Dlouhých pět let uplynulo od vydání minulého studiového alba ADOR DORATH „Bestiari“, dlouhých pět let, během kterých kapela jak se říká sešla z očí, sešla z mysli. Aktuálně se ale těšínští eklektici znovu hlásí o slovo, jsou tu s novým albem, takže důvod k rozhovoru se zpěvákem Ivošem Dosedělem je nasnadě.
Zdravím ADOR DORATH. Pět let je poměrně dlouhá doba na to, aby se na leccos zapomnělo. Možná i na vaši kapelu... Když se ohlédneš zpět, co všechno se v táboře ADOR DORATH událo od vydání „Bestiari“?
Taktéž zdravím… je to dlouho, ale občas je i taková doba potřeba, aby se něco pohnulo kupředu. „Bestiari“ bylo přinejmenším marketingové fau-paux… spěchali jsme s nahrávkou, aby bylo vše hotovo na Brutal Assault 2008… Shindy bohužel nestihl dotáhnout obal a vše se pak komplikovalo ještě skoro půl roku, než bylo album komplet v lednu 2009… tudíž je to z našeho pohledu v podstatě šest let. Do Bestiari jsme vložili mnoho energie, která tak nějak vyšuměla do éteru. Nějaký čas nato jsme v ostravské Tančírně (dnes Barrák) točili pro polskou televizi TVS a pořad „Made in Silesia“ rozhovor a jeden koncertní song, načež jsme si uvědomili, že už je to víc jak deset let, co jsme spolu, a napadlo nás, že by nebylo od věci udělat nějaký kvalitnější záznam z koncertu a vydat jej na DVD. Možná jsme si trochu chtěli udělat reparát z „Bestiari“ a představit to album v „lepším“ koncertním světle… Vznikl hodinový záznam z festivalu Barrocko Open Air, který jsme ještě zpracovali ve studiu a opatřili jej stereo i 5 + 1 zvukem pro domácí kino. Nakonec z toho bylo 2DVD, jenž vyšlo v roce 2011 pod názvem „Thirteen“, jelikož jsme měli v době vydání třináctileté výročí. Na druhé DVD jsme nacpali všechny oficiální i neoficiální klipy, historické záznamy z koncertů a festivalů a další materiály mapující historii kapely… DVD nicméně nevyvolalo příliš velký ohlas. Přesto všechno jsme ale tvůrčím způsobem nezaháleli a pomalu se věnovali i novým věcem. Za nějaký čas jsme dospěli k přesvědčení, že už nás nebaví nějaké srovnávání s kapelami majícími v sestavě zpěvačku a rozhodli se vydat na „nejistou“ cestu v čistě mužské sestavě a vydat tak i další album. Rozloučili jsme se s Aničkou Neuwirthovou, která se na nás možná dodnes zlobí (což je nám líto, jelikož byla fajn a mnohé pro nás udělala)… ale bez toho bychom už možná nebyli. Nějak nás to paradoxně všechno stmelilo… i když náš klávesák Prcek zlomil „při nevinném laškování“ (nechtěně) našemu bubeníkovi Čepovi před koncertem ve slovenském Martině kotník… byl to tak nějak i signál k tomu, abychom začali intenzivně pracovat na novém albu. Kostra materiálu byla v tu dobu skoro hotová, takže jsme brali song po songu a začali vytvářet finální podobu… následně jsme si řekli, že nevylezeme ven, dokud nebude album hotové, což následně vedlo k jeden a půl roční koncertní pauze. Poprvé jsme téměř kompletní materiál měli i po nástrojové a zvukové stránce hotový ještě před nástupem do studia, jelikož kluci pracovali vesměs doma – všechno si doma nahrávali přes nahrávací software a posílali si to přes internet, takže jsme už předem věděli, jak to bude vypadat a měli prostor jednoduše i zcela změnit to, co se nám nelíbilo. V té souvislosti jsme zjistili, že v některých věcech je přece jen prostor, se kterým musíme ještě něco udělat a když nás navštívila naše stará známá, kterou nebyl nikdo jiný, než naše zpěvačka z původní sestavy Lenka Machová (toho času žijící a pracující ve Francii), náš maskulinní radikalismus vzal za své a rozhodli jsme se pro kompromis. Výsledkem je tedy nová deska…
Možná si vzpomeneš na svá slova v jednom starším rozhovoru, která mi přijdou vpravdě prorocká... „Úspěch je v souvislosti s naší českou scénou myslím docela relativní pojem. Jeden den si myslíte, že jste ho dosáhl a druhý den zjistíte, že si na to už nikdo nevzpomíná.“ Teď se vracíte po dlouhé době, během které se možná leccos změnilo nejen u vás, ale i na scéně. Nebo myslíš, že vstupujete do stejné řeky, co se třeba vydání alba týká?
Smysl onoho Herakleitova výroku spočívá především v tom, že při opětovném vstupu do „té“ řeky je člověk již jiným člověkem… bohatším o tu zkušenost z prvního vstupu, čili v našem případě je to nejen o tom, udělat vše pro to, abychom své chyby neopakovali, ale také se z nich poučili. Jinak je samozřejmě ta řeka jiná než dřív… vše se vyvíjí a česká, ale především světová scéna také. V souvislosti s tím, co jsem řekl dřív… lidé zapomínají možná ještě rychleji než dřív… je to ale taky o tom, že doba přináší mnoho nového.
Co bys o novém albu „The Very Essence of Fire“ mohl prozradit zajímavého? V čem se podobá starším nahrávkám a v čem vidíš paralely?
Kromě toho co už jsem prozradil, bych snad znovu zdůraznil to, že se vždy snažíme posunout vpřed… takže kromě menšího prostoru pro ženský vokál a absenci violoncella je tam na druhou stranu více elektroniky a samplů… celkově je to album asi i tvrdší – určitě co se zvuku týče… snažili jsme se o moderní zvuk, nechtěli jsme se vracet ke klasickým nástrojům a zvukům – dřívější řekněme „gotické“ prvky jsme chtěli úplně eliminovat s tím dát tomu celému trochu progresivnější podobu. Jinak ale myslím, že náš rukopis je nadále poměrně čitelný. Jsme v tom však tak dlouho, že sám nevím… záleží na každém posluchači… asi nadále platí potřeba více poslechů, aby člověk odkryl všechny vrstvy. Podobnost s minulostí spočívá také v tom, že o autorství k textům jsem se jako v minulosti podělil právě s Lenkou. Stejně tak platí také to, že nás nová deska baví víc, než ty předešlé. Je to půl na půl „řekněme“ klasika a to co vidíme jako budoucnost, čas ukáže... (úsměv)
Máte výhodu, že váš klávesák má nahrávací studio, takže nahráváte v domácích podmínkách. I když ona to může být i výhoda jen optická, protože jestli studio Martinovi funguje jako zdroj obživy, mají přednost „kšefty“. Nebo je pro něj nahrávání ADOR DORATH taky kšeft?
K nahrávání v domácím prostředí jsme se rozhodli z mnoha důvodů… Prckovy zkušenosti jsou pro nás velmi cenné, za ty roky co má studio a za sebou několik desítek studiových realizací to byl pro nás celkem logický krok… Celé nahrávání jsme si mohli časově mnohem lépe přizpůsobit, a když něco neklaplo, taky nebyl problém najít jiný termín. Navíc ve studiu začal vypomáhat taky bubeník Čepa, takže jsme to měli všichni do studia kousek a mohli pružně pracovat. Navíc… když si to děláte sami – máte to plně ve svých rukou. Samozřejmě to byl i tak pro něj „kšeft“ s tím, že jsme byli při realizaci velmi efektivní a měli jsme všichni zájem udělat to co nejlépe za co nejmíň peněz. Také cítil za tu nahrávku velkou zodpovědnost a myslím, že se to projevilo… odvedl dobrý a velký kus práce.
Spolupracovali jste opět s polským zvukařem Jarkem Toiflem?
S Jarkem jsme nespolupracovali, nejen z výše uvedených důvodů… opravdu jsme to chtěli mít celé ve vlastní režii také proto, že se nám při realizaci „Bestiari“ stala taková nemilá věc. Album bylo po prvním mixu, hledali jsme to správné nastavení poměrů a masteringu a stalo se to, že Jarkovi v nejméně vhodný čas zkolaboval počítač, načež odjel na dovolenou do Turecka, a když se vrátil a chybělo čtrnáct dní do odevzdání pro výrobu, nepodařilo se to celé postavit ze záloh tak jako to bylo před tím… kompletně se to rozsypalo, neseděla synchronizace atd., zkrátka první „přebasovaný“ mix byl asi lepší než závěrečný finální produkt. Přesto, že jsme s Jarkem velcí kamarádi a víme, že některé věci se nedají ovlivnit… museli jsme zkrátka přistoupit k tomu mít maximální moc nad vznikem svého alba.
V kapele jste vždycky měli zpěvačku, napřed Lenku, pak Annu, aktuálně se prezentujete hlavně mužským zpěvem. Lenčin odchod byl kdysi událost, nástup Anny taky, teď ale v základní sestavě ženský prvek chybí. Napřed bych se rád dověděl, proč Anna se sestavy vypadla? Pokud vím, zpěv na hřebík nepověsila, nedávno třeba hostovala na albu BRATRSTVA LUNY, které vyšlo zhruba ve stejné době jako vaše deska...
To naše původní rozhodnutí – pokračovat dál čistě v mužské sestavě – mělo kromě výše zmíněných důvodů velmi racionální příčinu. Mimo to, že nás naprosto přestalo bavit srovnávání s kapelami typu NIGHTWISH nebo THERION atd., jsme byli už k smrti otrávení situacemi, kdy zpěvačka na koncertě nebyla přítomna, nejčastěji ze zdravotních důvodů (nelze samozřejmě zpívat harmonicky s knedlíkem v krku), takže… když byla – bylo relativně fajn – v recenzích se řešilo to, zdali byla či nebyla slyšet; když nebyla – což se nedalo předem předpokládat – bylo špatně úplně vše a my měli někdy pocit, že by bylo možná lepší na ten koncert raději vůbec nejezdit – což by bývalo zase úplně špatně vzhledem k pořadatelům a části fanoušků, kteří nás nevnímali jen jako „Helenu a její chlapce“. (úsměv) Tenhle pocit sílil už od Lenčiných časů a v roce 2010 po nahrávání DVD tenhle pocit naprosto ovládl naše představy o kapele. Nějaký čas předtím jsme navíc začali používat na koncertech notebook a Protools na pouštění věcí, které nebylo možno na koncertech zahrát naživo, jako violoncello nebo různé samply… nakonec vše vyústilo v tento krok. Aničce samozřejmě přejeme do budoucna vše nejlepší… album BRATRSTVA jsem ještě neslyšel, ale věřím, že mu dala ze sebe to nejlepší.
Na aktuálním albu se v roli hosta po letech objevuje Lenka, co k jejímu „návratu“ můžete uvést? Můžeme se těšit, že se objeví i na nějakých koncertech?
Lenka je na novém albu pouze hostem a objeví se možná, výjimečně, na jednom či pár letních festivalech, nicméně vzhledem k jejímu trvalému působišti nemůžeme nyní říci kdy a kde…. Díky ale za tuto otázku, jelikož máme na srdci velmi zásadní sdělení, které někteří lidé za pár let od roku 2010 ještě stále nezaregistrovali. Tudíž… Aktuální a do budoucna stabilní sestava ADOR DORATH čítá 5 jedinců mužského pohlaví! Živá zpěvačka již nadále nebude součástí kapely a „nebude“ přítomna na koncertech. XXX kapel nahrálo svá alba s podporou ženských vokálů a neuvidíte je na pódiu, tak netuším, proč nám neustále někteří vyčítají, že „tam zase nebyla zpěvačka“ (stačí si přečíst některé aktuální reporty). Takže si zvykejte pánové a dámy… my jdeme dál!
Máte zas nové logo, v podstatě co deska, to jiné. Proč to? Nejste po čase spokojeni, nebo to vždycky mělo znamenat něco jako nový start? Kdo se teď stará o grafické záležitosti? Na Facebooku jsem zachytil nějaké informace, že na obalu pracovala právě Lenka...
Každá deska měla odlišný design a od toho se vždy odvíjelo i logo… původní bylo nečitelné… s první deskou vzniklo čitelné… používané i v dobách „Symbols“… na třetí desce už nebyla Lenka a grafiku dělal brněnský výtvarník Ondřej Kovář alias André a s tím šlo ruku v ruce „obracené“ logo (vzhůru nohama)… no a se čtvrtým albem, na jehož grafice pracovala opět Lenka, přišlo i nové logo… částečně vycházející ze starých motivů, které jsme používali. Používáme v podstatě všechna… ona se nám totiž všechna v podstatě líbí… patří to tak nějak k historii.
Na promo fotkách máte novou vizáž, vypadáte jak RAMMSTEIN před x lety. (úsměv) Čí tohle byl nápad? Je i v dnešní době image důležitá?
Image je určitě důležitá pro to, aby se člověk více či méně nějak odlišil od ostatních… když se to vezme – každý má svým způsobem nějakou image… dnes je už těžké nepřipomínat někomu „někoho“. V našem případě o to odlišení mimo jiné jde také, důležitou roli tady ale sehrává vlastní pocit… To co chceme tím co děláme říci, prostě vychází z toho popela, prachu a špíny… nikdy jsme se nevyžívali ve warpaintu a podobných věcech… nejprve jsme to brali spíš lehce teatrálně… jako nějaké divadélko… to, co následovalo, bylo obdobné divadélko posunuté do naturálnější a pro nás přirozenější roviny. Nejsme z Prahy, ale z „černého“ Slezska, tady je ten prach a špína součástí každodenního života… nějakým způsobem jsme zkrátka dospěli k tomuhle.
Když by ses ještě vrátil do minulosti, které momenty bys vypíchl jako stěžejní ve vaší kariéře? Jakého koncertu si třeba nejvíce považuješ?
Těch momentů bylo určitě víc… určitě nejdůležitější bylo, že v tom základu jsme se za ta léta zas tak moc nezměnili. V roce 2004 odešel bubeník Michal do Kanady a basistka Romana tehdy chtěla hrát jinou hudbu, ale od toho roku jsme s výjimkou změny na postu zpěvačky v jedné sestavě, což pro nás bylo a je nesmírně důležité. Mezi dalšími bych asi měl zmínit spolupráci se Shindym, nebo Břitvu a Anděla… Co se festivalů týče, bylo jich mnoho. Sedmkrát od roku 2003 jsme hráli na Brutal Assaultu s tak mnoha skvělými kapelami, že by jejich výčet časem nudil… ale to vědí všichni, co tam kdy byli. A náš nejlepší koncert? Bylo jich taky více… s Mortiisem, MOONSPELL, ARCTURUS, ROTTING CHRIST… nedá se říct, který více…
Používal jsi nějaké efekty na vokály, nebo je všechno dílem Tvých hlasivek? Vokální stránka alba je hodně pestrá, vedle různých řevů a skřehotů se nebráníš ani deklamaci/recitaci... Přemýšlel jsi hodně, kam kterou polohu použiješ?
Osobně jsem žádné efekty neplánoval, hrajeme si s tím vždy až ve studiu… při nahrávání jsem se snažil vždy najít polohu, která by té oné pasáži nejlépe vyhovovala… zkoušeli jsme – experimentovali a s Martinem při nahrávání pokaždé různě diskutovali tu nejlepší variantu. Nějakých výrazných efektů tam zas tak moc není, nejvíc asi v „Escape“ – úvodní a posléze se opakující pasáž… v podstatě jsem si ale vždycky zakládal na tom, to zvládnout bez nějakých zvláštních efektů – na zkouškách nepoužívám žádné echo, delay, kompresor natož distortion – „těžko na cvičišti – lehko na bojišti“ – na koncertě je to potom „snad“ o to lepší. (úsměv) Ony „recitace“ se více či méně vyskytovaly už i na albech minulých… Hodiny takových věcí už jsem v minulosti nahrával komerčně pro nejrůznější účely v angličtině i češtině. Celkově nemyslím, že by to byl oproti předchozím albům nějaký extra posun… je to možná celkově pestřejší co se střídání barvy vokálů týče, ale nic zásadně nového tam vokálně myslím není…
Texty jste si s Lenkou podělili zhruba půl na půl. Nejsem v angličtině zrovna doma, ale jestli správně chápu významy většiny z nich, tak se nejedná o žádná okultní, magická nebo fantasy témata, ale spíše realitu. Nebo se pletu? Co chcete texty sdělit? Kladete na ně stejný důraz jako na hudbu? Někdo řekne, že texty jsou nezbytné zlo, jiný si na nich zakládá a je potěšen, když je nad nimi někdo ochotný přemýšlet...
Hudba je u nás vždy na prvním místě, nicméně patříme určitě k tomu druhému případu. Hudba vždy evokuje nějakou imaginaci – při poslechu si člověk vždy něco představuje a v zásadě s tím pocitem přistupujeme i k textům. Pokud budu mluvit za sebe… vkládám do textů nejen své pocity a přesvědčení, ale i své rozčarování nad tím, jak funguje dnešní svět… frustraci z počínání lidí a obecně to, co mě trápí. Na novém albu mám sedm věcí a svými texty se snažím vyjádřit – přidat svůj podíl společenské diskuzi – říci ostatním, co si o tom či onom myslím já… Lenka dostala víc prostoru v textech jako host především proto, že jsem se k větší části z důvodu časového vytížení prostě nedostal… Její texty se mi (nám) vždycky líbily a tak to byl i z výše uvedených důvodů celkem racionální krok, aby otextovala věci, ve kterých se objeví… Ženské vokály se nahrávaly už v červenci a já měl pak dva měsíce na to, abych si ty svoje party v těchto věcech připravil. Právě Lenčiny texty byly vždycky spíše poetické – s okultní tématikou, ale i ona je nyní realitě blíž než dřív. Samozřejmě se tam vyskytují i věci, vzbuzující… řekněme, vetší obrazotvornost.
V minulosti jste připravili několik zajímavých klipů, koncertní, hraný, sestříhaný z prastarého filmu, co tentokrát, dumáte nad nějakými pohyblivými obrázky, případně k jaké skladbě a v jaké formě? Myslíš si, že má v dnešní přesycené době smysl klipy natáčet? Vzniká jich tuna, takže si málokdo všech všimne, na druhou stranu jsou zase mnohem lepší možnosti, jak k lidem klip dostat...
Klip i v dnešní době rozhodně smysl má… dává hudbě kromě audia i vizuální rozměr, kterým lze mnoho říci. Dá se jím získat velká pozornost, ale také nic – dokonce jsem přesvědčen, že se jím dá dojem i zkazit, ale to už je jiná historie. Faktem je, že všechno něco stojí a o kvalitě to platí víc než dvojnásob. Určitě o něčem ve velmi brzké době uvažujeme… skladbu jsme však momentálně ještě nevybrali a více méně přemýšlíme o dvou variantách, nebo spíše formách toho klipu… Nebudeme však ještě předbíhat a něco prozrazovat… Nechte se překvapit. (úsměv)
V listopadu jste jeli turné společně s FORGOTTEN SILENCE a AWRIZIS, jak se povedlo? Který koncert byl nejlepší, kde se to moc nepovedlo? Kdybys měl srovnat koncerty v Česku a na Slovensku, jaké rozdíly bys uvedl? A nějaká veselá příhoda z cest by se našla? (Doufám, že se nebude týkat nějaké zlomeniny - úsměv.)
Turné s FORGOTTEN SILENCE a AWRIZIS bylo skvělé – moc jsme si to po roce a půl bez koncertování užili… Společnost včetně lokálních supportů byla parádní. Všechny zastávky jsme si organizovali sami, včetně propagace a hlavně zvuku – vozili jsme s sebou svého zvukaře, včetně mixu a nazvučení… před turné jsme si dělali i generálku, takže zvukově to bylo výborné a navíc zastávka od zastávky lepší a lepší… z toho jsme měli obrovskou radost, jelikož jsme měli v minulosti se zvukem nemalé potíže. Zdravotně jsme to zvládli, snad až na občasně nadměrnější konzumaci alkoholických nápojů, která se projevovala těžšími rány. (úsměv) Veselých příhod bylo mnoho… většina je ale spíše nezveřejnitelných. (smích) Co se srovnávání týče, lepší byly spíše zastávky mimo metropole s výjimkou té moravské. V Praze a Bratislavě jsme čekali určitě trochu větší návštěvnost, ale po tom, co jsme se dozvěděli, že kluby ani nevylepily plakáty, které po nás na akci po předchozí domluvě chtěly, byli jsme nakonec rádi za něco přes padesát fandů v Bratislavě a necelých devadesát v Praze. Nejlepší zastávka byla určitě v domácím prostředí třineckého Barrocka, kde nás u příležitosti křtu nové desky přišly podpořit skoro tři stovky fanoušků, kamarádů a přátel a atmosféra byla úžasná. Co se srovnání Slovenska a Česka týče… nějaký výrazný rozdíl jsem nezaznamenal… na koncerty zkrátka chodí v obou zemích stále méně a méně lidí… což je smutné.
Jste stále pod Shindym, můžeš odtajnit, jaké podmínky dneska máte a třeba je porovnat s těmi před deseti léty? Tehdy jste předpokládám měli výrazně vyšší rozpočet, byla to doba, kdy vydavatelé platili kapelám studio, grafiku, výrobu CD... Co dnes?
Podmínky byly před lety určitě lepší… rozpočet nahrávání jsme oproti minulosti museli trochu přizpůsobit finančním možnostem a víc jej hlídat… určitě jsme ale nechtěli nic uspěchat nebo ošidit, což se myslím povedlo. Shindy zaplatil stejně jako v minulosti vše potřebné s tím rozdílem, že se do roka srovnáme. Práva k materiálu budou ale čistě v naší režii, což nám umožní vydat svá alba kdekoli po světě a právě proto jsme už pár nabídek na stole měli… mrzí nás, že jsme je nevyužili. Momentálně tedy připravujeme s jedním ruským vydavatelstvím reedici prvních tří našich alb.
Shindy rovná se Brutal Assault - takže závěrečná otázka je nasnadě - máte slíbené vystoupení na Brutalu 2015? S jakými dalšími cíli do nového roku vstupujete?
Bavili jsme se o tom a snad to klapne…? Konečné slovo má Tomáš Fiala. (úsměv) Cíle do nového roku jsou jasné… hrát, hrát a zase hrát – nějaké akce a festivaly už jsou nasmlouvané… uvedu třeba Czech Death Fest 2015 nebo Made Of Metal 2015, rádi bychom skouleli nějaký ten klip a zbytek se ukáže… nikdy nevíš, co se může stát.
Všem čtenářům i redaktorům Fobiazine přeji za kapelu ADOR DORATH v novém roce jen to nejlepší… se zbožným přáním: „Poslouchejte muziku a choďte na koncerty!“ (úsměv)
RECENZE 1
RECENZE 2
www.adordorath.com
Zdravím ADOR DORATH. Pět let je poměrně dlouhá doba na to, aby se na leccos zapomnělo. Možná i na vaši kapelu... Když se ohlédneš zpět, co všechno se v táboře ADOR DORATH událo od vydání „Bestiari“?
Taktéž zdravím… je to dlouho, ale občas je i taková doba potřeba, aby se něco pohnulo kupředu. „Bestiari“ bylo přinejmenším marketingové fau-paux… spěchali jsme s nahrávkou, aby bylo vše hotovo na Brutal Assault 2008… Shindy bohužel nestihl dotáhnout obal a vše se pak komplikovalo ještě skoro půl roku, než bylo album komplet v lednu 2009… tudíž je to z našeho pohledu v podstatě šest let. Do Bestiari jsme vložili mnoho energie, která tak nějak vyšuměla do éteru. Nějaký čas nato jsme v ostravské Tančírně (dnes Barrák) točili pro polskou televizi TVS a pořad „Made in Silesia“ rozhovor a jeden koncertní song, načež jsme si uvědomili, že už je to víc jak deset let, co jsme spolu, a napadlo nás, že by nebylo od věci udělat nějaký kvalitnější záznam z koncertu a vydat jej na DVD. Možná jsme si trochu chtěli udělat reparát z „Bestiari“ a představit to album v „lepším“ koncertním světle… Vznikl hodinový záznam z festivalu Barrocko Open Air, který jsme ještě zpracovali ve studiu a opatřili jej stereo i 5 + 1 zvukem pro domácí kino. Nakonec z toho bylo 2DVD, jenž vyšlo v roce 2011 pod názvem „Thirteen“, jelikož jsme měli v době vydání třináctileté výročí. Na druhé DVD jsme nacpali všechny oficiální i neoficiální klipy, historické záznamy z koncertů a festivalů a další materiály mapující historii kapely… DVD nicméně nevyvolalo příliš velký ohlas. Přesto všechno jsme ale tvůrčím způsobem nezaháleli a pomalu se věnovali i novým věcem. Za nějaký čas jsme dospěli k přesvědčení, že už nás nebaví nějaké srovnávání s kapelami majícími v sestavě zpěvačku a rozhodli se vydat na „nejistou“ cestu v čistě mužské sestavě a vydat tak i další album. Rozloučili jsme se s Aničkou Neuwirthovou, která se na nás možná dodnes zlobí (což je nám líto, jelikož byla fajn a mnohé pro nás udělala)… ale bez toho bychom už možná nebyli. Nějak nás to paradoxně všechno stmelilo… i když náš klávesák Prcek zlomil „při nevinném laškování“ (nechtěně) našemu bubeníkovi Čepovi před koncertem ve slovenském Martině kotník… byl to tak nějak i signál k tomu, abychom začali intenzivně pracovat na novém albu. Kostra materiálu byla v tu dobu skoro hotová, takže jsme brali song po songu a začali vytvářet finální podobu… následně jsme si řekli, že nevylezeme ven, dokud nebude album hotové, což následně vedlo k jeden a půl roční koncertní pauze. Poprvé jsme téměř kompletní materiál měli i po nástrojové a zvukové stránce hotový ještě před nástupem do studia, jelikož kluci pracovali vesměs doma – všechno si doma nahrávali přes nahrávací software a posílali si to přes internet, takže jsme už předem věděli, jak to bude vypadat a měli prostor jednoduše i zcela změnit to, co se nám nelíbilo. V té souvislosti jsme zjistili, že v některých věcech je přece jen prostor, se kterým musíme ještě něco udělat a když nás navštívila naše stará známá, kterou nebyl nikdo jiný, než naše zpěvačka z původní sestavy Lenka Machová (toho času žijící a pracující ve Francii), náš maskulinní radikalismus vzal za své a rozhodli jsme se pro kompromis. Výsledkem je tedy nová deska…
Možná si vzpomeneš na svá slova v jednom starším rozhovoru, která mi přijdou vpravdě prorocká... „Úspěch je v souvislosti s naší českou scénou myslím docela relativní pojem. Jeden den si myslíte, že jste ho dosáhl a druhý den zjistíte, že si na to už nikdo nevzpomíná.“ Teď se vracíte po dlouhé době, během které se možná leccos změnilo nejen u vás, ale i na scéně. Nebo myslíš, že vstupujete do stejné řeky, co se třeba vydání alba týká?
Smysl onoho Herakleitova výroku spočívá především v tom, že při opětovném vstupu do „té“ řeky je člověk již jiným člověkem… bohatším o tu zkušenost z prvního vstupu, čili v našem případě je to nejen o tom, udělat vše pro to, abychom své chyby neopakovali, ale také se z nich poučili. Jinak je samozřejmě ta řeka jiná než dřív… vše se vyvíjí a česká, ale především světová scéna také. V souvislosti s tím, co jsem řekl dřív… lidé zapomínají možná ještě rychleji než dřív… je to ale taky o tom, že doba přináší mnoho nového.
Co bys o novém albu „The Very Essence of Fire“ mohl prozradit zajímavého? V čem se podobá starším nahrávkám a v čem vidíš paralely?
Kromě toho co už jsem prozradil, bych snad znovu zdůraznil to, že se vždy snažíme posunout vpřed… takže kromě menšího prostoru pro ženský vokál a absenci violoncella je tam na druhou stranu více elektroniky a samplů… celkově je to album asi i tvrdší – určitě co se zvuku týče… snažili jsme se o moderní zvuk, nechtěli jsme se vracet ke klasickým nástrojům a zvukům – dřívější řekněme „gotické“ prvky jsme chtěli úplně eliminovat s tím dát tomu celému trochu progresivnější podobu. Jinak ale myslím, že náš rukopis je nadále poměrně čitelný. Jsme v tom však tak dlouho, že sám nevím… záleží na každém posluchači… asi nadále platí potřeba více poslechů, aby člověk odkryl všechny vrstvy. Podobnost s minulostí spočívá také v tom, že o autorství k textům jsem se jako v minulosti podělil právě s Lenkou. Stejně tak platí také to, že nás nová deska baví víc, než ty předešlé. Je to půl na půl „řekněme“ klasika a to co vidíme jako budoucnost, čas ukáže... (úsměv)
Máte výhodu, že váš klávesák má nahrávací studio, takže nahráváte v domácích podmínkách. I když ona to může být i výhoda jen optická, protože jestli studio Martinovi funguje jako zdroj obživy, mají přednost „kšefty“. Nebo je pro něj nahrávání ADOR DORATH taky kšeft?
K nahrávání v domácím prostředí jsme se rozhodli z mnoha důvodů… Prckovy zkušenosti jsou pro nás velmi cenné, za ty roky co má studio a za sebou několik desítek studiových realizací to byl pro nás celkem logický krok… Celé nahrávání jsme si mohli časově mnohem lépe přizpůsobit, a když něco neklaplo, taky nebyl problém najít jiný termín. Navíc ve studiu začal vypomáhat taky bubeník Čepa, takže jsme to měli všichni do studia kousek a mohli pružně pracovat. Navíc… když si to děláte sami – máte to plně ve svých rukou. Samozřejmě to byl i tak pro něj „kšeft“ s tím, že jsme byli při realizaci velmi efektivní a měli jsme všichni zájem udělat to co nejlépe za co nejmíň peněz. Také cítil za tu nahrávku velkou zodpovědnost a myslím, že se to projevilo… odvedl dobrý a velký kus práce.
Spolupracovali jste opět s polským zvukařem Jarkem Toiflem?
S Jarkem jsme nespolupracovali, nejen z výše uvedených důvodů… opravdu jsme to chtěli mít celé ve vlastní režii také proto, že se nám při realizaci „Bestiari“ stala taková nemilá věc. Album bylo po prvním mixu, hledali jsme to správné nastavení poměrů a masteringu a stalo se to, že Jarkovi v nejméně vhodný čas zkolaboval počítač, načež odjel na dovolenou do Turecka, a když se vrátil a chybělo čtrnáct dní do odevzdání pro výrobu, nepodařilo se to celé postavit ze záloh tak jako to bylo před tím… kompletně se to rozsypalo, neseděla synchronizace atd., zkrátka první „přebasovaný“ mix byl asi lepší než závěrečný finální produkt. Přesto, že jsme s Jarkem velcí kamarádi a víme, že některé věci se nedají ovlivnit… museli jsme zkrátka přistoupit k tomu mít maximální moc nad vznikem svého alba.
V kapele jste vždycky měli zpěvačku, napřed Lenku, pak Annu, aktuálně se prezentujete hlavně mužským zpěvem. Lenčin odchod byl kdysi událost, nástup Anny taky, teď ale v základní sestavě ženský prvek chybí. Napřed bych se rád dověděl, proč Anna se sestavy vypadla? Pokud vím, zpěv na hřebík nepověsila, nedávno třeba hostovala na albu BRATRSTVA LUNY, které vyšlo zhruba ve stejné době jako vaše deska...
To naše původní rozhodnutí – pokračovat dál čistě v mužské sestavě – mělo kromě výše zmíněných důvodů velmi racionální příčinu. Mimo to, že nás naprosto přestalo bavit srovnávání s kapelami typu NIGHTWISH nebo THERION atd., jsme byli už k smrti otrávení situacemi, kdy zpěvačka na koncertě nebyla přítomna, nejčastěji ze zdravotních důvodů (nelze samozřejmě zpívat harmonicky s knedlíkem v krku), takže… když byla – bylo relativně fajn – v recenzích se řešilo to, zdali byla či nebyla slyšet; když nebyla – což se nedalo předem předpokládat – bylo špatně úplně vše a my měli někdy pocit, že by bylo možná lepší na ten koncert raději vůbec nejezdit – což by bývalo zase úplně špatně vzhledem k pořadatelům a části fanoušků, kteří nás nevnímali jen jako „Helenu a její chlapce“. (úsměv) Tenhle pocit sílil už od Lenčiných časů a v roce 2010 po nahrávání DVD tenhle pocit naprosto ovládl naše představy o kapele. Nějaký čas předtím jsme navíc začali používat na koncertech notebook a Protools na pouštění věcí, které nebylo možno na koncertech zahrát naživo, jako violoncello nebo různé samply… nakonec vše vyústilo v tento krok. Aničce samozřejmě přejeme do budoucna vše nejlepší… album BRATRSTVA jsem ještě neslyšel, ale věřím, že mu dala ze sebe to nejlepší.
Na aktuálním albu se v roli hosta po letech objevuje Lenka, co k jejímu „návratu“ můžete uvést? Můžeme se těšit, že se objeví i na nějakých koncertech?
Lenka je na novém albu pouze hostem a objeví se možná, výjimečně, na jednom či pár letních festivalech, nicméně vzhledem k jejímu trvalému působišti nemůžeme nyní říci kdy a kde…. Díky ale za tuto otázku, jelikož máme na srdci velmi zásadní sdělení, které někteří lidé za pár let od roku 2010 ještě stále nezaregistrovali. Tudíž… Aktuální a do budoucna stabilní sestava ADOR DORATH čítá 5 jedinců mužského pohlaví! Živá zpěvačka již nadále nebude součástí kapely a „nebude“ přítomna na koncertech. XXX kapel nahrálo svá alba s podporou ženských vokálů a neuvidíte je na pódiu, tak netuším, proč nám neustále někteří vyčítají, že „tam zase nebyla zpěvačka“ (stačí si přečíst některé aktuální reporty). Takže si zvykejte pánové a dámy… my jdeme dál!
Máte zas nové logo, v podstatě co deska, to jiné. Proč to? Nejste po čase spokojeni, nebo to vždycky mělo znamenat něco jako nový start? Kdo se teď stará o grafické záležitosti? Na Facebooku jsem zachytil nějaké informace, že na obalu pracovala právě Lenka...
Každá deska měla odlišný design a od toho se vždy odvíjelo i logo… původní bylo nečitelné… s první deskou vzniklo čitelné… používané i v dobách „Symbols“… na třetí desce už nebyla Lenka a grafiku dělal brněnský výtvarník Ondřej Kovář alias André a s tím šlo ruku v ruce „obracené“ logo (vzhůru nohama)… no a se čtvrtým albem, na jehož grafice pracovala opět Lenka, přišlo i nové logo… částečně vycházející ze starých motivů, které jsme používali. Používáme v podstatě všechna… ona se nám totiž všechna v podstatě líbí… patří to tak nějak k historii.
Na promo fotkách máte novou vizáž, vypadáte jak RAMMSTEIN před x lety. (úsměv) Čí tohle byl nápad? Je i v dnešní době image důležitá?
Image je určitě důležitá pro to, aby se člověk více či méně nějak odlišil od ostatních… když se to vezme – každý má svým způsobem nějakou image… dnes je už těžké nepřipomínat někomu „někoho“. V našem případě o to odlišení mimo jiné jde také, důležitou roli tady ale sehrává vlastní pocit… To co chceme tím co děláme říci, prostě vychází z toho popela, prachu a špíny… nikdy jsme se nevyžívali ve warpaintu a podobných věcech… nejprve jsme to brali spíš lehce teatrálně… jako nějaké divadélko… to, co následovalo, bylo obdobné divadélko posunuté do naturálnější a pro nás přirozenější roviny. Nejsme z Prahy, ale z „černého“ Slezska, tady je ten prach a špína součástí každodenního života… nějakým způsobem jsme zkrátka dospěli k tomuhle.
Když by ses ještě vrátil do minulosti, které momenty bys vypíchl jako stěžejní ve vaší kariéře? Jakého koncertu si třeba nejvíce považuješ?
Těch momentů bylo určitě víc… určitě nejdůležitější bylo, že v tom základu jsme se za ta léta zas tak moc nezměnili. V roce 2004 odešel bubeník Michal do Kanady a basistka Romana tehdy chtěla hrát jinou hudbu, ale od toho roku jsme s výjimkou změny na postu zpěvačky v jedné sestavě, což pro nás bylo a je nesmírně důležité. Mezi dalšími bych asi měl zmínit spolupráci se Shindym, nebo Břitvu a Anděla… Co se festivalů týče, bylo jich mnoho. Sedmkrát od roku 2003 jsme hráli na Brutal Assaultu s tak mnoha skvělými kapelami, že by jejich výčet časem nudil… ale to vědí všichni, co tam kdy byli. A náš nejlepší koncert? Bylo jich taky více… s Mortiisem, MOONSPELL, ARCTURUS, ROTTING CHRIST… nedá se říct, který více…
Používal jsi nějaké efekty na vokály, nebo je všechno dílem Tvých hlasivek? Vokální stránka alba je hodně pestrá, vedle různých řevů a skřehotů se nebráníš ani deklamaci/recitaci... Přemýšlel jsi hodně, kam kterou polohu použiješ?
Osobně jsem žádné efekty neplánoval, hrajeme si s tím vždy až ve studiu… při nahrávání jsem se snažil vždy najít polohu, která by té oné pasáži nejlépe vyhovovala… zkoušeli jsme – experimentovali a s Martinem při nahrávání pokaždé různě diskutovali tu nejlepší variantu. Nějakých výrazných efektů tam zas tak moc není, nejvíc asi v „Escape“ – úvodní a posléze se opakující pasáž… v podstatě jsem si ale vždycky zakládal na tom, to zvládnout bez nějakých zvláštních efektů – na zkouškách nepoužívám žádné echo, delay, kompresor natož distortion – „těžko na cvičišti – lehko na bojišti“ – na koncertě je to potom „snad“ o to lepší. (úsměv) Ony „recitace“ se více či méně vyskytovaly už i na albech minulých… Hodiny takových věcí už jsem v minulosti nahrával komerčně pro nejrůznější účely v angličtině i češtině. Celkově nemyslím, že by to byl oproti předchozím albům nějaký extra posun… je to možná celkově pestřejší co se střídání barvy vokálů týče, ale nic zásadně nového tam vokálně myslím není…
Texty jste si s Lenkou podělili zhruba půl na půl. Nejsem v angličtině zrovna doma, ale jestli správně chápu významy většiny z nich, tak se nejedná o žádná okultní, magická nebo fantasy témata, ale spíše realitu. Nebo se pletu? Co chcete texty sdělit? Kladete na ně stejný důraz jako na hudbu? Někdo řekne, že texty jsou nezbytné zlo, jiný si na nich zakládá a je potěšen, když je nad nimi někdo ochotný přemýšlet...
Hudba je u nás vždy na prvním místě, nicméně patříme určitě k tomu druhému případu. Hudba vždy evokuje nějakou imaginaci – při poslechu si člověk vždy něco představuje a v zásadě s tím pocitem přistupujeme i k textům. Pokud budu mluvit za sebe… vkládám do textů nejen své pocity a přesvědčení, ale i své rozčarování nad tím, jak funguje dnešní svět… frustraci z počínání lidí a obecně to, co mě trápí. Na novém albu mám sedm věcí a svými texty se snažím vyjádřit – přidat svůj podíl společenské diskuzi – říci ostatním, co si o tom či onom myslím já… Lenka dostala víc prostoru v textech jako host především proto, že jsem se k větší části z důvodu časového vytížení prostě nedostal… Její texty se mi (nám) vždycky líbily a tak to byl i z výše uvedených důvodů celkem racionální krok, aby otextovala věci, ve kterých se objeví… Ženské vokály se nahrávaly už v červenci a já měl pak dva měsíce na to, abych si ty svoje party v těchto věcech připravil. Právě Lenčiny texty byly vždycky spíše poetické – s okultní tématikou, ale i ona je nyní realitě blíž než dřív. Samozřejmě se tam vyskytují i věci, vzbuzující… řekněme, vetší obrazotvornost.
V minulosti jste připravili několik zajímavých klipů, koncertní, hraný, sestříhaný z prastarého filmu, co tentokrát, dumáte nad nějakými pohyblivými obrázky, případně k jaké skladbě a v jaké formě? Myslíš si, že má v dnešní přesycené době smysl klipy natáčet? Vzniká jich tuna, takže si málokdo všech všimne, na druhou stranu jsou zase mnohem lepší možnosti, jak k lidem klip dostat...
Klip i v dnešní době rozhodně smysl má… dává hudbě kromě audia i vizuální rozměr, kterým lze mnoho říci. Dá se jím získat velká pozornost, ale také nic – dokonce jsem přesvědčen, že se jím dá dojem i zkazit, ale to už je jiná historie. Faktem je, že všechno něco stojí a o kvalitě to platí víc než dvojnásob. Určitě o něčem ve velmi brzké době uvažujeme… skladbu jsme však momentálně ještě nevybrali a více méně přemýšlíme o dvou variantách, nebo spíše formách toho klipu… Nebudeme však ještě předbíhat a něco prozrazovat… Nechte se překvapit. (úsměv)
V listopadu jste jeli turné společně s FORGOTTEN SILENCE a AWRIZIS, jak se povedlo? Který koncert byl nejlepší, kde se to moc nepovedlo? Kdybys měl srovnat koncerty v Česku a na Slovensku, jaké rozdíly bys uvedl? A nějaká veselá příhoda z cest by se našla? (Doufám, že se nebude týkat nějaké zlomeniny - úsměv.)
Turné s FORGOTTEN SILENCE a AWRIZIS bylo skvělé – moc jsme si to po roce a půl bez koncertování užili… Společnost včetně lokálních supportů byla parádní. Všechny zastávky jsme si organizovali sami, včetně propagace a hlavně zvuku – vozili jsme s sebou svého zvukaře, včetně mixu a nazvučení… před turné jsme si dělali i generálku, takže zvukově to bylo výborné a navíc zastávka od zastávky lepší a lepší… z toho jsme měli obrovskou radost, jelikož jsme měli v minulosti se zvukem nemalé potíže. Zdravotně jsme to zvládli, snad až na občasně nadměrnější konzumaci alkoholických nápojů, která se projevovala těžšími rány. (úsměv) Veselých příhod bylo mnoho… většina je ale spíše nezveřejnitelných. (smích) Co se srovnávání týče, lepší byly spíše zastávky mimo metropole s výjimkou té moravské. V Praze a Bratislavě jsme čekali určitě trochu větší návštěvnost, ale po tom, co jsme se dozvěděli, že kluby ani nevylepily plakáty, které po nás na akci po předchozí domluvě chtěly, byli jsme nakonec rádi za něco přes padesát fandů v Bratislavě a necelých devadesát v Praze. Nejlepší zastávka byla určitě v domácím prostředí třineckého Barrocka, kde nás u příležitosti křtu nové desky přišly podpořit skoro tři stovky fanoušků, kamarádů a přátel a atmosféra byla úžasná. Co se srovnání Slovenska a Česka týče… nějaký výrazný rozdíl jsem nezaznamenal… na koncerty zkrátka chodí v obou zemích stále méně a méně lidí… což je smutné.
Jste stále pod Shindym, můžeš odtajnit, jaké podmínky dneska máte a třeba je porovnat s těmi před deseti léty? Tehdy jste předpokládám měli výrazně vyšší rozpočet, byla to doba, kdy vydavatelé platili kapelám studio, grafiku, výrobu CD... Co dnes?
Podmínky byly před lety určitě lepší… rozpočet nahrávání jsme oproti minulosti museli trochu přizpůsobit finančním možnostem a víc jej hlídat… určitě jsme ale nechtěli nic uspěchat nebo ošidit, což se myslím povedlo. Shindy zaplatil stejně jako v minulosti vše potřebné s tím rozdílem, že se do roka srovnáme. Práva k materiálu budou ale čistě v naší režii, což nám umožní vydat svá alba kdekoli po světě a právě proto jsme už pár nabídek na stole měli… mrzí nás, že jsme je nevyužili. Momentálně tedy připravujeme s jedním ruským vydavatelstvím reedici prvních tří našich alb.
Shindy rovná se Brutal Assault - takže závěrečná otázka je nasnadě - máte slíbené vystoupení na Brutalu 2015? S jakými dalšími cíli do nového roku vstupujete?
Bavili jsme se o tom a snad to klapne…? Konečné slovo má Tomáš Fiala. (úsměv) Cíle do nového roku jsou jasné… hrát, hrát a zase hrát – nějaké akce a festivaly už jsou nasmlouvané… uvedu třeba Czech Death Fest 2015 nebo Made Of Metal 2015, rádi bychom skouleli nějaký ten klip a zbytek se ukáže… nikdy nevíš, co se může stát.
Všem čtenářům i redaktorům Fobiazine přeji za kapelu ADOR DORATH v novém roce jen to nejlepší… se zbožným přáním: „Poslouchejte muziku a choďte na koncerty!“ (úsměv)
RECENZE 1
RECENZE 2
www.adordorath.com
