavně ten zkroucený „žebřík“ na zadní straně vinylu – jde opravdu o fotografie, nebo vznikly obrázky pomocí počítače?

Obě titulní fota jsou velkými zvětšeninami DNA, modrá dokonce reálným fotem, zelené je zpracování dle reálné fotky. Obě jsou samozřejmě postprodukovaný, to nikdo nepopírá.



Proč zrovna DNA?

DNA z nás dělá jedinečné invididuality. Nelze nalézt 2 stejné lidi ve všech detailech, biologických vnitřních, vnějších i duševních. V bookletu najdeš ještě další důkazy: otisk prstu, zmenšenina lidského vlasu, lidskou dáseň – všechno co nás napadlo, že svědčí o jedinečnosti a neopakovatelnosti člověka. Jedince. Být indivudalistou je prostě přirozenější, než si většina myslí.

Co fotka zbraně? Jak ta souvisí s individualistou?

Lidský život je jedinečný. Jeho předčasné ukončení bys měl hodně vážit.
Navíc skladba „Easy to kill“ je voláním po větší lékařské kontrole vlastníků zbrojního průkazu. Nic víc, nic míň. Je to starší věc, co se dostala na album až minulý rok.

Ještě před masakrem v Uherské Brodě?


Ano. Už tehdy jsme věděli, že jít na přezkum k lékaři, navíc bez psychiatrické atestace, jednou za 10 let dělá z naší země druhého nejbenevolentnějšího vydavatele zbrojních pasů. První je přirozeně USA. Bohužel, aby se o tom začalo více debatovat, musela se odehrát hrůza v Uherském Brodě. Bohužel.

Závěrem: plány na letošní rok?

Teď určitě ještě jeden klip. A pracovat na nové desce. Tenhle rok budeme hrát méně než roky předešlý. Máme víc nápadů, než stíháme na zkouškách vyzkoušet.
A to víš, ty víkendy, kdy hrajeme, se k naší standardní zkoušce v neděli nedokopeme… Jsme rádi, když se v neděli vykopeme z dodávky před zkušebnou, je nás všech pět, nikoho jsme nezapomněli u baru a nikdo není oficiálně prohlášený za mrtvýho. Toho dosáhnout někdy bývá umění…

Koncerty sledujte na www.positivemind.cz nebo na tradičních platformách jako bandzone.cz, Facebook, Twitter.

RECENZE

Zveřejněno: 07. 06. 2015
Přečteno:
3599 x
Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář