Nejbližší koncerty
  • 28. 03. 2024Hrají: NAŠROT legendární hardcore ( Havlíčkův Brod ), NON...
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
ETEF 2024 (19.-20. 7. 2024)

CANNIBAL CORPSE, DYING FETUS, REVOCATION, AEON, GOATWHORE, MALEVOLENCE, FALLUJAH

CANNIBAL CORPSE zahrají v Praze... hbitě tahám tužku a dělám si poznámku do kalendáře. Když jsem pak zjistila, že doprovodem jim budou REVOCATION, má radost byla o to větší a následné spolčení s tour, kterému dominovali DYING FETUS a GOATWHORE... není nad čím váhat. Bylo mi jasné, že akce bude začínat poměrně brzo, proto ještě dopoledne koukám, v jakém pořadí se bude hrát. Fakt tedY nevím, kam jsem koukala (nebo to pak ještě upravili), ale REVOCATION jsem zahlédla hned jako druhé, takže se ženu do klubu, abych o ně nepřišla. U vstupu zjišťuju, že všechno je jinak a že jsem mohla dorazit o hodně, ale hodně později, ale o tom už trochu blíž o něco níž...

První se představili američtí FALLUJAH, což byla v podstatě taková směsice všech moderních metalových žánrů s občasnými záchvěvy djentu a pseudo-jazzu, rádoby atmosferický technický death(core). Kapela, u které mě zaujal tak maximálně opravdu špatný zvuk. A i přes nezáviděníhodnou pozici první kapely jsem byla ráda, že jsem si je z dostatečné vzdálenosti odbyla jako první.

MALEVOLENCE... napsala bych snad „přes kopírák to samé“, jen nažehlené kšilty naznačily, že tady to bude o trochu víc metal/death/hard - a samozřejmě nesmí chybět přípona „core“... (smích).

„Konečně něco pro mě!“... říkám si před začátkem amerických old school black thrash deathařů GOATWHORE. Nadrcené kytary, elegantní sóla a pomalý zpěv, trojice charakteristických rysů téhle bandy, bohužel na živo to poněkud pokulhávalo. Z nahrávek to prostě sedí jak má, na živo vše poněkud křeč. Laciná gesta a kýčovité pózy mi zkazily celkově už tak mizerný dojem a to i u skladeb, které mám hodně ráda a jsem svolná přimhouřit oko. Vedle „An End to Nothing“ či „Poisonous Existence in Reawakening“ zazněly i „The All Destroying“, „FBS“ a „When Steel and Bone Meet“ „...who needs a god when you´ve got Satan...“ už ke mě doléhá z dálky a já se věnuji raději debatě a pivu, které tedy mimochodem taky nebylo nic moc.

Švédské AEON už jsem viděla několikrát a nikdy mě nepřesvědčili o tom, že bych je měla chtít vidět znova, takže tuhle kapelu tak nějak úplně bojkotuju a raději dál týrám svá játra.

Na REVOCATION jsem byla hodně zvědavá, ale opět se dostavilo zklamání a očekávání ubil moderní melodický ničím nevýrazný death thrash a ani David Davidson, který byl kdysi na menším zahraničním webu v anketě zvolen „nejlepším kytaristou moderního metalu“ (možná právě proto) na tom nic nezměnil. Skladby „Deathless“, „Madness Opus“, „Invidious“... víc jsem jich ani nepoznala, asi novější nebo pro mě zapomenutá tvorba, takže jak jsem se na začátku „drala“ dopředu k pódiu, tak jsem se záhy drala zpět k baru. Pánové ale rozhodně své vystoupení odehráli s jistou lehkostí a precizností a tím se postavili do čela předchozích třech kapel, ale nějakou hlubší rýhu ve mně bohužel nezanechali.

„...the pulse of death has arrived, the sum of all your fears...“ Technická death metalová rubanice od začátku až do konce. Skladby jako „In the Trenches“, „Justifiable Homicide“, „One Shot, One Kill“, „Intentional Manslaughter“, „Raped on the Altar“, „From Womb to Waste“, „Your Treachery will die with you“, „Grotesque Impalement“, „Praise the Lord“… surovost, přímočarost, zuřivost, pekelné riffy a schopnost naprosto rozdrtit fanoušky, to jsou a vždycky byli DYING FETUS.

Corpsegrinder se svým konejšivě brutálním a okamžitě rozeznatelným vokálem. Unikátní technická kytarová práce O'Briena a Barretta a jejich zdánlivě nikdy nekončící dávka zabijáckých riffů. Bubeník Paul Mazurkiewicz, to je prostě stroj, a Alex Webster ohlušujíc nás přívalem basových linek.... CANNIBAL CORPSE - paráda! Pánové to tlačili po celou dobu pěkně zostra a to v podání válů „Staring through the eyes of the death“, „Stripped, Raped and Strangled“, „Kill or Become", „Scourge of Iron“, „Evisceration Plague“, „Addicted to Vaginal Skin“, „I Cum Blood“, „Devoured by Vermin“...

Pro mě tedy skvělý výkon... bohužel „jen“ posledních dvou kapel. Lidí až až, zvuk se na konci hodně vylepšil, takže můžu říct, že ve výsledku i přes počáteční hudební „očistec“ se jednalo o fajn večer plný příjemných setkání. Jen doufám, že až se příště budou zase spojovat nějaká turné, tak se správně podívám na hrací časy (smích).

Fotky: Ignor

Galerie Duzl

Asphyxova galerie


Zveřejněno: 24. 11. 2014
Přečteno:
3288 x
Autor: Duzl | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář