Nejbližší koncerty
  • 28. 03. 2024Hrají: NAŠROT legendární hardcore ( Havlíčkův Brod ), NON...
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
TELEPATIE VI

19. 12. 2014, Písek - Divadlo Pod čarou

Zhruba před dvěma měsíci se ke mně nějak dostala informace, že byl natočen, nebo se dotáčí dokument o Bakčovi a že někdy v prosinci bude v Podčáře jeho promítání spojené s vystoupením Éček a to dokonce akusticky. Postupem času se upřesnilo datum a začátek předprodeje, a jelikož se navíc mělo jednat o akci s omezeným počtem návštěvníků, neváhal jsem a dva lístky si tak nějak zamluvil. A přestože nejsem velkým příznivcem všelijakých vzpomínkových akcí, tak mě docela mrzelo, že jednu takovou jsem prošvihnul letos koncem ledna. Koncert pro Bakču, kterého se v Podčáře zúčastnili, tehdy zcela bez nároku na honorář, například SPS, TŘI SESTRY, VISACÍ ZÁMEK, PLEXIS a jiní a samozřejmě E!E, byl okamžitě beznadějně vyprodán. Tentokrát vše klaplo, a tak jsme v pátek přišli vzpomenout na jednu z nejvýraznějších postav českého punku. Podotýkám předem, že jsem měl obavy, aby to celé nebylo nějak nostalgické nebo dokonce plačtivé, protože se mi tak během toho roku, co Bakča zemřel, zdálo, že mnoho lidí smutek nad jeho odchodem dává dost najevo. Nicméně, obavy se nenaplnily a večírek to byl vskutku povedený.

Plakáty oznamovaly začátek na půl devátou, a protože jsme očekávali poměrně dost lidí, přicházíme trochu s předstihem (píšu v množném čísle, jelikož mě tentokrát doprovázela moje žena Janička, což je na akce spojené s muzikou věc takřka nevídaná). Lidí je opravdu požehnaně. Klasická punková písecká garda, spousty známých, mladší i v letech, prostě E!E baví široké spektrum. Nálada hodně příjemná, kořalka teče, pivo dobré. Sál je zcela zaplněn stoly a pochopitelně všude rezervace, chvíli sedíme v boxu bokem a později, sice se štěstím, získáváme místo těsně pod pódiem. Osobně vůbec stoly a sezení nepreferuji, obzvlášť v kombinaci s punkem mi to přijde divné, ale očekáváme akustické vystoupení a premiéru filmu, tak budiž.

V devět hodin se na tři barové stoličky na pódiu usadili páni umělci: zleva Stawy – kytara, Bořek – zpěv a Motlík – basová kytara. Spejbl vzadu tedy na barovce neseděl, asi by se mu docela mizerně bubnovalo. Po kratičkém uvítání, ve smyslu připomenutí uběhnuvšího roku atd... rozehráli muzikanti nebývale povedené vystoupení. Hlasitost je dobrá, zvuk kytary i basy bez zkreslení se mi líbil, bicí adekvátní celkové hlasitosti a hlas zřetelný, srozumitelný. Zkrátka žádné brnkání se snahou o umělecky silný zážitek nebo na druhou stranu vyřvávání u kytary někde nad očouzeným kotlíkem, ale hodně působivý projev zkušených muzikantů doplněný o zmiňovanou unplugged nadsázku. Za hodinu a čtvrt nasázeli E!E zhruba dvacet pecek (ne snad, že by přehráli svoji stejnojmennou desku největších hitů), většinou se jednalo o písničky, které Bakča složil sám nebo se na nich výrazně autorsky podílel. Při skladbách jako „Číro“, „Kapavka“, „Humusák“ nebo „O králi“ se člověku chtělo vyskočit ze židle a zahrozit si do rytmu. Jenže to by zase za mnou sedící neviděli, a tak jsme si jen prozpěvovali, jak je pěkné každé ráno setkání s hovnem, o mravenci na skřipci, o požitcích hochů ve strážním koši, jak má Anička čtyři zuby, o které se asi moc nestará, jasně že Míša je náš kama kama kama kamarád a jiná zásadní sdělení. Nesměla chybět pochopitelně píseň „Indiáni“ a její část textu si dovolím citovat, protože jeho znění sedělo k tématu celému večeru, že lépe to vyjádřit jen těžko jde. „Indiáni všechno dělaj s vervou – když je čas, no tak se vožerou – o červa se mezi sebou servou – druhej den se tomu zasmějou.“ Závěr vystoupení obstarala vyřvávačka „Floidi“ o klasické nenávisti k bolševickým fízlům na hudební motiv „Another Brick In The Wall“. Skvělé, a to myslím celé, sice bez šťávy, myšleno té elektrické, zato plné šťávy energické.

Po dvacetiminutové pauze, během které bylo pódium vyklizeno a místo odposlechů byl nainstalován dataprojektor, sál potemněl, ztichnul v očekávání avizovaného dokumentu o pankáči, který se z introverta proměnil v člověka v centru pozornosti, o výtvarníkovi, který tvořil svá díla na kůži a snad ani jediný motiv netetoval dvakrát, o člověku, jenž ujížděl z města na Milavy, kde měl svůj karavan a totem, kde se stával tím Indiánem s velkým rypákem, který nerad hulil sám. Tady se nostalgie plížila, záběry na tetovací salon v Plzni, kalumety na zdi, vyhaslé ohniště... Ale na kapesník to nebylo. Vždy přišlo nějaké odlehčení ve formě vzpomínek Fanánka, Pixy, Doktora PP, když mluvili kluci z kapely nebo Kilčo (další symbol píseckého punku). Svým způsobem mohl filmový dokument působit trochu neuměle, ale kdyby vše bylo dokonale vyumělkováno, kam by se poděl punk? Padesát minut materiálu byla hranice, která se dá na dokumentu unést, a přesto neztratit působivost. To, že tři čtvrtě roku se tým mladých březnických nadšenců po nocích dřel s tímto dílem, nebylo vůbec marné, publikum tleskalo i v průběhu dokumentu a na závěr to byly úplné ovace.

Jsem moc rád, že jsme tenhle večer slyšeli, viděli, vzpomněli si a prožili vše, o čem jsem psal. Díky všem, kteří s tím měli co do činění, a volové, Punk´s Not Dead!

Fotky: Petr Tibi

Celý fotoreport




Zveřejněno: 22. 12. 2014
Přečteno:
3587 x
Autor: štěpán | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

28. 12. 2014 11:29 napsal/a Johan
Fotogalerie...
doplněna
22. 12. 2014 17:06 napsal/a Peťan
Éčka
Pěkně napsáno Štěpáne, na E!E a Ramones jsem začínal s punkem, škoda, že jsem se nemohl trhnout. Bakča byl frajer!