Uplynulo zhruba jedenáct hodin od chvíle, kdy dozněly poslední riffy duševního halokaustu v podání americké kapely CROWBAR. Sedím doma, ale myšlenkami a živými vzpomínkami jsem stále v tom světě životního strádání, osobních bojů s bahnitou realitou všeobjímajícího soumraku civilizovaného světa. Ale není tu znát ta úplná nicota, přeci jen existuje vůle, vůle jedince, která je jeho jistotou, a přestože je slabý, pokud plane touhou překonat plíživé zlo, tak to dokáže. Se sevřenými útrobami, zavřenýma očima a psychickým pohnutím se nechávám splachovat jejich uměním, které je plné zajímavých melodií, jednoduchých, ale nesmírně kreativních hudebních postupů, a neskutečných rytmů. Připočítám-li k tomu velice citlivě odzpívané skvělé texty, dostává se mi umění navozující emocionální vzrušení. Silná hudba v podání pánů z New Orleans předkládá tyto pocity tak přesvědčivě a komplexně, že nenavštívit jejich koncert nepřipadalo v úvahu. A že to, krucifix, byl zážitek. To byl večírek, skvělý jako komplet, a takový plný, a nakonec i hodně pestrý.
Jelikož Sedmička není velký klub a CROWBAR není malá kapela a jelikož se prodávaly vstupenky jen na místě, vyjeli jsme z Písku se značnou časovou rezervou, na Strahov dorazili s hodinovým předstihem a před klubem našli jediného čekatele na otevření, který měl obdobné obavy jako my. V přilehlé restauraci jsme ovšem podle černých triček a mikin poznali, že snad nebudeme na koncertě nějak osamocení. Ale bez obav, poté, co jsme si dali jedno pivo a odebrali jsme se zpět, museli jsme už vystát frontu na kasu a nakonec se sešlo asi sto osmdesát lidí, takže velice slušná návštěva, o atmosféře nemluvě. Na Sedmičce je prostě krásně. Na pódiu rozestavené dvě soupravy bicích, za barem Slávek z MÖRKHIMMEL prodávající výborný nealko Bernard polotmavý, kuřáci venku, vzadu stolky s merchandisingem, který obsluhoval sám pan Kirk Windstein, mimo jiné veliký sympaťák ochotný popovídat i vyfotit se, zkrátka skvělé, jako vždy.
Přesně v půl osmé nastupují KING KEPORKAK z Prahy, kapela disponující čtveřicí výborných instrumentalistů, kteří produkují řízný sludge metal s hardcorovými injekcemi. Tato kombinace otevírá dost široké možnosti hudebního výrazu, a pánové vskutku dokázali, že cesty k experimentu jim nejsou cizí. Vždy se mi hodně líbí, když cítím, že kapela hraje s nasazením a tak nějak od srdce. Agresivita a energie, umocněná Kefírovým hácéčkovým zpěvem, vyvěrala proudem. Zmíněný Kefír hrál ještě doprovodnou kytaru a na devatenáctiletého mladého muže zvládl obě role na jedničku. Hodně dobrá byla Krokolicova basová linka, to mě bavilo poslouchat. Obě sólové kytary zněly dohromady taky dobře. Jen bicí bych hodnotil jako trochu předimenzované množstvím samotných bubnů, vzhledem k tomu, co na ně bubeník hrál. Ale ono to dobře vypadá a vlastně kdybych měl hodnotit nejen hudební, ale i vizuální projev kapely, tak opět chválím. Opakuji, že bylo vidět, jak se do hraní vžívají a užívají si ho. No aby ne, hrát před takovou veličinou, skvělý zážitek. Za půl hodiny kapela dokázala odehrát devět věcí, ze kterých mě hodně zaujaly dvě skladby, hned úvodní „Bowl“ pro svou trochu punkem nasáklou atmosféru, a předposlední „Liar“, parádní temnější a rozvleklejší rytmická záležitost. Sám pro sebe bych ale každou skladbu výrazně prodloužil a motivy a nápady, o které není nouze, by mi pak zněly ještě naléhavěji, než v předložené kratší podobě.
Bez dlouhých průtahů přichází v půl deváté na pódium kvartet z Luisiany. Po čtvrtstoletí existence nemají jakoukoli potřebu cokoli říkat, jejich muzika stačí. CROWBAR rozjeli takový nářez, že jsem se v rychlosti prodral hustotou těl, abych si udělal pár fotek a následně se stáhnul kus dozadu a mohl si vychutnat výborné vystoupení. Dvanáct skladeb plus jeden přídavek během sedmdesáti minut mě naplňují pocity absolutního blaha. Koncert se valí plynule, bez zbytečných řečí na sebe songy kontinuálně navazují, střídají se střední tempa, pomalé naléhavé drásající pasáže a rychlejší drtivé úseky. Hned zpočátku představí kapela dvě písně z nového alba „Symmetry in Black“, kdy věc „Walk with Knowledge Wisely“ jasně ukazuje, že síly této legendě čas neubírá. Zbytek setu tvoří průřez tvorbou, nechybí tu vynikající cover LED ZEPPELIN „No Quarter“, ani emocionální masakr „Liquid Sky and Cold Black Earth“, šestiminutový doom opus z alba „Sever the Wicket Hand“. Výkon padesátiletého kytaristy a zpěváka Kirka Windsteina je obdivuhodný, zvlášť vokálně je neobyčejně variabilní a přesně volí intenzitu, barvu a drásavost hlasu. Basová kytara nového člena Jeffa Goldena je zabijácká, ale naprosto neskutečně se předvedl bubeník Tommy Buckley. Žádné překotné mlácení, ale jeho rozmanité a složité bicí nejsou jen tím nástrojem, který rytmicky utahuje hudbu, tady se jedná o velice svěží součást celého výrazu skupiny. Po přídavku „Vacuum“ otevírám oči a nevěřícně vrtím hlavou, protože, co jsem prožil, bylo něco neobyčejného, silného, neskutečně tvrdého. Úchvatné vystoupení úžasných muzikantů. O zvuku na Sedmičce se ani zmiňovat nemusím, skvělý, snad jako vždy, co jsem tu byl. Takže dokonalý zážitek! Díky patří samozřejmě Obscure, že se takto o nás stará.
Jenomže tím, že CROWBAR dohráli, večer nekončí. Následuje rychlý přesun ze Strahova na Žižkov do Modré vopice, kde přesně stíháme zvukovku LAHAR a tedy i celé jejich představení a pak další slovenskou kapelu (tady se o report, doufám, postará neobyčejně přitažlivý kolega Peťan). To už stejně nevnímám a vlastně ani nechci, protože jsem naplněn a jednoznačně uspokojen CROWBAR.
Setlist CROWBAR:
1. Cemetary Angels
2. Walk With Knowledge Wisely
3. Symmetry in White
4. To Build a Mountain
5. Conquering
6. Liquid Sky and Cold Black Earth
7. High Rate Extinction
8. New Dawn
9. Self-Inflicted
10. No Quarter (Led Zeppelin cover)
11. Planets Collide
12. All I Had (I Gave)
přídavek
13. Vacuum
Setlist KING KEPORKAK:
1. Bowl
2. Herd
3. Anxiety
4. The good things
5. Detachment
6. Curses
7. Illusion
8. Liar
9. I vs I
Jelikož Sedmička není velký klub a CROWBAR není malá kapela a jelikož se prodávaly vstupenky jen na místě, vyjeli jsme z Písku se značnou časovou rezervou, na Strahov dorazili s hodinovým předstihem a před klubem našli jediného čekatele na otevření, který měl obdobné obavy jako my. V přilehlé restauraci jsme ovšem podle černých triček a mikin poznali, že snad nebudeme na koncertě nějak osamocení. Ale bez obav, poté, co jsme si dali jedno pivo a odebrali jsme se zpět, museli jsme už vystát frontu na kasu a nakonec se sešlo asi sto osmdesát lidí, takže velice slušná návštěva, o atmosféře nemluvě. Na Sedmičce je prostě krásně. Na pódiu rozestavené dvě soupravy bicích, za barem Slávek z MÖRKHIMMEL prodávající výborný nealko Bernard polotmavý, kuřáci venku, vzadu stolky s merchandisingem, který obsluhoval sám pan Kirk Windstein, mimo jiné veliký sympaťák ochotný popovídat i vyfotit se, zkrátka skvělé, jako vždy.
Přesně v půl osmé nastupují KING KEPORKAK z Prahy, kapela disponující čtveřicí výborných instrumentalistů, kteří produkují řízný sludge metal s hardcorovými injekcemi. Tato kombinace otevírá dost široké možnosti hudebního výrazu, a pánové vskutku dokázali, že cesty k experimentu jim nejsou cizí. Vždy se mi hodně líbí, když cítím, že kapela hraje s nasazením a tak nějak od srdce. Agresivita a energie, umocněná Kefírovým hácéčkovým zpěvem, vyvěrala proudem. Zmíněný Kefír hrál ještě doprovodnou kytaru a na devatenáctiletého mladého muže zvládl obě role na jedničku. Hodně dobrá byla Krokolicova basová linka, to mě bavilo poslouchat. Obě sólové kytary zněly dohromady taky dobře. Jen bicí bych hodnotil jako trochu předimenzované množstvím samotných bubnů, vzhledem k tomu, co na ně bubeník hrál. Ale ono to dobře vypadá a vlastně kdybych měl hodnotit nejen hudební, ale i vizuální projev kapely, tak opět chválím. Opakuji, že bylo vidět, jak se do hraní vžívají a užívají si ho. No aby ne, hrát před takovou veličinou, skvělý zážitek. Za půl hodiny kapela dokázala odehrát devět věcí, ze kterých mě hodně zaujaly dvě skladby, hned úvodní „Bowl“ pro svou trochu punkem nasáklou atmosféru, a předposlední „Liar“, parádní temnější a rozvleklejší rytmická záležitost. Sám pro sebe bych ale každou skladbu výrazně prodloužil a motivy a nápady, o které není nouze, by mi pak zněly ještě naléhavěji, než v předložené kratší podobě.
Bez dlouhých průtahů přichází v půl deváté na pódium kvartet z Luisiany. Po čtvrtstoletí existence nemají jakoukoli potřebu cokoli říkat, jejich muzika stačí. CROWBAR rozjeli takový nářez, že jsem se v rychlosti prodral hustotou těl, abych si udělal pár fotek a následně se stáhnul kus dozadu a mohl si vychutnat výborné vystoupení. Dvanáct skladeb plus jeden přídavek během sedmdesáti minut mě naplňují pocity absolutního blaha. Koncert se valí plynule, bez zbytečných řečí na sebe songy kontinuálně navazují, střídají se střední tempa, pomalé naléhavé drásající pasáže a rychlejší drtivé úseky. Hned zpočátku představí kapela dvě písně z nového alba „Symmetry in Black“, kdy věc „Walk with Knowledge Wisely“ jasně ukazuje, že síly této legendě čas neubírá. Zbytek setu tvoří průřez tvorbou, nechybí tu vynikající cover LED ZEPPELIN „No Quarter“, ani emocionální masakr „Liquid Sky and Cold Black Earth“, šestiminutový doom opus z alba „Sever the Wicket Hand“. Výkon padesátiletého kytaristy a zpěváka Kirka Windsteina je obdivuhodný, zvlášť vokálně je neobyčejně variabilní a přesně volí intenzitu, barvu a drásavost hlasu. Basová kytara nového člena Jeffa Goldena je zabijácká, ale naprosto neskutečně se předvedl bubeník Tommy Buckley. Žádné překotné mlácení, ale jeho rozmanité a složité bicí nejsou jen tím nástrojem, který rytmicky utahuje hudbu, tady se jedná o velice svěží součást celého výrazu skupiny. Po přídavku „Vacuum“ otevírám oči a nevěřícně vrtím hlavou, protože, co jsem prožil, bylo něco neobyčejného, silného, neskutečně tvrdého. Úchvatné vystoupení úžasných muzikantů. O zvuku na Sedmičce se ani zmiňovat nemusím, skvělý, snad jako vždy, co jsem tu byl. Takže dokonalý zážitek! Díky patří samozřejmě Obscure, že se takto o nás stará.
Jenomže tím, že CROWBAR dohráli, večer nekončí. Následuje rychlý přesun ze Strahova na Žižkov do Modré vopice, kde přesně stíháme zvukovku LAHAR a tedy i celé jejich představení a pak další slovenskou kapelu (tady se o report, doufám, postará neobyčejně přitažlivý kolega Peťan). To už stejně nevnímám a vlastně ani nechci, protože jsem naplněn a jednoznačně uspokojen CROWBAR.
Setlist CROWBAR:
1. Cemetary Angels
2. Walk With Knowledge Wisely
3. Symmetry in White
4. To Build a Mountain
5. Conquering
6. Liquid Sky and Cold Black Earth
7. High Rate Extinction
8. New Dawn
9. Self-Inflicted
10. No Quarter (Led Zeppelin cover)
11. Planets Collide
12. All I Had (I Gave)
přídavek
13. Vacuum
Setlist KING KEPORKAK:
1. Bowl
2. Herd
3. Anxiety
4. The good things
5. Detachment
6. Curses
7. Illusion
8. Liar
9. I vs I
