Vedle CRASS jsou v souvislosti s anarcho punkem nejčastěji skloňovanou kapelou CONFLICT. Ti vznikli v bouřlivé době na začátku osmdesátých let, tedy pár let po CRASS, ale svým způsobem patřili mezi nejextrémnější @punkové kapely. Radikalismus členů CONFLICT vedl i k různým excesům, které vyvrcholily v roce 1987 akcí Gathering Of The 5000, na níž došlo k pouličním nepokojům, bitkám s policií (několik policistů i fanoušků bylo zraněno), zatýkání fanoušků kapely... a následně si CONFLICT nesměli vrznout ve většině londýnských klubů. To už byl členem kapely Steve Ignorant (ex-CRASS), který se ke CONFLICT připojil právě v rámci onoho „památného“ průseru (krátce se v kapele jako host mihl už v roce 1983), aby na akci zazpíval nějaké songy od CRASS, a protože se mu v CONFLICT zalíbilo, na nějaký čas se stal členem. A (spolu)nazpíval právě album „The Final Conflict“, které původně vyšlo v roce 1988 a nyní je díky Papagájovi znovu k dispozici.
Sestava kapely se podobně jako u jejích souputníků často měnila, velení měl od začátku na starosti zpěvák Colin Jerwood, docela zajímavý týpek, který patřil mezi nejaktivnější @punkáče, často se rval na koncertech se skinheady (za což strávil řadu nocí na policejních služebnách), protestoval proti pokusům na zvířatech, honům na lišku a obecně si nebral servítky. To se projevuje i v textech CONFLICT, které jsou právě tak ostré, jako Colinovy názory. Druhou hlavní postavou byl bubeník Francisco Carreno zvaný Paco, který první EP natočil ve svých šestnácti a letos v únoru žel v necelých padesáti letech zemřel...
Přední strana přebalu je ryze minimalistická, jen název alba bíle na černém. To zadní strana je informačně bohatá, obsahuje sestavu, seznamy skladeb i veškeré související informace, které se běžně dávaly spíše na vnitřní obaly. Ani ten ale nechybí a obsahuje texty, které jsou na punkové poměry velmi dlouhé, což se ve skladbách projevuje tím, že prakticky pořád někdo zpívá. Když píšu někdo, tak proto, abych vypíchl početný pěvecký ansámbl, který vedle Colina a Ignoranta tvoří ještě Kerry Bovell.
Úvodní „Odpočítávání...“ se ale obejde bez zpěvu, zato je naléhavé a kvůli protivně rostoucí hlasitosti a zapojení syntezátorů až nervy drásající; jako entrée do alba ale funguje výborně, protože to, co následuje, je pěkná rotyka. CONFLICT se s tím doslova neserou, hlavně v „Let The Battle Commerce“ a „I Heard A Rumour“ jsou nespoutaní a divocí, střídající se vokalisté rozeřvaní a výsledkem je neučesaný ostrý punk, který ale nelze označit jako chaotický, protože muzikanti dobře ví, co dělají. Pozornost zasluhuje zajímavě zahraná baskytara v rukou Paula Hoddyho, ale i kytarista Chris Parish své řemeslo ovládá; možná škoda, že se v kapele příliš neohřál a podepsaný je jen pod dvěma alby nahranými v podstatě současně (za jeho odchodem byly osobní neshody, Chris byl podivín, s nímž bylo těžké vyjít). Trochu vydechnutí nabízí melodičtější „The Cord Is Cut“ a pak se zase hraje hodně zostra, ale taky lehce psycho, v „Barricades And Broken Dreams“ totiž po úvodním takřka HC nářezu dojde na cosi podivného, asi aby si posluchač oddechl od slov chrlených s takovou kadencí, že nelze stíhat číst texty a zároveň je vnímat. Jedovatý zpěv nechybí ani na konci první strany, zase se hlasy pravidelně střídají a dokonce je stereo udělané tak, že z každé reprobedny řve někdo jiný.
I side two začíná, podobně jako jednička, lehce iritujícími tóny, po nichž zase frčí divoká muzika, do níž trvale zpěváci chrlí politicky orientovaný text, ve kterém si pánové neberou vůbec žádné servítky a účtují s kdekým a kdečím. Jestli se mi zatím všechno zamlouvalo, tak v případě „These Things Take Time“ jsem na rozpacích... Hodně dlouhá skladba působí rozháraným dojmem, jako nějaká improvizace, v níž si každý hraje, co ho zrovna napadne. Ono to dohromady i celkem ladí, jen bych to označil jako experiment, nikoliv typický punk. O něco rozumněji je poskládána následující „Radio Trash“, která ale taky míří kamsi do divnosféry a opět je to spíše „nepunk“. Druhá strana je „díky“ dvěma podivnostem hůře vstřebatelná, a to ještě nedošlo na dechy, které „zpestřují“ úvod titulní skladby. Kvílení na nějakou trumpetu naštěstí po chvíli zapadne pod kytarou, a i když začátek „The Final Conflict“ taky „strašil“, přece jen se skladba zvrtla punkovým směrem a s blížícím se závěrem opět zaútočila na nervovou soustavu dalším nánosem zmaru a jakž takž zachránila čest téhle strany, která za tou první podle mě zaostává.
Proti nedávno recenzovaným MAU MAUS je zvuk nahrávky o poznání živější. Použita byla remástrovaná verze, a ač možná někdo namítne, že je to na úkor autentičnosti, já to vítám, protože deska hraje slušně, byť samozřejmě pořád platí, že jde o záznam z roku 1988.
Vzhledem k tomu, že jde o reedici... nebodováno.
Seznam skladeb:
Čas: cca 33 min.
Sestava:
www.phr.cz
Sestava kapely se podobně jako u jejích souputníků často měnila, velení měl od začátku na starosti zpěvák Colin Jerwood, docela zajímavý týpek, který patřil mezi nejaktivnější @punkáče, často se rval na koncertech se skinheady (za což strávil řadu nocí na policejních služebnách), protestoval proti pokusům na zvířatech, honům na lišku a obecně si nebral servítky. To se projevuje i v textech CONFLICT, které jsou právě tak ostré, jako Colinovy názory. Druhou hlavní postavou byl bubeník Francisco Carreno zvaný Paco, který první EP natočil ve svých šestnácti a letos v únoru žel v necelých padesáti letech zemřel...
Přední strana přebalu je ryze minimalistická, jen název alba bíle na černém. To zadní strana je informačně bohatá, obsahuje sestavu, seznamy skladeb i veškeré související informace, které se běžně dávaly spíše na vnitřní obaly. Ani ten ale nechybí a obsahuje texty, které jsou na punkové poměry velmi dlouhé, což se ve skladbách projevuje tím, že prakticky pořád někdo zpívá. Když píšu někdo, tak proto, abych vypíchl početný pěvecký ansámbl, který vedle Colina a Ignoranta tvoří ještě Kerry Bovell.
Úvodní „Odpočítávání...“ se ale obejde bez zpěvu, zato je naléhavé a kvůli protivně rostoucí hlasitosti a zapojení syntezátorů až nervy drásající; jako entrée do alba ale funguje výborně, protože to, co následuje, je pěkná rotyka. CONFLICT se s tím doslova neserou, hlavně v „Let The Battle Commerce“ a „I Heard A Rumour“ jsou nespoutaní a divocí, střídající se vokalisté rozeřvaní a výsledkem je neučesaný ostrý punk, který ale nelze označit jako chaotický, protože muzikanti dobře ví, co dělají. Pozornost zasluhuje zajímavě zahraná baskytara v rukou Paula Hoddyho, ale i kytarista Chris Parish své řemeslo ovládá; možná škoda, že se v kapele příliš neohřál a podepsaný je jen pod dvěma alby nahranými v podstatě současně (za jeho odchodem byly osobní neshody, Chris byl podivín, s nímž bylo těžké vyjít). Trochu vydechnutí nabízí melodičtější „The Cord Is Cut“ a pak se zase hraje hodně zostra, ale taky lehce psycho, v „Barricades And Broken Dreams“ totiž po úvodním takřka HC nářezu dojde na cosi podivného, asi aby si posluchač oddechl od slov chrlených s takovou kadencí, že nelze stíhat číst texty a zároveň je vnímat. Jedovatý zpěv nechybí ani na konci první strany, zase se hlasy pravidelně střídají a dokonce je stereo udělané tak, že z každé reprobedny řve někdo jiný.
I side two začíná, podobně jako jednička, lehce iritujícími tóny, po nichž zase frčí divoká muzika, do níž trvale zpěváci chrlí politicky orientovaný text, ve kterém si pánové neberou vůbec žádné servítky a účtují s kdekým a kdečím. Jestli se mi zatím všechno zamlouvalo, tak v případě „These Things Take Time“ jsem na rozpacích... Hodně dlouhá skladba působí rozháraným dojmem, jako nějaká improvizace, v níž si každý hraje, co ho zrovna napadne. Ono to dohromady i celkem ladí, jen bych to označil jako experiment, nikoliv typický punk. O něco rozumněji je poskládána následující „Radio Trash“, která ale taky míří kamsi do divnosféry a opět je to spíše „nepunk“. Druhá strana je „díky“ dvěma podivnostem hůře vstřebatelná, a to ještě nedošlo na dechy, které „zpestřují“ úvod titulní skladby. Kvílení na nějakou trumpetu naštěstí po chvíli zapadne pod kytarou, a i když začátek „The Final Conflict“ taky „strašil“, přece jen se skladba zvrtla punkovým směrem a s blížícím se závěrem opět zaútočila na nervovou soustavu dalším nánosem zmaru a jakž takž zachránila čest téhle strany, která za tou první podle mě zaostává.
Proti nedávno recenzovaným MAU MAUS je zvuk nahrávky o poznání živější. Použita byla remástrovaná verze, a ač možná někdo namítne, že je to na úkor autentičnosti, já to vítám, protože deska hraje slušně, byť samozřejmě pořád platí, že jde o záznam z roku 1988.
Vzhledem k tomu, že jde o reedici... nebodováno.
Seznam skladeb:
- Strana 1:
- Countdown To Confrontation
- Let The Battle Commerce
- I Heard A Rumour
- The Cord Is Cut
- Barricades And Broken Dreams
- Do You Get The Picture
- Strana 2:
- The A Team
- These Things Take Time
- Radio Trash
- The Final Conflict
Čas: cca 33 min.
Sestava:
- Steve Ignorant – vocals
- Colin Jerwood – vocals
- Kerry Bovell – vocals
- Chris Parish – guitar
- Paul Hoddy – bass
- James Van Leer – brass
- Francisco Carreno – drums
www.phr.cz
