To, že metalová hudba z geografického hlediska už dlouho není jen doménou Evropy a Ameriky, je známá věc. Ten, kdo hledá i trochu té exotiky s kvalitním zvukem a obsahem, nechť přeletí oceán a zaměří pozornost na kostarické pobřeží. Někde tam, v průzračných vodách Karibiku, spatří mrtvé území s poetickým názvem CORPSE GARDEN. Kapela vznikla v roce 2009, v původní sestavě víceméně fungovala až do roku 2012, kdy se skoro celá sestava obměnila a všechno se začalo ubírat novým, lepším směrem. V tomto období pánové vydali svůj první plnohodnotný nosič, škrtli si na evropských pódiích a festivalech a o další tři roky později, tentokrát pod hlavičkou ruského vydavatele, předkládají svůj nový počin pro mě z neznámého důvodu nazvaný „Entheogen“.
Když jsem si „Entheogen“ do hlavy dávkoval poprvé, tak první co mě napadlo, aniž bych znal původ kapely, bylo, že jde o nový polský spolek, jenž se chce svézt na vlně temného death metalu, který se snaží po vydání „The Satanist“ drhnout snad každá druhá banda. Naštěstí z obou těchto omylů mě záhy vyvedl příchod domů, kde jsem si album sjel s pořádným zvukem a v plném soustředění. Pokud můžu být smělý, tak bych řekl, že pánové hrají něco mezi americkou a evropskou verzí mrtvého kovu doplněného o značnou porci melodií. Většinou se říká, že pokud člověk v hubě něco usilovně hledá, tak to vždy nalezne. Dokonce i v případě, že to tam vůbec není. To ale není případ této drtičky z Kostariky. Sami muzikanti o sobě prohlašují, že je v jejich mládí hudebně inspirovala především sedmdesátá léta. A právě tyto odkazy jsou v hudbě „Zahrady“ více než patrné. Především kytary si v některých úsecích střihnou rockovější motivy než ty, na které jsme od konce osmdesátek v death metalu zvyklí. Právě tyto výlety do vod klasického rocku jsou důvodem, proč mi tato kapela nesplývá se zástupem jiných. Taky se sluší pochválit zpěváka, protože ten má chraplák, jako když se sypou kosti. Jako bonus můžeme brát to, že mu je během zpěvu i rozumět. Navíc je album protkáno různými pomlkami v podobě intermezz, jež navozují poněkud jinou, řekl bych pohodovější atmosféru. Ze začátku mi tyto mezihry připadaly, že celou nahrávku brzdí a jsou poněkud zbytečné, ale časem a přechodem na lepší přehrávač mi celý koncept do sebe krásně zapadnul. Těžko by se dal vybrat pouze jeden dva songy, jež by se daly označit jako pomyslný vrchol alba. Protože všechny kousky umístěné na tomto CD mají dostatečně vysoký standard a právě tohle je důvod, kvůli kterému posluchač nemusí napjatě čekat na jednu dobrou skladbu v marastu vaty.
Kdyby mi někdo nejprve řekl, že kapela pochází z Kostariky a až poté tuto nahrávku pustil, tak bych nejspíš čekal zvuk á la standard. Tedy takový, který sice neurazí, ale na druhou stranu ani nikoho neposadí na zadek. Jenže opak je pravdou a právě po poslechu této hudební stopy vám nezbude, než pouze kývnout na souhlas. Zvuk je naprosto krystalický, ale zato živočišný a plný dynamiky. Nevím, zda pánové točili někde mimo jejich zemi, ale dle znění se jedná o nadstandardní práci, kterou by kapele mohla nejedna grupa ze starého kontinentu závidět.
Možná se může stát, že právě ten, kdo holduje klasickému death metalu a moderní styly příliš nevyhledává, bude z „Entheogen“ trochu v rozpacích, ale milovníky melodií, temné atmosféry a hutného zvuku novinka CORPSE GARDEN jistě uspokojí.
Seznam skladeb:
Čas: 62:00
Sestava:
http://www.thecorpsegarden.com/
https://www.facebook.com/corpsegardencr
https://soundcloud.com/corpse-garden
Když jsem si „Entheogen“ do hlavy dávkoval poprvé, tak první co mě napadlo, aniž bych znal původ kapely, bylo, že jde o nový polský spolek, jenž se chce svézt na vlně temného death metalu, který se snaží po vydání „The Satanist“ drhnout snad každá druhá banda. Naštěstí z obou těchto omylů mě záhy vyvedl příchod domů, kde jsem si album sjel s pořádným zvukem a v plném soustředění. Pokud můžu být smělý, tak bych řekl, že pánové hrají něco mezi americkou a evropskou verzí mrtvého kovu doplněného o značnou porci melodií. Většinou se říká, že pokud člověk v hubě něco usilovně hledá, tak to vždy nalezne. Dokonce i v případě, že to tam vůbec není. To ale není případ této drtičky z Kostariky. Sami muzikanti o sobě prohlašují, že je v jejich mládí hudebně inspirovala především sedmdesátá léta. A právě tyto odkazy jsou v hudbě „Zahrady“ více než patrné. Především kytary si v některých úsecích střihnou rockovější motivy než ty, na které jsme od konce osmdesátek v death metalu zvyklí. Právě tyto výlety do vod klasického rocku jsou důvodem, proč mi tato kapela nesplývá se zástupem jiných. Taky se sluší pochválit zpěváka, protože ten má chraplák, jako když se sypou kosti. Jako bonus můžeme brát to, že mu je během zpěvu i rozumět. Navíc je album protkáno různými pomlkami v podobě intermezz, jež navozují poněkud jinou, řekl bych pohodovější atmosféru. Ze začátku mi tyto mezihry připadaly, že celou nahrávku brzdí a jsou poněkud zbytečné, ale časem a přechodem na lepší přehrávač mi celý koncept do sebe krásně zapadnul. Těžko by se dal vybrat pouze jeden dva songy, jež by se daly označit jako pomyslný vrchol alba. Protože všechny kousky umístěné na tomto CD mají dostatečně vysoký standard a právě tohle je důvod, kvůli kterému posluchač nemusí napjatě čekat na jednu dobrou skladbu v marastu vaty.
Kdyby mi někdo nejprve řekl, že kapela pochází z Kostariky a až poté tuto nahrávku pustil, tak bych nejspíš čekal zvuk á la standard. Tedy takový, který sice neurazí, ale na druhou stranu ani nikoho neposadí na zadek. Jenže opak je pravdou a právě po poslechu této hudební stopy vám nezbude, než pouze kývnout na souhlas. Zvuk je naprosto krystalický, ale zato živočišný a plný dynamiky. Nevím, zda pánové točili někde mimo jejich zemi, ale dle znění se jedná o nadstandardní práci, kterou by kapele mohla nejedna grupa ze starého kontinentu závidět.
Možná se může stát, že právě ten, kdo holduje klasickému death metalu a moderní styly příliš nevyhledává, bude z „Entheogen“ trochu v rozpacích, ale milovníky melodií, temné atmosféry a hutného zvuku novinka CORPSE GARDEN jistě uspokojí.
Seznam skladeb:
- The Quantum Rapture
- In the Womb of Chaos
- Portal to the Oneiric
- The Arrival of Saturn
- Suspended Over the Abyss
- Evoking a Dead Sun
- Sulphur
- Neux Ex Machina
- The First Incarnation
- A Balance of Opposites
- Emerald Vision
- Red Pulvis Solaris
- Enantiodromia
Čas: 62:00
Sestava:
- Erick Mejia - bicí
- Federico Gutierrez - kytara
- Esteban Sancho - kytara
- Carlos Venegas - baskytara
- Felipe Tencio - zpěv
http://www.thecorpsegarden.com/
https://www.facebook.com/corpsegardencr
https://soundcloud.com/corpse-garden
