Zatímco v nedalekém Karlíně se předávaly Ceny Anděl a v mé malé domovině hráli tou dobou ve vyprodaném kulturním domě HORKÝŽE SLÍŽE, v tom našem podzemí to vřelo pod Hálkovým mostem. V rámci koncertních jarních žní sem byl nadatován koncert, který sliboval velké věci a lákal na netradiční spolky vyznávající velmi osobité pojetí hudby. Nutno podotknout, že stejně jako přitahovala hudební sestava, zvědavost představovala i samotná lokace koncertu. Vila uprostřed Prahy na ostrově Štvanice slibovala jak nevšední prostor, tak neobvyklý zážitek.
Kapacita vily se v předprodejích záhy naplnila a jak to tak vypadalo, na vyprodaný koncert většinu dorazivších nalákaly hlavní hvězdy večera – američští KAYO DOT. Ti aktuálně projíždí Evropu společně s taktéž zaoceánskými BOTANIST. Organizátorům akce to zřejmě přišlo málo a tak k této dvojici netradičně znějících kapel přizvali ještě prapodivnější jednočlenný projekt ?ADOS a tuzemské, žánrově snadněji uchopitelnější a stále populárnější, NOD NOD.
Interiér vily tvořily neomítnuté zdi s klenbami, při vstupu do vily napravo nacházel koncertní prostor o velikosti „akorát“ s pěkným prostorným pódiem. Lidí se mohlo sejít kolem 150 i s kapelami a i když bylo sold out, pohyb v celém prostoru byl naprosto v pořádku. V levé části vily se nacházely prostory k sezení, bar a stánek s merchandise. Navíc koncert byl, jak už se často naštěstí ve slušné společnosti děje, nekuřácký.
Jako první se bez nějakých velkých časových proluk chopili svých nástrojů NOD NOD. Kapela, která je momentálně dost v kurzu. Na kontě má od listopadu svoji první velkou desku, z které se hojně hrálo. V perfektním zvukovém hávu vynikly nejen všechny tišší party, ale i ty kdy se hřmělo, kde obzvlášť vynikala Hromyho dobře nazvučená basa. Nemluvně pak o úžasném vokálu Veroniky, který dodává hudbě NOD NOD to správné pnutí. V případě NOD NOD se jednalo o hodně dobré vystoupení, kterému by slušelo ho o dvě skladby zkrátit a to nejen vzhledem k tomu, že byly na řadě další kapely. Hned po první kapele bylo jasné, že se v avizovaných dvanáct končit nebude. Škoda.
První z hodně očekávaných kapel, BOTANIST, kousek ze svého kouzla ztratili zhruba dvě hodiny před svým setem. To si totiž ve svých hnědých hábitech nakráčeli pod nedaleký most, aby se tam nechali vyfotit. Nic to ovšem nezměnilo na tom, že když nastoupili na pódium za zvuku ptačího intra (zpěv ptáků se pak prolínal mezi všemi skladbami), určitý šokující pohled si dokázali zachovat. Mohly za to hlavně netradiční nástroje. No posuďte sami. BOTANIST hrají tzv. herbal black metal, ale nepoužívají klasickou kytaru. Rytmiku tvoří bicí a basa, ale o všechny melodie se starají jakési cimbály. Zajímavý a hlavně neobvyklý koncept má naživo bohužel jednu vadu. Stejně jako z alb se po pár skladbách začne rozpadat. Začátek je impozantní, i když v tom zvuku slyšíte, že tam něco chybí a basa s bicími, často dost jednoduchými, zní příliš krotce, užíváte si melodie, které společně s vizuálem fungují. Bohužel záhy zjistíte, že se kompoziční stránka při čtvrté skladbě vyčerpala, že vám to přijde neustále stejné a v půlce setu se začínáte nudit. Nic proti, BOTANIST v jejich boji fandím, vzývat přírodu touto formou je chvályhodné, ale hudební nudu tím zamaskovat nedokázali.
To ?ALOS začala nudit téměř od první minuty. ?ALOS je jednočlenný projekt Stefanie z italských, v podzemí dobře známých, OVO. Sama o sobě se ale na tento koncert nehodila a byla vyloženě navíc. Jak hudebně, tak časově. Menší zájem o její vystoupení byl vidět i mezi rychle řídnoucím publikem. On už pohled na nalíčenou tvář této dámy nebyl ničím příjemným. Zjevem vypadala jako čerstvě exhumovaná mrtvola, která si dala rande s Marilynem Mansonem. Hudebně se jednalo o takovou tu úzkoprofilovou klasiku. Stefania drnkala na kytaru, přes krabičky neustále pouštěla ruchy a do toho řvala do mikrofónu.
KAYO DOT zaplnili prostor v sálu ještě dřív, než se chopili nástrojů. Evidentně nažhavení fans se dočkali hned od začátku jedné z nejlepších skladeb, kterou mají KAYO DOT v repertoáru. Z ceněného alba „Hubardo“ zazněla doslova hitová „And He Built Him a Boat“, kdy obzvlášť její psychedelický part stál za to. Čtyřčlenná kapela, která je postavená okolo hlavního mozka Tobyho Drivera, uvrhla posluchače do jiného světa. Jejich těžko identifikovatelná hudební nálož, beroucí si z každého stylu něco, měla určitě něco do sebe. Je libo něco z jazzových postupů, metalových progresivních kopanců, rockových artových zklidnění nebo zvuku saxofonu? Potom jste u KAYO DOT na správné adrese, navíc si toho odnesete mnohem víc. Těžce uchopitelné momenty se střídaly s těmi relativně rychleji mozkem zpracovatelnými. Vrcholem pak byla dvojice skladeb, které se nacházejí na poslední desce „Coffins On Io“. Jmenovitě „Library Subterranean“, za zmínku stojí její druhá polovina, která zní jakoby se MESHUGGAH spojili ze SHINING, a skvělá „The Assassination of Adam“, v které překvapí až nečekaně chytlavý a na poměry kapely krotký kytarový riff. Zvukově hodně dobře vyvážené vystoupení korunovala Tobyho pětistrunná basa. Za pozornost ale pochopitelně stály všechny nástroje, které byly ovládány s evidentním technickým umem všech muzikantů. Bohužel spád vystoupení narušovaly pomalé, dlouhé skladby jako „The Mortality of Doves“, které se i vzhledem k noční hodině a únavě stávaly nudnými a nekonečnými a navodily pocit, že kdyby se místo tohoto festivalu odehrál koncert o dvou kapelách, bylo by všechno lépe stravitelnější.
Celá galerie je na Photomusic
Kapacita vily se v předprodejích záhy naplnila a jak to tak vypadalo, na vyprodaný koncert většinu dorazivších nalákaly hlavní hvězdy večera – američští KAYO DOT. Ti aktuálně projíždí Evropu společně s taktéž zaoceánskými BOTANIST. Organizátorům akce to zřejmě přišlo málo a tak k této dvojici netradičně znějících kapel přizvali ještě prapodivnější jednočlenný projekt ?ADOS a tuzemské, žánrově snadněji uchopitelnější a stále populárnější, NOD NOD.
Interiér vily tvořily neomítnuté zdi s klenbami, při vstupu do vily napravo nacházel koncertní prostor o velikosti „akorát“ s pěkným prostorným pódiem. Lidí se mohlo sejít kolem 150 i s kapelami a i když bylo sold out, pohyb v celém prostoru byl naprosto v pořádku. V levé části vily se nacházely prostory k sezení, bar a stánek s merchandise. Navíc koncert byl, jak už se často naštěstí ve slušné společnosti děje, nekuřácký.
Jako první se bez nějakých velkých časových proluk chopili svých nástrojů NOD NOD. Kapela, která je momentálně dost v kurzu. Na kontě má od listopadu svoji první velkou desku, z které se hojně hrálo. V perfektním zvukovém hávu vynikly nejen všechny tišší party, ale i ty kdy se hřmělo, kde obzvlášť vynikala Hromyho dobře nazvučená basa. Nemluvně pak o úžasném vokálu Veroniky, který dodává hudbě NOD NOD to správné pnutí. V případě NOD NOD se jednalo o hodně dobré vystoupení, kterému by slušelo ho o dvě skladby zkrátit a to nejen vzhledem k tomu, že byly na řadě další kapely. Hned po první kapele bylo jasné, že se v avizovaných dvanáct končit nebude. Škoda.
První z hodně očekávaných kapel, BOTANIST, kousek ze svého kouzla ztratili zhruba dvě hodiny před svým setem. To si totiž ve svých hnědých hábitech nakráčeli pod nedaleký most, aby se tam nechali vyfotit. Nic to ovšem nezměnilo na tom, že když nastoupili na pódium za zvuku ptačího intra (zpěv ptáků se pak prolínal mezi všemi skladbami), určitý šokující pohled si dokázali zachovat. Mohly za to hlavně netradiční nástroje. No posuďte sami. BOTANIST hrají tzv. herbal black metal, ale nepoužívají klasickou kytaru. Rytmiku tvoří bicí a basa, ale o všechny melodie se starají jakési cimbály. Zajímavý a hlavně neobvyklý koncept má naživo bohužel jednu vadu. Stejně jako z alb se po pár skladbách začne rozpadat. Začátek je impozantní, i když v tom zvuku slyšíte, že tam něco chybí a basa s bicími, často dost jednoduchými, zní příliš krotce, užíváte si melodie, které společně s vizuálem fungují. Bohužel záhy zjistíte, že se kompoziční stránka při čtvrté skladbě vyčerpala, že vám to přijde neustále stejné a v půlce setu se začínáte nudit. Nic proti, BOTANIST v jejich boji fandím, vzývat přírodu touto formou je chvályhodné, ale hudební nudu tím zamaskovat nedokázali.
To ?ALOS začala nudit téměř od první minuty. ?ALOS je jednočlenný projekt Stefanie z italských, v podzemí dobře známých, OVO. Sama o sobě se ale na tento koncert nehodila a byla vyloženě navíc. Jak hudebně, tak časově. Menší zájem o její vystoupení byl vidět i mezi rychle řídnoucím publikem. On už pohled na nalíčenou tvář této dámy nebyl ničím příjemným. Zjevem vypadala jako čerstvě exhumovaná mrtvola, která si dala rande s Marilynem Mansonem. Hudebně se jednalo o takovou tu úzkoprofilovou klasiku. Stefania drnkala na kytaru, přes krabičky neustále pouštěla ruchy a do toho řvala do mikrofónu.
KAYO DOT zaplnili prostor v sálu ještě dřív, než se chopili nástrojů. Evidentně nažhavení fans se dočkali hned od začátku jedné z nejlepších skladeb, kterou mají KAYO DOT v repertoáru. Z ceněného alba „Hubardo“ zazněla doslova hitová „And He Built Him a Boat“, kdy obzvlášť její psychedelický part stál za to. Čtyřčlenná kapela, která je postavená okolo hlavního mozka Tobyho Drivera, uvrhla posluchače do jiného světa. Jejich těžko identifikovatelná hudební nálož, beroucí si z každého stylu něco, měla určitě něco do sebe. Je libo něco z jazzových postupů, metalových progresivních kopanců, rockových artových zklidnění nebo zvuku saxofonu? Potom jste u KAYO DOT na správné adrese, navíc si toho odnesete mnohem víc. Těžce uchopitelné momenty se střídaly s těmi relativně rychleji mozkem zpracovatelnými. Vrcholem pak byla dvojice skladeb, které se nacházejí na poslední desce „Coffins On Io“. Jmenovitě „Library Subterranean“, za zmínku stojí její druhá polovina, která zní jakoby se MESHUGGAH spojili ze SHINING, a skvělá „The Assassination of Adam“, v které překvapí až nečekaně chytlavý a na poměry kapely krotký kytarový riff. Zvukově hodně dobře vyvážené vystoupení korunovala Tobyho pětistrunná basa. Za pozornost ale pochopitelně stály všechny nástroje, které byly ovládány s evidentním technickým umem všech muzikantů. Bohužel spád vystoupení narušovaly pomalé, dlouhé skladby jako „The Mortality of Doves“, které se i vzhledem k noční hodině a únavě stávaly nudnými a nekonečnými a navodily pocit, že kdyby se místo tohoto festivalu odehrál koncert o dvou kapelách, bylo by všechno lépe stravitelnější.
Celá galerie je na Photomusic
