Dlouho jsem odkládal psaní tohoto reportu a to nejen z nedostatku volného času (výmluvy – úsměv), ale také kvůli tomu, že jsem nevěděl, jak to celé vlastně pojmout. Doufejme, že už to mám srovnané, článek vás bude bavit a dopracuji se navíc k nějakému zdárnému konci. (úsměv)
Myšlenka, nebo spíše plánování tohoto turné, začalo již někdy koncem října, když nám do natáčení klipu „Revelation Through Affliction“ přišla smska od Martina Matyho Matouška (Cross Crew Booking, GUTALAX), kde se velmi zjednodušeně psalo „Mám bookingovou agenturu a rád bych pro Vás uspořádal tour po Evropě“. Na jedno tour jsme se chystali v loňském roce, ale bohužel veškeré domlouvání a plánování tak nějak v půli selhalo. Byli jsme rádi, že se toho tentokrát ujme někdo tak schopný, jako je právě Maty, a tak jsme na nabídku okamžitě kývli.
S Matym se známe už nějaký ten čas, a tak jsme nepochybovali o tom, že bude všechno v pohodě. Bohužel ale přišly jiné komplikace a to přímo z kapely. Kytarista Infernits nám oznámil, že kvůli pracovní vytíženosti s námi turné neodjede. Protože jsme si takovou příležitost nechtěli nechat proklouznout mezi prsty, museli jsme zvolit variantu odjet turné s někým vypůjčeným. Dnes jsem velmi rád a myslím, že mluvím za celou kapelu, že na nabídku kývnul ten největší dobrodruh Frodys (AWRIZIS, P. F. ARKHAM). Možná jsme dobrodruzi i my, protože první zkoušku s Frodysem jsme měli 5. 3., tedy den před začátkem turné. Já osobně z toho byl dost nesvůj, ale Frodys mě přesvědčoval, že zkoušet nepotřebuje, a tak jsme byli v klidu. Teda do chvíle, kdy mi den před tour přišla fotka a u ní napsáno „Můžete být klidní, umím první song, za tu cestu do Budějovic to snad stihnu celé“.
5.3. Česká republika – České Budějovice
Kolem 18h jsem vyzvedl Frodyse na vlakáči v Budějovicích a vyrazili jsme na první zkoušku. Jo a ještě pro lahváče. Zkouška proběhla jako kdybychom spolu hráli odjakživa, což nás dost uklidnilo a Frodyse taky. Že jsme vůbec o jeho kvalitách pochybovali... (úsměv) Párkrát jsme si tedy přehráli playlist, dali pár piv a připravili se na ten velký den D.
6.3. Německo – Niesky
Den začal překvapivě v poklidu až do chvíle, než jsme zjistili, že tolik cajků se nám v životě nemůže do jednoho auta vejít. Naštěstí jsme mistři Tetrisu a všechno se vešlo, takže jsme jen s drobným zpožděním vyrazili do Německa. Plně jsme důvěřovali navigaci, a tak jsme byli lehce překvapeni, když nám začali chodit smsky „Vítejte v Polsku“. Někteří se sice předem koukli do mapy, a tudíž věděli, že se kousek přes Polsko pojede, avšak poněkud zákeřně si tuto informaci nechali pro sebe. Během chvíle jsme byli v Německu a pátrali po klubu, ve kterém jsme měli hrát. Navigace nás vedla do slepé ulice k nějaké škole či školce. Chvilku jsme tedy bloudili kolem, až jsme narazili na stejně bloudící Žlababovo smečku BRUTALLY DECEASED, se kterými jsme měli ten večer vystupovat. Společně jsme sebrali odvahu a šli se zeptat na klub dost divně vyhlížejících týpků, kteří stáli opodál. Sice neuměli anglicky, ale rukama ukazovali na výbornou, a tak jsme na místo v pohodě dorazili. Po přivítání s pořadatelem, který nám ukázal, kde je backstage, kde guláš a kde pivo, jsme vybalili merch a šli se podívat na kapely, které právě začínaly hrát. Klub byl nekuřácký a vypadal skvěle. Tedy až na ten sloup před bubeníkem. (psměv) Přivítali nás také fanoušci. Někteří přijeli jen na nás, což jsme ani nečekali, vzhledem k tomu, že večer se nesl především v deathu a grindu. I přes časnou hodinu (začínali jsme něco kolem 1 ranní) jsme měli pod podiem dost nadšenců. Afterparty v backstage, kde se zároveň i spalo, byla divoká, hlavně kvůli nejmenované polské bandě. Teda někdo spal a někdo chrápal jako prase, ale s tím jsme se potýkali celou tour.
7.3. Česká Republika – Mladá Boleslav
Chvilku po probuzení jsme dali kafe, rozloučili se s pořadatelem a valili směr Mladá Boleslav. Po cestě jsme se zastavili u jezera, nebo hodně velikého rybníku Quitzdorf, kde jsme za pěkného slunečného počasí posnídali, udělali pár romantických fotek a cestovali dál. Jelikož jsme měli v Mladé Boleslavi dost volného času, rozhodli jsme se, že si město projdeme. Johny s Vlajdou šli spát do auta a my se Zikym a Frodysem šli na průzkum. Ukazatele ve městě nás vedly do parku a cedule na domě zase do jakési vinice. Udělali jsme kompromis, nechali si natočit víno do petky a šli do parku. Sice jsme si připadali trochu jako bezdomovci s krabicákem za Jednotou, ale co, víno bylo dobré, počasí také, všichni kolem sportovali, nebo se jen tak procházeli, tak proč bychom my nemohli sedět na lavičce a popíjet ve třech jedno víno z flašky. Kdo Farářovu Slůj zná, dá nám jistě za pravdu, že black metalovými malbami na stěnách vyzdobená kobka má jedinečnou atmosféru. Večer začal zostra death metalovou smečkou LEGION. Behěm chvíle byl klub plný a plný zůstal až do poslední kapely, kterou jsme byli my. Překvapivě jsme začali hrát opět kolem 1 hodiny, což nám dalo zabrat vzhledem k tomu, že do sebe Ziky pral antibiotika a ostatní nějaké jiné prášky, abychom vůbec byli schopni fungovat a odehrát plnohodnotný koncert.
8.3. Polsko – Krakow
Pondělí a před námi jeden z nejdelších přejezdů do Polska - cca 6 hodin cesty s přestávkami. Na místě jsme měli být kolem sedmé, moc času na rozkoukání jsme neměli a vyrazili tak brzy ráno. Cesta byla bez problémů, dnes mě udivuje, že jsme ujeli tolik kilometrů bez jakéhokoli defektu či problému na silnici. Ne že bych po nějakém takovém zážitku obzvlášť prahl. Tedy skoro bez problémů, když nebudu brát v potaz pokuty za parkování. Po příjezdu do klubu jsme se opět přivítali s ehm.. velmi sympatickou pořadatelkou. Nás v klubu zase přivítaly schody a nebylo jich málo. Klub byl stejně jako v Německu nekuřácký, což si tady asi moc lidí představit nedokáže, ale nám se to zamlouvalo. Ten večer jsme hráli pouze my a místní kapela, která hrála před námi, takže bylo dost času si všechno připravit a stejně skončit včas. Spali jsme v klubu, nebylo tedy kam spěchat, měli jsme s sebou pár polských piv v plechovce a výčep byl pro nás stále otevřený, tak se pilo. K našemu překvapení jsme po třetí vypité plechovce, kdy už se nám značně zamotával jazyk, zjistili, že má pivo asi 7,5 %. O zábavu se nám starali dva punkáči, se kterými jsme si navzájem zpívali písničky v rodném jazyce. Oni zpívali nějakou polskou odrhovačku a my jim zase „Čepici“ od Záviše. Rozuměli nám akorát poslední slovo, které je stejné v češtině i polštině, i když má poněkud odlišný význam. Text si vyhledejte, koho to zajímá.
9.3. Slovenská republika - Bánská Bystrica
Kvůli sedmi a půl procentnímu pivu MOCNE jsme měli složitější probuzení, o to bylo krušnější, když při tahání věcí z klubu do auta dorazila městská policie a vypsala nám Mandat Karny za špatné stání. 700 zlotých ani jsme nemrkli. Vyhladovělí a s lehkou kocovinou jsme vytáhli z kasy včerejší výdělek, nasedli do auta a jeli zaparkovat někam, kde se smělo, a také na snídani. Další přejezd nebyl tak dlouhý, byl tudíž čas v klidu brouzdat po Krakowě. Úkol první byl najít směnárnu a rozměnit další Eura, když nás státní příslušníci připravili o většinu polské měny. Vyrazili jsme s Frodysem hledat nejbližší Kantor. Po půl hodině hledání, stále ještě značně opivněni, jsme směnárnu našli. Frodys byl pravděpodobně na kaši víc než si myslel a místo aby rozměnil eura na 100 Zlotých jenom na snídani, jak jsme se domluvili, rozměnil 100 Euro. Budu slušný a nenapíšu sem těch pár poznámek, které jsem k němu utrousil ve chvíli, kdy se na mě otočil od okýnka s otupělým opileckým výrazem a paklem pro nás téměř bezcenné polské měny. Vydali jsme se směrem k autu, následně na opravdu vydatnou snídani (mohli jsme si ji dovolit ne?) a na prohlídku města. Musím říci, že mně osobně se Krakow z těch měst, ve kterých jsme byli, líbil nejvíce. Možná to bylo slunečným počasím, možná tím pivem, nebo plnou kapsou Zlotých, ale Krakow na mě udělal veliký dojem. Jak jsme se blížili ke slovenským hranicím, vykoukly na nás na horizontu krásně osvětlené vrcholky hor a my si užívali do teď bezproblémovou dovolenou. První zádrhel přišel záhy, když mi zazvonil telefon a já se s přerušovaným signálem dozvěděl, že na akci, na kterou se chystáme, pravděpodobně nikdo nedorazí, protože není udělaný event na FB a není vyvěšený ani jeden plakát. Skvělá zpráva v den koncertu, v neznámém městě několik set kilometrů od domova, čekáme tedy, jak nám bude situace objasněna a jestli vůbec budeme mít kde spát. Po příjezdu do klubu se dozvídáme, že opravdu nikdo nedorazí. Řešíme s pořadatelem, kde se stala chyba a jak ji případně napravit. Zjišťujeme, že tamní scéna je doslova přesycena několika koncerty týdně a tím pádem je návštěvnost většiny koncertů téměř nulová. I přesto jsme se pokusili o menší experiment, koncert o den posunout a udělat event. Kvůli výše zmíněnému důvodu jsme se nesetkali s úspěchem a na koncert druhý den dorazili tři „platící“. Místo jednoho volného dne jsme tedy měli dva, ale i to se bohužel může stát. Pořadatel nás alespoň ubytoval, což pro nás v tu chvíli bylo hlavní, protože v autě, kde bylo tolik místa, že jsme byli rádi když jsme seděli, by spát v žádném případě nešlo.
11.3. Slovenská republika – Bánovce nad Bebravou
V Bánovcích nad Bebravou jsme si hned spravili chuť. Den organizovaný zkušeným undergroundovým mistrem Hoyasem (ATTACK OF RAGE) šlapal na výbornou. Ubytování bylo v cajku, Hoyas maximálně vyhověl všem našim „rozmarům“ a koncert byl jednoduše parádní. Už když jsme do klubu přišli, věděli jsme, že si hraní užijeme. Velmi příjemná dřevem obložená hospůdka, samozřejmě nekuřácká, s přilehlým klubem jen o pár schodů níže. Dorazili jsme brzy, ale klub už byl příjemně zaplněný. Ve finále jsme tolik lidí ve čtvrtek ani náhodou nečekali. Atmosféra byla skvělá, cítili jsme se tam pomalu jako doma. Fanoušci si kupovali cédéčka i trika ještě před koncertem, vyřvávali si přídavek atd. Zkrátka pro nás úspěšný večer se vším všudy a my si ho náležitě užili. Byl čtvrtek a pracující lid se musel brzy vytratit, proto jsme to i my zabalili celkem brzy. Následovala cesta na benzinu pro pár baget a piv, jak se po koncertě sluší a patří, a menší afterparty v soukromí.
12.3. Maďarsko – Budapešť
Do Budapeště jsme se obzvlášť těšili. Kdy se jen tak kapele podaří v zahraničí stanout na podiu vedle HOUR OF PENANCE, BEHEADED a CHRIST AGONY? Vím, že tohle se českým kapelám běžně nestává a my jsme na to byli patřičně hrdí. Už předem nás Maty navnadil na krásy Budapeště se slovy „Vyjeďte včas, ať máte čas vejletit“ a tak jsme ho poslechli. Bohužel, ačkoliv jsme do té doby měli jen krásné počasí, v Maďarsku nás chytl opravdový marast. Zima, vítr, déšť. Možná i proto jsme si Budapešť moc neužili. Město jsme si prošli a zanechalo v nás smíšené pocity. Jednou se procházíte v místech, které vám berou dech, zajdete za roh a ocitnete se v místě připomínajícím gheto. Nicméně hambáč v maďarském Burger Kingu za dva a půl tisíce Ft. všechny rozpaky zažene. Je čas a tak se vracíme ke klubu, kde už jsme byli zaparkovaní. Klub je v areálu jatek, nebo možná bývalých. Vstupní bránu zdobí na bočních sloupech dvě velké sochy urostlých mužů krotící své býky, nebo možná cizí býky, to není na první pohled jasné. (úsměv) Klub nám ovšem bere dech, hned po vstupu se ocitáme jakoby v jeskyni. Na všech zdech vyčnívají umělé kameny, decentní osvětlení pak klubu dodává řádnou undergroundovou atmosféru. Pár slov s pořadatelem a chystáme se do backstage, kterou sdílíme s již zmíněnými kapelami. Bohužel, klub není tak zalidněný, jak by se na takovou sestavu kapel dalo očekávat. Od pořadatele se dozvídáme, že ten večer vystupuje nedaleko Devin Townsend, a že spousta lidí dala pravděpodobně přednost jemu. Naneštěstí to nebyla jediná věc, která se ten večer pokazila. Snad to byla nešťastná souhra náhod, ale vyskytlo se nám na podiu tolik technických problémů najednou, které jsme museli řešit, že nezbylo moc času, a tak jsme byli nuceni zahrát jen částečný set. Velmi nás to mrzelo, ale postavili jsme se k tomu čelem a uvědomili si, že i takové věci se zkrátka někdy stávají a v žádném případě jsme si tím nechtěli nechat pokazit zbytek tour. Po koncertě jsme, už značně vyčerpaní, zamířili k hotelu. Jelikož bylo kolem 2-3 hodiny ranní zaparkovali jsme, vzali si věci a šli se ubytovat. Co nás ale nenapadlo bylo koukat se po parkovacích hodinách. Dost jsme se tedy ráno divili, když nás čekala dodávka s krásně červenou botou. Po rozluštění papírku za oknem jsme ihned volali na číslo, které tam bylo uvedeno, další sranda byla, když se z telefonu ozval automat… maďarsky. Samozřejmě jsme logicky počkali, až nám nabídne možnost anglického jazyka, ale ani ten nebyl bůhví jak srozumitelný. Každopádně všechno dobře dopadlo, dovolali jsme se, policie přijela, botu nám sundala, my nasedli a odjeli. Aby toho nakonec nebylo málo, odjeli jsme bez mého vaku, který jsem měl za autem položený. Můj vak s veškerým oblečením, co jsem s sebou měl. Nikomu nemusím snad vysvětlovat, jak vypadají bubenické spoďáry po koncertě a já už žádné náhradní neměl. Štěstí bylo, že nás čekaly už jen dva koncerty a kluci měli ještě čistých trenýrek dost… Mimochodem, jestli uvidíte v Budapešti houmlesáky v trikách DfS, tak to pravděpodobně nejsou skalní fandové. (smích)
13.3. Rumunsko – Oradea
Tour se pomalu blíží ke konci a nás začíná přepadat splín, který se snažíme zahnat pivem. Ještě v Maďarsku jedeme na oběd a nákup do maďarské variace Kaufflandu. Paní v bistru, absolutně nepobírající jediné anglické slovo, se snažíme vysvětlit, že si dáme třikrát řízek s hranolkami a dvakrát s kaší. Nakonec jsme to vzdali, všechno jí odkývali a čekali jsme, co dostaneme. Dostali jsme čtyřikrát řízek s hranolkami a jednou s kaší, takže poměrně úspěch. Ještě nějaké to pivo. Frodys se Zikym sebrali zbytek maďarské měny a vyrazili nakoupit. K autu se vrátili s několika litrovými plechovkami nějakého místního zlatavého moku. Po pravdě nic nechutnějšího jsme asi ještě nepili. Ale co, když je to hnusné, tak alespoň, že je toho hodně. Navíc s borůvkovou limonádou se to docela pít dalo. (úsměv) Rumunsko byla jediná země, kde nás stavěli na hranicích. Osobní auta před námi postupovala poměrně svižně, ale dodávky si prověřovali. Čekali jsme, co bude a pomalu se viděli, jak vykládáme tu napěchovanou dodávku a vybalujeme každý buben zvlášť. Nic takového se nakonec nedělo a my projeli bez potíží. Oradea je kousek za hranicemi, a tak netrvalo dlouho a my dorazili do klubu. Na podiu už se připravovala místní kapela, která vystupovala před námi. Vytahali jsme cajky a šli do veliké backstage, kterou jsme měli tentokrát jen pro sebe. S takovým chováním a ohlasem, jaký jsme měli v Rumunsku, jsme se snad ještě nesetkali. Nejen, že byl klub během vystoupení zaplněný. O cokoli jsme si řekli, bylo rázem splněno, nic nebyl problém zařídit, pití kolik jsme vypili, a tak bych mohl ještě pokračovat. Takový malý sen malé kapely. Pozornost fanoušků jsme si užívali, jak jen to šlo, do té doby než přišel Frodys do backstage, vykulené oči, mírný úsměv a pronesl „Hej hoši, oni nás tu mají úplně za hvězdy, tak hlavně ať nepředvedeme pí*u“. Na jeho slovech něco bylo, a tak jsme se snesli zpátky na zem. Koncert samotný byl jednoduše parádní a veškeré potíže, které jsme do té doby měly, byly rázem zapomenuty.
14.3. Rakousko – Vídeň
Týden, během kterého jsme načerpali tolik zkušeností a zažili tolik zážitků a neuvěřitelných situací, byl téměř za námi a my byli na cestě na poslední koncert. Navigace nám ukazovala asi sedm hodin dlouhou cestu, z toho většinu po dálnici. Řekli jsme si, že by nebylo od věci po více jak týdnu ježdění po Evropě zakoupit dálniční známku. Přesně tak, celou dobu jsme jezdili bez známky, kladná věc na tom byla ta, že se nám alespoň částečně vykompenzovala ztráta, kterou jsme utrpěli na pokutách. Možná je nuda, když vám popisuji každý klub jednotlivě, ale kluby ve kterých jsme byli, jsou ve většině případů od našich něčím neobvyklé a výjimkou nebyl ani ten poslední v Rakousku. Několikapatrový dům s obrovským barem, backstage s kuchyní a záchodem, si popis určitě zaslouží. Na této akci nám také obzvlášť záleželo, obdobně jako na té v Budapešti. Jednalo se totiž o soutěž metalových kapel, na které jsme vystupovali jako zahraniční host. Pro nás velmi neobvyklá úloha, které jsme se ujali se ctí. Lidí bylo opět hafo, což se dá samozřejmě na akci podobného ražení čekat. Sami jsme ale nevěděli, jak na nás budou příznivci soutěžících kapel reagovat. Dostalo se nám ze strany publika velkého ohlasu, což nás nabilo energií tak, že bychom mohli jet klidně další týden v kuse. Na druhou stranu jsme se už svým způsobem těšili domů. Hned po koncertě jsme tedy vyrazili, Frodyse jsme zavezli do Brna, kde jsme ještě stihli konec Břitvy, a s lehkou melancholií a rumunským pivem v ruce jsme nastavili navigaci směr České Budějovice.
Video z tour
Myšlenka, nebo spíše plánování tohoto turné, začalo již někdy koncem října, když nám do natáčení klipu „Revelation Through Affliction“ přišla smska od Martina Matyho Matouška (Cross Crew Booking, GUTALAX), kde se velmi zjednodušeně psalo „Mám bookingovou agenturu a rád bych pro Vás uspořádal tour po Evropě“. Na jedno tour jsme se chystali v loňském roce, ale bohužel veškeré domlouvání a plánování tak nějak v půli selhalo. Byli jsme rádi, že se toho tentokrát ujme někdo tak schopný, jako je právě Maty, a tak jsme na nabídku okamžitě kývli.
S Matym se známe už nějaký ten čas, a tak jsme nepochybovali o tom, že bude všechno v pohodě. Bohužel ale přišly jiné komplikace a to přímo z kapely. Kytarista Infernits nám oznámil, že kvůli pracovní vytíženosti s námi turné neodjede. Protože jsme si takovou příležitost nechtěli nechat proklouznout mezi prsty, museli jsme zvolit variantu odjet turné s někým vypůjčeným. Dnes jsem velmi rád a myslím, že mluvím za celou kapelu, že na nabídku kývnul ten největší dobrodruh Frodys (AWRIZIS, P. F. ARKHAM). Možná jsme dobrodruzi i my, protože první zkoušku s Frodysem jsme měli 5. 3., tedy den před začátkem turné. Já osobně z toho byl dost nesvůj, ale Frodys mě přesvědčoval, že zkoušet nepotřebuje, a tak jsme byli v klidu. Teda do chvíle, kdy mi den před tour přišla fotka a u ní napsáno „Můžete být klidní, umím první song, za tu cestu do Budějovic to snad stihnu celé“.
5.3. Česká republika – České Budějovice
Kolem 18h jsem vyzvedl Frodyse na vlakáči v Budějovicích a vyrazili jsme na první zkoušku. Jo a ještě pro lahváče. Zkouška proběhla jako kdybychom spolu hráli odjakživa, což nás dost uklidnilo a Frodyse taky. Že jsme vůbec o jeho kvalitách pochybovali... (úsměv) Párkrát jsme si tedy přehráli playlist, dali pár piv a připravili se na ten velký den D.
6.3. Německo – Niesky
Den začal překvapivě v poklidu až do chvíle, než jsme zjistili, že tolik cajků se nám v životě nemůže do jednoho auta vejít. Naštěstí jsme mistři Tetrisu a všechno se vešlo, takže jsme jen s drobným zpožděním vyrazili do Německa. Plně jsme důvěřovali navigaci, a tak jsme byli lehce překvapeni, když nám začali chodit smsky „Vítejte v Polsku“. Někteří se sice předem koukli do mapy, a tudíž věděli, že se kousek přes Polsko pojede, avšak poněkud zákeřně si tuto informaci nechali pro sebe. Během chvíle jsme byli v Německu a pátrali po klubu, ve kterém jsme měli hrát. Navigace nás vedla do slepé ulice k nějaké škole či školce. Chvilku jsme tedy bloudili kolem, až jsme narazili na stejně bloudící Žlababovo smečku BRUTALLY DECEASED, se kterými jsme měli ten večer vystupovat. Společně jsme sebrali odvahu a šli se zeptat na klub dost divně vyhlížejících týpků, kteří stáli opodál. Sice neuměli anglicky, ale rukama ukazovali na výbornou, a tak jsme na místo v pohodě dorazili. Po přivítání s pořadatelem, který nám ukázal, kde je backstage, kde guláš a kde pivo, jsme vybalili merch a šli se podívat na kapely, které právě začínaly hrát. Klub byl nekuřácký a vypadal skvěle. Tedy až na ten sloup před bubeníkem. (psměv) Přivítali nás také fanoušci. Někteří přijeli jen na nás, což jsme ani nečekali, vzhledem k tomu, že večer se nesl především v deathu a grindu. I přes časnou hodinu (začínali jsme něco kolem 1 ranní) jsme měli pod podiem dost nadšenců. Afterparty v backstage, kde se zároveň i spalo, byla divoká, hlavně kvůli nejmenované polské bandě. Teda někdo spal a někdo chrápal jako prase, ale s tím jsme se potýkali celou tour.
7.3. Česká Republika – Mladá Boleslav
Chvilku po probuzení jsme dali kafe, rozloučili se s pořadatelem a valili směr Mladá Boleslav. Po cestě jsme se zastavili u jezera, nebo hodně velikého rybníku Quitzdorf, kde jsme za pěkného slunečného počasí posnídali, udělali pár romantických fotek a cestovali dál. Jelikož jsme měli v Mladé Boleslavi dost volného času, rozhodli jsme se, že si město projdeme. Johny s Vlajdou šli spát do auta a my se Zikym a Frodysem šli na průzkum. Ukazatele ve městě nás vedly do parku a cedule na domě zase do jakési vinice. Udělali jsme kompromis, nechali si natočit víno do petky a šli do parku. Sice jsme si připadali trochu jako bezdomovci s krabicákem za Jednotou, ale co, víno bylo dobré, počasí také, všichni kolem sportovali, nebo se jen tak procházeli, tak proč bychom my nemohli sedět na lavičce a popíjet ve třech jedno víno z flašky. Kdo Farářovu Slůj zná, dá nám jistě za pravdu, že black metalovými malbami na stěnách vyzdobená kobka má jedinečnou atmosféru. Večer začal zostra death metalovou smečkou LEGION. Behěm chvíle byl klub plný a plný zůstal až do poslední kapely, kterou jsme byli my. Překvapivě jsme začali hrát opět kolem 1 hodiny, což nám dalo zabrat vzhledem k tomu, že do sebe Ziky pral antibiotika a ostatní nějaké jiné prášky, abychom vůbec byli schopni fungovat a odehrát plnohodnotný koncert.
8.3. Polsko – Krakow
Pondělí a před námi jeden z nejdelších přejezdů do Polska - cca 6 hodin cesty s přestávkami. Na místě jsme měli být kolem sedmé, moc času na rozkoukání jsme neměli a vyrazili tak brzy ráno. Cesta byla bez problémů, dnes mě udivuje, že jsme ujeli tolik kilometrů bez jakéhokoli defektu či problému na silnici. Ne že bych po nějakém takovém zážitku obzvlášť prahl. Tedy skoro bez problémů, když nebudu brát v potaz pokuty za parkování. Po příjezdu do klubu jsme se opět přivítali s ehm.. velmi sympatickou pořadatelkou. Nás v klubu zase přivítaly schody a nebylo jich málo. Klub byl stejně jako v Německu nekuřácký, což si tady asi moc lidí představit nedokáže, ale nám se to zamlouvalo. Ten večer jsme hráli pouze my a místní kapela, která hrála před námi, takže bylo dost času si všechno připravit a stejně skončit včas. Spali jsme v klubu, nebylo tedy kam spěchat, měli jsme s sebou pár polských piv v plechovce a výčep byl pro nás stále otevřený, tak se pilo. K našemu překvapení jsme po třetí vypité plechovce, kdy už se nám značně zamotával jazyk, zjistili, že má pivo asi 7,5 %. O zábavu se nám starali dva punkáči, se kterými jsme si navzájem zpívali písničky v rodném jazyce. Oni zpívali nějakou polskou odrhovačku a my jim zase „Čepici“ od Záviše. Rozuměli nám akorát poslední slovo, které je stejné v češtině i polštině, i když má poněkud odlišný význam. Text si vyhledejte, koho to zajímá.
9.3. Slovenská republika - Bánská Bystrica
Kvůli sedmi a půl procentnímu pivu MOCNE jsme měli složitější probuzení, o to bylo krušnější, když při tahání věcí z klubu do auta dorazila městská policie a vypsala nám Mandat Karny za špatné stání. 700 zlotých ani jsme nemrkli. Vyhladovělí a s lehkou kocovinou jsme vytáhli z kasy včerejší výdělek, nasedli do auta a jeli zaparkovat někam, kde se smělo, a také na snídani. Další přejezd nebyl tak dlouhý, byl tudíž čas v klidu brouzdat po Krakowě. Úkol první byl najít směnárnu a rozměnit další Eura, když nás státní příslušníci připravili o většinu polské měny. Vyrazili jsme s Frodysem hledat nejbližší Kantor. Po půl hodině hledání, stále ještě značně opivněni, jsme směnárnu našli. Frodys byl pravděpodobně na kaši víc než si myslel a místo aby rozměnil eura na 100 Zlotých jenom na snídani, jak jsme se domluvili, rozměnil 100 Euro. Budu slušný a nenapíšu sem těch pár poznámek, které jsem k němu utrousil ve chvíli, kdy se na mě otočil od okýnka s otupělým opileckým výrazem a paklem pro nás téměř bezcenné polské měny. Vydali jsme se směrem k autu, následně na opravdu vydatnou snídani (mohli jsme si ji dovolit ne?) a na prohlídku města. Musím říci, že mně osobně se Krakow z těch měst, ve kterých jsme byli, líbil nejvíce. Možná to bylo slunečným počasím, možná tím pivem, nebo plnou kapsou Zlotých, ale Krakow na mě udělal veliký dojem. Jak jsme se blížili ke slovenským hranicím, vykoukly na nás na horizontu krásně osvětlené vrcholky hor a my si užívali do teď bezproblémovou dovolenou. První zádrhel přišel záhy, když mi zazvonil telefon a já se s přerušovaným signálem dozvěděl, že na akci, na kterou se chystáme, pravděpodobně nikdo nedorazí, protože není udělaný event na FB a není vyvěšený ani jeden plakát. Skvělá zpráva v den koncertu, v neznámém městě několik set kilometrů od domova, čekáme tedy, jak nám bude situace objasněna a jestli vůbec budeme mít kde spát. Po příjezdu do klubu se dozvídáme, že opravdu nikdo nedorazí. Řešíme s pořadatelem, kde se stala chyba a jak ji případně napravit. Zjišťujeme, že tamní scéna je doslova přesycena několika koncerty týdně a tím pádem je návštěvnost většiny koncertů téměř nulová. I přesto jsme se pokusili o menší experiment, koncert o den posunout a udělat event. Kvůli výše zmíněnému důvodu jsme se nesetkali s úspěchem a na koncert druhý den dorazili tři „platící“. Místo jednoho volného dne jsme tedy měli dva, ale i to se bohužel může stát. Pořadatel nás alespoň ubytoval, což pro nás v tu chvíli bylo hlavní, protože v autě, kde bylo tolik místa, že jsme byli rádi když jsme seděli, by spát v žádném případě nešlo.
11.3. Slovenská republika – Bánovce nad Bebravou
V Bánovcích nad Bebravou jsme si hned spravili chuť. Den organizovaný zkušeným undergroundovým mistrem Hoyasem (ATTACK OF RAGE) šlapal na výbornou. Ubytování bylo v cajku, Hoyas maximálně vyhověl všem našim „rozmarům“ a koncert byl jednoduše parádní. Už když jsme do klubu přišli, věděli jsme, že si hraní užijeme. Velmi příjemná dřevem obložená hospůdka, samozřejmě nekuřácká, s přilehlým klubem jen o pár schodů níže. Dorazili jsme brzy, ale klub už byl příjemně zaplněný. Ve finále jsme tolik lidí ve čtvrtek ani náhodou nečekali. Atmosféra byla skvělá, cítili jsme se tam pomalu jako doma. Fanoušci si kupovali cédéčka i trika ještě před koncertem, vyřvávali si přídavek atd. Zkrátka pro nás úspěšný večer se vším všudy a my si ho náležitě užili. Byl čtvrtek a pracující lid se musel brzy vytratit, proto jsme to i my zabalili celkem brzy. Následovala cesta na benzinu pro pár baget a piv, jak se po koncertě sluší a patří, a menší afterparty v soukromí.
12.3. Maďarsko – Budapešť
Do Budapeště jsme se obzvlášť těšili. Kdy se jen tak kapele podaří v zahraničí stanout na podiu vedle HOUR OF PENANCE, BEHEADED a CHRIST AGONY? Vím, že tohle se českým kapelám běžně nestává a my jsme na to byli patřičně hrdí. Už předem nás Maty navnadil na krásy Budapeště se slovy „Vyjeďte včas, ať máte čas vejletit“ a tak jsme ho poslechli. Bohužel, ačkoliv jsme do té doby měli jen krásné počasí, v Maďarsku nás chytl opravdový marast. Zima, vítr, déšť. Možná i proto jsme si Budapešť moc neužili. Město jsme si prošli a zanechalo v nás smíšené pocity. Jednou se procházíte v místech, které vám berou dech, zajdete za roh a ocitnete se v místě připomínajícím gheto. Nicméně hambáč v maďarském Burger Kingu za dva a půl tisíce Ft. všechny rozpaky zažene. Je čas a tak se vracíme ke klubu, kde už jsme byli zaparkovaní. Klub je v areálu jatek, nebo možná bývalých. Vstupní bránu zdobí na bočních sloupech dvě velké sochy urostlých mužů krotící své býky, nebo možná cizí býky, to není na první pohled jasné. (úsměv) Klub nám ovšem bere dech, hned po vstupu se ocitáme jakoby v jeskyni. Na všech zdech vyčnívají umělé kameny, decentní osvětlení pak klubu dodává řádnou undergroundovou atmosféru. Pár slov s pořadatelem a chystáme se do backstage, kterou sdílíme s již zmíněnými kapelami. Bohužel, klub není tak zalidněný, jak by se na takovou sestavu kapel dalo očekávat. Od pořadatele se dozvídáme, že ten večer vystupuje nedaleko Devin Townsend, a že spousta lidí dala pravděpodobně přednost jemu. Naneštěstí to nebyla jediná věc, která se ten večer pokazila. Snad to byla nešťastná souhra náhod, ale vyskytlo se nám na podiu tolik technických problémů najednou, které jsme museli řešit, že nezbylo moc času, a tak jsme byli nuceni zahrát jen částečný set. Velmi nás to mrzelo, ale postavili jsme se k tomu čelem a uvědomili si, že i takové věci se zkrátka někdy stávají a v žádném případě jsme si tím nechtěli nechat pokazit zbytek tour. Po koncertě jsme, už značně vyčerpaní, zamířili k hotelu. Jelikož bylo kolem 2-3 hodiny ranní zaparkovali jsme, vzali si věci a šli se ubytovat. Co nás ale nenapadlo bylo koukat se po parkovacích hodinách. Dost jsme se tedy ráno divili, když nás čekala dodávka s krásně červenou botou. Po rozluštění papírku za oknem jsme ihned volali na číslo, které tam bylo uvedeno, další sranda byla, když se z telefonu ozval automat… maďarsky. Samozřejmě jsme logicky počkali, až nám nabídne možnost anglického jazyka, ale ani ten nebyl bůhví jak srozumitelný. Každopádně všechno dobře dopadlo, dovolali jsme se, policie přijela, botu nám sundala, my nasedli a odjeli. Aby toho nakonec nebylo málo, odjeli jsme bez mého vaku, který jsem měl za autem položený. Můj vak s veškerým oblečením, co jsem s sebou měl. Nikomu nemusím snad vysvětlovat, jak vypadají bubenické spoďáry po koncertě a já už žádné náhradní neměl. Štěstí bylo, že nás čekaly už jen dva koncerty a kluci měli ještě čistých trenýrek dost… Mimochodem, jestli uvidíte v Budapešti houmlesáky v trikách DfS, tak to pravděpodobně nejsou skalní fandové. (smích)
13.3. Rumunsko – Oradea
Tour se pomalu blíží ke konci a nás začíná přepadat splín, který se snažíme zahnat pivem. Ještě v Maďarsku jedeme na oběd a nákup do maďarské variace Kaufflandu. Paní v bistru, absolutně nepobírající jediné anglické slovo, se snažíme vysvětlit, že si dáme třikrát řízek s hranolkami a dvakrát s kaší. Nakonec jsme to vzdali, všechno jí odkývali a čekali jsme, co dostaneme. Dostali jsme čtyřikrát řízek s hranolkami a jednou s kaší, takže poměrně úspěch. Ještě nějaké to pivo. Frodys se Zikym sebrali zbytek maďarské měny a vyrazili nakoupit. K autu se vrátili s několika litrovými plechovkami nějakého místního zlatavého moku. Po pravdě nic nechutnějšího jsme asi ještě nepili. Ale co, když je to hnusné, tak alespoň, že je toho hodně. Navíc s borůvkovou limonádou se to docela pít dalo. (úsměv) Rumunsko byla jediná země, kde nás stavěli na hranicích. Osobní auta před námi postupovala poměrně svižně, ale dodávky si prověřovali. Čekali jsme, co bude a pomalu se viděli, jak vykládáme tu napěchovanou dodávku a vybalujeme každý buben zvlášť. Nic takového se nakonec nedělo a my projeli bez potíží. Oradea je kousek za hranicemi, a tak netrvalo dlouho a my dorazili do klubu. Na podiu už se připravovala místní kapela, která vystupovala před námi. Vytahali jsme cajky a šli do veliké backstage, kterou jsme měli tentokrát jen pro sebe. S takovým chováním a ohlasem, jaký jsme měli v Rumunsku, jsme se snad ještě nesetkali. Nejen, že byl klub během vystoupení zaplněný. O cokoli jsme si řekli, bylo rázem splněno, nic nebyl problém zařídit, pití kolik jsme vypili, a tak bych mohl ještě pokračovat. Takový malý sen malé kapely. Pozornost fanoušků jsme si užívali, jak jen to šlo, do té doby než přišel Frodys do backstage, vykulené oči, mírný úsměv a pronesl „Hej hoši, oni nás tu mají úplně za hvězdy, tak hlavně ať nepředvedeme pí*u“. Na jeho slovech něco bylo, a tak jsme se snesli zpátky na zem. Koncert samotný byl jednoduše parádní a veškeré potíže, které jsme do té doby měly, byly rázem zapomenuty.
14.3. Rakousko – Vídeň
Týden, během kterého jsme načerpali tolik zkušeností a zažili tolik zážitků a neuvěřitelných situací, byl téměř za námi a my byli na cestě na poslední koncert. Navigace nám ukazovala asi sedm hodin dlouhou cestu, z toho většinu po dálnici. Řekli jsme si, že by nebylo od věci po více jak týdnu ježdění po Evropě zakoupit dálniční známku. Přesně tak, celou dobu jsme jezdili bez známky, kladná věc na tom byla ta, že se nám alespoň částečně vykompenzovala ztráta, kterou jsme utrpěli na pokutách. Možná je nuda, když vám popisuji každý klub jednotlivě, ale kluby ve kterých jsme byli, jsou ve většině případů od našich něčím neobvyklé a výjimkou nebyl ani ten poslední v Rakousku. Několikapatrový dům s obrovským barem, backstage s kuchyní a záchodem, si popis určitě zaslouží. Na této akci nám také obzvlášť záleželo, obdobně jako na té v Budapešti. Jednalo se totiž o soutěž metalových kapel, na které jsme vystupovali jako zahraniční host. Pro nás velmi neobvyklá úloha, které jsme se ujali se ctí. Lidí bylo opět hafo, což se dá samozřejmě na akci podobného ražení čekat. Sami jsme ale nevěděli, jak na nás budou příznivci soutěžících kapel reagovat. Dostalo se nám ze strany publika velkého ohlasu, což nás nabilo energií tak, že bychom mohli jet klidně další týden v kuse. Na druhou stranu jsme se už svým způsobem těšili domů. Hned po koncertě jsme tedy vyrazili, Frodyse jsme zavezli do Brna, kde jsme ještě stihli konec Břitvy, a s lehkou melancholií a rumunským pivem v ruce jsme nastavili navigaci směr České Budějovice.
Video z tour
