Štěpán:
Je kalné ráno nedělní, obvykle mysl bývá zkalena po veselicích táhnoucích se od pátku. Já ovšem nepil, milé čtenářky a čtenáři, protože jsem včera řídil (a navíc do Prahy) a vezl kamarády z okolních vísek i okresního města Písku na malý festiválek do Modré Vopice. Cesta výborná, suchá a téměř vozů prostá a venku se teplota blíží bodu mrazu, nikoli tak nálada, až musím Peťana prosit, ať už přestane vzpomínat na čejetické historky nebo se někde vysekáme, jak se musím smát. Na vopičí dvorek jsme dorazili těsně po sedmé hodině a za 150 korun nás vpustili do vyhřátého klubu. Vždycky mám pocit, že se tu musí hrát country, ale co skvělých metalových akcí už jsme tam zažili. A nejinak tomu bylo i v sobotu. Nepátral jsem příliš, kdo přesně pořádá They Shall Feast vol. 4, ale vše nasvědčovalo tomu, že Žlababa z BRUTALLY DECEASED, protože na jeho hlavu se snášela slova díků od vystupujících hudebních těles. Hned si dám jedenáctku a pak ještě jednu rychlou desítku, protože pohled na rozpis večera mě naplňuje jistotou, že tohle před zpáteční cestou vydýchám v klidu, začíná se totiž v půl osmé a konec je naplánován na 23:45, nepočítaje obvyklý časový skluz (tady však vše fungovalo naprosto přesně, takřka na minuty) a hlavně musím počítat s dlouhými ceremoniemi na závěr, kdy jediný, kdo by rád po posledních tónech vypadnul, byl asi jen řidič. Lidí není mnoho, ale s postupujícím večerem se Vopice zaplnila, takže atmosféra byla taky vynikající.
Pětici kapel tvořila tři tuzemská a dvě německá uskupení. Večírek rozjeli plzeňsko-američtí KILL KILL KILL. Nikdy jsem je neviděl a přiznám se, že dosud ani neznal. Doma jsem si pustil pár písniček na Bandzone a ty mě ostatně nic moc neoslovily, takže jsem to bral jako takový úvodek. Sedím, koukám z boku na pódium, kouřím a poznenáhlu se začínám divit, jak jinak tahle kapela zní, zhasínám cigaretu a honem jdu pozorně poslouchat parádní, úderný thrash, dvě sehrané kytary, basista za mikrofonem parádní bicí. Zvuk výborný, co vidím a slyším, se mi hodně líbí. Kontakt s lidmi na jedničku a obrovská pochvala zpěvákovi. Jeho projev, štěkot, nakřáplý skřehot ve vyšší poloze, na naše poměry dost nezvyklé, leč moc pěkné. Osm skladeb, z toho jeden cover od SODOM „Agent Orange“, těžká věc, ale vše přesvědčivě zahráno. Takže večírek se rozjel vskutku parádně.
Následující německá kapela CRYPTIC BROOD, další velká neznámá, mě doma trochu zaujala, protože death a doom metal v symbióze mě dost baví. Ale co předvedla tato trojce z Wolfsburgu, to byl výplach. Šest skladeb a dal bych si i víc. Byla víc doomová než deathová jízda, a když death, tak staroškolský. Všichni tři pánové mají mikrofony, střídají se, vokálně tedy pestré. Kytara Michaela Lehnera i basa Dennise Butzkeho čitelná, vše zahráno naléhavě a nadmíru tvrdě. Ovšem naprosto geniální byl výkon bubeníka Steffena Brandese. To byl takový rytmický masakr, až jsem čuměl. A jak přesně volil intenzitu úderů, jak si vypiplal každičký dotek i dělo do činelů, to bylo úchvatné. Kapela představila tvorbu z dema „Morbid Rite“ i ze splitu „The Graveyard Brood“ a s Peťanem jsme se okamžitě shodli, že tahle temná a přesto převelice nápaditá naléhavá muzika se bude tento večer jen těžko překonávat.
Taktéž se Saska přijeli představit svůj old school death GRAVEYARD GHOUL. Pro mě velká škoda, že nehrály německé kapely v obráceném pořadí, protože do jednoduššího projevu těchto Němců jsem se tak tři skladby nemohl nějak napasovat. Pak už to bylo zase dobré. Hlavní vokál držel bubeník Tyrantör (Tom Hoffmann), hlasově ho podporoval kytarista Disgracer a basovou kytaru, která tedy byla slyšet hodně moc, drtil Hooded Tombcrusher. A jak už to tak u našich západních sousedů bývá, metal jim z pod tenkých knírků jde na jedničku s obráceným křížečkem. Hudební projev byl nakonec, musím přiznat, celkově hodně přesvědčivý, a když na závěr ještě zrychlili a do klepanice se vmísil i punkový rytmus, byl jsem i s vystoupením hřbitovních démonů moc spokojen.
Hodnotit a chválit BRUTALLY DECEASED je skoro zbytečné. Letos jsem je viděl asi čtyřikrát, pokaždé skvělé, zdrcující, sžíravé. Death metal jako řemen, Švédové to umí, ale pánové za Žlábou, klobouk dolu. Precizně zahraný a perfektně poskládaný set jsem si opět poslechl s velkou chutí. Jen slovo ke Žlababovi, to je frontmen, který mě pokaždé udiví, jak hlasově a výrazově dokáže zvládnout vystoupení, jeho prostorový vokál je pohlcující a tak nějak ledovou rukou objímá kompletní projev téhle, dle mého názoru a hudebního obzoru, nejlepší české deathmetalové party.
Jen krátce k LAHAR. Už když hráli předešlí BRUTALLY DECEASED, publikum hodně pod pódiem zahoustlo a tanečků přibylo. Když je člověk střízlivý, tak se trochu víc obává, že skončí s podupanýma nohama, pomlácený nebo dokonce zkrvavený rozběsněnými a thrashem smyslů zbavenými šílenci. Tak tohle se přesně událo, když své party rozehráli umělci, kteří celý večírek zakončovali. Jen zvukovka naznačila, že běsnění bude nebývalé, a tak jsem se uklidil do ústraní a s chutí si vychutnal sdělení, že brzy přijde čas, kdy půjdeme cestou slepou do Řecka, kde hoří ohně a neviditelná fronta má zaťaté pěsti očekávající déšť. Skvělé.
„Ty vole, pojeďte domu.“ „Počkej, ty vole, dám ešte kořku, no jo, jedem, se neposer, počkej, dopiju pivo.“ To jsem přesně čekal, takže s vidinou zastávky na modré pumpě, kvůli které se mi zdá, že do Prahy jezdíme hlavně, a s vidinou mlhy po cestě vyrážíme k domovu po půl jedné. Ale pozor, naplněni zážitkem ze skvělé klubové akce. Žlábo, díky.
Peťan:
Klubová sezóna je v plném proudu a jedním z jejích vrcholů se stala akce They Shall Feast vol. 4, kterou měl na svědomí Žlába a BRUTALLY DECEASED. Modrou Vopici mám hodně rád a z drtivé většiny koncertů jsem odcházel spokojen. Sestava tohoto listopadového večera byla více než lákavá – dvě tuzemské špičky LAHAR a BRUTALLY DECEASED, dvě málo známé old school formace z Německa – GRAVEYARD GHOUL a CRYPTIC BROOD, a thrasheři z Plzně KILL KILL KILL. Štěpán mě vyzvedává v pět a míříme do Písku pro zbytek výpravy - Žaka, Páju a Aleše. Cestu už výstižně popsal Štěpán a tak za dobré nálady a poslechu splitka LAHAR/EXORCIZPHOBIA dorážíme do Vopice. Dvůr je liduprázdný, ale uvnitř po zaplacení 150 peněz potkáváme několik kamarádů. Postupně se lidi scházejí a nakonec je klub hodně slušně zaplněn.
Na minutu přesně začínají KILL KILL KILL. Tyto plzeňsko-americké thrashery registruji už nějaký ten pátek, ale naživo mám tu čest poprvé. Na Bandzone se mi jejich nahrávky moc nelíbí a tak jsou pro mě velkou neznámou. Od začátku jsou ale všechny pochybnosti stranou a dostává se mi energického a pěkně syrového thrashingu. Dvě sladěné kytary, spousty chytlavých riffů a démonický bubeník Ryan dávají KILL KILL KILL pořádně vyniknout. Jako nejsilnější trumf kapely označuji vokál, který na tuzemské scéně jednoduše chyběl. Uřvaný, nakřáplý štěkot-skřehot sedí ke KILL KILL KILL jako prdel na hrnec. Důkladným testem pak prošla kapela při velmi dobře zahraném a všem důvěrně známém coveru „Agent Orange“ od SODOM. Perfektní rozjezd večera!
Po zhruba dvacetiminutové pauze nastupují první z Němců CRYPTIC BROOD. Přiznávám, že jsem si je pustil jen letmo před koncertem, ale to, co nastalo, mi jednoduše vytřelo zrak. Naprosto geniální death/doom záležitost s odkazem na staré dobré páky ASPHYX či AUTOPSY. Pomalé a střednětempé pasáže hrnuly mrazení do zad, rychlé a dřevní deathmetalové výjezdy zase nutkání třepat palicemi. CRYPTIC BROOD ve třech lidech předvedli totální apokalypsu, instrumentální dovednosti a poctivou muziku. Především pak bubeník odehrál celý koncert v jiné dimenzi a byla radost ho sledovat. Na pestrosti přidávaly střídající se vokály všech tří členů. Takhle to vypadá, když se hraje muzika, kterou mají sami členové kapely nejraději. Skvělé, skvělé, skvělé! Old school rulez!
Druhé uskupení od našich německých sousedů GRAVEYARD GHOUL mělo co dělat, aby se svým kolegům vyrovnalo. Musím říct, že se jim to nepovedlo, ale i tak se mi set líbil. Také tato nesvatá trojice sází na osvědčené a roky prověřené postupy staré death metalové školy a tak o syrovost, špínu a pořádný bordel nebyla nouze. Většinu vokálu obstarával také bubeník (kloubouk dolů tohle všechny skloubit a udýchat) a nahlas byla především bezpražcová baskytara, jejíž dunění muselo být slyšet až na Petříně. Závěr setu ještě více nabral na tempu i jednoduchosti a GRAVEYARD GHOUL nastolili „primitivní“ a skočný death metal s punkovým nádechem.
Pořádající BRUTALLY DECEASED asi netřeba nijak představovat. Letos jsem měl tu čest několikrát a pokaždé mě tato tuzemská death metalová extraliga nadmíru bavila. A bavili mě i tentokrát. Ukázka zase jiného pojetí death metalu, ovšem samozřejmě také postaru. BRUTALLY DECEASED tíhnou spíše ke švédským vlivům a tak jakožto fanoušek raných ENTOMED nebo DISMEMBER jsem si chrochtal blahem spolu s kazatelem Žlababou za mikrofonem. Co k téhle partě ještě dodat? Snad jen to, že u Doomentia Records před nedávnem vyšla jejich druhá velká deska „Black Infernal Vortex“ konečně na vinylu. Tak neváhejte!
Závěr obstarali velvyslanci z jihu Čech LAHAR. Kdo zná, ví. Takže jen – „Mráz“, „Ouroboros“, „Jít cestou slepou“, „Neviditelná fronta“, „Řecko“, „Stý ze sta“, „Oheň“, „Déšť“ a „Život tě naučí“. Thrash inferno bylo dokonáno. Ještě bych chtěl pochválit Skálíka, který do kapely okamžitě zapadl a podobně jako v Inyho případě mám pocit, jakoby v LAHAR hrál roky. Díky kluci za parádu jako vždy. Thrash ´till Death!
Co říci na závěr? Přesně takhle si představuji klubovou akci. Výborný kontakt kapel s fans, dobré pivko, skvělý zvuk, příjemná společnost, dodržení hracích časů a rozumný konec (23:45). Loučíme se a vyrážíme zpět na jih. Zastávka na tradiční modré pumpě, kde mě mistr Žakyn před nosem vykoupí poslední feferonkový salát. Polovina posádky vytuhne, ale se Štěpánem nám během konverzace uběhne cesta jako voda. Žlábovi díky za parádní večírek!
Je kalné ráno nedělní, obvykle mysl bývá zkalena po veselicích táhnoucích se od pátku. Já ovšem nepil, milé čtenářky a čtenáři, protože jsem včera řídil (a navíc do Prahy) a vezl kamarády z okolních vísek i okresního města Písku na malý festiválek do Modré Vopice. Cesta výborná, suchá a téměř vozů prostá a venku se teplota blíží bodu mrazu, nikoli tak nálada, až musím Peťana prosit, ať už přestane vzpomínat na čejetické historky nebo se někde vysekáme, jak se musím smát. Na vopičí dvorek jsme dorazili těsně po sedmé hodině a za 150 korun nás vpustili do vyhřátého klubu. Vždycky mám pocit, že se tu musí hrát country, ale co skvělých metalových akcí už jsme tam zažili. A nejinak tomu bylo i v sobotu. Nepátral jsem příliš, kdo přesně pořádá They Shall Feast vol. 4, ale vše nasvědčovalo tomu, že Žlababa z BRUTALLY DECEASED, protože na jeho hlavu se snášela slova díků od vystupujících hudebních těles. Hned si dám jedenáctku a pak ještě jednu rychlou desítku, protože pohled na rozpis večera mě naplňuje jistotou, že tohle před zpáteční cestou vydýchám v klidu, začíná se totiž v půl osmé a konec je naplánován na 23:45, nepočítaje obvyklý časový skluz (tady však vše fungovalo naprosto přesně, takřka na minuty) a hlavně musím počítat s dlouhými ceremoniemi na závěr, kdy jediný, kdo by rád po posledních tónech vypadnul, byl asi jen řidič. Lidí není mnoho, ale s postupujícím večerem se Vopice zaplnila, takže atmosféra byla taky vynikající.
Pětici kapel tvořila tři tuzemská a dvě německá uskupení. Večírek rozjeli plzeňsko-američtí KILL KILL KILL. Nikdy jsem je neviděl a přiznám se, že dosud ani neznal. Doma jsem si pustil pár písniček na Bandzone a ty mě ostatně nic moc neoslovily, takže jsem to bral jako takový úvodek. Sedím, koukám z boku na pódium, kouřím a poznenáhlu se začínám divit, jak jinak tahle kapela zní, zhasínám cigaretu a honem jdu pozorně poslouchat parádní, úderný thrash, dvě sehrané kytary, basista za mikrofonem parádní bicí. Zvuk výborný, co vidím a slyším, se mi hodně líbí. Kontakt s lidmi na jedničku a obrovská pochvala zpěvákovi. Jeho projev, štěkot, nakřáplý skřehot ve vyšší poloze, na naše poměry dost nezvyklé, leč moc pěkné. Osm skladeb, z toho jeden cover od SODOM „Agent Orange“, těžká věc, ale vše přesvědčivě zahráno. Takže večírek se rozjel vskutku parádně.
Následující německá kapela CRYPTIC BROOD, další velká neznámá, mě doma trochu zaujala, protože death a doom metal v symbióze mě dost baví. Ale co předvedla tato trojce z Wolfsburgu, to byl výplach. Šest skladeb a dal bych si i víc. Byla víc doomová než deathová jízda, a když death, tak staroškolský. Všichni tři pánové mají mikrofony, střídají se, vokálně tedy pestré. Kytara Michaela Lehnera i basa Dennise Butzkeho čitelná, vše zahráno naléhavě a nadmíru tvrdě. Ovšem naprosto geniální byl výkon bubeníka Steffena Brandese. To byl takový rytmický masakr, až jsem čuměl. A jak přesně volil intenzitu úderů, jak si vypiplal každičký dotek i dělo do činelů, to bylo úchvatné. Kapela představila tvorbu z dema „Morbid Rite“ i ze splitu „The Graveyard Brood“ a s Peťanem jsme se okamžitě shodli, že tahle temná a přesto převelice nápaditá naléhavá muzika se bude tento večer jen těžko překonávat.
Taktéž se Saska přijeli představit svůj old school death GRAVEYARD GHOUL. Pro mě velká škoda, že nehrály německé kapely v obráceném pořadí, protože do jednoduššího projevu těchto Němců jsem se tak tři skladby nemohl nějak napasovat. Pak už to bylo zase dobré. Hlavní vokál držel bubeník Tyrantör (Tom Hoffmann), hlasově ho podporoval kytarista Disgracer a basovou kytaru, která tedy byla slyšet hodně moc, drtil Hooded Tombcrusher. A jak už to tak u našich západních sousedů bývá, metal jim z pod tenkých knírků jde na jedničku s obráceným křížečkem. Hudební projev byl nakonec, musím přiznat, celkově hodně přesvědčivý, a když na závěr ještě zrychlili a do klepanice se vmísil i punkový rytmus, byl jsem i s vystoupením hřbitovních démonů moc spokojen.
Hodnotit a chválit BRUTALLY DECEASED je skoro zbytečné. Letos jsem je viděl asi čtyřikrát, pokaždé skvělé, zdrcující, sžíravé. Death metal jako řemen, Švédové to umí, ale pánové za Žlábou, klobouk dolu. Precizně zahraný a perfektně poskládaný set jsem si opět poslechl s velkou chutí. Jen slovo ke Žlababovi, to je frontmen, který mě pokaždé udiví, jak hlasově a výrazově dokáže zvládnout vystoupení, jeho prostorový vokál je pohlcující a tak nějak ledovou rukou objímá kompletní projev téhle, dle mého názoru a hudebního obzoru, nejlepší české deathmetalové party.
Jen krátce k LAHAR. Už když hráli předešlí BRUTALLY DECEASED, publikum hodně pod pódiem zahoustlo a tanečků přibylo. Když je člověk střízlivý, tak se trochu víc obává, že skončí s podupanýma nohama, pomlácený nebo dokonce zkrvavený rozběsněnými a thrashem smyslů zbavenými šílenci. Tak tohle se přesně událo, když své party rozehráli umělci, kteří celý večírek zakončovali. Jen zvukovka naznačila, že běsnění bude nebývalé, a tak jsem se uklidil do ústraní a s chutí si vychutnal sdělení, že brzy přijde čas, kdy půjdeme cestou slepou do Řecka, kde hoří ohně a neviditelná fronta má zaťaté pěsti očekávající déšť. Skvělé.
„Ty vole, pojeďte domu.“ „Počkej, ty vole, dám ešte kořku, no jo, jedem, se neposer, počkej, dopiju pivo.“ To jsem přesně čekal, takže s vidinou zastávky na modré pumpě, kvůli které se mi zdá, že do Prahy jezdíme hlavně, a s vidinou mlhy po cestě vyrážíme k domovu po půl jedné. Ale pozor, naplněni zážitkem ze skvělé klubové akce. Žlábo, díky.
Peťan:
Klubová sezóna je v plném proudu a jedním z jejích vrcholů se stala akce They Shall Feast vol. 4, kterou měl na svědomí Žlába a BRUTALLY DECEASED. Modrou Vopici mám hodně rád a z drtivé většiny koncertů jsem odcházel spokojen. Sestava tohoto listopadového večera byla více než lákavá – dvě tuzemské špičky LAHAR a BRUTALLY DECEASED, dvě málo známé old school formace z Německa – GRAVEYARD GHOUL a CRYPTIC BROOD, a thrasheři z Plzně KILL KILL KILL. Štěpán mě vyzvedává v pět a míříme do Písku pro zbytek výpravy - Žaka, Páju a Aleše. Cestu už výstižně popsal Štěpán a tak za dobré nálady a poslechu splitka LAHAR/EXORCIZPHOBIA dorážíme do Vopice. Dvůr je liduprázdný, ale uvnitř po zaplacení 150 peněz potkáváme několik kamarádů. Postupně se lidi scházejí a nakonec je klub hodně slušně zaplněn.
Na minutu přesně začínají KILL KILL KILL. Tyto plzeňsko-americké thrashery registruji už nějaký ten pátek, ale naživo mám tu čest poprvé. Na Bandzone se mi jejich nahrávky moc nelíbí a tak jsou pro mě velkou neznámou. Od začátku jsou ale všechny pochybnosti stranou a dostává se mi energického a pěkně syrového thrashingu. Dvě sladěné kytary, spousty chytlavých riffů a démonický bubeník Ryan dávají KILL KILL KILL pořádně vyniknout. Jako nejsilnější trumf kapely označuji vokál, který na tuzemské scéně jednoduše chyběl. Uřvaný, nakřáplý štěkot-skřehot sedí ke KILL KILL KILL jako prdel na hrnec. Důkladným testem pak prošla kapela při velmi dobře zahraném a všem důvěrně známém coveru „Agent Orange“ od SODOM. Perfektní rozjezd večera!
Po zhruba dvacetiminutové pauze nastupují první z Němců CRYPTIC BROOD. Přiznávám, že jsem si je pustil jen letmo před koncertem, ale to, co nastalo, mi jednoduše vytřelo zrak. Naprosto geniální death/doom záležitost s odkazem na staré dobré páky ASPHYX či AUTOPSY. Pomalé a střednětempé pasáže hrnuly mrazení do zad, rychlé a dřevní deathmetalové výjezdy zase nutkání třepat palicemi. CRYPTIC BROOD ve třech lidech předvedli totální apokalypsu, instrumentální dovednosti a poctivou muziku. Především pak bubeník odehrál celý koncert v jiné dimenzi a byla radost ho sledovat. Na pestrosti přidávaly střídající se vokály všech tří členů. Takhle to vypadá, když se hraje muzika, kterou mají sami členové kapely nejraději. Skvělé, skvělé, skvělé! Old school rulez!
Druhé uskupení od našich německých sousedů GRAVEYARD GHOUL mělo co dělat, aby se svým kolegům vyrovnalo. Musím říct, že se jim to nepovedlo, ale i tak se mi set líbil. Také tato nesvatá trojice sází na osvědčené a roky prověřené postupy staré death metalové školy a tak o syrovost, špínu a pořádný bordel nebyla nouze. Většinu vokálu obstarával také bubeník (kloubouk dolů tohle všechny skloubit a udýchat) a nahlas byla především bezpražcová baskytara, jejíž dunění muselo být slyšet až na Petříně. Závěr setu ještě více nabral na tempu i jednoduchosti a GRAVEYARD GHOUL nastolili „primitivní“ a skočný death metal s punkovým nádechem.
Pořádající BRUTALLY DECEASED asi netřeba nijak představovat. Letos jsem měl tu čest několikrát a pokaždé mě tato tuzemská death metalová extraliga nadmíru bavila. A bavili mě i tentokrát. Ukázka zase jiného pojetí death metalu, ovšem samozřejmě také postaru. BRUTALLY DECEASED tíhnou spíše ke švédským vlivům a tak jakožto fanoušek raných ENTOMED nebo DISMEMBER jsem si chrochtal blahem spolu s kazatelem Žlababou za mikrofonem. Co k téhle partě ještě dodat? Snad jen to, že u Doomentia Records před nedávnem vyšla jejich druhá velká deska „Black Infernal Vortex“ konečně na vinylu. Tak neváhejte!
Závěr obstarali velvyslanci z jihu Čech LAHAR. Kdo zná, ví. Takže jen – „Mráz“, „Ouroboros“, „Jít cestou slepou“, „Neviditelná fronta“, „Řecko“, „Stý ze sta“, „Oheň“, „Déšť“ a „Život tě naučí“. Thrash inferno bylo dokonáno. Ještě bych chtěl pochválit Skálíka, který do kapely okamžitě zapadl a podobně jako v Inyho případě mám pocit, jakoby v LAHAR hrál roky. Díky kluci za parádu jako vždy. Thrash ´till Death!
Co říci na závěr? Přesně takhle si představuji klubovou akci. Výborný kontakt kapel s fans, dobré pivko, skvělý zvuk, příjemná společnost, dodržení hracích časů a rozumný konec (23:45). Loučíme se a vyrážíme zpět na jih. Zastávka na tradiční modré pumpě, kde mě mistr Žakyn před nosem vykoupí poslední feferonkový salát. Polovina posádky vytuhne, ale se Štěpánem nám během konverzace uběhne cesta jako voda. Žlábovi díky za parádní večírek!
