HEAVING EARTH – Denouncing the Holy Throne

Tuzemský death metal posiluje své pozice a nabírá na síle. Po loňském zdařilém albu ratíškovických DESTROYING DIVINITY se důrazně hlásí o slovo další podobně laděná parta – HEAVING EARTH. Asi není náhoda, že obě kapely spojuje nejen podobný hudební styl, ale i vydavatelství Lavadome. Představovat HEAVING EARTH mi přijde lehce zbytečné a tak jen dodejme, že tahle skupina zasloužilých umělců, jejichž věhlas je opodstatněný, se semkla a vytvořila dílo, které má sílu pořádně rozčeřit vody.

Není vždy automatické, že když se sejdou v jedné kapele tak silné individuality, že všechno musí fungovat na 100 %. Naštěstí tahle varianta v tomto případě odpadá. HEAVING EARTH chtějí svou death metalovou smrští bavit, což se jim daří, ale i díky atmosféričtějším plochám neodsuzují člověka do role pouhého obdivovatele technicky nadupaných hřebců, ale svými spletitými kompozicemi se snaží postupně posluchače vtáhnout do hry. Skladby mají šmrnc, technicky jsou bez chyb, kompozičně bohaté, ale co je hlavní je, že mají lidskou tvář. Žádná chemie, což je příjemné zjištění.

Devět skladeb a tři intermezza navazují na pět let starou desku „Diabolic Prophecies“, která rozhodně nebyla špatná. Dejte jí ale vedle „Denouncing the Holy Throne“ a uslyšíte ten rozdíl. Novinka proti ní působí jako hladová šelma. HEAVING EARTH neuhnuli ze svého stylu, který přísahá na smečky zpoza Atlantiku, ale dodali svou vlastní tvář. S deskou se piplali docela dlouho, ale vynaložený čas je znát. V první řadě nechybí silné nápady. Kytaristé chrlí zajímavé riffy a vyhrávky na počkání, přičemž nejdou vždy posluchači na ruku a jistá dávka osahání materiálu je nutná. Rozhodně tu nescházejí momenty, kdy až nečekaně chytlavé melodie dokáží tu technicky náročnou smršť povýšit a zpřístupnit. Spletitá úvodní „The Final Crowning“ je přesně ten případ. Album je proloženo třemi intermezzy, což se ukázalo jako dobrý nápad. Nadechnout, nabrat síly a vyrazit čelem vpřed. „Denouncing the Holy Throne“ sice není jen o rychlostních závodech, obsahuje i střednětempé věci, které sice nelámou nohy svojí rychlostí, ale zase mají tendenci pomalu zadupat do země. Rozmáchlá, víc jak sedmiminutová „Jesus Died“, je všeříkající. Stejně tak „Worms of Rusted Congregation“, v které i přes valivější tempo bubeník Jurgen řádí jak černá ruka. Ten chlap se nespokojí s ničím jednoduchým a neustále si s bicími pohrává. Tohle jde ale připsat na vrub všem zúčastněným muzikantům, kde vedle kytarové a bubenické práce zaslouží slova chvály všeobecně známý zpěvák Žlababa. Jeho projev je však na albu tak zásadní a povedený, že jeho vokál hudbu HEAVING EARTH pozdvihl o další level výš.

Všechny kompozice jsou silně propracované a bohaté na nápady, což se odráží na jejich délce, kdy se většina skladeb přehoupne přes pět minut. Menší námitka se dá vnést nad délkou alba – 50 minut, což se u podobných hrátek jeví jako dost. Na druhou stranu těžko označit jedinou skladbu, která by byla navíc. Cynik by možná namítl něco o těch dvou, které obsahovalo minulé EP „Redemption Ablaze“ a tady nechybí: „I Am Nothing“ a „Into the Depths of Abomination“. Jejich zařazení na desku ale nelze kapele vyčítat. Obě věci jsou povedené a své místo si tu jistě obhájí. Navíc se dostanou k více lidem, ne každý se s minulou tvorbou HEAVING EARTH setkal, což platí hlavně pro zahraniční posluchače.

Kromě zvukové stránky kapela nepodcenila ani tu grafickou, o které platí to samé, jako o té hudební. Vydařená malba, která k tomuto stylu temného death metalu pasuje. Obal si vzal na starost italský umělec Mario Hasmann a odvedl skvělou práci.

V konečném součtu se novinka HEAVING EARTH jeví jako jedno z nejlepších death metalových alb, která u nás za posledních pár let vznikla. Snaha prorazit kapele nechybí, turné po boku MARDUK a IMMOLATION mluví jasnou řečí, tak jim přejme, ať se o nich ví i za hranicemi. Tahle deska splňuje všechna přísná kritéria.

Seznam skladeb: