Nejen dark/black metalem je živa scéna na jihoevropském poloostrově, o slovo se hlásí i thrash a s ním DESERT NEAR THE END. Athénská parta datuje vznik k roku 1997, kdy se sešli Akis a Alexandros, aby pod názvem STORMBRINGER začali dělat kravál. Okolo zakládajícího dua se muzikanti střídali, následně došlo dvakrát ke změně názvu (-> EVENTIDE -> DESERT NEAR THE END) a v roce 2011 vyšel v režii kapely debut „A Crimson Dawn“. O rok později doplnil sestavu kytarista Thanos (předtím nejspíš obstarával všechny nástroje Akis) a trio připravilo pokračování prvotiny, druhý díl koncepčního příběhu, který vyšel na Ukrajině a v Rusku na sklonku loňského roku u ukrajinského labelu Total Metal Records (což je sublabel Metal Scrap Records), letos pak následovala evropská a americká edice.
Řekové se v počátcích existence věnovali heavy/power metalu, po přejmenování trochu přitlačili na pilu a na „Hunt For The Sun“ zní kombinace power a thrash metalu, nebo epic thrash metal, jak tvrdí promo materiály vydavatelské firmy. V podstatě se s tím dá souhlasit, DESERT NEAR THE END míchají power, thrash a nechybí ani pozůstatky heavy metalu, k němuž míří některé melodičtější pasáže či sóla. S povděkem kvituji vokály, Alexandros zpívá polohrubým hlasem, žádné slaďárny se nekonají a kapela tak sympaticky nesází na první signální.
I tak ale nahrávka nabízí zajímavé momenty, vedle konvenčního metalu dojde i na nějaká překvapení, která jinak vcelku standardní počin zpestřují. Není jich moc, ale potěší, třeba hned v první „Strom of my side“, v rámci alba ostřejší skladbě, se objevují zlověstné klávesové zvuky či zkreslené vokály, takřka skřehotavé, které jsou napasovány do melodického sóla. Úvod alba je vůbec docela nářez, první tři songy jedou ve svižných tempech, které diktují bicí, o nichž si myslím, že jsou programované – v bookletu je uvedeno drums by Akis Prasinikas, ale jestli je nahrál? Hlavně v rychlých klepačkách mi přijde, že je to strojově přesné, ale dnes je možné ve studiu udělat všechno možné... třeba je opravdu nabouchal. Jedinou výjimkou, co se bicích týče, je čtyřka „Morning star“, kde se o bubny postaral Aggelos Seaito, ale že by to byla nějak významná změna si nemyslím. Potíže s obsazením postu bicmena kapela řeší session členem, který vypomáhá na koncertech a slyší na jméno Lithras. A když už jsme u hostů, tak na albu se o řadu kytarových partů postaral jakýsi Nik, který je podepsaný i pod zvukem.
Ale zpět k „Morning star“, což je první pomalejší a melodičtější štych, v němž je zpěv učesanější a kytarové melodie chytlavější, poté deska trochu ztrácí dech, „Angel of the deep“ i „Road to nowhere“ jsou o poznání méně nápadité než předchozí skladby, na lepší časy se blýská až v „Eastern path“, vcelku netradičně pojaté, jakoby rozhárané písni, v níž kytara působí nervně, poprvé se také objevují hymnické sbory, s nimiž vypomohla řada hrdel, včetně jednoho ženského. Ne, že bych byl z onoho halekání kdovíjak odvázaný (přijde mi při počtu šesti účastníků poměrně nevýrazné, nejspíš kvůli nepříliš podařenému nasnímání), ale v této míře mi nevadí, protože jinak jde o svébytnou práci mířící k avantgardě a neostýchající se ani před pochodovými rytmy. Závěr patří osmiminutové rozmáchlé „A distant sun“, která mi jako celek přijde nejpřiléhavější pro případný první kontakt s DESERT NEAR THE END, protože v ní nechybí jak dravější úseky, tak volnější s refrény, které se nepodbízejí, přesto dokáží zaujmout, a nechybí ani netradičně zohýbané sólování nebo minimalistická pasáž.
Celkově nemám z nahrávky špatný dojem, kromě slabší třetí čtvrtiny mě řecká kapela nenudí a „Hunt For The Sun“ poslouchám s chutí, i když o žádnou světovou pecku se nejedná – prostě slušný průměr, za který se Řekové rozhodně nemusí stydět.
Obal je žel úplně obyčejný, jednoduchý, texty a klasické info, jinak v podstatě nic, když nebudu počítat fotku západu slunce na titulu a dvou přilehlých stránkách – třístránková skládačka je spíše taková z nouze ctnost. Co mě ale překvapilo, je využití vnější kruhové výseče na samotném cédéčku, kde se na proužku o centimetrové šířce nachází název kapely i alba a navíc portréty muzikantů; docela zajímavé, mám dojem, že to vidím poprvé.
Seznam skladeb:
Čas: 48:45
Sestava:
https://www.facebook.com/pages/Desert-Near-The-End/300395093318319
www.reverbnation.com/desertneartheend
Řekové se v počátcích existence věnovali heavy/power metalu, po přejmenování trochu přitlačili na pilu a na „Hunt For The Sun“ zní kombinace power a thrash metalu, nebo epic thrash metal, jak tvrdí promo materiály vydavatelské firmy. V podstatě se s tím dá souhlasit, DESERT NEAR THE END míchají power, thrash a nechybí ani pozůstatky heavy metalu, k němuž míří některé melodičtější pasáže či sóla. S povděkem kvituji vokály, Alexandros zpívá polohrubým hlasem, žádné slaďárny se nekonají a kapela tak sympaticky nesází na první signální.
I tak ale nahrávka nabízí zajímavé momenty, vedle konvenčního metalu dojde i na nějaká překvapení, která jinak vcelku standardní počin zpestřují. Není jich moc, ale potěší, třeba hned v první „Strom of my side“, v rámci alba ostřejší skladbě, se objevují zlověstné klávesové zvuky či zkreslené vokály, takřka skřehotavé, které jsou napasovány do melodického sóla. Úvod alba je vůbec docela nářez, první tři songy jedou ve svižných tempech, které diktují bicí, o nichž si myslím, že jsou programované – v bookletu je uvedeno drums by Akis Prasinikas, ale jestli je nahrál? Hlavně v rychlých klepačkách mi přijde, že je to strojově přesné, ale dnes je možné ve studiu udělat všechno možné... třeba je opravdu nabouchal. Jedinou výjimkou, co se bicích týče, je čtyřka „Morning star“, kde se o bubny postaral Aggelos Seaito, ale že by to byla nějak významná změna si nemyslím. Potíže s obsazením postu bicmena kapela řeší session členem, který vypomáhá na koncertech a slyší na jméno Lithras. A když už jsme u hostů, tak na albu se o řadu kytarových partů postaral jakýsi Nik, který je podepsaný i pod zvukem.
Ale zpět k „Morning star“, což je první pomalejší a melodičtější štych, v němž je zpěv učesanější a kytarové melodie chytlavější, poté deska trochu ztrácí dech, „Angel of the deep“ i „Road to nowhere“ jsou o poznání méně nápadité než předchozí skladby, na lepší časy se blýská až v „Eastern path“, vcelku netradičně pojaté, jakoby rozhárané písni, v níž kytara působí nervně, poprvé se také objevují hymnické sbory, s nimiž vypomohla řada hrdel, včetně jednoho ženského. Ne, že bych byl z onoho halekání kdovíjak odvázaný (přijde mi při počtu šesti účastníků poměrně nevýrazné, nejspíš kvůli nepříliš podařenému nasnímání), ale v této míře mi nevadí, protože jinak jde o svébytnou práci mířící k avantgardě a neostýchající se ani před pochodovými rytmy. Závěr patří osmiminutové rozmáchlé „A distant sun“, která mi jako celek přijde nejpřiléhavější pro případný první kontakt s DESERT NEAR THE END, protože v ní nechybí jak dravější úseky, tak volnější s refrény, které se nepodbízejí, přesto dokáží zaujmout, a nechybí ani netradičně zohýbané sólování nebo minimalistická pasáž.
Celkově nemám z nahrávky špatný dojem, kromě slabší třetí čtvrtiny mě řecká kapela nenudí a „Hunt For The Sun“ poslouchám s chutí, i když o žádnou světovou pecku se nejedná – prostě slušný průměr, za který se Řekové rozhodně nemusí stydět.
Obal je žel úplně obyčejný, jednoduchý, texty a klasické info, jinak v podstatě nic, když nebudu počítat fotku západu slunce na titulu a dvou přilehlých stránkách – třístránková skládačka je spíše taková z nouze ctnost. Co mě ale překvapilo, je využití vnější kruhové výseče na samotném cédéčku, kde se na proužku o centimetrové šířce nachází název kapely i alba a navíc portréty muzikantů; docela zajímavé, mám dojem, že to vidím poprvé.
Seznam skladeb:
- Strom of my side
- Across the river
- A sunset of our own
- Morning star
- Angel of the deep
- Road to nowhere
- Eastern path
- A distant sun
Čas: 48:45
Sestava:
- Alexandros Papandreou – vocals
- Akis Prasinikas – bass
- Thanos Kollintzogiannakis – guitars
https://www.facebook.com/pages/Desert-Near-The-End/300395093318319
www.reverbnation.com/desertneartheend
