Když jsem se dověděl, že mi INSANIA přijede zahrát domů, mé nadšení se rovnalo radosti malého děcka z nové hračky. INSANII jsem letos viděl dvakrát, na začátku roku v Sušici a v létě na Brutalu, jenže i kdybych ji viděl každý měsíc, stejně by mě neomrzela. Podobně to asi cítil i Coornelus, který dorazil už odpoledne a společně jsme meditovali, která deska INSANIE by si ještě zasloužila vinylovou edici, které skladby z posledního alba „Zapal dům poraž strom...“ zazní, jestli dojde na něco z pravěku... no znáte to. (úsměv) (Johan)
Po hudebním retro odpoledni, které předcházelo návštěvě koncertu, bylo tak trochu jasné, že A SWEETWATER TRICK nebudou nic pro nás. V klubu, který byl víc plný, než jsem čekal, se drželi všichni poctivě svých židlí a tak pohled z pódia na znuděné sedící bytosti nemohl být pro kluky z A SWEETWATER TRICK nijak povzbuzující. Čtyřka z Velešína hraje hudbu, která je zacílená jiným směrem, než byl ten večer běžný posluchač INSANIE. Mladé publikum, na které si troufám tvrdit je hudba A SWEETWATER TRICK směřována, se v klubu neobjevilo a tak se jim nedivím, že to po necelé půl hodince zabalili. V jejich hudbě jsem slyšel nu-metalové náznaky, které už znám dvacet let od KORN, propojené s moderními dejme tomu metalcoreovými postupy, a tím pádem jsem nebyl ušetřen pro mě nevhodného střídání zpěvákova vokálu, kdy melodická forma jeho hlasu dávala mým uším zabrat. Nejzajímavějším prvkem v jejich sestavě bylo určitě violoncello, kterým se jejich hudba odlišuje od davu, žel ani to mě z letargie nevytrhlo. Nevím, jak jsou na tom A SWEETWATER TRICK v porovnání s konkurencí, ale já už jsem na tuhle hudbu asi starej a nic mi nedává. (Coornelus)
Moc často se klubové koncerty o dvou kapelách nevidí, ale ono vybrat předkapely INSANII není zrovna med; dá se předpokládat, že většina návštěvníků přijde na hlavní hvězdy a další účinkující to nebudou mít lehké. Já bych aspoň zvolil nějakou domácí partu, aby došli kamarádi, pořadatel ale pozval A SWEETWATER TRICK z Velešína a to se neukázalo jako nejšťastnější řešení. Kvartet skoro nikoho nezajímal (většina přihlížejících seděla, jen u baru pár zvědavců postávalo), mě kapela zaujala jen zařazením violoncella, které v těžko zařaditelné muzice (crossover / moderní metal / neo punk – ?) jednoznačně hrálo prim. Jinak mě to nebavilo, nejsem cílový posluchač podobné muziky, ale když odhlédnu od žánru, tak instrumentálně to bylo v pořádku, zpěv byl místy falešný a nejslabší byly přihlouplé promluvy zpěváka. (Johan)
O INSANII jsme letos psali několikrát, nedávno po koncertě v Brně, ale opakování je matka moudrosti a INSANIA otcem zábavy. Alespoň pro mě už to platí řadu let, u většiny skladeb znám texty nazpaměť, pokaždé si je s kapelou řvu a pak ji viním z toho, že druhý den mutuju. (úsměv) Podobné to bylo i na Křemelce, kam dorazila zhruba padesátka fanoušků, z nichž nějakých deset stálo vepředu a zpívalo s Polym, Klímou a Tudym texty taky. Možná překvapivě se začalo dvěma songy z „Kultu hyeny“, až poté došlo na loňskou desku roku, jež posbírala všechny ceny, jaké posbírat mohla (dva Anděly a jednu Břitvu). INSANIA působila uvolněným dojmem, myslím, že si koncert užila podobně jako její fanoušci, o čemž svědčila třeba Tudyho pařbička v okamžiku, kdy měly klávesy pauzičku. Těžko vybrat jediný vrchol koncertu, tak uvedu čtyři, stylově po jednom ze čtyř alb: „Sfoukni za mě svíci“, „Volný radikál“ „Večer, kdy Freud zpíval basem“ a „Rouhání je pro nás evergreen“. Když se dívám na seznam odehraných nevergreenů a alb, ze kterých pocházejí, tak mi tam nějak chybí „Out“. Přimlouval bych se za zařazení alespoň dvou kousků, řekněme „Chceme být out“ a „Letíme dál“, ale ono to je těžké, když je za těch 27 let na výběr tolik skladeb – ne na jeden koncert, ale nejméně na tři. INSANIA hrála přes hodinu, po sedmnácti skladbách se chtěla spakovat, ale lidi samozřejmě chtěli přídavek, tak se sáhlo do hluboké minulosti po „Zimním varování“ a loučení proběhlo jedinou anglicky otextovanou písní o tom, že jen čert ví, kdo vlastně jsme. A ještě jeden poznatek jsem při INSANII učinil; zatímco jindy mi na koncertech v hlavě občas mihotají různé myšlenky nesouvisející s tím, co se zrovna hraje, při INSANII k tomu vůbec nedochází, jednoduše na to není čas, když si všechno musím zazpívat. (úsměv) (Johan)
Po krátké pauze vyplněné kecáním s vrchním vydavatelem vinylových edicí INSANIE, překvapivě nejen na téma hudba, to na pódiu rozbalila INSANIA. Ta koncertem v „Johanově“ zakončila své třídenní miniturné, které kromě Strakonic čítalo ještě zastávky v Praze a v Lokti. Po krátké zvukovce, která nás dokonale vystrašila svým příšerným zvukem, se vše během první skladby srovnalo a nebyl problém si začít užívat tóny, které máme tolik rádi. Ač INSANIA valila hned od začátku, chvíli mi trvalo, než jsem se plnohodnotně naladil. Zhruba po třetí věci ale začal klasický scénář. Člověk začne prapodivně pohybovat tělem a hlavně společně s Polym a spol krákat (i když ví, že na to nemá), aby pak noční cestou k pelechu nadával na svoje hlasivky, jaký že je vůl a nedržel hubu. (úsměv) INSANIA má svůj repertoár v malíku a tak na nějaké překlepy nebo nesrovnalosti nebylo místo... zkrátka klasická, poctivá INSANIA. Lehce zazlobila technika, kdy začal blbnout Klímův mikrofon ve chvíli, kdy bylo na pořadu jeho „pět minut slávy“, aneb „Vražda ve staré hvězdárně“, ale jinak jsem žádný problém nezaznamenal a v podstatě si celý set jen užíval. Dobře naladěný Poly se svojí novou růžovou krasavicí na krku vtipně reagoval na pokřiky z publika, ale z výzvy, aby zahrál „pěknou písničku“, nakonec nic nebylo. INSANIA prý nemá žádné pěkné písničky... vtipálek. (úsměv) Koncert o devatenácti skladbách, které mám všechny rád, mi utekl zase ukrutně rychle a to už pěkně dlouho tvrdím, že koncert trvající déle než hodinu je nuda. Tady to ale neplatilo. Díky za to. (Coornelus)
Odehráno:
Fotky: Coornelus
Celá galerie
Po hudebním retro odpoledni, které předcházelo návštěvě koncertu, bylo tak trochu jasné, že A SWEETWATER TRICK nebudou nic pro nás. V klubu, který byl víc plný, než jsem čekal, se drželi všichni poctivě svých židlí a tak pohled z pódia na znuděné sedící bytosti nemohl být pro kluky z A SWEETWATER TRICK nijak povzbuzující. Čtyřka z Velešína hraje hudbu, která je zacílená jiným směrem, než byl ten večer běžný posluchač INSANIE. Mladé publikum, na které si troufám tvrdit je hudba A SWEETWATER TRICK směřována, se v klubu neobjevilo a tak se jim nedivím, že to po necelé půl hodince zabalili. V jejich hudbě jsem slyšel nu-metalové náznaky, které už znám dvacet let od KORN, propojené s moderními dejme tomu metalcoreovými postupy, a tím pádem jsem nebyl ušetřen pro mě nevhodného střídání zpěvákova vokálu, kdy melodická forma jeho hlasu dávala mým uším zabrat. Nejzajímavějším prvkem v jejich sestavě bylo určitě violoncello, kterým se jejich hudba odlišuje od davu, žel ani to mě z letargie nevytrhlo. Nevím, jak jsou na tom A SWEETWATER TRICK v porovnání s konkurencí, ale já už jsem na tuhle hudbu asi starej a nic mi nedává. (Coornelus)
Moc často se klubové koncerty o dvou kapelách nevidí, ale ono vybrat předkapely INSANII není zrovna med; dá se předpokládat, že většina návštěvníků přijde na hlavní hvězdy a další účinkující to nebudou mít lehké. Já bych aspoň zvolil nějakou domácí partu, aby došli kamarádi, pořadatel ale pozval A SWEETWATER TRICK z Velešína a to se neukázalo jako nejšťastnější řešení. Kvartet skoro nikoho nezajímal (většina přihlížejících seděla, jen u baru pár zvědavců postávalo), mě kapela zaujala jen zařazením violoncella, které v těžko zařaditelné muzice (crossover / moderní metal / neo punk – ?) jednoznačně hrálo prim. Jinak mě to nebavilo, nejsem cílový posluchač podobné muziky, ale když odhlédnu od žánru, tak instrumentálně to bylo v pořádku, zpěv byl místy falešný a nejslabší byly přihlouplé promluvy zpěváka. (Johan)
O INSANII jsme letos psali několikrát, nedávno po koncertě v Brně, ale opakování je matka moudrosti a INSANIA otcem zábavy. Alespoň pro mě už to platí řadu let, u většiny skladeb znám texty nazpaměť, pokaždé si je s kapelou řvu a pak ji viním z toho, že druhý den mutuju. (úsměv) Podobné to bylo i na Křemelce, kam dorazila zhruba padesátka fanoušků, z nichž nějakých deset stálo vepředu a zpívalo s Polym, Klímou a Tudym texty taky. Možná překvapivě se začalo dvěma songy z „Kultu hyeny“, až poté došlo na loňskou desku roku, jež posbírala všechny ceny, jaké posbírat mohla (dva Anděly a jednu Břitvu). INSANIA působila uvolněným dojmem, myslím, že si koncert užila podobně jako její fanoušci, o čemž svědčila třeba Tudyho pařbička v okamžiku, kdy měly klávesy pauzičku. Těžko vybrat jediný vrchol koncertu, tak uvedu čtyři, stylově po jednom ze čtyř alb: „Sfoukni za mě svíci“, „Volný radikál“ „Večer, kdy Freud zpíval basem“ a „Rouhání je pro nás evergreen“. Když se dívám na seznam odehraných nevergreenů a alb, ze kterých pocházejí, tak mi tam nějak chybí „Out“. Přimlouval bych se za zařazení alespoň dvou kousků, řekněme „Chceme být out“ a „Letíme dál“, ale ono to je těžké, když je za těch 27 let na výběr tolik skladeb – ne na jeden koncert, ale nejméně na tři. INSANIA hrála přes hodinu, po sedmnácti skladbách se chtěla spakovat, ale lidi samozřejmě chtěli přídavek, tak se sáhlo do hluboké minulosti po „Zimním varování“ a loučení proběhlo jedinou anglicky otextovanou písní o tom, že jen čert ví, kdo vlastně jsme. A ještě jeden poznatek jsem při INSANII učinil; zatímco jindy mi na koncertech v hlavě občas mihotají různé myšlenky nesouvisející s tím, co se zrovna hraje, při INSANII k tomu vůbec nedochází, jednoduše na to není čas, když si všechno musím zazpívat. (úsměv) (Johan)
Po krátké pauze vyplněné kecáním s vrchním vydavatelem vinylových edicí INSANIE, překvapivě nejen na téma hudba, to na pódiu rozbalila INSANIA. Ta koncertem v „Johanově“ zakončila své třídenní miniturné, které kromě Strakonic čítalo ještě zastávky v Praze a v Lokti. Po krátké zvukovce, která nás dokonale vystrašila svým příšerným zvukem, se vše během první skladby srovnalo a nebyl problém si začít užívat tóny, které máme tolik rádi. Ač INSANIA valila hned od začátku, chvíli mi trvalo, než jsem se plnohodnotně naladil. Zhruba po třetí věci ale začal klasický scénář. Člověk začne prapodivně pohybovat tělem a hlavně společně s Polym a spol krákat (i když ví, že na to nemá), aby pak noční cestou k pelechu nadával na svoje hlasivky, jaký že je vůl a nedržel hubu. (úsměv) INSANIA má svůj repertoár v malíku a tak na nějaké překlepy nebo nesrovnalosti nebylo místo... zkrátka klasická, poctivá INSANIA. Lehce zazlobila technika, kdy začal blbnout Klímův mikrofon ve chvíli, kdy bylo na pořadu jeho „pět minut slávy“, aneb „Vražda ve staré hvězdárně“, ale jinak jsem žádný problém nezaznamenal a v podstatě si celý set jen užíval. Dobře naladěný Poly se svojí novou růžovou krasavicí na krku vtipně reagoval na pokřiky z publika, ale z výzvy, aby zahrál „pěknou písničku“, nakonec nic nebylo. INSANIA prý nemá žádné pěkné písničky... vtipálek. (úsměv) Koncert o devatenácti skladbách, které mám všechny rád, mi utekl zase ukrutně rychle a to už pěkně dlouho tvrdím, že koncert trvající déle než hodinu je nuda. Tady to ale neplatilo. Díky za to. (Coornelus)
Odehráno:
- Peklo jsou ti druzí (Kult hyeny)
- Je to zlý (Kult hyeny)
- Nejsvětější trojice (Zapal dům poraž strom...)
- A budiž tma (Rock´n´Freud)
- Pověsíme celebrity (Kult hyeny)
- Vražda ve staré hvězdárně (Trans-Mystic Anarchy)
- Božská komedie (Zapal dům poraž strom...)
- Volný radikál (Kult hyeny)
- Bioprodukt podsvětí (Zapal dům poraž strom...)
- Ať shoří v pekle všechny kapely světa (Zapal dům poraž strom...)
- Večer, kdy Freud zpíval basem (Rock´n´Freud)
- Sfoukni za mě svíci (Zapal dům poraž strom...)
- Neprojdou (Zapal dům poraž strom...)
- Je mrtvá (Rock´n´Freud)
- Čas nízkých pudů (Kult hyeny)
- Rouhání je pro nás evergreen /Zabuším na bránu pekelnou/ (Trans-Mystic Anarchy)
- Charisma krysy (Kult hyeny)
- Zimní varování (Crossfade)
- Hell Knows Who We Are (Trans-Mystic Anarchy)
Fotky: Coornelus
Celá galerie
