Španělské trio HORN OF THE RHINO rozhodně nelze označit za lenochy. Od léta 2010, kdy vyšel fanoušky i kritikou vysoce ceněný debut „Weight of Coronation“, až do letošního srpna, kdy mdlé světlo umírajícího světa spatřila novinka pojmenovaná „Summoning Deliverance“, napočítáme pod ochrannými křídly tuzemských Doomentia Records už čtyři záseky, i když loňský počin „Breed the Chosen One“ bylo vlastně znovuvydané album z roku 2007, kdy tihle španělští ptáčci působili ještě pod názvem RHINO. Zdánlivě nadměrná produktivita kapely ale není v tomto případě na škodu, naopak, kvantita nepřevyšuje kvalitu, která je neoddiskutovatelně vysoká a stabilně vyvážená.
Nerad používám otřepané fráze, ale HORN OF THE RHINO opravdu zrají jako víno. Jestliže před čtyřmi lety mohla kapela ještě některé posluchače zaskočit a příjemně překvapit rozvířením poněkud kalných sludgeových vod neotřelým pojetím stylu, dnes už asi nikoho svým přístupem nešokuje, a své sympatické know-how „pouze“ rozvíjí a zdokonaluje. Udržuje si své charakteristické znaky, kromě nezbytné a dominantní sludge zatěžkanosti lehce vystopujeme historické thrashové kořeny souboru, které se na „Summoning Deliverance“ roubují se skoro až deathovou surovostí a obhroublostí, nechybí samozřejmě odér špinavého a drsného grunge. Sympatické je, kterak se uvedené elementy ve výsledném celku nebijí a vše se mísí mezi sebou přirozeně takovým způsobem, že až po čase a více posleších si uvědomíte, co vše vlastně posloucháte. Nové album je většinou slušný nářez, který je citlivě vyvažován erupcemi naléhavých emocí, jež deklaruje stále lepšící se zpěvák a kytarista Javier Gálvez. I díky němu má HORN OF THE RHINO svou osobitou tvář a zdárně vyčnívá ze zástupu žánrově spřízněných skupin.
Na „Summoning Deliverance“ najdeme nejen osvědčené symptomy, pro které mají fanoušci kapelu rádi, a které se od HORN OF THE RHINO už tak nějak automaticky očekávají, ale zaregistrujeme i prvky, které v minulosti patrné nebyly, anebo neexistovaly vůbec. Po mnoha a mnoha posleších musím s uspokojením konstatovat, že takhle kompozičně silná tato kapela zatím nebyla, a materiál na „Summoning Deliverance“ není žádná rychlokvaška, naopak do detailů promyšlené dílo, které stále roste, zraje, a má tendenci nenudit i po letech. Přes klasicky tísnivou, temnou a těžkou atmosféru působí blahodárně i střídmý výskyt podmanivých melodických a harmonických postupů, které v té blátivě hutné mase vypalují do stěny zatěžkaných riffů ornamenty, kterými jsou bědující duše naváděny na cestu vysvobození – do pekla. Apokalyptická atmosféra je téměř všudypřítomná, chvíle zklidnění a naděje, jež se na chvíli na desce v krátkých momentech objeví, jsou jen nadechnutím před dalším ponorem do vod devastačního zmaru. Škála výrazových prostředků je pestrá, hudba je chvílemi téměř bolestivě ostrouhaná na syrovou dřeň, aby později v kontrastu s touto torturou působily jako balzám navrstvené palety emocí netoliko temného charakteru.
Album „Summoning Deliverance“, stejně jako vlastně vše od HORN OF THE RHINO, by si měli poslechnout a pokusit se vstřebat všichni ti, kdo si myslí, že se sludge už dávno vyčerpal a žánr je odsouzen k vykrádání sebe samého. Bylo by nespravedlivé vyzvedávat jednotlivé skladby, a přímo bláhové hledat v některých z nich pomyslný vrchol alba, kteréžto je celé vrcholem. Chválu zaslouží i zvuk a obal korespondující s hudebním obsahem. „Summoning Deliverance“ je další důkaz, že striktní držení se žánrových mantinelů a pedantské škatulkování je svazující pitomost. Velmi povedené dílo, a CD má pro mě jedinou pihu na kráse – kromě 10 skvělých songů obsahuje ještě dalších 55 tracků několika vteřinového ticha, na jejichž konci se ukrývá jedno skryté hudební překvapení. Tento „vtípek“ bych v dnešní době už nečekal a myslel jsem, že podobné záležitosti dávno patří pravěku. Ale možná jsem jen něco nepochopil, každopádně to nic nemění na velice pozitivním dojmu z alba.
Seznam skladeb:
Čas: 69:52
Sestava:
http://hornoftherhino.bandcamp.com/
Facebook
http://www.doomentia.com/
Nerad používám otřepané fráze, ale HORN OF THE RHINO opravdu zrají jako víno. Jestliže před čtyřmi lety mohla kapela ještě některé posluchače zaskočit a příjemně překvapit rozvířením poněkud kalných sludgeových vod neotřelým pojetím stylu, dnes už asi nikoho svým přístupem nešokuje, a své sympatické know-how „pouze“ rozvíjí a zdokonaluje. Udržuje si své charakteristické znaky, kromě nezbytné a dominantní sludge zatěžkanosti lehce vystopujeme historické thrashové kořeny souboru, které se na „Summoning Deliverance“ roubují se skoro až deathovou surovostí a obhroublostí, nechybí samozřejmě odér špinavého a drsného grunge. Sympatické je, kterak se uvedené elementy ve výsledném celku nebijí a vše se mísí mezi sebou přirozeně takovým způsobem, že až po čase a více posleších si uvědomíte, co vše vlastně posloucháte. Nové album je většinou slušný nářez, který je citlivě vyvažován erupcemi naléhavých emocí, jež deklaruje stále lepšící se zpěvák a kytarista Javier Gálvez. I díky němu má HORN OF THE RHINO svou osobitou tvář a zdárně vyčnívá ze zástupu žánrově spřízněných skupin.
Na „Summoning Deliverance“ najdeme nejen osvědčené symptomy, pro které mají fanoušci kapelu rádi, a které se od HORN OF THE RHINO už tak nějak automaticky očekávají, ale zaregistrujeme i prvky, které v minulosti patrné nebyly, anebo neexistovaly vůbec. Po mnoha a mnoha posleších musím s uspokojením konstatovat, že takhle kompozičně silná tato kapela zatím nebyla, a materiál na „Summoning Deliverance“ není žádná rychlokvaška, naopak do detailů promyšlené dílo, které stále roste, zraje, a má tendenci nenudit i po letech. Přes klasicky tísnivou, temnou a těžkou atmosféru působí blahodárně i střídmý výskyt podmanivých melodických a harmonických postupů, které v té blátivě hutné mase vypalují do stěny zatěžkaných riffů ornamenty, kterými jsou bědující duše naváděny na cestu vysvobození – do pekla. Apokalyptická atmosféra je téměř všudypřítomná, chvíle zklidnění a naděje, jež se na chvíli na desce v krátkých momentech objeví, jsou jen nadechnutím před dalším ponorem do vod devastačního zmaru. Škála výrazových prostředků je pestrá, hudba je chvílemi téměř bolestivě ostrouhaná na syrovou dřeň, aby později v kontrastu s touto torturou působily jako balzám navrstvené palety emocí netoliko temného charakteru.
Album „Summoning Deliverance“, stejně jako vlastně vše od HORN OF THE RHINO, by si měli poslechnout a pokusit se vstřebat všichni ti, kdo si myslí, že se sludge už dávno vyčerpal a žánr je odsouzen k vykrádání sebe samého. Bylo by nespravedlivé vyzvedávat jednotlivé skladby, a přímo bláhové hledat v některých z nich pomyslný vrchol alba, kteréžto je celé vrcholem. Chválu zaslouží i zvuk a obal korespondující s hudebním obsahem. „Summoning Deliverance“ je další důkaz, že striktní držení se žánrových mantinelů a pedantské škatulkování je svazující pitomost. Velmi povedené dílo, a CD má pro mě jedinou pihu na kráse – kromě 10 skvělých songů obsahuje ještě dalších 55 tracků několika vteřinového ticha, na jejichž konci se ukrývá jedno skryté hudební překvapení. Tento „vtípek“ bych v dnešní době už nečekal a myslel jsem, že podobné záležitosti dávno patří pravěku. Ale možná jsem jen něco nepochopil, každopádně to nic nemění na velice pozitivním dojmu z alba.
Seznam skladeb:
- Awaiting The Scourge
- Exvenhstench
- Onward Through Domination
- High Priest
- Their Tombs
- Deliverance Prayer
- Drogg Öm Thraal
- Grim Foreigners
- Builder of Carrion Effigies
- An Excess of Faith
Čas: 69:52
Sestava:
- Javier Gálvez – kytara, zpěv
- Sergio "Rambo" Robles – basa
- Julen Gil – bicí
http://hornoftherhino.bandcamp.com/
http://www.doomentia.com/
