Teplice nejsou jen KABÁTI, ale tamní scéna má i jiné zajímavé formace. Jednou z takových je kapela SCHLAK, která se zde drží od roku 1993. Od té doby se proměnilo složení a do dnešní doby zůstal jen prapůvodní člen, zpěvák Standa Mikota. Stylové zařazení SCHLAKU je docela vtipné, na stránkách uvádí Bobcat core, na BZ pak umírněnější crossover-rock'n'roll.
V roce 2013 se SCHLAK dožili dvacetin, a k tomuto výročí si jako dárek nadělili eponymní album „Schlak“, které k nám doputovalo s lehkým zpožděním, se kterým se objevuje i tahle recenze... Ale Cd vyšlo v prosinci, takže dva roky to nejsou... (úsměv)
Album „Schlak“ je mým prvním setkáním s teplickou scénou (když vyloučím KABÁT) a tak jsem si dal s poslechem záležet (= na čas). Prvně mě hodně zaujala vtipně vyvedená grafika alba ve stylu staré rezavé pračky. Takže mě napadlo, že člověk by měl do přehrávače nalít ještě prací prášek a aviváž (smích). CD vyšlo v digipackové podobě. Po všech těch pošetkách a podivných promáčích tak k recenzi přišel pořádně tvrdý kotouč. Samotný obsah „pračky“ pak obsahuje 14 velkých vál(c)ů, které se průměrně točí tři minuty. Žádné přebujelé snahy ohromovat dlouhým hracím časem. Přímočarost až na kost.
Na samotném začátku se drží dobře šlapající groove/rock (moje škatulka) s pořádně usazeným spodkem. Kytary předvádějí pěkné kousavé riffy. Nakřápnutý vokál společně s českými texty dobře zapadá. Texty jsou v češtině, ale netřeba hledat liturgické skvosty nebo hry se slovy. Srozumitelné sdělení má větší údernou sílu a tady vidím vynikající příležitost pro koncertní podobu některých písní. Já osobně si při skákání a pohupování hlavou neumím představit, že bych ze sebe sypal sebrané celé spisy Františka Palackého. Povětšinou jsou texty plné nadsázky, ale najdou se i vážněji myšlená sdělení. Pro fanouška klasické pohádky Tři veteráni (jako jsem já) je přesně cílený song „Flyboy Eda“. „Fláááááájboj Eda“ jsem si broukal ještě hodinu po poslechu. V celém rozsahu energického materiálu se najdou i trochu odpočinková místa „Den a Noc“ a „Pokuston“. Nejde o žádné laciné oplodňováky, tak není třeba přeskakovat. Tohle jsou ta místa, která dokazují sílu dané sestavy. Bezmála 45 minut uteče jako voda z pračky a já klidně zopakuji prací cyklus ještě jednou.
SCHLAK na stejnojmenném albu předvádí velmi povedený groove/rock. Je znát, že muzikanti toho mají hodně odehráno. Málokdy se stane, že se posluchač naladí na stejnou vlnu jako kapela, ale tady jsem se bavil od začátku do konce. Texty i grafika jsou plné nadsázky a povzbuzující energie. Myslím, že koncert této kapely může být pěkná zábava.
Seznam skladeb:
Čas: 44:29
Sestava:
www.schlak.wz.cz
www.bandzone.cz/schlakcr
V roce 2013 se SCHLAK dožili dvacetin, a k tomuto výročí si jako dárek nadělili eponymní album „Schlak“, které k nám doputovalo s lehkým zpožděním, se kterým se objevuje i tahle recenze... Ale Cd vyšlo v prosinci, takže dva roky to nejsou... (úsměv)
Album „Schlak“ je mým prvním setkáním s teplickou scénou (když vyloučím KABÁT) a tak jsem si dal s poslechem záležet (= na čas). Prvně mě hodně zaujala vtipně vyvedená grafika alba ve stylu staré rezavé pračky. Takže mě napadlo, že člověk by měl do přehrávače nalít ještě prací prášek a aviváž (smích). CD vyšlo v digipackové podobě. Po všech těch pošetkách a podivných promáčích tak k recenzi přišel pořádně tvrdý kotouč. Samotný obsah „pračky“ pak obsahuje 14 velkých vál(c)ů, které se průměrně točí tři minuty. Žádné přebujelé snahy ohromovat dlouhým hracím časem. Přímočarost až na kost.
Na samotném začátku se drží dobře šlapající groove/rock (moje škatulka) s pořádně usazeným spodkem. Kytary předvádějí pěkné kousavé riffy. Nakřápnutý vokál společně s českými texty dobře zapadá. Texty jsou v češtině, ale netřeba hledat liturgické skvosty nebo hry se slovy. Srozumitelné sdělení má větší údernou sílu a tady vidím vynikající příležitost pro koncertní podobu některých písní. Já osobně si při skákání a pohupování hlavou neumím představit, že bych ze sebe sypal sebrané celé spisy Františka Palackého. Povětšinou jsou texty plné nadsázky, ale najdou se i vážněji myšlená sdělení. Pro fanouška klasické pohádky Tři veteráni (jako jsem já) je přesně cílený song „Flyboy Eda“. „Fláááááájboj Eda“ jsem si broukal ještě hodinu po poslechu. V celém rozsahu energického materiálu se najdou i trochu odpočinková místa „Den a Noc“ a „Pokuston“. Nejde o žádné laciné oplodňováky, tak není třeba přeskakovat. Tohle jsou ta místa, která dokazují sílu dané sestavy. Bezmála 45 minut uteče jako voda z pračky a já klidně zopakuji prací cyklus ještě jednou.
SCHLAK na stejnojmenném albu předvádí velmi povedený groove/rock. Je znát, že muzikanti toho mají hodně odehráno. Málokdy se stane, že se posluchač naladí na stejnou vlnu jako kapela, ale tady jsem se bavil od začátku do konce. Texty i grafika jsou plné nadsázky a povzbuzující energie. Myslím, že koncert této kapely může být pěkná zábava.
Seznam skladeb:
- Bahno
- Peklo
- Nadoraz
- Vlaky
- Saky paky
- Den a noc
- Pan chytrej
- Vegetariános
- Branwashing
- Hasičskej bál
- Flyboy Eda
- Laudon
- Pokuston
- Gobijskej zabiják
Čas: 44:29
Sestava:
- Standa „Pokustón“ Mikota – zpěv
- Jirka „Jürgen“ Mikota – kytara, sbory
- Michal „Djent“ Mareš – baskytara, sbory
- Venca „Václaf“ Panchartek – kytara, sbory
- Zbyněk „Ušák“ Zajíc – bicí
www.schlak.wz.cz
www.bandzone.cz/schlakcr
