Pohled první: Peťan
„Na Plzeň Vávro, na Plzeň“. Tato legendární hláška z povídek Šimka a Grossmanna mi běžela hlavou celé pondělí v práci, která zrovna dnes tak zatraceně neutíkala. To jsme si zase jednou vymysleli výlet hned z kraje pracovního týdne a v půl sedmé večer máme sraz na jedné ze smíchovských benzínek s redakčními kolegy Coornelusem a Bubem. Sestavu bláznů, trmácejících se v pondělí sto kiláků na koncert, doplňuje kámoš Lukáš. Cíl je jasný – plzeňská zastávka evropského turné dvou zcela odlišných kapel: ACID WITCH a BONEHUNTER.
Cesta kromě jedné kratší kolony ubíhá rychle, řítíme se však do první letošní bouřky, která spláchla náš příjezd do Plzně. Rychle přebíháme do klubu Papírna a okamžitě jsem ohromen těmito jedinečnými prostory. Rozsáhlý zrekonstruovaný komplex s vysokými stropy, dole i nahoře bary. Hraje se ve druhém patře, do kterého se škrábeme po točitém schodišti. Stage je malá, prostor zmenšen plentami, což je při počtu cca padesáti návštěvníků ideální řešení. Pivko jako křen – po dlouhé době mám polotmavý Master a chutná výborně.
Předkapela ACID ROW z Plzně začala se zpožděním a abych se přiznal, vůbec mě nebavila. Hudebně to sice bylo zdatné těleso laděné do stoneru, ale potřebnou energii jsem z nich necítil. Navíc zastávám názor, že asi nemá smysl večer (především ten pondělní) natahovat předkapelou, když stejně všichni přišli na dvě zahraniční party. Set ACID ROW byl na můj vkus dlouhý a nezáživný, proto jsem se raději odebral o patro níže na pokec s dorazivší blatenskou partičkou.
Očekávaný nástup ACID WITCH začal dlouhým intrem. Jsem vpředu u pódia, ale hned od začátku nejsem spokojen se zvukem. Klávesy neslyším a spíše mi jen praská v uších. Vydržím takhle hitovku „Witchfynder Finder“ a jdu si stoupnout o nějakých pět až osm metrů dále a ono to tam je! Tady jsem se zvukem spokojen na maximum a mohu si tak začít vychutnávat tuto americkou nálož s pomalými plíživými melodiemi, rychlejšími party i ponurými pasážemi. ACID WITCH zkrátka vycházejí ze starého dobrého death/doom metalu. Kapela má na kontě pouze dvě desky a tak se jejich tvorba snadno naposlouchá. V play listu tak nechyběly skladby jako „Stoned to the Grave“, „Party Time“, „Sabbath of the Undead“ nebo jedna veselá a skočná záležitost – „Metal Movie Marijuana Massacre Meltdown“. Ačkoliv svým projevem zpěvák/klávesák Dave působí jako hypnotizující psychopat (úsměv), tak kapele nechybí nadhled a vtip. Žádný kopání hrobů či mrtvoly na pitevnách nečekejte, tihle kluci si s vámi raději zahulí a to je myslím větší zábava (úsměv). Jediné mínus je absence druhé kytary. Zejména při sólech by ACID WITCH potřebovali hutnější kytarový podklad. Jinak jsem byl ale s koncertem spokojen.
Po krátké pauze nastoupili finští chasníci BONEHUNTER. Thrash/black/punková jízda se vším všudy. Mám tyhle bordely zatraceně rád a od BONEHUNTER se mi dostalo poctivé porce old schoolu. Trojice na pódiu za to vzala, nasázela několik válů prakticky bez přestávky a bylo vymalováno. Pravda, set mohl být o něco kratší, protože jsou všechny skladby podobné, ale já si to užíval. Špinavý a syrový zvuk á la brazilští WHIPSTRIKER. Škoda, že bylo pondělí a do moshe se chtělo pouze jednomu místnímu opilcovi, který měl problém udržet se na nohou. BONEHUNTER končí, my se loučíme a vyrážíme zpět na Prahu. Samozřejmě ráno do háku. Poděkování patří pořadateli za uspořádání koncertu, výběru prostor i ceny vstupenky (pouhých 120 Kč). A hlavně Coornelusovi, bez kterého bychom nejspíš nevyrazili. Díky!
Pohled druhý: Coornelus
Zase se to jednou pěkně sešlo. V první řadě je kapela, tou byla americká horor banda ACID WITCH. Za druhé – prostor. Plzeňská Papírna. Slyšeli jsme o ní hodně, hlavně o dlouhé cestě na záchod (úsměv) a tak bylo třeba se tam podívat. Třetí bod. Lidi – kamarádi. V Praze nabírám „divně“ vypadající individua na benzínce a vyrážíme. Kousek před klubem nabíráme místního průvodce a než by BONEHUNTER odehráli jeden song, jsme u Papírny.
Se skoro otevřenou pusou koukáme na velkorysé prostory... čeho vlastně? Nazvat tenhle prostor klubem není nejvhodnější. Místa je tu jak na festival, areál bývalé fabriky má zajímavé kouzlo, chtělo by se říct pro bubáky naprosto ideální. Samotný koncertní prostor se nachází v obří hale, takže máte co dělat, abyste dohlédli na její druhý konec. Samotné pódium a jakoby sál je ohraničený černými závěsy, kde se naskýtá vše, co je potřeba, od pódia až po bar.
První dojmy jsou velmi dobré a tak už netrpělivě vyhlížíme první kapelu, kterou nikdo z nás nezná, nikdy neslyšel a po pravdě, nedá se ani tvrdit, že by slyšet chtěl. Nic proti ACID ROW, ale k faktu, že byl pondělní večer, stačily by mi hlavní taháky – ACID WITCH a BONEHUNTER. V jedenáct konec a „go home“. Zpátky k ACID ROW, ti nezněli vůbec špatně. Plzeňští naladili kytary na stoner rock, který z počátku sázel na ponuřejší notu, které pomalé tempo slušelo. To lehce narušil zpěvákův ne úplně uchu libý hlas, na který se ale ve finále dalo rychle zvyknout. V průběhu setu hudební projev začal rozkvétat a nechyběly živější, pomalu až rock´n´rollovější pasáže, kdy dali ACID ROW vzpomenout na jihočeské THE POOH z období kolem desky „Eyes Scream In Cream“. Škoda zbytečně dlouhého setu, aby první předkapela hrála 45 minut, mi přijde jako nesmysl.
ACID WITCH, hlavní to tahák večera. Z desek celkem zajímavá kapela (i když k některým skladbám mám výhrady) docela slušně pracuje s metalovým klišé a kýčem vůbec. Všechno staré je v jejich případě dobré a také podle toho jejich hudba zní. Doom deathové odrhovačky s heavy vlivy postavené většinou na jednoduchých motivech mají v jejich případě jisté kouzlo, které jim nelze upřít. Čtveřici správně vyhlížejících old schooláků, kterým to ale věříte, to hrálo poměrně slušně. Jediné, co bylo špatně, byl zvuk, kdy bylo si potřeba odstoupit do zadních řad, aby člověk zaregistroval Slasherovy klávesy, které vepředu nebyly vůbec slyšet. Slabým dojmem pak působila kapela ve chvílích, kdy kytarista hrál sóla. Tou dobou se citelně projevila absence druhé kytary a show dost upadala. Za to při doomové riffáži měli ACID WITCH největší grády. Tématika hororů, čarodějnic, atd. se prolínala celým setem. Chvílemi mi přišlo, že každá druhá skladba má v názvu slovo witch. Atmosféře béčkového hororu odpovídaly i grimasy zpěváka (to šilhání si mohl odpustit), hororový smích a heavy jekot. Pozadu nezůstával ani basák a jeho true metal uvádění skladeb. Zazněl reprezentativní výběr skladeb, kdy se hrálo to nej z obou velkých desek. Nechyběla ani titulní hitovka z EP „Midnight Mass“, nezapomnělo se ani na nově vydané EP coververzí. A zrovna skladba z novinky „Partytime“ a jí předcházející „Metal Movie Mariujana Massacre“ patří do toho ranku věcí, kdy už ACID WITCH začínají znít jako jednoduchá zábavovka, což mě na nich trochu mrzí. Jejich lacinější refrény a agro tempo mi připadaly už za hranou a působily podobně jako když SIX FEET UNDER nahráli tu příšernost plnou coververzí. No nic, celkově se mi ale ACID WITCH líbili. Jsem fakt rád, že jsem je viděl naživo, ale v koutku duše jsem čekal ještě něco trochu lepšího. Na to abych se ponořil do jiného světa a dostal z jejich show halucinace a všude viděl ty oživlé mrtvoly, vnitřnosti a potoky krve, které k téhle kapele (samozřejmě v nadsázce) tak nějak patří, to mělo docela daleko. (úsměv)
Od BONEHUNTER jsem do této doby slyšel asi jen čtyři věci a i když styl, který hrají není má nejoblíbenější parketa, jejich metal punk zněl zajímavě. A stejně tak působili i v Papírně. Když jsem psal o ACID WITCH, že byli vystajlovaní, tak o téhle trojici to platilo dvojnásob. Jejich outfit byl jak z metalového žurnálu před třiceti lety (úsměv). Kluci nešetřili energií, sázeli ve zběsilém tempu jeden song za druhým, a musím říct, že jsem si asi po páté skladbě připadal jak na kolovrátku a stěží skladby od sebe rozeznával, za což samozřejmě mohla má neznalost jejich materiálu. Jejich mix drtícího thrashe, punku, crustu byl fajn, ale stačila by mi půlka setu. Ke konci se začalo hrát i na lehce pomalejší tempa, což korunovala jedna celá utahaná skladba, která po hříchu patřila mezi to nejslabší, co od nich ten večer zaznělo. Překvapivě dlouhý set, něco přes půl hodiny, už jsem ke konci tlačil dopředu, protože po dvaceti minutách se dostavila nuda.
Fotky: Kabrio
Celý fotoreport
„Na Plzeň Vávro, na Plzeň“. Tato legendární hláška z povídek Šimka a Grossmanna mi běžela hlavou celé pondělí v práci, která zrovna dnes tak zatraceně neutíkala. To jsme si zase jednou vymysleli výlet hned z kraje pracovního týdne a v půl sedmé večer máme sraz na jedné ze smíchovských benzínek s redakčními kolegy Coornelusem a Bubem. Sestavu bláznů, trmácejících se v pondělí sto kiláků na koncert, doplňuje kámoš Lukáš. Cíl je jasný – plzeňská zastávka evropského turné dvou zcela odlišných kapel: ACID WITCH a BONEHUNTER.
Cesta kromě jedné kratší kolony ubíhá rychle, řítíme se však do první letošní bouřky, která spláchla náš příjezd do Plzně. Rychle přebíháme do klubu Papírna a okamžitě jsem ohromen těmito jedinečnými prostory. Rozsáhlý zrekonstruovaný komplex s vysokými stropy, dole i nahoře bary. Hraje se ve druhém patře, do kterého se škrábeme po točitém schodišti. Stage je malá, prostor zmenšen plentami, což je při počtu cca padesáti návštěvníků ideální řešení. Pivko jako křen – po dlouhé době mám polotmavý Master a chutná výborně.
Předkapela ACID ROW z Plzně začala se zpožděním a abych se přiznal, vůbec mě nebavila. Hudebně to sice bylo zdatné těleso laděné do stoneru, ale potřebnou energii jsem z nich necítil. Navíc zastávám názor, že asi nemá smysl večer (především ten pondělní) natahovat předkapelou, když stejně všichni přišli na dvě zahraniční party. Set ACID ROW byl na můj vkus dlouhý a nezáživný, proto jsem se raději odebral o patro níže na pokec s dorazivší blatenskou partičkou.
Očekávaný nástup ACID WITCH začal dlouhým intrem. Jsem vpředu u pódia, ale hned od začátku nejsem spokojen se zvukem. Klávesy neslyším a spíše mi jen praská v uších. Vydržím takhle hitovku „Witchfynder Finder“ a jdu si stoupnout o nějakých pět až osm metrů dále a ono to tam je! Tady jsem se zvukem spokojen na maximum a mohu si tak začít vychutnávat tuto americkou nálož s pomalými plíživými melodiemi, rychlejšími party i ponurými pasážemi. ACID WITCH zkrátka vycházejí ze starého dobrého death/doom metalu. Kapela má na kontě pouze dvě desky a tak se jejich tvorba snadno naposlouchá. V play listu tak nechyběly skladby jako „Stoned to the Grave“, „Party Time“, „Sabbath of the Undead“ nebo jedna veselá a skočná záležitost – „Metal Movie Marijuana Massacre Meltdown“. Ačkoliv svým projevem zpěvák/klávesák Dave působí jako hypnotizující psychopat (úsměv), tak kapele nechybí nadhled a vtip. Žádný kopání hrobů či mrtvoly na pitevnách nečekejte, tihle kluci si s vámi raději zahulí a to je myslím větší zábava (úsměv). Jediné mínus je absence druhé kytary. Zejména při sólech by ACID WITCH potřebovali hutnější kytarový podklad. Jinak jsem byl ale s koncertem spokojen.
Po krátké pauze nastoupili finští chasníci BONEHUNTER. Thrash/black/punková jízda se vším všudy. Mám tyhle bordely zatraceně rád a od BONEHUNTER se mi dostalo poctivé porce old schoolu. Trojice na pódiu za to vzala, nasázela několik válů prakticky bez přestávky a bylo vymalováno. Pravda, set mohl být o něco kratší, protože jsou všechny skladby podobné, ale já si to užíval. Špinavý a syrový zvuk á la brazilští WHIPSTRIKER. Škoda, že bylo pondělí a do moshe se chtělo pouze jednomu místnímu opilcovi, který měl problém udržet se na nohou. BONEHUNTER končí, my se loučíme a vyrážíme zpět na Prahu. Samozřejmě ráno do háku. Poděkování patří pořadateli za uspořádání koncertu, výběru prostor i ceny vstupenky (pouhých 120 Kč). A hlavně Coornelusovi, bez kterého bychom nejspíš nevyrazili. Díky!
Pohled druhý: Coornelus
Zase se to jednou pěkně sešlo. V první řadě je kapela, tou byla americká horor banda ACID WITCH. Za druhé – prostor. Plzeňská Papírna. Slyšeli jsme o ní hodně, hlavně o dlouhé cestě na záchod (úsměv) a tak bylo třeba se tam podívat. Třetí bod. Lidi – kamarádi. V Praze nabírám „divně“ vypadající individua na benzínce a vyrážíme. Kousek před klubem nabíráme místního průvodce a než by BONEHUNTER odehráli jeden song, jsme u Papírny.
Se skoro otevřenou pusou koukáme na velkorysé prostory... čeho vlastně? Nazvat tenhle prostor klubem není nejvhodnější. Místa je tu jak na festival, areál bývalé fabriky má zajímavé kouzlo, chtělo by se říct pro bubáky naprosto ideální. Samotný koncertní prostor se nachází v obří hale, takže máte co dělat, abyste dohlédli na její druhý konec. Samotné pódium a jakoby sál je ohraničený černými závěsy, kde se naskýtá vše, co je potřeba, od pódia až po bar.
První dojmy jsou velmi dobré a tak už netrpělivě vyhlížíme první kapelu, kterou nikdo z nás nezná, nikdy neslyšel a po pravdě, nedá se ani tvrdit, že by slyšet chtěl. Nic proti ACID ROW, ale k faktu, že byl pondělní večer, stačily by mi hlavní taháky – ACID WITCH a BONEHUNTER. V jedenáct konec a „go home“. Zpátky k ACID ROW, ti nezněli vůbec špatně. Plzeňští naladili kytary na stoner rock, který z počátku sázel na ponuřejší notu, které pomalé tempo slušelo. To lehce narušil zpěvákův ne úplně uchu libý hlas, na který se ale ve finále dalo rychle zvyknout. V průběhu setu hudební projev začal rozkvétat a nechyběly živější, pomalu až rock´n´rollovější pasáže, kdy dali ACID ROW vzpomenout na jihočeské THE POOH z období kolem desky „Eyes Scream In Cream“. Škoda zbytečně dlouhého setu, aby první předkapela hrála 45 minut, mi přijde jako nesmysl.
ACID WITCH, hlavní to tahák večera. Z desek celkem zajímavá kapela (i když k některým skladbám mám výhrady) docela slušně pracuje s metalovým klišé a kýčem vůbec. Všechno staré je v jejich případě dobré a také podle toho jejich hudba zní. Doom deathové odrhovačky s heavy vlivy postavené většinou na jednoduchých motivech mají v jejich případě jisté kouzlo, které jim nelze upřít. Čtveřici správně vyhlížejících old schooláků, kterým to ale věříte, to hrálo poměrně slušně. Jediné, co bylo špatně, byl zvuk, kdy bylo si potřeba odstoupit do zadních řad, aby člověk zaregistroval Slasherovy klávesy, které vepředu nebyly vůbec slyšet. Slabým dojmem pak působila kapela ve chvílích, kdy kytarista hrál sóla. Tou dobou se citelně projevila absence druhé kytary a show dost upadala. Za to při doomové riffáži měli ACID WITCH největší grády. Tématika hororů, čarodějnic, atd. se prolínala celým setem. Chvílemi mi přišlo, že každá druhá skladba má v názvu slovo witch. Atmosféře béčkového hororu odpovídaly i grimasy zpěváka (to šilhání si mohl odpustit), hororový smích a heavy jekot. Pozadu nezůstával ani basák a jeho true metal uvádění skladeb. Zazněl reprezentativní výběr skladeb, kdy se hrálo to nej z obou velkých desek. Nechyběla ani titulní hitovka z EP „Midnight Mass“, nezapomnělo se ani na nově vydané EP coververzí. A zrovna skladba z novinky „Partytime“ a jí předcházející „Metal Movie Mariujana Massacre“ patří do toho ranku věcí, kdy už ACID WITCH začínají znít jako jednoduchá zábavovka, což mě na nich trochu mrzí. Jejich lacinější refrény a agro tempo mi připadaly už za hranou a působily podobně jako když SIX FEET UNDER nahráli tu příšernost plnou coververzí. No nic, celkově se mi ale ACID WITCH líbili. Jsem fakt rád, že jsem je viděl naživo, ale v koutku duše jsem čekal ještě něco trochu lepšího. Na to abych se ponořil do jiného světa a dostal z jejich show halucinace a všude viděl ty oživlé mrtvoly, vnitřnosti a potoky krve, které k téhle kapele (samozřejmě v nadsázce) tak nějak patří, to mělo docela daleko. (úsměv)
Od BONEHUNTER jsem do této doby slyšel asi jen čtyři věci a i když styl, který hrají není má nejoblíbenější parketa, jejich metal punk zněl zajímavě. A stejně tak působili i v Papírně. Když jsem psal o ACID WITCH, že byli vystajlovaní, tak o téhle trojici to platilo dvojnásob. Jejich outfit byl jak z metalového žurnálu před třiceti lety (úsměv). Kluci nešetřili energií, sázeli ve zběsilém tempu jeden song za druhým, a musím říct, že jsem si asi po páté skladbě připadal jak na kolovrátku a stěží skladby od sebe rozeznával, za což samozřejmě mohla má neznalost jejich materiálu. Jejich mix drtícího thrashe, punku, crustu byl fajn, ale stačila by mi půlka setu. Ke konci se začalo hrát i na lehce pomalejší tempa, což korunovala jedna celá utahaná skladba, která po hříchu patřila mezi to nejslabší, co od nich ten večer zaznělo. Překvapivě dlouhý set, něco přes půl hodiny, už jsem ke konci tlačil dopředu, protože po dvaceti minutách se dostavila nuda.
Fotky: Kabrio
Celý fotoreport
