Občas se stane, že se rozhodnu sepsat i desku, která mi úplně nesedí. Většinou se sice zdráhám a raději mlčím, ale tentokrát jsem udělal výjimku. Důvod se sám nabízí. I přesto, že mi přijde letošní počin GHOULGOTHA nemastný a neslaný, pořád v pozadí cítím určitou sílu, která asi jenom potřebuje čas, aby se dostala na povrch. Sejmout tohle album by bylo velmi jednoduché. Je totiž dost nevýrazné, obyčejné a nebál bych se říct i nudné. Jenže já nechci být zakomplexovaným kritikem, který se po každém vozí. Vždyť na hudbě je právě krásné to, že ji každý vnímáme úplně jinak, odlišně. Je zcela pochopitelné, že i když se mi „The Deathmass Cloak“ nelíbí, najde se na světě určitě spousta fanoušků, kteří to uslyší zcela opačně.
Nejdřív tedy zkusím vyzdvihnout to, co se mi na albu líbí. Asi nejvýraznějším a vlastně jediným prvkem, který jsem ochoten vstřebat, je vokál. Ten mi přijde dobrý a v pořádku. Tak a teď to špatné. Začněme třeba obalem. Stojí za ním M. Frisk a abych pravdu řekl, tak už dlouho jsem neviděl tolik klišé pohromadě. Kdybych býval byl opravdu drsným hodnotitelem, nebál bych se dokonce použít slovo mazanice. Zůstaňme ale raději v rovině slušnosti a pojďme dál. Celková produkce Damiana Herringa je natolik nevýrazná, že jsem nebyl schopen rozeznat některé songy od sebe. Není to samozřejmě jen problém výše zmíněného pána, ale vše je zde značně plytké. Co je ale samozřejmě nejhorší, tak jsou nápady. Nějak nechápu, jak mohou muzikanti, působící kupříkladu v kapele FATHER BEFOULED, pustit ven takový nedodělek.
Hraje se tady obyčejný doom death metal, který není zajímavý vlastně vůbec ničím. Obsahuje v sobě přesně všechny ty prvky, které mě u tohoto stylu uspávají a cítím se tak jako zaklínač hadů, než nadšený posluchač oblíbené muziky. Přijde mi, že vždycky už hodně dopředu vím, co přijde za další riff, motiv. Občas sice vyleze na povrch zajímavý motiv či chvilka, ale ta je náhle upěchována neskutečným množstvím vaty. Není otevřen ani jeden hrob, není zhanoben žádný kříž. CD můžete klidně doporučit jeptiškám před večerní modlitbou. Myslím, že si jej rády vyslechnou a nebudou mít ani jeden špatný sen. Nechci být krutý, ale i když chápu snahu o jednoduchost a návrat někam k základům stylu, tak si troufám tvrdit, že tuhle práci by odvedl kytarista, který se učí na svůj nástroj tak po roce cvičení. A to by u toho ještě mohl vrcholově pít.
Jsem za ty roky poslechu tvrdé muziky poměrně odolný. Za mého působení jsem slyšel už kdejaké zvěrstvo, ale u vyloženě špatných desek je to jednodušší. Tam na člověka hned vyskočí ze zálohy jen samé negativní názory a je vcelku lehké se s nimi slovně vypořádat. Nejhorší to bývá ve chvílích, kdy se mnou nahrávka nedělá vůbec nic a jen tak plyne okolo. Sedím, dávám tomu čas, dokonce volím jiné rozpoložení, náladu, denní dobu a nic. Vyplodit potom pár řádků bývá vskutku oříšek. U GHOULGOTHY jsem ještě flintu do žita nehodil. Jsem ale už napřažený, mám vyhlédnuté svoje pole a pokud se příště opět předvedou v podobném světle, bez milosti je sejmu, jako to dělají někteří čeští kritici, kteří skončili na dvou kytarových akordech a potřebují si nějak dokázat svoji výjimečnost. „The Deathmass Cloak“ podle mě není vůbec dobrým albem. Pro sebe jsem si nenašel nakonec vůbec nic. Škoda, třeba bude příště lépe. A pokud ne, tak se svět také nezboří. Muziky jsou na každém rohu tuny.
Seznam skladeb:
Čas: 53:10
Sestava:
http://ghoulgotha.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/ghoulgotha666
http://www.darkdescentrecords.com/
Nejdřív tedy zkusím vyzdvihnout to, co se mi na albu líbí. Asi nejvýraznějším a vlastně jediným prvkem, který jsem ochoten vstřebat, je vokál. Ten mi přijde dobrý a v pořádku. Tak a teď to špatné. Začněme třeba obalem. Stojí za ním M. Frisk a abych pravdu řekl, tak už dlouho jsem neviděl tolik klišé pohromadě. Kdybych býval byl opravdu drsným hodnotitelem, nebál bych se dokonce použít slovo mazanice. Zůstaňme ale raději v rovině slušnosti a pojďme dál. Celková produkce Damiana Herringa je natolik nevýrazná, že jsem nebyl schopen rozeznat některé songy od sebe. Není to samozřejmě jen problém výše zmíněného pána, ale vše je zde značně plytké. Co je ale samozřejmě nejhorší, tak jsou nápady. Nějak nechápu, jak mohou muzikanti, působící kupříkladu v kapele FATHER BEFOULED, pustit ven takový nedodělek.
Hraje se tady obyčejný doom death metal, který není zajímavý vlastně vůbec ničím. Obsahuje v sobě přesně všechny ty prvky, které mě u tohoto stylu uspávají a cítím se tak jako zaklínač hadů, než nadšený posluchač oblíbené muziky. Přijde mi, že vždycky už hodně dopředu vím, co přijde za další riff, motiv. Občas sice vyleze na povrch zajímavý motiv či chvilka, ale ta je náhle upěchována neskutečným množstvím vaty. Není otevřen ani jeden hrob, není zhanoben žádný kříž. CD můžete klidně doporučit jeptiškám před večerní modlitbou. Myslím, že si jej rády vyslechnou a nebudou mít ani jeden špatný sen. Nechci být krutý, ale i když chápu snahu o jednoduchost a návrat někam k základům stylu, tak si troufám tvrdit, že tuhle práci by odvedl kytarista, který se učí na svůj nástroj tak po roce cvičení. A to by u toho ještě mohl vrcholově pít.
Jsem za ty roky poslechu tvrdé muziky poměrně odolný. Za mého působení jsem slyšel už kdejaké zvěrstvo, ale u vyloženě špatných desek je to jednodušší. Tam na člověka hned vyskočí ze zálohy jen samé negativní názory a je vcelku lehké se s nimi slovně vypořádat. Nejhorší to bývá ve chvílích, kdy se mnou nahrávka nedělá vůbec nic a jen tak plyne okolo. Sedím, dávám tomu čas, dokonce volím jiné rozpoložení, náladu, denní dobu a nic. Vyplodit potom pár řádků bývá vskutku oříšek. U GHOULGOTHY jsem ještě flintu do žita nehodil. Jsem ale už napřažený, mám vyhlédnuté svoje pole a pokud se příště opět předvedou v podobném světle, bez milosti je sejmu, jako to dělají někteří čeští kritici, kteří skončili na dvou kytarových akordech a potřebují si nějak dokázat svoji výjimečnost. „The Deathmass Cloak“ podle mě není vůbec dobrým albem. Pro sebe jsem si nenašel nakonec vůbec nic. Škoda, třeba bude příště lépe. A pokud ne, tak se svět také nezboří. Muziky jsou na každém rohu tuny.
Seznam skladeb:
- Solar Awakening (Intro)
- Gazing Into Melted Night
- A Neck For The Nameless Noose
- Austere Urns
- Saturnal Rites
- Prophetic Oration Of Self
- Arteries Unblest
- Citadel Of Heathen Flesh
- Cartilage Imperfection
- Levitate Within The Curse
Čas: 53:10
Sestava:
- C. Koryn – bicí
- I. Mann – kytara, basa
- W. Sarantopouluos – zpěv, kytara, klávesy
http://ghoulgotha.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/ghoulgotha666
http://www.darkdescentrecords.com/
