Osm let trvalo, než došlo k vyplnění mého snu z dob, kdy jsem začínal s poslechem tvrdé hudby; XANDRIA byla jednou z oněch prvních skupin, které mě přivedly k poslechu tvrdé hudby. Přestože jsem ji viděl poprvé před třemi lety (a od té doby ještě dvakrát), teprve nyní předvedla XANDRIA vystoupení, jaké jsem si takřka dekádu zpět vysnil. Rozpaky z prvního setkání vzaly za své, nemastná vystoupení z dalších let byla zapomenuta. Nebudu tvrdit, že šlo o nejlepší koncert, jakého jsem se kdy účastnil. Ve sféře nostalgie však německo-holandská pětice vybojovala prim bezpochyby...
Shoda okolností (pakliže je tedy Vesmír "determinován" chaosem) zasadila celý večer na Novou Chmelnici - někdejší působiště klubu Exit Chmelnice; místo, kde jsem vůbec poprvé navštívil metalový koncert. Prostor za ta léta doznal značné metamorfózy, duši místa nevyhnalo ani odstranění stěn, kdysi zakrývajících výhled z oken. Mladý večer načnuli mostečtí CARPATIA CASTLE, kteří mě svým hudebním činěním k mé smůle naprosto míjí. Stylová reminiscence kultovní formace XIII. STOLETÍ zaujala několika údernými skladbami ("Černé století") a s lehkou rozjíveností předvedla i folkovější tvář ("Laudanum").
DIABULUS IN MUSICA představují další z mnoha variant symfonického metalu, narozdíl od hlavní hvězdy večera je do subžánru gothic lze napasovat o něco obtížněji. Devízou Španělů je využití živých kláves, které obsluhuje Gorka Elso; ten navíc svým growlingem sytí aranžmá některých skladeb a zřejmě i jeho zásluhou byla Chmelnice zasažena smrští několika mosh pitů. DIABULUS IN MUSICA pro diváky prozřetelně připravili soupisku tvrdších záležitostí, chvílemi s odkazy na thrashový mustr ("Lies In Your Eyes"), se skvěle naroubovanými klávesovými party ("From the Embers"). Krasojízda kovohutí narušila jen baladická "Eternal Breeze", jinak se jelo na plné obrátky.
Ohlášení evropského turné nechal managment, zastupující XANDRII, na pověstných za pět minut dvanáct. Německá formace se u nás v posledních letech ukazuje s železnou pravidelností, s roli headlinera se ale musela tentokrát v českých zemích popasovat poprvé. Nutno říci, že zázemí menšího klubu sluší její produkci řádově více, než krátké sety na žhnoucím slunci, spékajících festivalová pódia. S příchodem další pěvecké posily našli Němci konečně svůj výraz. Samozřejmě, jakýsi rukopisný styl si formace držela i na předchozích nahrávkách, až nyní ale lze v jeho črtách rozpoznat ruku, vedoucí jednotlivé tahy. Aktuální počin "Sacrificium" je syntézou všech zkušeností a těch lepších stránek skladebných postupů, které kapela ve svých kompozicích kdy využívala. Toho si je XANDRIA dobře vědoma, zřejmě proto staví svá soudobá vystoupení na obou deskách své novodobé éry. Krom zmíněné novinky se jedná i o dva roky staré album "Neverworld's End", které lehce potopil přílišný kontrast instrumentální složky a dominantních vokálů odejivší slavice Manuely Kraller.
Projev Dianne van Giersbergen zapadá do výraziva XANDRIE tak nějak přirozeněji, bravurně zvládá i party svých předchůdkyň. Půldruhé hodiny trvající show odpálil aktuální singl "Nightfall", odkazující na klasické období NIGHTWISH. Koneckonců, proč ne? Skupina v posledních letech dokázala překročit hranici, dělící kopírování a inspiraci, a jejich představení má natolik strhující atmosféru, že jejich inspirační zdroje lze přehlédnout. "Dreamkeeper" s hutným basovým základem v područí nové posily kapely, Stevena Wussowa, připravila půdu pro melancholickou "Until the End", laděnou v irské notě. Navzdory malým rozměrům pódia působila XANDRIA jako živoucí ztělesnění ohně; opus magnum kapely, "Sacrificium", ukázala krom perfektní sehranosti i chemii, panující mezi členy kapely. Dám ruku do ohně za to, že Marco Heubaum našel se současnou sestavou vnitřní klid. Nadšení, které vyzařoval, lze jen těžko porovnávat s předchozími vystoupení jeho skupiny.
Předchozí studiovku v živém provedení reprezentovala mj. "Euphoria". Dianne se s Manuellou skvěle doplňuje; její sborové vokály totiž zůstaly součástí koncertních samplů a fanoušek má tedy možnost slyšet na poměry žánru poměrně unikátní duet. Z tvrdšího ranku (a stejného alba) byla vzata i kompozice "Soulcrusher", podněcující další a další vlny mosh pitu. Jediným zástupcem starších desek se stala klasická "Ravenheart"; skladba, která mě ke kapele přivedla. Nemá cenu srovnávat pěvecké výkony současné a někdejší tváře kapely - jedná se v podstatě o naprosto rozdílná tělesa...
Obligátní vytleskávání odměnila XANDRIA lahůdkovou "The Nomad's Crown" a konečně "Valentine", která si dvě léta po svém představení vydobývá status kultovního hitu. Jestli jste vystoupení promeškali, poznamenejte si termín příštího ročníku Masters of Rock. Právě zde kapela opět vystoupí; nezbývá než doufat, že přidělený čas bude přeci jen o něco atraktivnější, než bývá zvykem...
Autorem fotografií je Magda Černá, za poskytnutí fotografií děkujeme. Pro aktuální novinky sledujte český fankub Xandrie - Xandria Czech.
Shoda okolností (pakliže je tedy Vesmír "determinován" chaosem) zasadila celý večer na Novou Chmelnici - někdejší působiště klubu Exit Chmelnice; místo, kde jsem vůbec poprvé navštívil metalový koncert. Prostor za ta léta doznal značné metamorfózy, duši místa nevyhnalo ani odstranění stěn, kdysi zakrývajících výhled z oken. Mladý večer načnuli mostečtí CARPATIA CASTLE, kteří mě svým hudebním činěním k mé smůle naprosto míjí. Stylová reminiscence kultovní formace XIII. STOLETÍ zaujala několika údernými skladbami ("Černé století") a s lehkou rozjíveností předvedla i folkovější tvář ("Laudanum").
DIABULUS IN MUSICA představují další z mnoha variant symfonického metalu, narozdíl od hlavní hvězdy večera je do subžánru gothic lze napasovat o něco obtížněji. Devízou Španělů je využití živých kláves, které obsluhuje Gorka Elso; ten navíc svým growlingem sytí aranžmá některých skladeb a zřejmě i jeho zásluhou byla Chmelnice zasažena smrští několika mosh pitů. DIABULUS IN MUSICA pro diváky prozřetelně připravili soupisku tvrdších záležitostí, chvílemi s odkazy na thrashový mustr ("Lies In Your Eyes"), se skvěle naroubovanými klávesovými party ("From the Embers"). Krasojízda kovohutí narušila jen baladická "Eternal Breeze", jinak se jelo na plné obrátky.
Ohlášení evropského turné nechal managment, zastupující XANDRII, na pověstných za pět minut dvanáct. Německá formace se u nás v posledních letech ukazuje s železnou pravidelností, s roli headlinera se ale musela tentokrát v českých zemích popasovat poprvé. Nutno říci, že zázemí menšího klubu sluší její produkci řádově více, než krátké sety na žhnoucím slunci, spékajících festivalová pódia. S příchodem další pěvecké posily našli Němci konečně svůj výraz. Samozřejmě, jakýsi rukopisný styl si formace držela i na předchozích nahrávkách, až nyní ale lze v jeho črtách rozpoznat ruku, vedoucí jednotlivé tahy. Aktuální počin "Sacrificium" je syntézou všech zkušeností a těch lepších stránek skladebných postupů, které kapela ve svých kompozicích kdy využívala. Toho si je XANDRIA dobře vědoma, zřejmě proto staví svá soudobá vystoupení na obou deskách své novodobé éry. Krom zmíněné novinky se jedná i o dva roky staré album "Neverworld's End", které lehce potopil přílišný kontrast instrumentální složky a dominantních vokálů odejivší slavice Manuely Kraller.
Projev Dianne van Giersbergen zapadá do výraziva XANDRIE tak nějak přirozeněji, bravurně zvládá i party svých předchůdkyň. Půldruhé hodiny trvající show odpálil aktuální singl "Nightfall", odkazující na klasické období NIGHTWISH. Koneckonců, proč ne? Skupina v posledních letech dokázala překročit hranici, dělící kopírování a inspiraci, a jejich představení má natolik strhující atmosféru, že jejich inspirační zdroje lze přehlédnout. "Dreamkeeper" s hutným basovým základem v područí nové posily kapely, Stevena Wussowa, připravila půdu pro melancholickou "Until the End", laděnou v irské notě. Navzdory malým rozměrům pódia působila XANDRIA jako živoucí ztělesnění ohně; opus magnum kapely, "Sacrificium", ukázala krom perfektní sehranosti i chemii, panující mezi členy kapely. Dám ruku do ohně za to, že Marco Heubaum našel se současnou sestavou vnitřní klid. Nadšení, které vyzařoval, lze jen těžko porovnávat s předchozími vystoupení jeho skupiny.
Předchozí studiovku v živém provedení reprezentovala mj. "Euphoria". Dianne se s Manuellou skvěle doplňuje; její sborové vokály totiž zůstaly součástí koncertních samplů a fanoušek má tedy možnost slyšet na poměry žánru poměrně unikátní duet. Z tvrdšího ranku (a stejného alba) byla vzata i kompozice "Soulcrusher", podněcující další a další vlny mosh pitu. Jediným zástupcem starších desek se stala klasická "Ravenheart"; skladba, která mě ke kapele přivedla. Nemá cenu srovnávat pěvecké výkony současné a někdejší tváře kapely - jedná se v podstatě o naprosto rozdílná tělesa...
Obligátní vytleskávání odměnila XANDRIA lahůdkovou "The Nomad's Crown" a konečně "Valentine", která si dvě léta po svém představení vydobývá status kultovního hitu. Jestli jste vystoupení promeškali, poznamenejte si termín příštího ročníku Masters of Rock. Právě zde kapela opět vystoupí; nezbývá než doufat, že přidělený čas bude přeci jen o něco atraktivnější, než bývá zvykem...
Autorem fotografií je Magda Černá, za poskytnutí fotografií děkujeme. Pro aktuální novinky sledujte český fankub Xandrie - Xandria Czech.
