Respect individual uniqueness.
Hate all forms of racism.
Už na minulém albu „Silence Gives Consent“ se plzeňští POSITIVE MIND věnovali závažným tématům, jejichž „gró“ symbolizují dvě výše uvedené větičky, nyní opsané z obalů nové gramodesky resp. cédéčka přiléhavě nazvaného „The Individualist“. Oba nosiče vypadají na první pohled stejně, ale vinyl je vinyl... Titulní obrázek mnohem lépe vynikne, druhý pohled odhalí, že se od toho na CD trochu liší a hlavně je světlejší, pro oči určitě příjemnější. Jak velká, tak malá placka obsahují vnitřní obal, v digipacku je vložená knížečka s pěkným designem, o který majitel desky (vložený list s texty černými na bílém) přichází... ideální je tedy obstarat si obě varianty... (úsměv)
Mně je i tak milejší vinyl, protože jsem fetišista a hromaditel věcí, ale hlavně cítím z černého 12palcového kotouče pozitivnější vibrace než z 12centimetrové placičky. Obal sice naznačuje, že co do počtu skladeb je gramodeska zdánlivě ochuzena o jeden song, ale zdání klame, to si jen autoři hrají na schovávanou a na obal vinylu nenapsali „song“ „- - - - -“ (což je cca 18vteřinové intro), který ale v drážkách vylisovaný je. Když se pořád vracím k obalu, tak určitě stojí za zmínku i to, že zadní strana LP má jinou podobu i barvu (modrá) než obal CD a taky to, že písmo na titulních stranách je plastické.
Obaly také prozradí, že za čtyři roky od vydání předchozího počinu nezůstal v kapele kámen na kameni, resp. tedy zůstaly jen kameny dva, J. J. Šimon (kytara, vokály) a Kopee-T (baskytara, vokály), další tři lidé jsou noví, což ale až tak zásadní vliv na tvorbu POSITIVE MIND nemá. Západočeši i nadále produkují pestrou směs hardcore a crossoveru, tu a tam s přídomkem emo, přičemž ani do jedné scény (tak, jak jsou většinově vnímány) nezapadají. Nejblíže mají určitě k HC, ale dvě záležitosti jsou vinny... (úsměv) Tou první je složitost, pestrost a těkavost muziky, tou druhou texty v angličtině. Tím pádem tuzemští hardcoristi nejspíš nevnímají, že kapela svým ideovým směřováním přesně zapadá do jejich úzusu, protože reflektuje přesně ta témata, která se v komunitě probírají, zjednodušeně řečeno dění ve společnosti. Dost toho naznačují už názvy skladeb...
Skladeb, které neustále něčím překvapují, i to intro je vcelku zajímavé, ostatně plynule na něj navazuje první regulérní song „Cut my life into pizzas“, v němž hrají prim ostré HC výjezdy, které střídají plochy volnější i trocha nadhledu ve vokálních partech. Albert rozhodně nenudí, neustále si s hlasem pohrává, od frenetického řevu přechází v polohy stravitelnější, nechybí ani křik či mluvené slovo. Asi nejchytlavěji je vystavěna klipovka „Not for me“, u té stačí jeden poslech, aby si ji člověk uložil do podvědomí; kdykoliv se rozjede ústřední riff, nutí člověka do tance. Přitom to není vtíravá věc, pořád se pohybujeme v muzice ostré jako břitva, jen tu tam dojde na silnější melodie, minimalističtější momenty a dokonce kudrnaté sólo. Opakem hravé a dravé písně je recitací uvozená potemnělá „Worldsize“, vrcholem pak nenápadně se rozvíjející „Easy to kill“, po tíživém začátku se v podobném duchu, ale o poznání intenzivnějším, odvíjí další pasáž, aby se záhy překlopila v další psychárnu... Dusnou atmosféru trochu uvolňuje hravá mezihra, po níž opět přituhuje...
Myslím, že trpělivost se v případě POSITIVE MIND vyplatila. Pánové sice za čtyři roky vyprodukovali pouhých sedm skladeb, ale skladeb, v nichž si vyhráli doslova s každým tónem, takže každý poslech přinese trochu jiný zážitek; pořád objevuji něco nového, aniž bych měl skladby jak se říká úplně najeté, snad kromě „Not for me“. V těch ostatních většinou nevím, co bude zrovna následovat, a to už jsem oba nosiče protočil mnohokrát.
On je totiž na každém trochu jiný zvuk, takže to střídám a přemýšlím, který se mi vlastně líbí víc... CD hraje řekněme moderněji, ostřeji, snad se dá říci i čistěji, vinyl zní dynamičtěji (což se týká hlavně bicích) a příjemněji. Ale v obou případech jde o zvuk parádní, postarala se o něj řada lidí v čele s Michalem Rajtmajerem ve studiích Illfish a Matylda, „kecali“ do toho i členové kapely, mastering pak spáchal Vladimír Papež v pope.studiu.
Distribuci zajišťuje Day After Records.
Seznam skladeb:
Čas: 34:30
Sestava:
Hosté:
www.positivemind.cz
http://bandzone.cz/positivemind
www.dayafter.cz
Hate all forms of racism.
Už na minulém albu „Silence Gives Consent“ se plzeňští POSITIVE MIND věnovali závažným tématům, jejichž „gró“ symbolizují dvě výše uvedené větičky, nyní opsané z obalů nové gramodesky resp. cédéčka přiléhavě nazvaného „The Individualist“. Oba nosiče vypadají na první pohled stejně, ale vinyl je vinyl... Titulní obrázek mnohem lépe vynikne, druhý pohled odhalí, že se od toho na CD trochu liší a hlavně je světlejší, pro oči určitě příjemnější. Jak velká, tak malá placka obsahují vnitřní obal, v digipacku je vložená knížečka s pěkným designem, o který majitel desky (vložený list s texty černými na bílém) přichází... ideální je tedy obstarat si obě varianty... (úsměv)
Mně je i tak milejší vinyl, protože jsem fetišista a hromaditel věcí, ale hlavně cítím z černého 12palcového kotouče pozitivnější vibrace než z 12centimetrové placičky. Obal sice naznačuje, že co do počtu skladeb je gramodeska zdánlivě ochuzena o jeden song, ale zdání klame, to si jen autoři hrají na schovávanou a na obal vinylu nenapsali „song“ „- - - - -“ (což je cca 18vteřinové intro), který ale v drážkách vylisovaný je. Když se pořád vracím k obalu, tak určitě stojí za zmínku i to, že zadní strana LP má jinou podobu i barvu (modrá) než obal CD a taky to, že písmo na titulních stranách je plastické.
Obaly také prozradí, že za čtyři roky od vydání předchozího počinu nezůstal v kapele kámen na kameni, resp. tedy zůstaly jen kameny dva, J. J. Šimon (kytara, vokály) a Kopee-T (baskytara, vokály), další tři lidé jsou noví, což ale až tak zásadní vliv na tvorbu POSITIVE MIND nemá. Západočeši i nadále produkují pestrou směs hardcore a crossoveru, tu a tam s přídomkem emo, přičemž ani do jedné scény (tak, jak jsou většinově vnímány) nezapadají. Nejblíže mají určitě k HC, ale dvě záležitosti jsou vinny... (úsměv) Tou první je složitost, pestrost a těkavost muziky, tou druhou texty v angličtině. Tím pádem tuzemští hardcoristi nejspíš nevnímají, že kapela svým ideovým směřováním přesně zapadá do jejich úzusu, protože reflektuje přesně ta témata, která se v komunitě probírají, zjednodušeně řečeno dění ve společnosti. Dost toho naznačují už názvy skladeb...
Skladeb, které neustále něčím překvapují, i to intro je vcelku zajímavé, ostatně plynule na něj navazuje první regulérní song „Cut my life into pizzas“, v němž hrají prim ostré HC výjezdy, které střídají plochy volnější i trocha nadhledu ve vokálních partech. Albert rozhodně nenudí, neustále si s hlasem pohrává, od frenetického řevu přechází v polohy stravitelnější, nechybí ani křik či mluvené slovo. Asi nejchytlavěji je vystavěna klipovka „Not for me“, u té stačí jeden poslech, aby si ji člověk uložil do podvědomí; kdykoliv se rozjede ústřední riff, nutí člověka do tance. Přitom to není vtíravá věc, pořád se pohybujeme v muzice ostré jako břitva, jen tu tam dojde na silnější melodie, minimalističtější momenty a dokonce kudrnaté sólo. Opakem hravé a dravé písně je recitací uvozená potemnělá „Worldsize“, vrcholem pak nenápadně se rozvíjející „Easy to kill“, po tíživém začátku se v podobném duchu, ale o poznání intenzivnějším, odvíjí další pasáž, aby se záhy překlopila v další psychárnu... Dusnou atmosféru trochu uvolňuje hravá mezihra, po níž opět přituhuje...
Myslím, že trpělivost se v případě POSITIVE MIND vyplatila. Pánové sice za čtyři roky vyprodukovali pouhých sedm skladeb, ale skladeb, v nichž si vyhráli doslova s každým tónem, takže každý poslech přinese trochu jiný zážitek; pořád objevuji něco nového, aniž bych měl skladby jak se říká úplně najeté, snad kromě „Not for me“. V těch ostatních většinou nevím, co bude zrovna následovat, a to už jsem oba nosiče protočil mnohokrát.
On je totiž na každém trochu jiný zvuk, takže to střídám a přemýšlím, který se mi vlastně líbí víc... CD hraje řekněme moderněji, ostřeji, snad se dá říci i čistěji, vinyl zní dynamičtěji (což se týká hlavně bicích) a příjemněji. Ale v obou případech jde o zvuk parádní, postarala se o něj řada lidí v čele s Michalem Rajtmajerem ve studiích Illfish a Matylda, „kecali“ do toho i členové kapely, mastering pak spáchal Vladimír Papež v pope.studiu.
Distribuci zajišťuje Day After Records.
Seznam skladeb:
- - - - - -
- Cut my life into pizzas
- Individualist
- Not for me
- Worldsize
- Easy to kill
- Rules of others
- Politician lost
Čas: 34:30
Sestava:
- Albert - vocals
- J. J. Šimon - guitars, vocals
- Banjo - guitars
- Kopee-T - bass, vocals
- Štěpi - drums
Hosté:
- Da2 - add vocals
- Maliňák - add vocals
- René the mrdka - add vocals
www.positivemind.cz
http://bandzone.cz/positivemind
www.dayafter.cz
