Když se mi dostane do ruky CD s logem ViciSolum, takřka s jistotou vím, že držím kvalitní produkt a že půjde o muziku melodickou, nejspíš i progresivní. Tentokrát švédský label zalovil na nejmenším kontinentu a z Austrálie vytáhl na světlo skupinu, kterou v první řadě charakterizuje sousloví „female fronted metal“, jde tedy melodickou muziku s ženským vokálem.
Přiznám se, že se v tomto hájemství pohybuju jen zřídka, spíše náhodou, od velikánů žánru NIGHTWISH jsem naposledy slyšel „Once“, od WITHIN TEMPTATION si dobře vybavuju jen „Mother Earth“ a od dalších kapel nedám dohromady jména jejich zpěvaček, natož názvů alb. Ale na druhou stranu mě tahle vypulírovaná muzika neuráží, když se mi dostane do rukou pěkně vypravené CD a zpěvačka mě zaujme, s chutí si odpočnu od všech těch hrdlořezů. A Jennifer Borg mě zaujala, hlavně tím, že se nežene do zběsilých výšek a nekvílí jak siréna. Hlas má spíše níže položený, plný, navíc není album o její exhibici, ale role všech protagonistů jsou vyrovnané, zpěv i muzika k sobě pasují a nahrávka se díky tomu poslouchá „sama“, jako celek, nikoliv jako zpěv + něco. Sympatie mají Australané i za to, že nesázejí na vtíravé melodie, stavba skladeb je spíše opatrná, střídmá, tím pádem první signální soustava přenechává místo náročnějším smyslům.
Na druhou stranu mi trochu „překáží“ délka písniček, a vlastně i celé desky. Šestiminutové kompozice se tu a tam zadrhnou a repetice řady momentů mi přijdou zbytečné, poslouchat přes hodinu tenhle žánr taky není úplně ideální, stačila by klasická třičtvrtěhodinka. Jako celek ale nahrávka při srovnání s žánrovými velikány snad obstojí, alespoň mi to tak přijde, i když to nedokážu pořádně porovnat. Prostě na mě z desky dýchá poctivá práce, melodický metal, který má blíž k progresivní podobě žánru než k nějakému navoněnému braku. Svou roli hraje i střídmé využívání kláves, kdy většina nosných motivů spočívá na bedrech kytar, klapky pak fungují jako příjemné zpestření, stejně jako občasná sóla, s nimiž se ale spíše šetří, než aby jedno střídalo druhé. Nechybí samozřejmě nějaké ty chytlavější pasáže, řekněme pompézní, ale i o nich platí totéž co o sólech.
Těžko z vyrovnaného materiálu vyzdvihnout nějakou skladbu, trochu se liší pomalá „Red Sky“, v níž kapela koketuje s vážnou hudbou, podobné postupy slibuje i úvod „Hideaway“, ale z té se vyloupne dost možná nejpestřejší song; chvílemi se zdá, že tvrdostí zamíří až za hranice žánru, aby se po chvíli poslušně vrátil tam, kam patří, ale nálad se tu objevuje vícero, jen ten vysoko položený vokál mi tu moc neladí. A pak přichází divnost, poslední skladba je postavená na akustické kytaře a zpěvu, což není samo o osobě odsouzeníhodné, ale proč to té muziky někdo sem tam bouchne do bicích? Působí to jako chyba, rušivý (pa)zvuk... naštěstí tenhle „skvělý“ nápad jeho autorovi vydrží jen chvíli, ale i tak mi křehkou písničku docela znechutil.
Zvuk je čistota sama, nahrávalo se v několika australských studiích, o mix a mastering se pak postaral renomovaný Jens Bogren ve Švédsku. Vnitřek obalu z dílny Jona Hockinga je po grafické stránce vytříbený, stránky obsahující texty a další informace mají styl, ale co to pročerta straší na titulní straně?
Seznam skladeb:
Čas: 64:21
Sestava:
www.divine-ascension.com
www.facebook.com/divineascension
www.vicisolum.com
Přiznám se, že se v tomto hájemství pohybuju jen zřídka, spíše náhodou, od velikánů žánru NIGHTWISH jsem naposledy slyšel „Once“, od WITHIN TEMPTATION si dobře vybavuju jen „Mother Earth“ a od dalších kapel nedám dohromady jména jejich zpěvaček, natož názvů alb. Ale na druhou stranu mě tahle vypulírovaná muzika neuráží, když se mi dostane do rukou pěkně vypravené CD a zpěvačka mě zaujme, s chutí si odpočnu od všech těch hrdlořezů. A Jennifer Borg mě zaujala, hlavně tím, že se nežene do zběsilých výšek a nekvílí jak siréna. Hlas má spíše níže položený, plný, navíc není album o její exhibici, ale role všech protagonistů jsou vyrovnané, zpěv i muzika k sobě pasují a nahrávka se díky tomu poslouchá „sama“, jako celek, nikoliv jako zpěv + něco. Sympatie mají Australané i za to, že nesázejí na vtíravé melodie, stavba skladeb je spíše opatrná, střídmá, tím pádem první signální soustava přenechává místo náročnějším smyslům.
Na druhou stranu mi trochu „překáží“ délka písniček, a vlastně i celé desky. Šestiminutové kompozice se tu a tam zadrhnou a repetice řady momentů mi přijdou zbytečné, poslouchat přes hodinu tenhle žánr taky není úplně ideální, stačila by klasická třičtvrtěhodinka. Jako celek ale nahrávka při srovnání s žánrovými velikány snad obstojí, alespoň mi to tak přijde, i když to nedokážu pořádně porovnat. Prostě na mě z desky dýchá poctivá práce, melodický metal, který má blíž k progresivní podobě žánru než k nějakému navoněnému braku. Svou roli hraje i střídmé využívání kláves, kdy většina nosných motivů spočívá na bedrech kytar, klapky pak fungují jako příjemné zpestření, stejně jako občasná sóla, s nimiž se ale spíše šetří, než aby jedno střídalo druhé. Nechybí samozřejmě nějaké ty chytlavější pasáže, řekněme pompézní, ale i o nich platí totéž co o sólech.
Těžko z vyrovnaného materiálu vyzdvihnout nějakou skladbu, trochu se liší pomalá „Red Sky“, v níž kapela koketuje s vážnou hudbou, podobné postupy slibuje i úvod „Hideaway“, ale z té se vyloupne dost možná nejpestřejší song; chvílemi se zdá, že tvrdostí zamíří až za hranice žánru, aby se po chvíli poslušně vrátil tam, kam patří, ale nálad se tu objevuje vícero, jen ten vysoko položený vokál mi tu moc neladí. A pak přichází divnost, poslední skladba je postavená na akustické kytaře a zpěvu, což není samo o osobě odsouzeníhodné, ale proč to té muziky někdo sem tam bouchne do bicích? Působí to jako chyba, rušivý (pa)zvuk... naštěstí tenhle „skvělý“ nápad jeho autorovi vydrží jen chvíli, ale i tak mi křehkou písničku docela znechutil.
Zvuk je čistota sama, nahrávalo se v několika australských studiích, o mix a mastering se pak postaral renomovaný Jens Bogren ve Švédsku. Vnitřek obalu z dílny Jona Hockinga je po grafické stránce vytříbený, stránky obsahující texty a další informace mají styl, ale co to pročerta straší na titulní straně?
Seznam skladeb:
- Dawn Brings No Mercy
- Stronger
- Liberator
- My Contender Lies
- Sorrow´s Sacrifice
- Crystal Tears
- Machine
- Red Sky
- The Final Stand
- Hideaway
- Memoria´s Longing
Čas: 64:21
Sestava:
- Jennifer Borg – vocals
- Robb Inglis – guitars
- Karl Szulik – guitars
- Jason Meracis – bass
- David Van Pelt – keyboards
- Luke Wenczel – drums
www.divine-ascension.com
www.facebook.com/divineascension
www.vicisolum.com
