UNHOLD – Towering

Na první pohled by se mohlo zdát, že pro UNHOLD nejsou karty úplně ideálně rozdány. Ono když se v souvislosti s vámi na prvním místě zmiňují jména jako NEUROSIS nebo KYLESA, zavání to trochu otočením listu, a tak nějak vás to automaticky řadí do role přinejlepším těch druhých. Hlubší pohled ale prozradí, že tu UNHOLD byli dřív než KYLESA, a že o tolik mladší kapelou než NEUROSIS zase nejsou; rok založení 1992 mluví jasnou řečí.

Nicméně ruku na srdce, kdo švýcarské UNHOLD zná, nebo do nedávna znal? Jestli jo, tak gratuluju. Pro mě jsou novou tváří, ale přijde mi, jako bychom se už někdy viděli, rozumíme si, vlnové frekvence máme naladěné podobně. Není se čemu divit. UNHOLD vaří z ingrediencí, které jsou mi blízké a to, co dělají, dělají dobře. O tom proč kapela není v popředí zájmu, se můžou vést diskuze, nicméně to není na pořadu dne. Teprve čtvrtá deska v historii kapely je životaschopným materiálem, který, když neočekáváte zázraky v podobě inovativních postupů, si dokáže celkem lehce podmanit posluchačovo ucho a nějaký čas tam pobýt.  

I když se kapela pohybuje v žánrových mantinelech, které se zdají být vyčichlé, všechno jí může být šmahem prominuto, když dokáže dělat dobré skladby. Je to klišé, ale je to tak. Tohle tvrzení lze aplikovat na všechny styly všeobecně. Podobně silnou a poutavou atmosféru, jakou vytvořili UNHOLD, jsem už u kapel podobného ražení dlouho neslyšel. Pravda je, že už ji nějaký čas ani nevyhledávám, protože všechny ty post metaly a sludge se značně přemnožily, a tak si člověk radši počká na lídry žánru, i když ani u nich se v dnešní době nadá tvrdit, že je to sázka na jistotu. A do toho se objeví UNHOLD. Skromná kapela, která nahrála působivou desku, jež se na vás neutrhuje, je klidná a nutno podotknout, že její melancholická nálada a pomalé tempo jí velice sluší. A za co kapela zaslouží velké plus, je, že dokáže zaujmout v podstatě v celé své délce, i když se najde pár míst, které přebývají. Občas by UNHOLD prospělo skladby zkrátit (titulní „Towering"), ale to jen taková zmíňka na okraj, aby nebylo všechno růžové.

Kdybych měl vyjmenovat nejsilnější momenty, musel bych ukázat na půlku desky. Chytlavější porce skladeb je servírována hlavně na začátku. Úvodní „Containing The Tyrant“ ještě hardcoreově zaduní, ale největší sílu má kapela v atmosféričtějších skladbách, jakou je hlavně klipová „I Belong“, jejíž kompoziční část stojící na pomalém tempu je chytře vystavěná. Hned následující „Southern Grave“ silně dýchá KYLESOU z období „Spiral Shadow“, a jelikož tuhle desku bezmezně miluju, nemůžu tuhle skladbu neocenit. Abychom to vzali i z druhého konce, tak k výrazným skladbám rozhodně patří třeba závěrečná „Death Dying“, která se z hloubavé nálady přehoupne v intenzivní záležitost s návykovým sólem na piáno. Nicméně by nebyl velký problém vyjmenovat několik dalších položek, které stojí za poslech.

Podstatnou roli u UNHOLD hraje ženský faktor – Miriam Wolf. „Towering“ je první nahrávkou, na které se u UNHOLD podílela. Její angažování se ukázalo jako dobrý tah. Její stopa je pro kapelu krajně důležitá. Předně Miriam obsluhuje synťáky a piáno, které propůjčují hudbě atmosféričtější ráz. Neméně důležitý vklad potom Miriam dodává ve chvílích, kdy v několika skladbách propůjčí svůj hlas, což jenom kvituji, hned to dělá kapelu atraktivnější a její výraz je pestřejší. Jakkoliv její hlas těžko považovat za úchvatný, při poslechu působí, jakoby byl v mixu lehce upozaděn, v podobném typu muziky má své opodstatnění a do hudebního podkladu pasuje svou naturálností. Díky vkladu Miriam se nelze divit přirovnání ke známější KYLESE. Poslechněte si skladbu „Hydra“, a okamžitě se ocitnete na „Spiral Shadow“, což je přece skvělá adresa. Jestliže Miriam se nikdy pravděpodobně nestane finalistkou v soutěži Superstar, to samé se dá tvrdit o mužských vokálech. Zpěv je čistě na průměrné úrovni – poplatné žánru. Bohužel se najdou i místa, kdy mi jeho silácký projev přijde až rušivý. Světlou výjimku lze vystopovat v již zmíněné „I Belong“, kde jsou vokály podchycené skvěle.

Při prvním kontaktu s UNHOLD jsem spíš řešil jejich hudební ovlivnění a podobné postupy se známějšími spolky, což se ukázalo jako blbost. Po X vyposlechnutích a zbavení se předsudků jsme se s „Towering“ náramně sžili a užíváme si, nemůžeme se od sebe odtrhnout. Její pomalejší a klidnější charakter plný chytlavých momentů se mi náramně trefil do nálady a takové usínání se sluchátky na uších za tónů „I Belong“ nebo „Death Dying“ není vůbec špatné.

Seznam skladeb: