Konec roku na krku a k tomu se mi sešly dvě akce, které slibovaly slušný zážitek, i když každá byla z jiného ranku. V sobotu jsme si to namířili do Brna a ruku na srdce, energie na nedělní večer na Sedmičce moc nebylo, ale INTER ARMA byli velké lákadlo.
INTER ARMA patří do kategorie nových kapel zpoza velké louže, co jsou docela v kurzu. Může za to hlavně jejich loňská velká deska „Sky Burial“, která je katapultovala do společnosti kapel, co umí a je potřeba si jich všímat. Pravda, z počátku jsem je bral jako další patlaly, co jsou xtou variaci na NEUROSIS plus několik dalších módních spolků k tomu, ale po čase a řádném proniknutí do alba jsem pochopil, že je to celé tak trochu jinak. INTER ARMA sice nespasí svět, ani nehrají nic, co byste neslyšeli, ale hrají to dobře a umí v tom chodit. Navíc mají dar uvěřitelnosti, a v co jsem hlavně doufal, bylo, že naživo to ještě bude o chlup větší zábava.
Nepříliš zaplněná Sedmička, bohužel jsem to čekal, si užila necelou ¾ hodinku americké pětice, pocházející z Virginie. INTER ARMA nešetří na stopáži svých skladeb, což nejlépe dokumentuje jejich čerstvá deska „The Cavern“, kde na ploše 45 minut je jenom jedna skladba. Loňská „Sky Burial“ sice takové opusy neobsahuje, ale i tam nejsou výjimkou desetiminutové skladby. Po úvodní pomalejší instrumentální náladovce „The Long Road Home (Iron Gate)“, která skvěle naladila, spustili „The Survival Fires“, jejíž největší část tvoří black metalová rubanice, která sem tam občas přejde do pomalejších, dejme tomu sludge pasáží.
Hned od začátku bylo jasné, že tahle parta fousáčů ví, jak udělat dobrý koncert. Líbilo se mi, že i když jsou nějaký čas na turné a návštěva nebyla zrovna ukázková, nezaznamenal jsem žádné šetření se a všichni muzikanti svou hudbu dost prožívali. To nejvíc platilo pro bubeníka T.J. Childerse vypadajícího, jak jsme se shodli s kolegou, jako Martin Čech (Epidemie Records) a zpěváka Mikea. Spletité kompozice se v kvalitním zvukovém podání daly krásně rozšifrovávat a nic nebránilo v jejich vnímání. Oproti desce mi přišla jejich hudba ještě o něco víc psychedeličtější, bubeníkovy hypnotuzijící party v „s´blood“ a „Westward“ měly uzemňující sílu a celkově i tvrdší výraz. Jedinou kaňkou bylo, že zahráli jen tak krátce, protože tady by nějakých dvacet minut navíc přišlo jednoznačně vhod.
Předkapely ten večer byly taky. Společně s INTER ARMA totiž putují po Evropě němečtí MANTAR. Ti hrají pouze ve dvou, a ačkoliv se mi jejich hudba zdála z ukázek na netu něco jako mix sludge s post black metalem a HC prvky, na živo mi jejich podání připomínalo nejvíc stoner. Bohužel i přes snahu zaujmout a dát do vystoupení hodně energie, zpěvákovy teatrální pohyby byly pro mou osobu spíš k smíchu, hudba mi navíc přišla bez fantazie a bez přidané hodnoty. Po chvilce jsem se začal nudit a odpočítával jsem minuty do konce.
Aby toho nebylo málo, na tuzemskou zastávku dosadil pořadatel do role místního supportu V RUKOU OSUDU, za což jsem byl rád. „Ruce“ jsem si dost oblíbil a nedávno i viděl na živo. Sludge doom metalisti, u nichž se často dodává i slovo funeral, tentokrát šnečí down tempo nechali doma a na ploše dvaceti minut naservírovali tři kusy! Tomu, kdo zažil jejich koncert ve Strakonicích, se musí zdát tato informace neuvěřitelná. (úsměv) Skladby byly o trochu svižnější, ale naštěstí pořád zábavné v dobrém smyslu slova. V perfektním zvukovém kabátě se jednalo o povedený set s rozumnou délkou.
Celý fotoreport je na Photomusic
INTER ARMA patří do kategorie nových kapel zpoza velké louže, co jsou docela v kurzu. Může za to hlavně jejich loňská velká deska „Sky Burial“, která je katapultovala do společnosti kapel, co umí a je potřeba si jich všímat. Pravda, z počátku jsem je bral jako další patlaly, co jsou xtou variaci na NEUROSIS plus několik dalších módních spolků k tomu, ale po čase a řádném proniknutí do alba jsem pochopil, že je to celé tak trochu jinak. INTER ARMA sice nespasí svět, ani nehrají nic, co byste neslyšeli, ale hrají to dobře a umí v tom chodit. Navíc mají dar uvěřitelnosti, a v co jsem hlavně doufal, bylo, že naživo to ještě bude o chlup větší zábava.
Nepříliš zaplněná Sedmička, bohužel jsem to čekal, si užila necelou ¾ hodinku americké pětice, pocházející z Virginie. INTER ARMA nešetří na stopáži svých skladeb, což nejlépe dokumentuje jejich čerstvá deska „The Cavern“, kde na ploše 45 minut je jenom jedna skladba. Loňská „Sky Burial“ sice takové opusy neobsahuje, ale i tam nejsou výjimkou desetiminutové skladby. Po úvodní pomalejší instrumentální náladovce „The Long Road Home (Iron Gate)“, která skvěle naladila, spustili „The Survival Fires“, jejíž největší část tvoří black metalová rubanice, která sem tam občas přejde do pomalejších, dejme tomu sludge pasáží.
Hned od začátku bylo jasné, že tahle parta fousáčů ví, jak udělat dobrý koncert. Líbilo se mi, že i když jsou nějaký čas na turné a návštěva nebyla zrovna ukázková, nezaznamenal jsem žádné šetření se a všichni muzikanti svou hudbu dost prožívali. To nejvíc platilo pro bubeníka T.J. Childerse vypadajícího, jak jsme se shodli s kolegou, jako Martin Čech (Epidemie Records) a zpěváka Mikea. Spletité kompozice se v kvalitním zvukovém podání daly krásně rozšifrovávat a nic nebránilo v jejich vnímání. Oproti desce mi přišla jejich hudba ještě o něco víc psychedeličtější, bubeníkovy hypnotuzijící party v „s´blood“ a „Westward“ měly uzemňující sílu a celkově i tvrdší výraz. Jedinou kaňkou bylo, že zahráli jen tak krátce, protože tady by nějakých dvacet minut navíc přišlo jednoznačně vhod.
Předkapely ten večer byly taky. Společně s INTER ARMA totiž putují po Evropě němečtí MANTAR. Ti hrají pouze ve dvou, a ačkoliv se mi jejich hudba zdála z ukázek na netu něco jako mix sludge s post black metalem a HC prvky, na živo mi jejich podání připomínalo nejvíc stoner. Bohužel i přes snahu zaujmout a dát do vystoupení hodně energie, zpěvákovy teatrální pohyby byly pro mou osobu spíš k smíchu, hudba mi navíc přišla bez fantazie a bez přidané hodnoty. Po chvilce jsem se začal nudit a odpočítával jsem minuty do konce.
Aby toho nebylo málo, na tuzemskou zastávku dosadil pořadatel do role místního supportu V RUKOU OSUDU, za což jsem byl rád. „Ruce“ jsem si dost oblíbil a nedávno i viděl na živo. Sludge doom metalisti, u nichž se často dodává i slovo funeral, tentokrát šnečí down tempo nechali doma a na ploše dvaceti minut naservírovali tři kusy! Tomu, kdo zažil jejich koncert ve Strakonicích, se musí zdát tato informace neuvěřitelná. (úsměv) Skladby byly o trochu svižnější, ale naštěstí pořád zábavné v dobrém smyslu slova. V perfektním zvukovém kabátě se jednalo o povedený set s rozumnou délkou.
Celý fotoreport je na Photomusic
