FATA MORGANA – Devět bran

Kdysi plzeňská, dnes, vzhledem k působnosti jednotlivých členů, spíše západočeská metalová kapela FATA MORGANA, patří v dobrém slova smyslu k zasloužilým veteránům domácí metalové scény. Vždyť její základní kámen byl položen již takřka před třiceti lety a její sestavou prošlo v průběhu let slušné množství muzikantů, z nichž mnozí se později dokázali prosadit nejen na regionální scéně. Zatímco v první etapě fungování ve druhé polovině osmdesátých let sužovaly skupinu především komunistické postihy a rovněž personální problémy spojené například s tehdy povinnou vojenskou základní službou, tak po změně režimu zabrzdil slušně rozjetou kapelu obecný úpadek zájmu o tvrdou muziku a též podnikatelské aktivity některých členů, které způsobily, že se FATA v roce 1993 na několik let odmlčela. Po návratu na scénu v roce 2001 už sice nemůže počítat s nabitými sály a bezmeznou podporou početného fanklubu, jako ve svých počátcích, ale vcelku spolehlivě funguje, sice méně než v minulosti, ale stále se ve slušné míře objevuje na koncertních pódiích a v letošním roce se jí už konečně povedlo dokončit nové CD, jehož vydání se původně plánovalo už před deseti lety.

Co tedy nabízí parta, na jejíž jméno stále mnozí metalfans přísahají, v roce 2015? Deska nazvaná „Devět bran“ přináší celkem deset autorských skladeb, které už posluchači mohou znát z koncertů kapely, tři z nich („Devět bran“, „Dračí krev“, „Pavučina smrti“) byly navíc před pěti lety uvolněné k poslechu v demoverzích, jež se příliš neliší od podoby zaznamenané na CD, naproti tomu některé jiné songy za ty roky, než se je podařilo zvěčnit na disk, prošly velkou obměnou, což se týká například písně „V prach se obrátíš“, z níž z podoby, v jaké jsem si ji pamatoval, zbyl pouze text a po hudební stránce dostala zcela nový kabát. Po úvodních 2 – 3 přehráních jsem se do desky moc nedostal, jelikož na první poslech mi novinka nepřijde až tolik hitová, což je oproti dvěma jejím předchůdcům velký rozdíl, který je u mě ale zřejmě způsobený i tím, že v minulosti jsem měl veškeré songy bohatě naposlouchané ještě před jejich zaznamenáním na desku (což u aktuální placky platí jen z části), takže jsem pak kvality skladeb dokázal ocenit téměř okamžitě a nemusel nic zevrubně hledat a zkoumat. (úsměv) Tím pádem to chtělo přece jen trochu více času a trpělivosti, abych zde právě teď mohl napsat, že „Devět bran“ není vůbec špatné album, které si v sobě stále zachovává původního ducha kapely, zároveň ale představuje její současnou, dalo by se asi říct modernější tvář. Pro ty, kteří skupinu neznají, bych uvedl, že z hudebního hlediska se prezentovaný materiál dá označit jako směs heavy, black a thrash metalu, vynechané byly tentokráte klávesové party, které v minulosti působily jako jakési zpestření a umocnění atmosféry některých písní. Charakteristický je pro kapelu čistý a silný hlas Romana Hanzlíčka, jehož vydatně podporuje basák Petr Neuman. Textově se FATA dlouhé roky pohybuje prakticky ve stále stejných vodách, jimiž jsou smrt na všechny způsoby, peklo, zmar, beznaděj, tajemno, ale občas zabrousí i do oblastí, jako jsou mezilidské vztahy nebo sci-fi. První polovina CD mi přijde obsahově kvalitnější a semknutější, v té druhé se objevují i kousky, které mě příliš neoslovily, konkrétně se jedná o vály „Kráječ“ a „Vypadni“, naopak nejzdařilejší je z mého pohledu asi titulní věc „Devět bran“, k mým osobním favoritům dále řadím skladby „Pavučina smrti“, „V prach se obrátíš“, „Kulhavej Jack“ nebo „Pohřbí tě zaživa“.

Třetí CD a třetí nahrávací studio. FATA stále zůstává věrná západočeskému regionu, po Plané u Mariánských Lázní a Kdyni, se tentokráte v průběhu loňského roku vydala do domažlického studia Franz Kavkaz a svěřila se do rukou a uší Michala Janečka, výsledkem čehož je podle mého názoru dosud nejlepší a pro skupinu zcela odpovídající sound, díky němuž konečně i ve studiové podobě vyznívají veškeré skladby tak, jak by měly.

CD vychází ve formě jednoduchého lakovaného digipacku s opravdu pekelným designem a bookletem, ve kterém je možno nalézt veškeré texty, škoda jen, že chybí pár základních údajů, jako je třeba autor zmiňovaného obalu nebo rok vydání.

Nahrávku skupina pořídila ještě v sestavě s kytaristou Davidem Černým, který však v průběhu loňského podzimu odešel a byl nahrazený Honzou Vítkem (SHIZARU, ex-WORX).

FATA MORGANA už asi nikdy nevzbudí u fanoušků metalové hudby takovou pozornost, jako se jí to povedlo na přelomu 80. a 90. let, ale celkově bych řekl, že i přes nějaké slabší momenty si kapela tak nějak drží svůj standard a mám za to, že svůj okruh fanoušků si její tvorba vždycky najde. Rovněž pevně věřím, že další fošny se dočkáme mnohem dříve, než tomu bylo u právě recenzovaného alba.

Seznam skladeb:

Čas: 40:31

Sestava: