Zimní období je zvláštní tím, že na člověka častěji padá melancholie. Není divu, příroda si s námi hraje, dává najevo svoji sílu a chlad často zalézá až někam do kostí. Sám na sobě pozoruji, že mívám častěji chuť na klidnější, rozmáchlejší muziku. VYRJU mi krásně sedli do dnešního dne. Venku poletují lehké vločky sněhu a já je s chutí pouštím oknem dovnitř. Hudba, spolu se studeným vánkem, tvoří krásnou kulisu pro četbu knihy. Cítím a plně vnímám ten doom, naroubovaný na smutný black metal. Vzpomínám spolu s kapelou na slavná alba AUSTERE, DRUDKH, HERETOIR. Čtyři dlouhé skladby, plné mrazu a ševelení větru v korunách stromů. Úplně před sebou vidím krásu norské přírody, lesů, strání a dlouhých procházek opuštěnou krajinou. Potkávám cestou opuštěné kosti mrtvých, mrazí mě z podivných stínů, stávám se součástí divočiny.
VYRJU hrají poklidně, s rozvahou, sází spíš na pomalejší motivy. To možná bude někomu vadit, black metal by měl být přeci jen i o určité nespoutanosti. Ta zde není obsažena v nářezu, ale spíše v naléhavosti, postupně zvyšujícím tlaku. Moc mi nesedne čistý hlas, ruší mě a abych pravdu řekl, tak i trošku nudí. CD je vyvedeno v krásně černé barvě, která mu opravdu sluší, stejně jako všude přítomné lebky. Sedíme najednou na břehu opuštěného jezera, ze kterého postupně vystupují éterické postavy. Nemají tvář, duši, ani žádnou hmotnost. Mohou být jen mými představami, stejně jako nočními můrami. Dávno už z nich nemám strach. Jsou součástí zimy, stejně jako já. Každý večer je uvítám s otevřenou náručí a usedáme spolu na terase mé dřevěné boudy. Rozprávíme o starých časech, vzpomínáme, vzýváme duše předků. Hudba nám pomáhá navodit atmosféru a krásně doplňuje smutek, který se v tomto období vznáší všude kolem.
Kapela začala velebit lesní duchy v roce 2006 jako one man projekt mistra Jana F. Lindsoeho (GJENFERDSEL) a letošní počin je teprve první ochutnávkou. Po zvukové, produkční stránce to ale vůbec není poznat. Vše je v absolutním pořádku. Osobně bych klidně víc přitlačil na pilu a přidal pár kilo špíny. Při poslechu si sice přijdu jako zavalený sněhem, ale ta bílá pokrývka je na mě moc čistá a není moc problém se vyhrabat ven. Ocení to spíš posluchači s jemnějším vnímáním, dovolil bych si doporučit i těm, kteří se zhlédli v moderněji pojatém black metalu. Ty možná bude mrazit ještě víc než mě.
Neznám nic lepšího, než dlouhou procházku v mrazu a následný návrat do vytopené chalupy. Rozpouštím nad krbem zmrzlé ruce a těšívám se na poklidný poslech nějaké oblíbené hudby. VYRJU si budu dávat asi jen občas. Nevadí mi melancholie, ani smutek, ale vyžaduji také jiskření, energii, tlak. Norské návštěvníky tedy budu zvát na sklenku něčeho ostřejšího opravdu jen tehdy, když budu mít náladu pod psa. Nemívám zaplať Satan deprese, jsem spíše temperamentnější povahy, a tak se smutku raději vyhýbám. To mi ale nebrání vůbec v tom, abych loňskou desku „Black“ pochválil, doporučil a náležitě ocenil. Melancholický black metal, vhodný pro dlouhé toulky zimní přírodou.
Seznam skladeb:
Čas: 21:22
Sestava:
https://vyrju.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/Vyrju/info?tab=page_info
http://www.vyrju.net/
VYRJU hrají poklidně, s rozvahou, sází spíš na pomalejší motivy. To možná bude někomu vadit, black metal by měl být přeci jen i o určité nespoutanosti. Ta zde není obsažena v nářezu, ale spíše v naléhavosti, postupně zvyšujícím tlaku. Moc mi nesedne čistý hlas, ruší mě a abych pravdu řekl, tak i trošku nudí. CD je vyvedeno v krásně černé barvě, která mu opravdu sluší, stejně jako všude přítomné lebky. Sedíme najednou na břehu opuštěného jezera, ze kterého postupně vystupují éterické postavy. Nemají tvář, duši, ani žádnou hmotnost. Mohou být jen mými představami, stejně jako nočními můrami. Dávno už z nich nemám strach. Jsou součástí zimy, stejně jako já. Každý večer je uvítám s otevřenou náručí a usedáme spolu na terase mé dřevěné boudy. Rozprávíme o starých časech, vzpomínáme, vzýváme duše předků. Hudba nám pomáhá navodit atmosféru a krásně doplňuje smutek, který se v tomto období vznáší všude kolem.
Kapela začala velebit lesní duchy v roce 2006 jako one man projekt mistra Jana F. Lindsoeho (GJENFERDSEL) a letošní počin je teprve první ochutnávkou. Po zvukové, produkční stránce to ale vůbec není poznat. Vše je v absolutním pořádku. Osobně bych klidně víc přitlačil na pilu a přidal pár kilo špíny. Při poslechu si sice přijdu jako zavalený sněhem, ale ta bílá pokrývka je na mě moc čistá a není moc problém se vyhrabat ven. Ocení to spíš posluchači s jemnějším vnímáním, dovolil bych si doporučit i těm, kteří se zhlédli v moderněji pojatém black metalu. Ty možná bude mrazit ještě víc než mě.
Neznám nic lepšího, než dlouhou procházku v mrazu a následný návrat do vytopené chalupy. Rozpouštím nad krbem zmrzlé ruce a těšívám se na poklidný poslech nějaké oblíbené hudby. VYRJU si budu dávat asi jen občas. Nevadí mi melancholie, ani smutek, ale vyžaduji také jiskření, energii, tlak. Norské návštěvníky tedy budu zvát na sklenku něčeho ostřejšího opravdu jen tehdy, když budu mít náladu pod psa. Nemívám zaplať Satan deprese, jsem spíše temperamentnější povahy, a tak se smutku raději vyhýbám. To mi ale nebrání vůbec v tom, abych loňskou desku „Black“ pochválil, doporučil a náležitě ocenil. Melancholický black metal, vhodný pro dlouhé toulky zimní přírodou.
Seznam skladeb:
- The Constant Void
- There is no grave big enough to také all my sorrows
- Gone
- The Residue of Life
Čas: 21:22
Sestava:
- Jan F. Lindsø - vocals, guitars, bass and synth
https://vyrju.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/Vyrju/info?tab=page_info
http://www.vyrju.net/
