Po šesti letech existence, samozřejmě provázené řadou personálních změn, se kapela zpod chladících věží jihočeské jaderné elektrárny TEMNÁ VÁŠEŇ dopracovala k debutovému albu. To nazvala „Dies Irae“, což je myslím velmi „originální“ název, na který v dnešní době může přijít leda blázen. (úsměv) Možná jde o vůbec nejpoužívanější jméno pro desku, stačí se mrknout do metalových vod a prolistovat metalovou encyklopedii, kde je stejnojmenných nahrávek uvedeno na třicet... a v jiných žánrech to nejspíš bude podobné. Ale co, na názvu nezáleží, co by bylo platné kdovíjak originální pojmenování, kdyby muzika byla marná... Tak se tedy na „den hněvu“ pojďme podívat.
První pohled patří obalu, který vypadá jak obrázek od dítěte. Hlavně zpěvák „má ránu“, snad má vypadat zle, ale já se při pohledu na malbu nedokážu ubránit úsměvu. Je sympatické, že si kapela obal pořídila vlastními silami (resp. se o obrázky postarala kytaristova žena), že neukradla kdesi na netu nějakou parádu a zvolila originál, na druhou stranu už obal naznačuje, že kapela to asi bude veselá a že nelze čekat nějaký „hluboký kulturní zážitek“. Ale i sranda party mají na scéně své místo, často mají spoustu fanoušků a když přidají vtip v textech, jejich songy si zahlaholí na nějaké pijatice i intelektuál. (úsměv)
Jenže všechny představy berou v případě TEMNÉ VÁŠNĚ záhy za své. Po úvodním recitovaném intru, které se tváří jako kritika různých společenských nešvarů (ale vyznívá spíše trapně), se rozjíždí první zpívaná skladba „Výbuch vášně“ a je to vážně výbuch. Text je trapnost vedle trapnosti, sem tam nějaká ta sprosťárna, zrýmované metodou „jeblo-stéblo“, „klima-zima“, „porno-storno“, a k tomu se hraje dle zařazení na Bandzone metal/punk. V poslední době hojně používané označení špinavé muziky, beroucí si inspiraci z obou žánrů, lze uvést třeba u MÖRKHIMMEL, KUZIMU MABAYA nebo MARCH OF THE HORDES, ale v případě TEMNÉ VÁŠNĚ na tyhle party rychle zapomeňte, protože Jihočeši jsou úplně někde jinde, v oblasti humpoláckého bigbítu. Asi je to všechno myšleno s velkou dávkou nadsázky, ale mně to vůbec vtipné nepřijde.
Tři skladby mi přijdou v podstatě totožné, jednoduché riffy, rychlejší tempo, sem tam zpomalení a minimalistická pasáž, do toho nucený hrubý „nezpěv“, až v „Baladě“ se jako zpestření objevují skoro až pompézní klávesy, které jakoby z nanicovaté muziky dělaly nějaké umění, ale když zpěvák otevře pusu, je zle. Jednak je pěvecky hodně slabý, jednak mu z pusy padají takové kraviny, až nad tím zůstává rozum stát... A to ještě to nejhorší nepřišlo, absolutní zmar má název „Tak chcípni!“, v němž zpěvák „zpívá“ regulérně falešně, až to trhá uši, a vesele v tom pokračuje i v následující po textové stránce hodně „náročné“ skladbě; v podstatě se v ní dokola opakuje asi deset sousloví... Trochu košatější je až závěrečná kompozice, pomalejší, s celkem chytlavými melodiemi a s textem psaným jakoby účastníkem křížové výpravy.
Jediná záležitost, která zaslouží pochvalu, je zvuk. Nahrávka z Hellsoundu hraje výborně, všechny nástroje parádně zní, ale co to je platné, když všechno ostatní nestojí za řeč.
Seznam skladeb:
Čas: 29:37
Sestava:
Speciální host:
http://bandzone.cz/temnavasen
ROZHOVOR
První pohled patří obalu, který vypadá jak obrázek od dítěte. Hlavně zpěvák „má ránu“, snad má vypadat zle, ale já se při pohledu na malbu nedokážu ubránit úsměvu. Je sympatické, že si kapela obal pořídila vlastními silami (resp. se o obrázky postarala kytaristova žena), že neukradla kdesi na netu nějakou parádu a zvolila originál, na druhou stranu už obal naznačuje, že kapela to asi bude veselá a že nelze čekat nějaký „hluboký kulturní zážitek“. Ale i sranda party mají na scéně své místo, často mají spoustu fanoušků a když přidají vtip v textech, jejich songy si zahlaholí na nějaké pijatice i intelektuál. (úsměv)
Jenže všechny představy berou v případě TEMNÉ VÁŠNĚ záhy za své. Po úvodním recitovaném intru, které se tváří jako kritika různých společenských nešvarů (ale vyznívá spíše trapně), se rozjíždí první zpívaná skladba „Výbuch vášně“ a je to vážně výbuch. Text je trapnost vedle trapnosti, sem tam nějaká ta sprosťárna, zrýmované metodou „jeblo-stéblo“, „klima-zima“, „porno-storno“, a k tomu se hraje dle zařazení na Bandzone metal/punk. V poslední době hojně používané označení špinavé muziky, beroucí si inspiraci z obou žánrů, lze uvést třeba u MÖRKHIMMEL, KUZIMU MABAYA nebo MARCH OF THE HORDES, ale v případě TEMNÉ VÁŠNĚ na tyhle party rychle zapomeňte, protože Jihočeši jsou úplně někde jinde, v oblasti humpoláckého bigbítu. Asi je to všechno myšleno s velkou dávkou nadsázky, ale mně to vůbec vtipné nepřijde.
Tři skladby mi přijdou v podstatě totožné, jednoduché riffy, rychlejší tempo, sem tam zpomalení a minimalistická pasáž, do toho nucený hrubý „nezpěv“, až v „Baladě“ se jako zpestření objevují skoro až pompézní klávesy, které jakoby z nanicovaté muziky dělaly nějaké umění, ale když zpěvák otevře pusu, je zle. Jednak je pěvecky hodně slabý, jednak mu z pusy padají takové kraviny, až nad tím zůstává rozum stát... A to ještě to nejhorší nepřišlo, absolutní zmar má název „Tak chcípni!“, v němž zpěvák „zpívá“ regulérně falešně, až to trhá uši, a vesele v tom pokračuje i v následující po textové stránce hodně „náročné“ skladbě; v podstatě se v ní dokola opakuje asi deset sousloví... Trochu košatější je až závěrečná kompozice, pomalejší, s celkem chytlavými melodiemi a s textem psaným jakoby účastníkem křížové výpravy.
Jediná záležitost, která zaslouží pochvalu, je zvuk. Nahrávka z Hellsoundu hraje výborně, všechny nástroje parádně zní, ale co to je platné, když všechno ostatní nestojí za řeč.
Seznam skladeb:
- Já věřím...
- Výbuch vášně
- Mrtvola v mechu a kapradí
- Trhavina
- Balada
- Tak chcípni!
- Hymna prokletých
- Ve jménu kříže
Čas: 29:37
Sestava:
- Maty - zpěv, texty
- Mord - kytara, texty
- Karel - kytara
- Petr - baskytara, growl
- Sága - bicí
Speciální host:
- Johny - klávesy
http://bandzone.cz/temnavasen
ROZHOVOR
