Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
DARK GAMBALLE – „Dobrý lhář“

Zpěvák a kytarista Mira nejen o dění spojeném s novým albem.

Zajímavou cestou prošla během své existence skupina MORGUE SON. Od svižného melodického metalu se posunula do hájemství originálně pojatého metal/rockového hybridu se specifickou atmosférou (album „Impure Speculum Replete With Eeriness“), na nějž navázali loňskou „Večernicí“. Ta se pohybuje na trochu jiné oběžné dráze než předchozí nahrávka, sklízí zatím docela protichůdné reakce, navíc v kapele došlo krátce po vydání k personální změně... takže dostatek témat k rozhovoru... Na otázky odpovídá kytarista a zpěvák Mira.

Od „Zrcadla“, jak jste říkali minulému albu, uplynuly zhruba dva roky, což byl i rozestup mezi prvním a druhým albem. Považujete dva roky za akurátní dobu na to, abyste kvalitně podpořili předešlou nahrávku a pak se dostatečně dlouho mohli věnovat přípravě nových písní?

Dva roky nám to prostě tak trvá. Je to odvislé od toho, za jakou dobu vzniknou písničky, za jak dlouho se nazkouší, zaranžují, no a potom, když už máme pocit, že s tím nic jiného lepšího nevymyslíme, tak zamíříme do studia. To je pak potřeba, protože je možné, že by se do nich začalo zasahovat natolik, že už by to nedopadalo dobře. Marketingově to zamýšlené nijak není. To si myslím, že by možná  bylo lepší vydávat něco i častěji . Aspoň vypouštět klipy, nebo něco, aby kapela byla častěji na očích. Leckdo si totiž potom může myslet „kde jako jsme, jestli něco děláme, jestli nás má někdo vůbec zvát na koncert apod.“. Ale nevím, rychleji to zatím neumíme. Zatím to vycházelo na dva roky, teď je to ještě od samotného nahrávání déle skoro o rok, když to vezmeme fakticky ...

Stylový vývoj je u vás markantní, každá deska zní jinak, což je na jednu stranu záležitost svědčící o tom, že o své tvorbě přemýšlíte, nechcete ustrnout... Na druhou stranu aby se vaši fanoušci vždycky připravovali, že od vás dostanou pokaždé něco jiného, což některým jedincům nemusí úplně sedět. O oblibě konzervativně zaměřených kapel se nemusíme více bavit, spíš bych se zeptal, jestli máte trochu strach, když přicházíte s novinkovým materiálem? Že se jeho přijetí tak trochu obáváte... Nebo máte jasno a o své tvorbě nepochybujete?

Musím říct, že se před vydáním desky vždycky už opravdu těším, až bude venku. Celou tou procedurou ve studiu, mixem, řešením výroby, grafiky, křtu desky a podobných věcí, se ten hudební materiál tak propere a přemele, že je těžké odhadovat nějaké reakce lidí, novinářů nebo kohokoliv. Hlavně je to čím dál víc zbytečné se tím zaobírat. Pak by to zavánělo kalkulem, se někomu vetřít do přízně, který, myslím si, moc neumíme.
Ale je pravda, že před vydáním „Večernice“ jsem si tak v duchu říkal, komu by se to vlastně mohlo líbit? Že v Česku nemáme moc známou nějakou žánrovou scénu toho, co jsme vlastně nahráli. Nebo já o ní alespoň nevím. Ale to jen tak ze zajímavosti...To tě popadnou takové myšlenky jak jsi v tom procesu a už se blíží vydání.

Podobným vývojem prošla v minulosti celá řada kapel, které začaly u metalu a postupem doby se posunuly řekněme k rockovému výrazu. Jenže k mainstreamu to mají pořád daleko, o nějakém průniku do širšího povědomí se mluvit nedá a fanouškovská základna zůstává v metalové komunitě... Myslíte si, že můžete s „Večernicí“ proniknout i mimo metalový svět?

Já bych třeba rád, ale nerad bych to pořád nějak rozděloval... metalový, nemetalový. Nechť to poslouchá každý, komu se to líbí. To hudebníci, kteří hrajou a skládají, dneska evidentně potřebujou víc, než se pořád nějak členit, jestli jsi ještě tohleto anebo už tamto. Je pravda, že dle dnešních konvencí tohle už metalová nahrávka asi moc není, ale postupy jsou. Jen to prostě tak „netlačí na pilu“, jak se dnes očekává. Což jsme ale chtěli – jsou tam totiž zas jiné roviny. Rocková/metalová „platforma“ je to, co milujeme. A myslím, že máme právo dělat všechno tak, jak chceme my, mít prostě svoji tvář. I když český národ pořád rád připodobňuje. Takže uvidíme, koho to upoutá.

Se změnou výrazu přišla i změna image a dalších vyjadřovacích prostředků, shodili jste dlouhé vlasy, přezdívky vyměnili za civilní jména, změnili logo, album nazvali česky, i když je z valné většiny nazpívané anglicky... Co vás ke všem těm změnám vedlo?

To je, řekl bych, další krůček toho, co jsme si uvědomili už při „Zrcadle“. Ve vlasech to bylo pouze o změně. Někdy má člověk potřebu život překroutit naruby, to byl můj případ. U borců přesně nevím, ale myslím si, že taky. Obrazně, jaké má kdo vlasy, je, s prominutím, fakt putna vzhledem k hudbě. Doba je stejně trochu jinde a to věčné stranění se od hudební kultury metalistům možná i trochu škodí. Aby je to koneckonců neodstranilo úplně. Ale to jsem se dostal spíš úplně někam jinam. Drsňácká image je fajn, jen si myslím, že už se to prostě hodně recykluje – být sám za sebe je tak nějak lepší. Náročné, deprimující, ale fajn. (úsměv) A ptáš se na český název. Tam jsme trošku počítali s tím, že to budou lidi řešit „proč je to tak a není to jinak“. A ve výsledku to tak je, občas to činí problém, jindy ne. Každopádně to vytvoří trošku impuls k přemýšlení – proč a tak. A když to u „Impure speculum replete with eeriness“ bylo formou nesrozumitelnou, tak nyní srozumitelnější. Byli jsme si vědomi toho, že od nás to nezvyk bude, ale ona ta deska je celá trošku krok jinam.

Titulka obalu „Večernice“ mi k vám moc nepasuje. Přijde mi spíš jako obal pro nějakou popovou partu, město, světla... Přitom vnitřek bookletu je takový decentní, střídmý, graficky vytříbený, vložené stránky na pauzovacím papíru jsou také parádní... Možná bych na titulku použil tvář slečny z vnitřku, ta by se podle mě k náladě alba hodila mnohem lépe. Nepřemýšleli jste taky jako já? Co má vlastně ta dívka kdesi v nočním městě představovat?

Nepasuje k nám? Možná ne, no, ale k desce jako takové ? Mám pocit, že sedí k muzice hezky, člověk se zadívá, emoci má takovou, jakou jsme chtěli. Mám rád i obaly, které nejsou jen na jedno „podívání“, takže tohle mi tam přijde moc důležité. Jde tam o tu atmosféru toho nočního města, to by jen tvář nevystihla. Tu tvář ale fanoušci můžou mít na tričku.



Minule jsi říkal, že by čeština v textech byla hezká, leč náročnější, ale že nejste zásadně proti. Teď máte první českou vlaštovku, dokonce k ní i klip, takže se dá říci, že „Každý záblesk udusíš“ je prvním singlem alba. I název nahrávky je v češtině... Není škoda, že deska, primárně asi zaměřená na tuzemské posluchače, není česky komplet? Pořád platí, že napsat pěkné české texty není žádná legrace?

Platí to pořád, já ho nepsal. (úsměv) K vlastním českým textům jsem velmi kritický. Že je „Každý záblesk udusíš“ jediná v češtině, svědčí o tom že to prostě okolnosti tak udělaly. S Martinem (Beckem) jsme na „Každý záblesk udusíš“ sedli na poslední chvíli a i tak z toho vymáčkl pro mě úplně neočekávanou věc, takže se to udělalo a nešlo jinak... Bylo to tam hned. Ale s tou češtinou to pořád, jak jsem říkal posledně, platí. Já to zatím prostě nechci psát, ale pokud budu mít k ruce textaře, který to udělá takhle fajn a přesně to, co chci, aby to vystihovalo, tak se tomu bránit nebudu. Ale nediktujeme si věci „teď to budeme dělat takhle!“ Slýchávám tuhle otázku často. Pro mě je to, jako když ti někdo pořád říká, že máš mít bílé auto, protože se bude líbit někomu jinému. No, ale já mám rád barvu jinou. Nic víc v tom není, v současné době by to prostě bylo pro mě ohlížení se jen na to, že mám udělat něco, jak to sám necítím. Neříkám, že k tomu nedojde, ale zatím nedošlo. Martin byl jediný, který přinesl super českou věc.

Jaká jsou nosná témata textů na „Večernici“? Kde k nim hledáte inspiraci?

Teď vyloženě život, víc než kdykoliv před tím. Člověka nechá žena, aniž by se něčím provinil, všude působí hodně starostí a tlaku z okolního světa, potřebuje to nějak ventilovat, uklidnit se... Miluju noc a noční práci, noční procházky, noční přemýšlení, všechno to přivádí k tomu přemýšlení o naší existenci, vizích. Někdy se člověk rozjaří, přežene to s chlastem, pak je mu trapně. Všechno to má nějaké emoční hodnoty a podle mě to může psát příběhy. Tak tyhle věci v těch sonzích jsou. Jsou to pro mě podněty k tónům, k frázím, k harmoniím. V současné chvíli mi to přijde ze života až hrůza. (úsměv)

Tvůj zpěv je specifický, v „Každý záblesk udusíš“ bych řekl až uhrančivý, v řadě momentů do muziky výborně zapadá, ale najdou se i místa, kde to trochu skřípe... Dáváte přednost autentičnosti před perfektnem? Když zpěvy nahráváte, děláte hodně verzí, nebo sázíte jak se říká na první dojem, na první verzi?

No snažím se, aby to vždy skřípalo nejmíň, jak to jde. A zároveň by mě zajímala ta hranice a bližší přiblížení toho perfektna a toho nejistého, toho skřípání. Všechny věci jsou tam totiž tak, jak jsem chtěl... Ale jak říkáš, ta autentičnost je důležitá, spíš pro nás než pro posluchače asi. Všechno to posunujeme do roviny toho, co je nejlíp v tu danou chvíli možné. Bez „lhaní“ ale. Ta hodnota dlouhodobější je podle mě v upřímnosti projevu než v tom efektování, co se dneska dělá. Ale nechtěl bych, aby ta autentičnost nezněla jakože jsme nahráli zkoušku, to by byla chyba to takhle blbě prezentovat. Byla to totiž z těch našich tří nejvíce šperkovaná deska. Mnoho vokálů, mnoho jednotlivých tracků, mnoho míchacích setkání s Františkem.

Jedna věc je přijetí u posluchačů, druhá u recenzentů. Díky agilnímu labelu, který poctivě rozesílá CD na recenze, jste byli záhy po vydání hojně na očích, recenzí jsem zachytil celou řadu a málokdy tuzemská kapela posbírá tak rozdílná hodnocení... Nebudu se ptát konkrétně na to, jaká recenze se vám líbila a jaká ne (úsměv), ale spíš obecně – mají pro vás recenze nějaký smysl?

Tak smysl mají, je to rychlý obrázek od někoho neutrálního. Nebo zaměřeného třeba na úplně jiný styl hudby, že jo. (úsměv) Je to prostě promo – vyjde deska, vyjde recenze, přiblíží to člověku, kterému by to padnout do noty mohlo. Mnohdy posluchače zklame a říká si, co to tam ten člověk psal, ale mnohdy doporučí a posluchač si říká, na jakou super hudbu ho redaktor přivedl. To je to, co děláme, že jo Johane. (úsměv)
Že bychom se jimi ale řídili, to se říct nedá, každý by si měl v první řadě udělat obrázek svůj. Ale všechna čest všem, kteří chcou psát a dostávají do toho další pojmenování děl. Smysl to rozhodně má.

Jste se třetím albem u třetího vydavatelství – IFA, Naga, nyní Epidemie. Už minule jsme labely probírali, takže navažme... Jak se to seběhlo, že jste u Epidemie Records? Nabízí se paralela s HEIDEN, kteří se pohybovali na podobné cestě a prošli i podobným vývojem... (?)

Tak paralela je tam, protože jsme se kamarádili. Myslím si, že jiné paralely kromě stejného zvuku kláves tam nejsou – a kdo ví, jak s tím zvukem kláves – otázka na Evču spíš.
A jsme u Epidemie Records, protože nikdo jiný, tuším, už tady relevantní není... Vydával DYING PASSION, HEIDEN... dává do distribuce skvělé desky a bylo dobré s ním spolupracovat. Tak doufám, že i pro něj s námi. Byl ochoten vydat i věc, co nesmrdí výkalovým humorem a grindcorem, ale i nahrávku, jakou máme, a za to jsme velmi rádi.

Když jsem zmínil HEIDEN, tak se zeptám i na změnu v sestavě. Odešla od vás klávesistka Werlinga/Evča, která v průběhu roku 2014 hostovala na koncertech právě u HEIDEN. Hrálo tohle nějakou roli při jejím odchodu, nebo byly důvody jiné? Odešla sama, nebo byla odejita?

Těžko říct, nám nic z toho nám prezentováno nebylo. Odejita nebyla – rozhodla se sama, že odejde. Řešili jsme nějaké řekněme krize, neshody na budoucím fungování. Možná to zní obecně, ale bylo to tak. Já se snažil situaci i zachránit, ale usoudila, že nelze, a že tam jí bude asi líp. Tak tam je... Jestli to ale plánovala, se musíš zeptat spíš jí...

Hledáte nového člena ke klávesám, nebo je budete na koncertech pouštět ze záznamu? A v budoucí tvorbě s klávesami počítáte, nebo je omezíte, či zcela vynecháte?

Člena nehledáme. Do budoucna si myslím, že spíš ne, ale nechci uzavírat dveře. Musím říct, že v současné době už mám v hlavě možná nápad na jednu píseň, ale co to bude za směr, či formát vydávání naší tvorby v budoucnu, je ještě předčasné řešit.

Často se ptám kapel, jak v dnešní době nahlíží na klipy. Díky dostupné technice není problém je točit i v amatérských podmínkách, ale má to v dnešní přesycené době smysl? Vzniká jich tuna, takže si málokdo všech všimne, na druhou stranu jsou zase mnohem lepší možnosti, jak k lidem klip dostat...

Vzniká jich tuna, ale myslím, že pořád to funguje jako zajímavější přiblížení hudby novému člověku. Obrazové rozšíření hudby – je to přece skvělá věc. Pořád to má přidanou hodnotu, když se to udělá dobře. Je to kreativní činnost, v dnešním světě „internetu ve všem“ máš i v mikrovlnce svoji hudbu stále ve vzduchu. A že je to všechno přesycené? Je, no, ale když tě něco definuje, nedá se z toho uhnout. Chceš to dělat, a děláš to. Plníme si sny. Budeme to dělat, dokud to bude pro nás mít duševní smysl, asi...

Ono dostat k lidem nejen klip, ale i muziku jde různými cestami, vy jste nechali desku volně k poslechu, předpokládám, že asi nebude problém ji někde stáhnout. Přemýšlíte vy, nebo vydavatel, třeba o placeném downloadu? Nebo to v Čechách, kde jsou všichni zvyklí za muziku neplatit, nemá smysl?


Věřím, že to je o jednotlivých lidech. Někdo nechce platit a chce si to prostě vzít, každý ať odhadne v sobě, co mu přináší radost a z čeho má dobrý pocit. Nakazovat nikomu nic nemůžeš. Tak momentálně ji máme na profilu na bandcampu a fair price music, kde za nějakou drobnou korunu si člověk stáhne mp3 nebo flac ve vysoké kvalitě. Pro ty, kteří mají rádi grafiku, design, booklety, kotoučky, papír a takové tyhle předměty jako já, tak máme pár kousků CD s parádním neobvyklým bookletem. S mým designem a ve spolupráci s holkama Simonou Saeverud Bezdekovou (foto) a Strigou (artwork uvnitř). Ručně číslovaná edice 300 ks. Za písničku lidi zřejmě platit nechtějí, ale za tyhle věci snad ještě jo

Většina kapel se pokouší propagovat alba hlavně na koncertech, co vy? Plánujete na letošní rok nějaké turné, nebo jen samostatné koncerty? A co letní festivaly, zkoušíte kontaktovat pořadatele, nebo se nikam necpete a necháváte všemu volný průběh...

Aktuálně plánujeme menší šňůru s výbornou slovenskou kapelou MORNA. Bude to více koncertů o víkendech po Moravě a na Slovensku. A bude to super – sledujte naše webovky a fejsbuky, twittery a tyhlety čerty, moc atmosferické večery to budou. Na místech, kde jsme ještě nikdy nehráli, na místech, kde jsme hráli a chceme se tam vrátit. Je to naše iniciativa a společná organizace, takže doufám, že se to podaří v co nejmilejší míře se spřízněnýma lidma, dobrým pitím, sněním...
A léto bychom rádi taky hráli, teď je tam znám Czech Death Fest, jinak zatím vše v řešení. A když se nám nějaký fest líbí, tak i napíšeme. Já v souvislosti s námi už na náhody moc nevěřím...

http://www.morgueson.com/
https://cs-cz.facebook.com/morgueson

RECENZE


Zveřejněno: 01. 02. 2015
Přečteno:
3313 x
Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář