Žánr uvedený v podtitulku působí minimálně podivně. U někoho vzbudí zvědavost, u většiny fanoušků black metalu ale spíše nevoli. U mě oboje, leč zvědavost mě celkem rychle přešla, když jsem zjistil, že většina textů je v angličtině; jednoduše mi nestojí za to se v nich vrtat a překládat si je. Kromě angličtiny zazní i slovenština a nějaký neznámý, snad vymyšlený jazyk, ono křesťanství se vcelku pochopitelně objevuje právě v textech, které tvoří koncepční příběh pojednávající „o ceste človeka do hriechu, odklonení sa od Boha a naslednom oľutovaní hriechov a v závere zaznejú slová odpustenia a pokánia“. To jen aby bylo učiněno informační povinnosti za dost, protože black metal mám spojený s něčím úplně jiným. Můžete mi vyčítat, že k tomu přistupuju s předsudky, že dnes je jiná doba a ortodoxnost se nenosí, ale pro mě je spojení „black metal“ a „křesťanský“ neslučitelné.
Raději pojďme na hudbu. Nebo nejprve na nástrojové obsazení, protože to je v rámci žánru určitě neobyčejné. V základní sestavě totiž chybí nejen bicí, ale i baskytara, kterou supluje kontrabas, vzhledem k symfonickým proklamacím je jasné, že nechybí klávesy, a samozřejmě ani kytara. O vokály se dělí všechna tři hrdla v základní sestavě a navíc ještě pomáhají hosté, včetně jedné slečny, která přispěla ženskými vokály ve dvou skladbách.
Nic proti intrům, ale proti třem a půl minutám „ničeho“ všechno. Už po minutě mi syntetické klávesy a ambientní plochy vadily, po dvou pily krev a po třech jsem došel k názoru, že příští poslech zahájím od songu č. 2. Ten má stopáž ještě velkorysejší, skoro devět minut! Jsou kapely, které utáhnou v rámci jedné skladby i mnohem delší čas, OHEN k nim ale nepatří. Ono to není jen o hudbě samotné, svůj díl viny nese i zvuk, který je sotva průměrný, v rámci žánru by člověk čekal něco nablyštěného, ale tady je to takové obyčejné, suché (nahrávalo se v režii kapely, jeden člen obstaral mix, druhý mastering). Bicí jsou podle všeho programované, jejich zvuk pak sterilní, stejně jako party, které jim kdosi nadiktoval. První zpívaná skladba „Prophets of Baal“ je typický melodický black metal, řada motivů se dlouho opakuje, a snaha o nějaká zpestření, alespoň u mě, nevede nikam. U „Valley of Dry Bones“ už se dokáži s interprety srovnat mnohem lépe, song je zlověstný, dýchá z něj určitá temnota, snad i zlo, ústřední motiv je dobře vymyšlený, pěkně k němu pasuje hlubší zpěv, ale slibný úvod rozmělňují melodické vsuvky, u nichž se zase v plné nahotě ukazují podivné bicí i příliš hodný zvuk. Skladba jako den a noc, doslova, ale z větší části mě dokázala zaujmout. Lehce v ní zavanuly východní větry, snad trocha Orientu, který dýchá i z „Ód Kairanen, v níž etnické nálady převažují a celkem logicky k nim byl zvolen čistý zpěv, leč ne zcela přesvědčivý.
S etnickými motivy pracuje kapela i v dalších skladbách, stejně jako s hrdelním zpěvem, své si odehraje i kontrabas, v „Pečať je zlomená“ dojde i na zvuky z nějaké bitvy či praskání ohně, v intermezzu zaprší, zahřmí, krákorají nějací havranovití, kdosi mluví zkresleným hlasem, kdosi kamsi kráčí, atmosféra nabírá na naléhavosti. Tahle zpestření fungují celkem dobře, horší je to s další řadovou skladbou, „Morning Star“ mi přijde přeplácaná a devítiminutový hrací čas přepálený, samotný závěr pak vyloženě nepovedený, utnutý. Z nahrávky je patrné, že pánové chtěli do muziky dostat co nejvíc motivů, nápadů, samplů, pořád něco vymýšleli, ale dost často se nedokázali včas zastavit. Nic proti pestrosti, ale tady je to rozhárané, nekonzistentní, alespoň já to tak cítím.
Další velké sousto si OHEN ukousli v případě třináctiminutové tryzny „Stardust“, zpočátku se odvíjející v pomalých tempech, takřka doommetalových; kytara ostře vrčí a strašidelně znějící zpěv podtrhuje naléhavost této partie, pak ale přichází uvolnění atmosféry a do klávesového podkresu zpívá hostující Miška Pokorná, pak následuje šeptaná pasáž a majestátní melodie, potud by vše bylo v pořádku. Ale pak se kapela vrací k výše zmiňované rozháranosti, najednou je tu úplně jiná muzika, podle mě plytká, rádoby navoněná, rádoby pompézní, další rána mezi oči následně přichází se skokovou, úplně nesmyslnou změnou, v jejímž rámci se muzika posune k kolovrátkovému symfonickému heavy metalu, který nezachrání ani další Miščin vstup, ani nic... tohle je jedním slovem chaos, který nechápu.
Koukám, že jsem se nějak rozepsal, tak to už vezmu zkrátka. Neupírám muzikantům schopnost vymyslet zajímavé hudební postupy, ale pro příště bych si dovolil doporučit, aby se v rozletu trochu krotili, aby kladli důraz na nějaký základní motiv a kolem něj opatrně stavěli další. Tady to funguje podobně jako Jára Cimrman – sopka, která svou činností zavalila sebe sama. I celková stopáž přesahující hodinu je na mě moc dlouhá; po vyslechnutí celého alba jsem spíš unavený než zdravě nabuzený.
Jednoduchý booklet obsahuje vše co třeba (texty, info, fotky), grafika neohromí, ani neurazí, o některých záležitostech bychom mohli diskutovat, třeba proč je něco slovensky a něco anglicky, nebo proč nad názvy skladeb jsou/nejsou mezery, nebo proč na titulní stránce křesťanské kapely planou ohně pekelné, ale na druhou stranu si kapela všechno udělala sama, tedy i booklet, a to zaslouží svým způsobem respekt.
Seznam skladeb:
Čas: 66:26
Sestava:
www.bandzone.cz/ohen
www.facebook.com/ohen.band
http://ohen.bandcamp.com/album/mortal-man
Raději pojďme na hudbu. Nebo nejprve na nástrojové obsazení, protože to je v rámci žánru určitě neobyčejné. V základní sestavě totiž chybí nejen bicí, ale i baskytara, kterou supluje kontrabas, vzhledem k symfonickým proklamacím je jasné, že nechybí klávesy, a samozřejmě ani kytara. O vokály se dělí všechna tři hrdla v základní sestavě a navíc ještě pomáhají hosté, včetně jedné slečny, která přispěla ženskými vokály ve dvou skladbách.
Nic proti intrům, ale proti třem a půl minutám „ničeho“ všechno. Už po minutě mi syntetické klávesy a ambientní plochy vadily, po dvou pily krev a po třech jsem došel k názoru, že příští poslech zahájím od songu č. 2. Ten má stopáž ještě velkorysejší, skoro devět minut! Jsou kapely, které utáhnou v rámci jedné skladby i mnohem delší čas, OHEN k nim ale nepatří. Ono to není jen o hudbě samotné, svůj díl viny nese i zvuk, který je sotva průměrný, v rámci žánru by člověk čekal něco nablyštěného, ale tady je to takové obyčejné, suché (nahrávalo se v režii kapely, jeden člen obstaral mix, druhý mastering). Bicí jsou podle všeho programované, jejich zvuk pak sterilní, stejně jako party, které jim kdosi nadiktoval. První zpívaná skladba „Prophets of Baal“ je typický melodický black metal, řada motivů se dlouho opakuje, a snaha o nějaká zpestření, alespoň u mě, nevede nikam. U „Valley of Dry Bones“ už se dokáži s interprety srovnat mnohem lépe, song je zlověstný, dýchá z něj určitá temnota, snad i zlo, ústřední motiv je dobře vymyšlený, pěkně k němu pasuje hlubší zpěv, ale slibný úvod rozmělňují melodické vsuvky, u nichž se zase v plné nahotě ukazují podivné bicí i příliš hodný zvuk. Skladba jako den a noc, doslova, ale z větší části mě dokázala zaujmout. Lehce v ní zavanuly východní větry, snad trocha Orientu, který dýchá i z „Ód Kairanen, v níž etnické nálady převažují a celkem logicky k nim byl zvolen čistý zpěv, leč ne zcela přesvědčivý.
S etnickými motivy pracuje kapela i v dalších skladbách, stejně jako s hrdelním zpěvem, své si odehraje i kontrabas, v „Pečať je zlomená“ dojde i na zvuky z nějaké bitvy či praskání ohně, v intermezzu zaprší, zahřmí, krákorají nějací havranovití, kdosi mluví zkresleným hlasem, kdosi kamsi kráčí, atmosféra nabírá na naléhavosti. Tahle zpestření fungují celkem dobře, horší je to s další řadovou skladbou, „Morning Star“ mi přijde přeplácaná a devítiminutový hrací čas přepálený, samotný závěr pak vyloženě nepovedený, utnutý. Z nahrávky je patrné, že pánové chtěli do muziky dostat co nejvíc motivů, nápadů, samplů, pořád něco vymýšleli, ale dost často se nedokázali včas zastavit. Nic proti pestrosti, ale tady je to rozhárané, nekonzistentní, alespoň já to tak cítím.
Další velké sousto si OHEN ukousli v případě třináctiminutové tryzny „Stardust“, zpočátku se odvíjející v pomalých tempech, takřka doommetalových; kytara ostře vrčí a strašidelně znějící zpěv podtrhuje naléhavost této partie, pak ale přichází uvolnění atmosféry a do klávesového podkresu zpívá hostující Miška Pokorná, pak následuje šeptaná pasáž a majestátní melodie, potud by vše bylo v pořádku. Ale pak se kapela vrací k výše zmiňované rozháranosti, najednou je tu úplně jiná muzika, podle mě plytká, rádoby navoněná, rádoby pompézní, další rána mezi oči následně přichází se skokovou, úplně nesmyslnou změnou, v jejímž rámci se muzika posune k kolovrátkovému symfonickému heavy metalu, který nezachrání ani další Miščin vstup, ani nic... tohle je jedním slovem chaos, který nechápu.
Koukám, že jsem se nějak rozepsal, tak to už vezmu zkrátka. Neupírám muzikantům schopnost vymyslet zajímavé hudební postupy, ale pro příště bych si dovolil doporučit, aby se v rozletu trochu krotili, aby kladli důraz na nějaký základní motiv a kolem něj opatrně stavěli další. Tady to funguje podobně jako Jára Cimrman – sopka, která svou činností zavalila sebe sama. I celková stopáž přesahující hodinu je na mě moc dlouhá; po vyslechnutí celého alba jsem spíš unavený než zdravě nabuzený.
Jednoduchý booklet obsahuje vše co třeba (texty, info, fotky), grafika neohromí, ani neurazí, o některých záležitostech bychom mohli diskutovat, třeba proč je něco slovensky a něco anglicky, nebo proč nad názvy skladeb jsou/nejsou mezery, nebo proč na titulní stránce křesťanské kapely planou ohně pekelné, ale na druhou stranu si kapela všechno udělala sama, tedy i booklet, a to zaslouží svým způsobem respekt.
Seznam skladeb:
- Prologue (intro)
- Prophets of Baal
- Valley of Dry Bones
- Ód Kairanen
- Pečať je zlomená
- Sanctuary (intermezzo)
- Morning Star
- Stardust
- Kuutama
- Departure
- Mortal Man (outro)
Čas: 66:26
Sestava:
- Matej Forsberg Sloboda – double bass, scream & tuvan vocals
- Tomáš Köppl – keyboards, synths & samples
- Matúš Franz Novanský – guitars, growl & vocals
www.bandzone.cz/ohen
www.facebook.com/ohen.band
http://ohen.bandcamp.com/album/mortal-man
